Zdravotní dopady ozáření

Než se podíváme na konkrétní zdravotní dopady radiace z Černobylu, připomeňme si, že třeba rakovina, která je nejvíce s radiací spojována, patří k jedněm z velmi častých forem onemocnění a spolu s nemocemi oběhového systému patří k nejčastějším příčinám úmrtí. Na rakovinu zemře zhruba čtvrtina lidí. To je důvodem, proč je takový rozdíl mezi popisem následků radiace z Černobylu mezi různými neoficiálními zdroji na internetu a oficiálními lékařskými epidemiologickými výzkumy. Pokud je úroveň obdržené dávky dostatečně nízká a nepropukne nemoc z ozáření, mohou se projevit následky ozáření pouze zvýšenou pravděpodobností výskytu některých nemocí, zvláště právě zmíněné rakoviny. Jestliže se nejedná o specifické typy rakovin, jako je pro kouření rakovina plic a pro radiaci spojenou s vnitřní kontaminací radioaktivním jódem rakovina štítné žlázy, nelze vůbec rozhodnout, zda v konkrétním případě jde o rakovinu, která je spojená s radiací či  jinými příčinami. I rakovina plic může vzniknout bez spojení s kouřením a rakovina štítné žlázy bez kontaminace radioaktivním zářením, ale v tomto případě je nárůst případů velmi významný (násobný) a dobře patrný i bez podrobné statistické analýzy.

Zvětšit obrázek Havárie Jaderné elektrárny v Černobylu je největší katastrofou jaderné energetiky (zdroj ČJE).

Zvětšit obrázek Zdravotní dopady radiace se nakonec ukázaly být menšími, než jaké se předpokládaly. Nesrovnatelně větší dopady byly psychologické, sociální a ekonomické. Každý opuštěný dům má svůj osud a skrývá lidskou tragédii. Opuštěná místa - Žitomirská oblast, vesnice Lipsky Romany (zdroj Jevgen "KRANZ" Gončarenko na serveru www.lplaces.com).

Tak, jako u kterékoliv jiné populace, se i u obyvatel zasažených oblastí a pracovníků podílejících se na likvidaci jaderné havárie v Černobylu (často jsou označování jako likvidátoři) rakovina vyskytuje relativně často. A v tomto případě je tendence její původ automaticky přiřadit vlivu radiace. Navíc proběhl v osmdesátých a devadesátých letech kolaps Sovětského svazu a zvláště Ukrajina a Bělorusko zaznamenaly velký propad ekonomické a životní úrovně. A to je vždy spojeno i se zhoršením zdravotního stavu obyvatelstva. Je však také třeba připomenout, že zvláště v takové situaci bylo břemeno spojené nejenom s ekonomickými náklady likvidace jaderné havárie pro tyto země obzvláště těžké. U samotných likvidátorů se projevuje ještě jeden faktor, který se často vyskytuje u náročných vojenských operacích nebo dlouhodobých záchranářských akcích při živelných katastrofách. Zúčastnění pracují ve velmi náročných podmínkách a pod obrovskou psychickou zátěží. A to se projeví i na jejich zdraví a často i tím, že se těžko psychicky vypořádávají s návratem k normálnímu životu. I tyto známé faktory jsou jasně patrné z filmových dokumentů, kde vystupují právě i někteří z likvidátorů.

Vliv dávek záření z umělých zdrojů, které se obdrží v relativně krátkém časovém intervalu a přesahují 250 mSv, je poměrně dobře znám a prostudován na případech dopadů jaderných výbuchů v Hirošimě a Nagasaki, některých dřívějších jaderných havárií, ozařování onkologických pacientů nebo vlivu radiace na pracovníky, kteří s ní pracují. Vliv nízkých dávek radiace pod 100 mSv je jen velmi malý a statisticky velmi těžko pozorovatelný. Pod tuto hranici se vliv odhaduje pouze pomocí lineární extrapolace z hodnot pro vyšší dávky. Velmi známou studií vlivu radiace je práce Americké akademie věd BEIR VII . Indicie pro bezprahový model, kdy je lineární závislost extrapolována i pro velmi nízké dávky, jsou právě jen pro tyto srovnatelné hodnoty. Jestliže se dostaneme pod dvacet mSv, zůstává otázka vlivu záření úplně otevřená. V této oblasti je už umělé ozáření srovnatelné s přirozeným pozadím nebo nižší.

Zvětšit obrázek Opuštěná místa. (stránky pripyat.com)

Zvětšit obrázek Opuštěná místa v zakázané zóně (zdroj Jevgen "KRANZ" Gončarenko na serveru www.lplaces.com).

