V roce 1970 výbor Americké akademie věd (NAS) uvedl:  „Je jen málo chemických látek, které si zasluhují takovou vděčnost jako DDT… Za méně než 20 let DDT zabránila 500 milionům úmrtí, ke kterým by jinak nevyhnutelně došlo kvůli malárii.“

[Poznámka:  Páni vědci po sobě ale asi moc nekontrolovali, protože když ročně na malárii umíralo asi 1 až 2 miliony lidí, tak za 20 let mohlo být zachráněno maximálně 50 milionů životů, ne 500 milionů.]

Ne všichni ale byli nadšeni, že jsou zachraňovány lidské životy. „Začal jsem mít pochybnosti, když se DDT začalo používat i pro civilisty. V Guyaně během dvou let byla malárie prakticky eliminována, jenže zároveň se zdvojnásobila porodnost. Takže moje hlavní výhrada proti DDT je, že zhoršuje problém s přelidněním.“ (Alexander King, spoluzakladatel Římského klubu v knize „The Discipline of Curiosity“)

PŘEDBĚŽNÁ OPATRNOST

Když Rachel Carsonová vydala knihu „Tiché jaro“ (1962), aktivisté spustili poplach, že DDT zabíjí ptáky. Kvůli DDT mají prý vejce ztenčené skořápky. Největší vliv mělo DDT mít na dravce, protože ti jsou na vrcholu potravního řetězce. Jedí maso, ve kterém se DDT z potravy nakumulovalo.

Jak velký to mělo na populaci dravců vliv, to však není jasné. Říká se, že došlo k drastickému poklesu populace orla bělohlavého (státní symbol USA). Jenže z údajů o sčítání ptáků (Audubon Bird Count) není žádný úbytek populace orla bělohlavého v éře DDT patrný (Edwards 2004). Naopak došlo k nárůstu populace díky zákonu na ochranu orlů z roku 1940, který zakázal jejich odstřel. Farmáři totiž do té doby pokládali orly za škodnou. Je sice pravděpodobné, že DDT dravcům škodí. Ale odkud pocházejí tvrzení o masivním vymírání ptáků v éře DDT, zůstává záhadou.

Odborníci z ministerstva zemědělství nechtěli DDT zakázat, dokud nebudou jasné důkazy. Pak ale přišel zásah shůry. V roce 1970 byla regulace pesticidů odňata ministerstvu zemědělství a byla převedena do pravomoci nově zřízené vládní agentury pro životní prostřšedí (Environment Protection Agency). Prvním ředitelem se stal „zelený“ aktivistický právník William Ruckelshaus. První, co  EPA řešila, bylo právě DDT.

Šlo o hodně. Charles Wurster, vědec a aktivista Environmental Defense Fund (organizace, která vedla boj proti DDT) v rozhovoru pro Seattle Times (5. 10. 1969) řekl: „Pokud environmentalisté vyhrají v boji proti DDT, dosáhnou takové autority a postavení, jaké nikdy neměli. V jistém smyslu tu je v sázce daleko více než DDT.“ Nešlo o vědeckou pravdu. Šlo o získání moci.

Jakmile EPA vznikla, eko aktivisté z Audubon Society a Environmental Defense Fund odstartovali svou velkou operaci. Vznesli soudní žalobu se žádostí, aby EPA zakázala užívání DDT. EPA půl roku tuto věc zkoumala, předvoláno bylo 125 svědků, jejichž posudky daly dohromady přes devět tisíc stran textu. Soudce Edmund Sweeney však dospěl k závěru, že k zákazu DDT nejsou dostatečné podklady. „DDT není karcinogen ohrožující člověka… a jeho používání v souladu s platnými regulacemi… nemá nepříznivý vliv na ryby, ptactvo ani jiné živočichy.“

Šéf EPA pan Ruckelshaus se ale neobtěžoval tohoto přelíčení účastnit a jeho závěry ignoroval. Navzdory závěrům šetření v roce 1972 DDT bez vysvětlení zakázal. Přestože ještě v roce 1970 DDT sám veřejně podporoval. Ruckelshaus byl totiž cosi jako dvojitý agent. Zároveň šéfoval EPA a zároveň byl členem eko-organizací, které proti EPA podaly onu žalobu.

