Světoběžník s česky znějícím jménem Smolka studoval v Německu fyziku a počítače a na universitě v Cambridge v Británii pitval oči mouchám domácím. U protinožců v Australian National University in Canberra zase sledoval chování krabů.  Nyní je veden jako zoolog na Lund University ve švédsku, ale monetálně je uchvácen schopnostmi afrických vrubounů, latinsky Scarabaeidae,  které studuje se svými kolegy v Johannesburgu.

Zvětšit obrázek Náhrdelník s pektorálem se třemi skaraby z Tutanchámova pokladu. Broukovo plahočení s kuličkou mělo symbolizovat posunování slunečního kotouče po obloze a hovnivál Starým Egypťanům ztělesňoval slunečního boha.

Zvětšit obrázek V chrámovém komplexu v Karnaku byl vruboun symbolem zrození a vznikání. V tehdejším přesvědčení představoval jakési „neposkvrněné početí“. Myslelo se, že je jen ze samčích buněk a noví brouci se měli rodit jen z jeho „sperma“ uloženého do kuličky. (Foto: Ryan Postlethwaite , Wikipedia)

Vrubouni, lidově hovniválové, jsou kromě Antarktidy všude. Své pochoutky neomylně nacházejí  díky vynikajícímu čichu, který si nezadá s tím psím. Nekterými schopnostmi jsou zase blíže nám, lidem. Se svou kuličkou utíkají co nejrychleji pryč, aby jim ji ti vykutálenější neukradli. Najdou se mezi nimi i takoví, kteří si nahamouní kuličky 50x těžší než sami váží a pak dělají stojku a svůj poklad postrkují pozpátku. I vzhůru nohama se ale dokážou orientovat a s pomocí slunce udržovat směr. Přeborník Scarabaeus zambesianus to zvládá i v noci, kdy je světlo milionkrát slabší, než za dne. Jeho forichtung nočního vidění prý k orientaci využívá polarizované světlo luny.

Jochen Smolka s vrubounem (hovnivál je prý ten druhý, z našeho pohledu ten vpředu)

Zvětšit obrázek Scarabaeus zambesianus prý umí pracovat s polarizovaným měsíčním světlem a díky tomu se dokáže orientovat i v noci. (Kredit: Lund University, dept. Of biology)

Vrubouni Pachysoma, ze západního pobřeží Afriky, se zase rozhodli, že cizí výkaly si do svých komůrek tahat nebudou. Místo toho podnikají výpravy do okolí za čerstvou krmí a neustále někde šmejdí. Navštěvují zabobkované myší díry a nepohrdnou ani shnilými kořínky a zbytky rostlin. Do svých komůrek se ale vracejí  z výprav čistí a bez nákladu. Zajímaví jsou tím, že směr na své trvalé bydliště dokážou určit vždy přesně a že netrpí sklerózou. Když někde najdou něco na zub, nemají problém se tam vracet a to i tehdy, když se jim do cesty přichomejtnou překážky. A to už vyžaduje pořádného pamatováka protože v tom případě nejde jen o směr, ale i „výpočet“ vzdálenosti k jednotlivým cílům.

Tentokrát ale Smolku nezajímal vrubouní kompas, ani jejich morálka, nýbrž jejich srandovní pobíhání po kuličce při němž si jakoby nožkama otírají zpocené tváře. Pojal podezření, že by mohlo souviset s ochlazováním. Úprk s kuličkou je pořádná dřina a vyžaduje hodně svalové práce při níž vzniká i hodně tepla. Navíc, chudák brouk, se musí opírat do svého pokladu zadníma, takže má hlavu těsně nad sálajícím pískem. Ten se rozpaluje i nad šedesát stupňů Celsia a když se obě věci spojí - jak to, že se jeho organismus s nedokonalou cirkulací hemolymfy v těle nepřehřívá?  Může to být tím, že z vlhké kuličky se přece jen něco málo vody odpařuje a že se dá na ní ochladit?  Když na chování brouka šli vědci s matematikou, vyšlo najevo, že za opravdového hicu, tráví na kuličce sedmkrát delší dobu, než za podmračného počasí, kdy na ní tancuje jen kvůli tomu, aby se v prostředí orientoval. Důkaz správnosti úvahy o funkci kuličky při ochlazování poskytl pokus s holínkami, které vědci broukům navlékli. Jakmile obuv ze silikonového polymeru skarabeům nožky izolovala od rozpálené podložky, přestali po kuličce zbůhdarma drandit a věnovali se především jejímu transportu. Záběry termokamery pak definitivně zdokumentovaly, že kulička kromě funkce spižírny, plní i funkci pojízdné klimatizace.     

Zvětšit obrázek Scarabaeus (Kheper) lamarcki...

Zvětšit obrázek ... a jeho nové holínky (Kredit: Jochen Smolka)

 Dneska je ale hic!

A ještě jednou, tentokrát v infračerveném spektru

Prameny:

Zvětšit obrázek

Tak nashledanou v lepších časech (Kredit: J. Smolka)

Ezop.: bajka "Osel a chrobák"

Werich, Jan.: pohádka "O orlech a hovniválech"

Smolka a kol.: "Dung beetles use their dung ball as a mobile thermal refuge". Current Biology, volume 22, Issue 20, 2012

Vision group Lund University