Nedávno byla publikována zatím nejrozsáhlejší studie , která se snaží o analýzu oblasti velmi nízkých dávek. Zkoumala četnost rakoviny mezi pracovníky s radioaktivitou. Výzkum zahrnoval 407 391 pracovníků v kontrolovaném pásmu, kteří podléhali dozimetrickému dozoru. Jednalo se o pracovníky z patnácti zemí, kteří nejméně rok pracovali v jaderném průmyslu nebo výzkumu. Šlo o muže i ženy a při analýze se bral v úvahu jejich životní styl a sociální zařazení. Zhruba 6 % lidí ze zkoumané množiny již zemřelo. Z toho bylo celkově 6519 úmrtí na rakovinu. Většina studovaných pracovníků obdržela jen velmi malé dávky, takže střední dávka z umělých zdrojů byla 19 mSv. O něco méně než 5 % pracovníků mělo celoživotní dávku vyšší než 100 mSv a většinou se jednalo o případy z dřívější doby. Počet rakovin ve skupině pracovníků s radioaktivitou se srovnával s počtem těchto nemocí v ekvivalentní skupině, která s umělou radioaktivitou nepřichází do styku. Ze získaných dat se analýzou určoval nárůst relativního rizika příslušného onemocnění na jednotku dávky. Hodnota tohoto nárůstu byla určena jako 0,97 ERR/Sv, přičemž ERR znamená, že jde o podíl rozdílu počtu rakovin v zasažené a nezasažené skupině a počtu rakovin v nezasažené skupině. Je pochopitelné, že srovnávané skupiny musí být ve všech ostatních parametrech ekvivalentní. Liší se jen v obdržené umělé radiační dávce. Neurčitost v určení této hodnoty je dost velká, takže v jejím rámci (pro znalé daná dvěma standardními odchylkami)  může být od 0,28 až po 1.77 ERR/Sv. To znamená, že pro obdrženou dávku 100 mSv se riziko rakoviny zvedne o 10 %, ale může to být také až o 18 %, ale i jen o 3 %.

Výsledek není v rozporu s používanou lineární extrapolací dat získaných z případů vysokých dávek, ale v rámci statistických chyb (pro znalejší na úrovní tří sigma) je i možnost, že nízké radioaktivity v řádu desítek milisievertů žádné zvýšení rizika rakoviny nezpůsobí. Hodnotě 20 mSv odpovídá zvýšení celoživotního rizika rakoviny o dvě procenta. Jistou slabinou popsané epidemiologické studie je, že nebrala v úvahu vliv kouření a přirozeného radiačního pozadí u zkoumané množiny pracovníků. To může vnášet jisté systematické nejistoty a zvětšovat neurčitost v určení zvýšení relativní pravděpodobnosti rakoviny. Je jasné, že při oceňování rizika a nebezpečnosti dávky má velkou důležitost i věk a pohlaví. Větší riziko existuje pro ženy a mladší lidi. V každém případě se jedná o nejrozsáhlejší studií vlivu slabých dávek radioaktivity na zvýšení zdravotních rizik. A i ona potvrzuje jen velmi malý a statisticky velmi těžko průkazný vliv nízkých dávek do sta milisievertů. Jiné vnější podmínky, ať už jde třeba o kouření, životosprávu či například jiné průmyslové emise mají daleko větší dopad.

Studie Národního radio-epidemiologického registru v Rusku

Podívejme se teď na příklady studií, které se vlivu záření uvolněného při černobylské havárii věnovaly. Systematickému sledování zdravotního stavu likvidátorů, kteří se podílely na likvidaci havárie, se věnuje několik center. Pracovníky pocházející z Ruska, kterých bylo během čtyř let zhruba 198 000, sleduje Národní radio-epidemiologický registr (NRER). Ten se věnuje registraci a systematickému sledování pracovníků pracujících s radiací, už zmíněným černobylským likvidátorům a také sledování zdravotního stavu zhruba 400 000 obyvatel z území oblastí Brjanské, Kalužské, Tulské a Orlovské, které byly v Rusku nejvíce spadem z Černobylské jaderné elektrárny zasaženy. Ohroženo zvýšeným výskytem nemocí a zvláště rakoviny je zhruba 10 % likvidátorů, protože jejich obdržené dávky byly větší než 250 mSv.

Zvětšit obrázek Most přes řeku Pripjať (stránky pripyat.com)

Zvětšit obrázek Opuštěná místa (pripyat.com)

Jak se dalo očekávat, jsou statisticky prokazatelně zvýšené hodnoty výskytu jiných typů rakoviny než rakoviny štítné žlázy pozorovány pouze u likvidátorů. Je to dáno tím, že obdržené dávky u obyvatelstva zůstávaly až na výjimky pod hodnotou 100 mSv, což je hranice, pod kterou se zdravotní vliv radiace nepozoruje. U likvidátorů však velká část obdržela během prací dávky větší než 100 mSv a zmíněných zhruba 10 % dávku přesahující 250 mSv. Studie, do které bylo zahrnuto 47 141 likvidátorů, kteří pracovali u havarované elektrárny v prvním roce po havárii, ukázala statisticky pozorovatelné zvýšení výskytu rakoviny v závislosti na obdržené dávce. Relativní  zvýšení pravděpodobnosti výskytu rakoviny na jednotku dávky bylo 0,76 ERR/Sv s koridorem daným statistickou nepřesností od 0,19 po 1,42 ERR/Sv.  To znamená, že pro pracovníka, který obdržel dávku 100 mSv se riziko výskytu rakoviny během celého jeho života zvýšilo o  7,6 % a při dávce 250 mSv pak o 19 %. Ovšem, je třeba říci, že v mezích dvou standardních odchylek může být správná hodnota zvýšení pro 250 mSv mezi hodnotami 5 až 36 %. Tyto hodnoty jsou v dobrém souladu s předchozími znalostmi i s modely, které jsou obsaženy ve studii BEIR VII nebo je používá Světová zdravotnická organizace a s výsledky studie nízkých dávek popsané na počátku této části článku.