V roce 1971 Ruckelshaus pronesl projev na shromáždění Audubon Society ve Wisconsinu. „Jelikož sám jsem členem Audubon Society a znám dopad chlorovaných uhlovodíků na některé druhy dravců, byl jsem k DDT vždy podezřívavý. Ale fakta mne nutila potlačit své pocity… protože nejlepší dostupné vědecké důkazy neospravedlňovaly zakročit… V EPA jsme však nyní administrativní procesy nastavili tak, že můžeme zrušit registraci DDT kdykoli…“

Také Americká akademie věd ve zmíněné zprávě z roku 1970 doporučila DDT omezit na základě předběžné opatrnosti. I když nejsou důkazy. „Skutečnost, že dodnes nebylo detekováno žádné podstatné riziko, není dostatečný důkaz, že rizika nemohou být zjištěna v budoucnosti.“ Představte si, že by takhle Akademie přistupovala třeba k otázce hrozby vlkodlaků.

VLIV NA LIDSKÉ ZDRAVÍ

K hlavním obhájcům DDT patřil Thomas Jukes, profesor biologie z Berkeley. Předtím se Jukes angažoval v boji proti kreacionismu. „Pro člena ekologického sdružení je schvalování pesticidů tím, čím pro náboženskou sektu nejhorší kacířství… Co vede tyto lidi ke křížové výpravě proti jedné z nejužitečnějších chemických sloučenin v historii“, ptal se Jukes. (DDT, human health and the environment, 1971). Když zelení aktivisté v New York Times (1972) otiskli pomluvy, že Jukese platí chemické korporace, aby popíral škodlivost DDT, nerozpakoval se, zažaloval novináře i Audubon Society a vyhrál (Případ Edwards vs Audubon).  Novináři se ale odvolali a případ převzal soudce Kauffman, který byl zadobře s vydavatelem New York Times. Kauffman sice potvrdil, že šlo o pomluvu, ale osvobodil novináře  New York Times od povinnosti zaplatit odškodné.
Conis, Elena. Debating the health effects of DDT: Thomas Jukes, Charles Wurster and the fate of an environmental pollutant (Public Health Rep. 2010, March-April 010) http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2821864/

Od zákazu DDT v USA brzy uplyne půl století. Přesto dodnes nebylo prokázáno, že by environmentální DDT měl vážný vliv na lidské zdraví. Jukes měl pravdu. Podívejme se například, jak dosavadní výzkum shrnuje Eskenazi a kol. 2009.

Eskenazi, Brenda et al. The Pine River Statement: Human Health Consequences of DDT  Use (Environ Health Perspect. 2009 September; 117(9): 1359–136)  http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2737010/

Studie, které naznačují možný vliv na zdraví, byly hlavně pokusy na zvířatech, kterým bylo DDT podáváno v potravě ve velkých dávkách. Nevím ale o nikom, kdo by si DDT mazal na chleba. U lidí se zdravotní vliv potvrdit nepodařilo. Máme pouze řadu spekulací, že prý je „možné“, že nějaký zdravotní vliv „nelze vyloučit“.

Různé studie docházejí k protichůdným výsledkům. Stává se, že někdo najde souvislost DDT s nějakým onemocněním, ale tyto závěry se jiným autorům nepodaří potvrdit. Ukáže se, že příčinou bylo vlastně něco jiného než DDT.

