Zvětšit obrázek

Nebezpečný i nadějný měchovec americký (Necator americanus). Kredit: Jasper Lawrence, Wikimedia Commons.

Mnozí vědci ochotně obětují takřka vše, volný čas a někdy i zdraví, aby ve svém oboru posunuli hranice poznání zase o něco kupředu. Fyzici vysokých energií do úmoru honí částice ve velkolepých urychlovačích, paleontologové potí krev v odlehlých koutech světa při kopání fosilií a parazitologové, když na to přijde, obětují vlastní tělo jako živné médium pro studované lidské parazity. Ostatně, jak jinak zjistit detaily o životě parazitů, kteří žijí v lidech? Kdo jiný, než motivovaný vědec, by se nechal dobrovolně nakazit takovými příšerami? Mnozí nad tím jistě nevěřícně kroutí hlavou, je to ale ve skutečnosti pochopitelné řešení.

Zvětšit obrázek

Julius Lukeš. Kredit: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin/ BC AVČR.

V posledních desetiletích už výzkumníků, kteří by byli ochotni se záměrně nakazit, valem ubývalo, teď se ale blýská na lepší časy. Odborníci totiž zjistili, určitě i díky experimentálním nákazám sebe sama, že někteří paraziti mohou být za cenu jistých zdravotních ústupků velice prospěšní. Vše nasvědčuje tomu, že náš imunitní systém, tvarovaný evolucí miliony a miliony let v nepřetržitém souboji s mazanými parazity, prostě potřebuje nepřítele. Když ho důkladně vyzbrojený a natěšený imunitní systém nemá, například kvůli vítěznému tažení osvěty a hygieny, které nás v rozvinutém světě téměř připravilo o červy, tak může vykolejit. Stále více odborníků si myslí, že právě tohle je v pozadí mnoha onemocnění souvisejících s rozklíženou imunitou – od všemožných alergií až po devastující systémové autoimunitní choroby. Pokud by to tak doopravdy bylo, tak je možná po ruce elegantní řešení. Stačí sebrat odvahu a vrátit do hry červy a další parazity.

Zvětšit obrázek

Kateřina Pomajbíková. Kredit: CEITEC.

Je nesmírně potěšující, že se do tohoto nesnadného úkolu pouští i v České republice, konkrétně na Parazitologickém ústavu Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích. Jeho ředitel Julius Lukeš inicioval založení Laboratoře parazitární terapie, která se bude pod vedením Kateřiny Pomajbíkové zabývat klinickými studiemi vlivu vybraných parazitů na infikované dobrovolníky, původně zdravé anebo trpící onemocněním vyvolaným rozbitou imunitou. Poruchy imunity bývají pro pacienty tíživé, někdy až extrémní a pokud by jim bylo možné ve významné míře čelit relativně jednoduchou a levnou léčbou, spočívající v nákaze vhodným druhem červa, případně prvoka, znamenalo by to velký průlom v medicíně.

Zvětšit obrázek

Tenkohlavec prasečí (Trichuris suis). Kredit: Universidad de Córdoba, Wikimedia Commons.

Výzkum léčby onemocnění souvisejících s imunitou záměrným nakažením vhodnými parazity samozřejmě úzce navazuje na předešlé průkopnické projekty nakažení sebe sama parazitology či jejich kolegy. Lukeš a jeho kolegové z Parazitologického ústavu proto v připravovaném článku pro časopis Trends in Parasitology takové projekty kriticky zhodnotili. Dospěli přitom k závěru, že experimenty s nakažením sebe sama významně přispěly k poznání životních cyklů lidských parazitů, k objasnění jejich přenosu i pochopení charakteru onemocnění, která vyvolávají, a že rozhodně mají co říct k současným snahám o využití parazitů proti splašené imunitě. Zároveň také vytipovali zajímavé kandidáty mezi parazitickými červy a prvoky, kteří stojí za výzkum právě kvůli případnému využití jako léčby při poruchách imunity. Nezbývá než přát parazitologům úspěch v jejich pozoruhodném snažení.

Literatura

Trends in Parasitology (manuscript), Wikipedia (Helminthic therapy, Autoimunity).