Zajímavé výsledky má studie, která studovala výskyt leukémie u skupiny likvidátorů v počtu 104 000 v letech 1986 až 2007. Tam se po zhruba čtyřech letech latence projevil slabý nárůst případů oproti nezasažené ekvivalentní skupině i závislost výskytu na velikosti dávky. Po roce 1998 klesl počet leukémií na normální úroveň a vliv ozáření z Černobylu u zkoumané skupiny přestal být patrný.

Zvětšit obrázek Nákladní přístav na řece Pripjať (zdroj Jevgen "KRANZ" Gončarenko na serveru www.lplaces.com).

Zvětšit obrázek Místo zničeného reaktoru ještě hoří a stoupá z něj kouř (zdroj ČJE).

Komplexní přehled zdravotních dopadů
Celkové zdravotní dopady podává zpráva Výboru Spojených národů o účincích radioaktivního záření (UNSCEAR). Ta vychází ze známých údajů o obdržených dávkách a následcích shromažďovaných národními registry Běloruska, Ruska a Ukrajiny i dalších studií a analýz.

V době havárie 26. dubna 1986 bylo v areálu elektrárny zhruba 600 pracovníků. Dva, kteří byli v době exploze v místnostech blízko reaktoru zahynuli vlivem těžkých poranění. Další záchranáři a personál dorazili brzy po havárii a počet pracovníků v areálu elektrárny v prvních dnech byl zhruba 1000. Nejhůře z nich byli zasaženi hasiči, kteří se snažili uhasit požár hlavně grafitu vzniklý při vodíkové explozi bloku. Ve skupině nejvíce zasažených pracovníků byly případy dávky mezi 2 až 20 Sv. Původně bylo podezření na nemoc z ozáření u 237 z nich. Potvrdilo se u 134 a z nich v následujících dnech a týdnech zahynulo 28 lidí. Z nich 6 bylo hasičů a 22 pracovníků elektrárny. Ostatní se podařilo zachránit. Někteří měli dlouhodobé i trvalé následky. Naopak řadě se podařilo vrátit k normálnímu životu i počít zdravé děti. V pozdějším období od roku 1987 do roku 2005 z této skupiny zemřelo 19 lidí, i když u části z nich smrt nesouvisela s následky ozáření.

Likvidace havárie a jejich následků se zúčastnily tisícovky lidí z různých koutů tehdejšího Sovětského svazu. Jednalo se o vojáky, kteří prováděli dekontaminaci a pomocí vrtulníků shazovali na zničený reaktor písek s bórem a olovo, což přispělo k snížení nebezpečí spuštění řetězové reakce a zároveň odstínilo extrémně intenzivní radiaci. Dalšími byli horníci z Tuly, kteří prokopávali tunel pod reaktor, aby se pod něj mohl vhánět tekutý dusík. A spousta vojáků a dělníků, která nakonec vybudovala provizorní sarkofág. Těch, co zde pracovali do roku 1987 a obdrželi poměrně značně vysoké dávky bylo zhruba 200 000 a jsou v původním souboru likvidátorů. U nich dávka dosahovala v některých případech až 1000 mSv. Jak už bylo zmíněno, zhruba 10 % z nich obdrželo dávku přes 250 mSv. Je však třeba připomenout, že hlavně v prvních dnech a týdnech mohou být odhady obdržené efektivní dávky velmi nepřesné. Používaly se totiž velmi různorodé typy dozimetrů, kterých byl navíc nedostatek. Zmíněný počet likvidátorů byl analyzován například i v průběhu konference „Chernobyl Forum“ a její výsledky byly diskutovány zde.

Zvětšit obrázek Památník likvidátorům havárie v Černobylu, kteří zahynuli. Byl financován z darů hasičů a záchranářů. Je nedaleko hasičské stanice v městě Černobyl (zdroj Jevgen "KRANZ" Gončarenko na serveru www.lplaces.com).

Zvětšit obrázek Práce na dekontaminaci (zdroj ČJE).

Později byla k likvidátorům přiřazena další část pracovníků, kteří se v průběhu let po havárii podíleli na likvidačních a dekontaminačních pracích. Poslední soupis, který je analyzován i studií UNSCEAR obsahuje 530 000 likvidátorů. Střední efektivní dávka u nich byla 117 mSv. Pokud se z této hodnoty spočítá podle standardních modelů, které zde byly zmiňovány, počet rakovin způsobených ozářením (předpokládá se věk dožití) bude zhruba 4 000. Je však třeba připomenout, že nejen z důvodů velké nejistoty vlivu radiace pro nízké dávky má tento odhad značnou chybu.  Rakovin z jiných příčin bude v této skupině zhruba 130 000.