Příklad: „V roce 1991 IARC (International Agency for Research on Cancer) napsala, že DDT „možná je pro lidi karcionogenní“(possibly carcinogenic to humans)… Toto hodnocení bylo založeno na experimentech na hlodavcích, u kterých vznikly nádory na játrech, pokud jim bylo technické DDT podáváno orálně… Většina studií na lidech, které IARC v roce 1991 analyzovala, neukázala souvislost mezi DDT a rizikem vzniku rakoviny.“ (Eskenazi 2009) Debating the Health Effects of DDT: Thomas Jukes, Charles Wurster, and the Fate of an Environmental Pollutant

To je po desítkách let výzkumu hubený výsledek. A naznačuje, že pokud tu vliv je, tak pouze slabý. Proto jsou údajné důkazy stále prezentovány prázdnými řečnickými obraty jako „přibývá důkazů“ nebo „odborníci se obávají“

Pokud máte pochyby, přečtěte si, co říká americká agentura, která toxické látky eviduje (ASTDR):  „Neexistuje důkaz, že by vliv DDT v koncentracích, v jakých se vyskytuje v prostředí, způsobovalo u lidí porodní obtíže… Ve většině případů je přínos kojení větší než riziko vlivu DDT, které je v matčině mléce… U dospělých lidí, kterým bylo po 18 měsíců podáváno až 35 miligramů DDT denně ve formě kapslí, nebyly pozorovány žádné následky.“ Přitom dělníci v továrnách na DDT byli vystaveni dávkám asi 20 mg denně.
Public Health Statement for DDT, DDE, and DDD http://www.atsdr.cdc.gov/phs/phs.asp?id=79&tid=20

AFRIKA PONECHÁNA SVÉMU OSUDU

V roce 1955 Světová zdravotnická organizace spustila program za úplné vymýcení malárie na světě (GMEC – Global Malaria Eradication Campaign). Program financovaly hlavně Spojené státy americké.

V Africe se však od užívání DDT upustilo dříve, než pořádně začalo. V roce 1964 aktivity GMOC pokrývaly jen asi 3,2 procent africké populace, která byla malárií ohrožena. Programy GMOC se věnovaly pouze okrajovým částem malarických území. Uvádí to například J.M. Cohen a kol. v článku „How absolute is zero? An evaluation of historical and current definitions of malaria elimination“ (Malaria Journal 2010).

Světová zdravotnická organizace svůj program boje s malárií ukončila už v roce 1969. Nešlo o světový zákaz, prostě DDT upadlo v nemilost. Následky byly drastické. Od roku 1980 do roku 2004 v Africe počet úmrtí na malárii stoupl asi z půl milionu ročně na jeden a půl milionu ročně. Nemluvě o dalších milionech, kteří onemocní, ale nezemřou. Naproti tomu je nutno si přiznat, že mimo Afriku - v zemích kde DDT už srazilo nákazu na zvládnutelnou úroveň  - i po roce 1980 počet obětí malárie dál klesal (Murray a kol., Lancet 2012). V USA zákaz DDT žádnou novou epidemii malárie nevyvolal.

Vědecké studie (Cohen 2012) http://www.malariajournal.com/content/11/1/122/abstract dokumentují, že ve většině případů, kdy se malárie vrátila (nejen v Africe), byla na vině nedostatečná opatření, například z důvodů nedostatku financí. Není tedy pravdou, jak se někdy uvádí, že se od DDT upustilo, protože si komáři vyvinuli odolnost. To se týká jen menšiny případů.

Ukázalo se, že bez DDT to v Africe bohužel nejde. Kampaň „Roll Back Malaria“ v letech 1998-2006 byla naprostým selháním. A. Attaran v článku „Where did it all go wrong“ (Nature 2004) konstatoval, že od spuštění RMB počet obětí malárie vzrostl, místo aby se snížil.  K dramatickému poklesu obětí malárie v Africe o 30% došlo teprve po roce 2006, kdy WHO obnovila používání DDT.

A v roce 2006 Světová zdravotnická organizace kapitulovala a uznala, že vzdát se DDT byl omyl. A podpořila používání DDT k postřiku uvnitř budov. Po třiceti letech se vrací praxe, kterou WHO opustila počátkem 80. let. „Musíme zaujmout pozici založenou na vědě a na datech, která máme“, řekl Arata Kochi, ředitel malarického programu WHO. „Z tuctu insekticidů, které WHO schválila na postřik uvnitř budov, je DDT nejúčinnější.“ Při postřiku uvnitř budov nehrozí masivní šíření DDT v přírodě. 