Dalšími postiženými jsou evakuovaní. Evakuace města Pripjať, které mělo zhruba 50 000 obyvatel a rozkládá se ve vzdálenosti 3 km od elektrárny, začala až druhý den odpoledne. Evakuace obyvatelstva z území do vzdálenosti 30 km od elektrárny byla zahájena až 2. května a trvala až do 6. května. Celkově se evakuovalo ze zakázané zóny a jejího nejbližšího okolí do konce srpna 1986 zhruba 116 000 lidí. Z nich se později asi tisícovka převážně starých obyvatel ilegálně vrátila. U těchto evakuovaných byla střední efektivní dávka zhruba 10 mSv. V pozdější době bylo na základě dozimetrické situace přesídleno dalších zhruba 220 000 lidí. Střední efektivní dávka se u těchto lidí pohybovala okolo 30 mSv. Pokud se podíváme na mírněji ale stále znatelně zasažené oblasti Běloruska, Ruska a Ukrajiny, týká se to zhruba šesti milionů obyvatel a jejich střední efektivní dávka je zhruba 7 mSv.  Pro srovnání je třeba zmínit, že při jednom CT vyšetření se obdrží efektivní dávka okolo 7 mSv. Pokud se na základě dat o dávkách pro tyto obyvatele, tedy likvidátory a obyvatele zmíněných nejvíce zasažených oblastí, tedy zhruba sedmi milionů obyvatel, dostávají se odhady počtu rakovin způsobených ozářením v celé době dožití postižené generace mezi 4 000 až 20 000. Ovšem rakovin z jiných příčin bude zhruba 1 700 000. Přesnost všech dat a výsledků modelů, které ukazují předpokládaný zdravotní dopad ozáření, je pochopitelně omezená. Podrobný přehled, rozbor a diskuze je ve zmíněné zprávě.

Zvětšit obrázek Na likvidaci následků havárie bylo nasazeno tisíce likvidátorů z celého tehdejšího Sovětského svazu.

Zvětšit obrázek Z největší pravděpodobností bunkr čtvrtého bloku, ze kterého se řídily záchranné práce na počátku havárie (stránky pripyat.com)

Spad z Černobylu v principu zasáhl celou Evropu, ovšem efektivní dávky, které obyvatelé ve větší vzdálenosti obdrželi, byly menší než jsou dávky z radiace přirozeného pozadí. V takovém případě je otázka zda platí bezprahový model i pro takto extrémně malé dávky otevřená, jak by tomu mohly nasvědčovat srovnávací studie skupin obyvatelstva žijících v místech s různým přírodním pozadím. Při využití bezprahového lineárního modelu tak mohou být získané hodnoty zvýšení počtu rakovin vlivem radiace úplně nesmyslné. Ovšem v celé Evropě žije obrovské množství lidí. Využitím lineárního modelu tak dostáváme to, co se někdy nazývá „Čínským efektem“: velmi malé, v podstatě vymyšlené číslo, násobíme obrovským počtem obyvatel a dostaneme číslo velmi vysoké ale do značné míry nesmyslné.

Jak už bylo zmíněno, nejmarkantnějším projevem dopadu radiace je rakovina štítné žlázy způsobená vnitřní kontaminací radioaktivního jódu hlavně v dětském věku. Její poměrně značný nárůst u lidí, kteří byli v době havárie mladší osmnácti let, je velice dobře pozorovatelný. V období po havárii vzrostl počet případů rakoviny štítné žlázy v některých oblastech až šestinásobně, i když částečně to bylo způsobeno intenzivní diagnostikou tohoto onemocnění. Naštěstí je tento typ rakoviny dobře léčitelný, a úmrtí je u něj výjimečné. Celkově se v letech 1986 až 2005 objevilo u zmíněných necelých šesti milionů obyvatel v zasažených oblastech Ukrajiny, Běloruska a Ruska 6848 případů, z toho pouze 14 pacientů se nepodařilo vyléčit a zemřeli.

U civilního obyvatelstva nebyla v žádném případě efektivní dávka tak vysoká, aby způsobila nemoc z ozáření. Kromě dobře léčitelných případů rakoviny štítné žlázy se u obyvatelstva neobjevili žádné statisticky pozorovatelné zvýšení počtů rakovin či jiných nemocí v důsledku radiace z Černobylu. Podle obdržené dávky i dalších dosavadních studií lze předpokládat, že ani v budoucnu se neobjeví byť pouze statisticky pozorovatelné dopady černobylské radiace. U likvidátorů se objevilo už zmíněných 134 případů nemoci z ozáření a jsou vidět mírné náznaky zvýšení rizika rakoviny a leukémie závisející na obdržené dávce. Ovšem zvýšení rizika nepřekračují  vliv jiných civilizačních rizik, jako je styl stravování, stress nebo kouření.

Právě popsané vedlo autory zprávy Výboru Spojených národů o účincích radioaktivního záření k tomuto závěru: „Převážná většina obyvatelstva byla zasažena nízkými dávkami radiace srovnatelnými s hodnotou roční dávky přirozeného pozadí případně jen párkrát větší a nemusí se obávat vážnějších zdravotních dopadů. To je skutečností pro obyvatelé tří států nejvíce postižených černobylskou havárií, Běloruska, Ruska a Ukrajiny a ještě více pro obyvatelstvo dalších evropských zemí.“

Na závěr je třeba zdůraznit, že naše diskuze byla zaměřena na vliv radiace na zdraví obyvatel a ten se opravdu ukázal být relativně velice malý. I když dramatickým dopadem do života rodiny je pochopitelně každé dítě, které se musí léčit z rakoviny štítné žlázy. Na druhé straně psychické, ekonomické a sociální dopady havárie jsou nesporně velké. A ještě drastičtější následky byly u řady konkrétních lidí, rodin i celých komunit. Jejich osudy připomínají opuštěná města, vesnice i domky v evakuovaných zónách.
Některé jiné průmyslové havárie však měly následky mnohem větší a nemusí jít zrovna o protržení přehrad na řece Jang-c´ v Číně. Nesrovnatelně horší dopady pak měla řada přírodních katastrof nebo ekonomických a sociálních kolapsů. Je také skutečností, že velká část dopadů přisuzovaná havárii v Černobylu byla ve skutečnosti důsledkem ekonomického a sociálního kolapsu Sovětského svazu na přelomu osmdesátých a devadesátých let.

Zvětšit obrázek Technika využívaná k likvidačním pracím stále stojí v zóně (stránky pripyat.com).

Zvětšit obrázek Kino v Pripjati (zdroj pripyat.com)

Jaké budou zdravotní dopady ve Fukušimě?

Mezi Fukušimou a Černobylem existuje několik zásadních rozdílů. Zatímco v Černobylu byla vyvržena i část vyhořelého paliva a ven se dostalo i plutonium a další transurany, ve Fukušimě udržel kontejnment a reaktorová nádoba všechno palivo uvnitř a ven se dostaly jen těkavější produkty štěpení. Než nastal ve Fukušimě únik radioaktivity, uplynulo dost času, aby se mohla provést evakuace obyvatelstva a pracovníci elektrárny se mohli na práci v radiačním prostředí připravit. V Černobylu zpočátku ani pracovníci, tím méně obyvatelé okolních sídel, nevěděli, že je prostředí okolo nich radioaktivní. Dozimetrická opatření u elektrárny a evakuace civilního obyvatelstva proběhla se značným zpožděním. I to bylo důvodem, proč byla celková dávka i dávka spojená s vnitřní kontaminací radioaktivním jódem dost vysoká.

Zásadní věcí tak je, že díky včasné evakuaci obyvatelstvo ve Fukušimě obdrželo dávky, které jsou zlomkem přirozeného pozadí a toho, co obdrželo obyvatelstvo v okolí Černobylu. Díky včasnému informování a kontrole vodních zdrojů a potravin, hlavně mléka, a možnosti zásobování z jiných oblastí se zabránilo ohrožení dětí radioaktivním jódem. To se potvrdilo i následnými testy, které byly prováděny celotělovými detektory. Je tak jasné, že následkem Fukušimy nebude zvýšení počtu rakovin štítné žlázy. Vzhledem k tomu, že efektivní dávky u obyvatel v okolí Fukušimy jsou zatím mnohem nižší než u obyvatel Černobylu a bude i nadále trvat snaha je udržet co nejnižší, lze předpokládat, že ke zvýšení počtu rakovin  či jiných nemocí vlivem radiace také nedojde.

Stejně markantní je i rozdíl v dávkách, které obdrželi pracovníci podílející se na likvidací těchto dvou havárií. Díky rozdílné situaci byla navíc ve Fukušimě daleko vyšší vybavenost dozimetrickými ochrannými a měřícími prostředky. Dávky jsou tak diametrálně nižší a velice dobře popsané. Ve Fukušimě nedostal žádný pracovník takovou dávku, aby u něj nastala nemoc z ozáření. Efektivní dávku vyšší než 250 mSv obdrželo pouze 6 pracovníků (jejich dávka se pohybovala mezi 309 a 687 mSv), pouze 3 pracovníci obdrželi dávku mezi 200 až 250 mSv, mezi 150 až 200 mSv to bylo 24 pracovníků a mezi 100 až 150 mSv pak 134 pracovníků. Tedy pouze 167 pracovníků obdrželo dávku větší než 100 mSv. Je třeba říci, že to bylo v prvním období po havárii a toto číslo se už hodně dlouho nemění. Při pracích na elektrárně se do konce března zúčastnilo postupně 21 022 pracovníků, z nichž 3 422 bylo z firmy TEPCO. Z nich 13 753 obdrželo efektivní dávku menší než 10 mSv.

Tím, jak se nejen dozimetrická situace v elektrárně Fukušima I i v jejím okolí stále zlepšuje (viz podrobný popis zde ) , je jasné, že se bude možné ještě lépe vyvarovat radiační zátěži pracovníků i obyvatelstva v zasažených oblastech. Proto je možné i na základě zkušeností z Černobylu s jistotou tvrdit, že zdravotní dopady radiace z Fukušimy I budou zanedbatelné.