Úspěch obnoveného užívání DDT byl dramatický. Během pouhých pár let počet úmrtí na malárii v Africe klesl o 30 procent. Z asi 1 613 000 v roce 2004 na 1 133 000 v roce 2010. Uvádí J. C. Murray v článku „Global malaria mortality between 1980 and 2010“ (Lancet 2012)

V oficiálních materiálech RMB se ovšem o zásluhách DDT mlčí. Za důvod náhlého úspěchu RMB se označují – poněkud mlhavě – „reorganizace“ aktivit a „modifikace“ mechanismů k „větší efektivitě“.

Zvětšit obrázek

Po internetu kolují různé odhady, kolik desítek milionů lidí zemřelo zbytečně na malárii jen kvůli opuštění DDT. Kterým číslům máme věřit? Spočítejte si to sami. Na malárii ročně zemře asi jeden milion lidí, z toho většina v Africe. (zdroj BLC)

ODKAZ PANÍ CARSONOVÉ

Ochránci přírody bývají pobouřeni, kdykoli někdo říká, že autorka knihy „Tiché jaro“ má na svědomí více mrtvých než Adolf Hitler. To prý chemický průmysl sprostě útočí na hodnou paní, která měla ráda přírodu. Paní Carsonovou ale nikdo neviní ze zlých úmyslů. Byla to prostě paní, která se bojí něčeho nového, neznámého. Nemohla dopředu vědět, co její kniha způsobí. Carsonová zemřela na rakovinu v roce 1964 a neměla už možnost změnit názor. Je ironií, že Carsonová vedla tažení proti chemii v době, kdy právě chemie začala pomáhat lidem jako je ona. V roce 1955 USA odstartovaly oficiální program proti rakovině pomocí chemoterapie (National Cancer Chemotherapy Service Center).

Další literatura:

Cohen J.M. Malaria resurgence: a systematic review and assessment of its causes (Malaria Journal, vol. 11, duben 2012) http://www.malariajournal.com/content/11/1/122/abstract
Cohen, J.M. et al. How absolute is zero? An evaluation of historical and current definitions of malaria elimination“ (Malaria Journal, červenec 2010).
Attaran, A. Where did it all go wrong? (Nature, srpen 2004)
DDT. In: Facts versus fears (American Council for Science and Health, 3rd edition, 1998) Extract: http://dwb.unl.ed
Dobson, Mary. History of Malaria in England (Journal of the Royal Society of Medicine, Supplement 17, Vol 82,  June 1989)
Edwards, J.G. DDT: A Case Study in Scientific Fraud (Journal of American Physicians and Surgeons, Vol 9, No 3, 2004) http://heartland.org/sites/all/modules/custom/heartland_migration/files/pdfs/15940.pdf
Jukes, Thomas. DDT, human health and the environment (Boston College Environmental Affairs Law Review, Vol 1, Issue 3, 1971)
King, Alexander. Discipline of Curiosity: Science in the World (New York: Elsevier, 1990
Murray, J. C. Global malaria mortality between 1980 and 2010 (Lancet, únor 2012)
Reiter, Paul. Global Warming and Malaria: Knowing the Horse before Hitching the Kart. (Malaria Journal, prosinec 2008)
Rio Declaration on Environment and Development. Princip číslo 15. (14.červen 1992)
Sweeney EM. EPA Hearing Examiner’s recommendations and findings concerning DDT hearings. 25 April 1972 (40 CFR 164.32)
Windholz M, ed. [1983]. 2823. DDT. In: The merck index. 10th edition. Rahway, NJ: Merck & Co., Inc., pp. 409-410.
Finkel, Michael. "Malaria“. National Geographic (červenec 2007)
http://www.ucsf.edu/news/2012/04/11925/malaria-resurgence-directly-linked-funding-cuts
Swartz, Aaron. Rachel Carson, Mass Murderer? (Extra! Magazine, fair.org 1.9. 2007)
Doyle, Jack. “Power in the Pen, Silent Spring: 1962,” PopHistoryDig.com, Feburary 21, 2012http://www.pophistorydig.com/?tag=rachel-carson-1950s

Psáno pro Osel.cz a Klimaskeptik