Vývoj dozimetrické situace v zasažených oblastech

Během prvních deseti dní havárie v Černobylu se uvolnilo velké množství radioaktivních prvků a byla jimi zasažena rozsáhlá území. Jako kontaminované byly označeny oblasti, kde radioaktivita izotopu ¹³⁷Cs byla větší než 37 kBq/m². V Bělorusku, Rusku a Ukrajině měla taková území rozlohu 150 000 km2. Zasažena byla i další oblasti v Evropě, kde se vyskytovala území se zamořením mezi 35 až 200 kBq/m² o rozloze zhruba 45 000 km2. Stopy radiace byly zaznamenány ve všech evropských státech. Zasažená území byla rozdělena do čtyř kategorií. Ta s kontaminací větší než 1480 kBq/m² byla vyhlášená za zakázanou zónu, pokud byla kontaminace v rozmezí 555 až 1480 kBq/m² jednalo se o zónu s trvalou kontrolou a pokud bylo zamoření v rozsahu 185 až 555 kBq/m² byla území kontrolována periodicky. Je vidět, že jinde než v zemích Sovětského svazu se území s tak vysokou kontaminací, aby spadala do této klasifikace, nevyskytovala.
V první fázi po havárii v Černobylské jaderné elektrárně byla evakuována zóna o poloměru zhruba 30 km (okolo 2800 km²). Později byly podle dozimetrické situace a zmíněného rozdělení do kategorií podle zamoření přesídleny další oblasti, zejména v Bělorusku, takže dohromady byla plocha území, které lidé opustili zhruba 4800 km². Jak už bylo zmíněno, muselo se celkově přestěhovat zhruba 350 000 lidí. Asi tisícovka převážně starých lidí se ilegálně do evakuované zóny vrátila.

Zvětšit obrázek Zobrazení stupně radiačního zasažení radioizotopem 137Cs (zdroj zpráva UNSCEAR). Jsou zde vyznačeny různé oblasti podle stupně zamoření radioizotopem 137Cs. Oblasti z nejvyšší radiací přes 1480 kBq/m2 (červené) byly klasifikovány jako zakázané, oblasti z úrovní radiace od 555 kBq/m2 do 1480 kBq/m2 (oranžové) jako území pod stálou kontrolou, oblasti s radiací mezi 185 kBq/m2 a 555 kBq/m2 (tmavě žluté) jako periodicky kontrolované. Území s radiací mezi 37 kBq/m2 a 185 kBq/m2 (zelenavě šedá) nejsou klasifikované. Pro představu o vzdálenostech a rozměrech je možné uvést, že vzdálenost z Kyjeva do Chernigova je něco přes 100 km.

Zvětšit obrázek Příklad dynamiky vývoje výskytu izotopu 137 Cs v mléku u krav v ukrajinské oblasti Rovno. Jednak u soukromých farem (Private farms) a družstevních farem (Collective farms). Hranice nastavení limity na měrnou aktivitu nastavená pro danou oblast po černobylské havárii.Měrná aktivita mléka je vyjádřena v jednotkách becquerel na litr. Podobné průběhy měl obsah radioaktivního cesia i v dalších oblastech. (Zdroj zpráva UNSCEAR).

Na všech zasažených územích byla prováděna intenzivní dekontaminace, která se ukázala být poměrně velice efektivní ve městech a jiných urbanizovaných oblastech. Tam byla pravidelným čištěním ulic a ostatních částí měst dosaženo toho, že se radiační pozadí ve většině případů v současnosti vrátilo na úroveň před havárií v Černobylu. Náročnější  a pomalejší byl průběh dekontaminace v zemědělských oblastech. Tam byla velice důležitá hlavně z hlediska zabránění pronikání m¹³⁷Cs do potravinového řetězce. Zatímco v družstevních farmách, kde byl dobytek v převážné většině ustájený a i píce byla získávána a skladována takovou formou, která omezovala kontaminaci, nebyl velký problém, u soukromých hospodářství, která vlastnila pár kusů krav a nechávala je volně pást, byl problém daleko vyšší. A právě domácí farmy byly nejčastější cestou pro průnik kontaminace do potravního řetězce. Obrovský problém to byl v prvních dnech, kdy se o havárii neinformovalo a nedělala se žádná opatření. A zároveň byla ještě vysoká aktivita radioaktivního jódu. To bylo hlavním zdrojem současného zvýšení výskytu rakoviny štítné žlázy v zasažených oblastech, které se rozebíralo v předchozí části.

V pozdějších obdobích byla provedena řada opatření, která sledovala výskyt radioaktivního cesia v obilninách, zelenině, masu a mléku a zároveň umožňovala produkty s nadlimitní kontaminací vyřazovat z potravinového řetězce a v postižených farmách provádět potřebná opatření pro snížení kontaminace. Je však třeba zmínit, že díky ekonomickému a sociálnímu poklesu, který nastal po rozpadu Sovětského svazu se ne vždy tato opatření, zvláště u malých rodinných farem pracujících hlavně pro vlastní potřebu, dařilo zajišťovat. Velmi rychle klesal obsah radioaktivního cesia ve vodních tocích a zdrojích. Stejně tak i v intenzivně zemědělsky využívaných oblastech. To vedlo k tomu, že v současné době jsou až na výjimky všechny produkty pod úrovní měrné aktivity, která je dána národními i mezinárodními limitami, tedy 100 Bq/kg.

Zvětšit obrázek V zóně žije určitý počet převážně starších obyvatel (zdroj Jevgen "KRANZ" Gončarenko na serveru www.lplaces.com).

Zvětšit obrázek Pohled na opuštěné město Pripjať (zdroj Fotopedia Encyclopedia)

Daleko horší situace je v lesních oblastech. V současné době tak zůstává obsah radioaktivního cesia problémem v některých případech u zvěřiny a lesních plodů. Zvláště náchylné na koncentrování radioaktivního cesia jsou houby. Pozornost výskytu radioaktivního cesia v mase divočáků nebo v houbách je třeba i nyní věnovat i v některých zasažených oblastech mimo bývalé území Sovětského svazu.

Vlivem dekontaminace, rozpadu izotopů i jejich transportu v prostředí se kontaminace v evakuovaných oblastech snižuje. V současné době se podle prováděných měření a studií odhaduje, že zhruba polovina území, která byla lidmi opuštěna už umožňuje trvalé osídlení. Jedním z příkladů takových studií je třeba práce vědců z Jűlichu,  kteří dlouhodobě studují podmínky ve vesnici Volincy v oblasti Korma v Bělorusku. Ukazují, že situace v oblasti už z hlediska jak externí tak interní (z potravin) efektivní dávky nepředstavuje zdravotní rizika a je možno přistoupit i k návratu do dříve opuštěných oblastí. A takových prací je řada. V posledním desetiletí tak dochází k postupnému návratu lidí do oblastí, kde je díky dekontaminaci a rekonstrukci dozimetrická situace bezpečná pro trvalý život. Zatím to bylo jen v omezené míře a často jen formou různého způsobu využívání daného území. Ale v posledních letech se připravuje razantní znovuosídlení části vysídlených území. Jde hlavně o zasažená území v Bělorusku, které procentuálně ke své velikosti ztratilo největší rozlohu. Tam se projekt masivního návratu začal připravovat a rozjíždět zhruba před dvěma lety. Začalo se pracovat na úpravách krajiny jako je posekání přerostlé trávy a křovin. Odstranění uschlých částí a napadaného dřeva by mělo omezit možnost letních požárů. Zároveň se začíná s rekonstrukcí a stavbou potřebných komunikací a připojováním elektřiny a plynu. Nejdříve se zde budou stěhovat odborníci, kteří by měli pracovat při využívání krajiny, ať už zemědělského tak lesnického. V první řadě by mělo jít o pěstování technických plodina a těžbu dřeva.  Měl by se také budovat místní průmysl využívající suroviny dané oblasti. Postupně by se měla vytvořit potřebná infrastruktura a obnovit místní komunity.

Daleko největší část území, které jsou stále z dozimetrického hlediska nevhodná pro trvalý návrat lidí, je v nejbližším okolí elektrárny. Tam je situace jiná než v Bělorusku. Je zde i další problém, při havárii v Černobylu byly vyvrženy nejen těkavé látky, ale i části paliva. Ty jsou těžší a ve větší koncentraci se dostávají jen do menší vzdálenosti. Ovšem do vzdálenosti několik desítek kilometrů představují transurany a stroncium ze štěpení další komplikaci pro dekontaminaci. Dalším faktorem je i blízkost zničeného reaktoru. Zakázaná zóna, jejíž dominantní část se rozkládá do vzdálenosti 30 km, je rozdělena na tři částí. První je bezprostředně kolem elektrárny, druhá do vzdálenosti deset kilometrů od elektrárny a třetí ve zbývající části. Leží v ní i město Černobyl, podle kterého nese elektrárna název. Je zhruba 12 km od elektrárny. Tři kilometry od elektrárny je známé město Pripjať. Černobyl je starobylé město, které mělo v době havárie téměř 14 000 obyvatel, město Pripjať bylo vybudováno speciálně pro pracovníky elektrárny a v době havárie mělo zhruba 49 000 obyvatel.

Zvětšit obrázek Likvidátoři na územích okolo Černobylské jaderné elektrárny.

Zvětšit obrázek Tři nepoškozené bloky fungovaly ještě řadu let po havárii, poslední byl odstaven až v roce 2000. I teď však musí řada zařízení fungovat, aby zajistila bezpečné skladování vyhořelého paliva. Na obrázku je turbínová hala (zdroj Jevgen "KRANZ" Gončarenko na serveru www.lplaces.com).

Zatímco Pripjať je nyní prázdná, do Černobylu se zhruba tisícovka převážně starých lidí vrátila. Dnes má zhruba šest set obyvatel a zároveň slouží jako zázemí pro pracovníky, kteří se o zakázanou zónu starají. Kromě místního úřadu tu tak jsou velitelství ochranných sil zakázané zóny a různá pracoviště organizací sledujících ekologickou a dozimetrickou situací v zóně. V celé této hlavní zakázané zóně, která byla podle dozimetrické situace rozšířena i za hranici 30 km od elektrárny, bylo kromě dvou zmíněných měst ještě dalších 92 obydlených sídel, většinou malých vesnic. V 13 i nyní osídlených míst žije zhruba 300 navrátilců. V řadě míst zóny je nyní už aktivita relativně nízká, jak je vidět i třeba i z průběžných měření dozimetrů v Černobylu (tam teď byl dávkový příkon zhruba 0,23 mikrosievertů za hodinu) a Pripjati (0,66 mikrosievertů za hodinu). To je i důvod, proč v podstatě až k elektrárně mohou v doprovodu turisté. Ovšem situace je značně rozdílná v různých oblastech a lze tak narazit i na vysoce radioaktivní místa.

Téměř 50 procent zakázané zóny tvoří lesy. Příroda se navíc s dopadem radioaktivity velice dobře vypořádala a velká část zóny se tak stala v podstatě chráněnou přírodní rezervací, kde žije velké množství zvířat, které jsou na jiných místech Ukrajiny vzácné. Ať už jde o medvědy, vlky, rysy, jezevce, lišky, ondatry, divoká prasata, losy, jeleny, srnce či dokonce koně převalského. Díky nepřítomnosti lidí zde nastal velký rozvoj divoké přírody. Ukrajina netrpí nedostatkem neobydlených území. I to je důvod proč se neuvažuje o takové dekontaminaci, aby se do zakázané zóny rychleji vrátili lidé. Proto se spíše předpokládá, že velká část území zůstane přírodním parkem. O to se zasazuje i řada přírodovědců. Úplná dekontaminace by byla finančně velmi náročná a asi je rozumnější počkat.

Město Pripjať bylo speciálně určeno pro pracovníky elektrárny, jeho úlohu převzalo nově vybudované město Slavutič. Tam se přestěhovala i značná část obyvatel Pripjati. V současné době má zhruba 25 000 obyvatel. Ti pracují většinou v areálu elektrárny. Po odstavení posledního jejího bloku z provozu v roce 2000 je jejich hlavní úkol připravit postupnou likvidaci celé elektrárny. Nejdůležitějším úkolem je tak v současnosti vybudování nové trvalé obálky, která by umožnila zajistit trvalou ochranu před obsahem čtvrtého reaktoru. Po jejím dobudování bude možné začít rozebírat původní sarkofág a zpracovat i trvale bezpečně uložit jeho obsah. Likvidační a dekontaminační práce budou potřebovat zázemí pro ně a bezpečná úložiště shromážděného radioaktivního odpadu. V další části zakázané zóny se tak vytvoří objekty potřebné pro likvidaci zničeného bloku a celé elektrárny. Uvažuje se, že by tato část postupně mohla začít sloužit i jako areál pro skladování vyhořelého paliva z dalších jaderných elektráren na Ukrajině. To by umožnilo zajistit dlouhodobé pracovní příležitosti v oblasti i po skončení intenzivních prací na likvidaci Černobylské jaderné elektrárny.

Zvětšit obrázek V zakázané zóně žijí i koně převalští (zdroj stranky pripyat.com).

Zvětšit obrázek Zobrazení stupně zamoření radioaktivním cesiem v době těsně po havárii v jaderné elektrárně Fukušima I. Zelená, žlutá a červená barva označují území, které mají kontaminaci větší než 500 kBq/m2 a podle černobylské klasifikace by byly zařazeny do trvale kontrolované a zakázané zóny.

Situace ve Fukušimě

Při havárii v jaderné elektrárně Fukušima I došlo k daleko (nejméně o řád) menšímu úniku radioaktivity.  Navíc zůstalo palivo uvnitř a téměř výhradně šlo o těkavější složku štěpných produktů. V první fázi byla ještě před únikem radioaktivity evakuována zóna do vzdálenosti 20 km od elektrárny o rozměru zhruba 700 km². Později podle dozimetrické situace ještě další oblasti směrem na severozápad od elektrárny z o něco menší rozlohou. Tam se jednalo naštěstí o velmi málo obydlené oblasti, takže zasažena byla hlavně vesnice Iitate. Další menší počet obydlí, evakuovaných individuálně podle dozimetrické situace, se pak nacházel v sídelním celku Date. Kriteria pro evakuaci byla dost podobná těm, která se uplatnila při havárii v Černobylu (viz mapa zasažení okolí jaderné elektrárny radioaktivitou 137Cs). Evakuováno bylo něco přes 100 000 lidí.

Začátkem roku došlo k rozdělení zasažených oblastí na tři typy. Do oblastí, jejichž radioaktivita způsobí roční dávku nižší než 20 mSv, se mohou vracet obyvatelé. Zároveň se však bude provádět intenzivní dekontaminace tak, aby se co nejdříve dospělo k roční dávce pod jeden milisievert. Na územích, kde je roční dávka z radiace mezi 20 a 50 mSv, se bude provádět intenzivní dekontaminace. Nejpozději do dvou let se dosáhne hranice umožňující návrat obyvatel. Pro oblasti s předpokládanou roční dávkou přesahující 50 mSv se budou teprve vypracovávat intenzivní metody dekontaminace a trvalý návrat do nich lze očekávat až v dlouhodobějším horizontu. Jedná se většinou o území blízká k elektrárně. Proto se uvažuje o vykoupení části pozemků a jejich využití pro zázemí potřebné k likvidaci zničených reaktorů a dekontaminaci zasažených území. Bude totiž třeba zřídit řadu úložišť radioaktivního odpadu, který se při dekontaminačních pracích nashromáždí.

Metody intenzivní dekontaminace se testují při čištění důležitých rychlostních silnic, které propojují oblasti na jih a na sever od elektrárny a vedou přes silně kontaminovaná území. Intenzivní kontrola situace a dekontaminace umožňuje začít otevírat některé části zakázané zóny a připravit návrat alespoň části obyvatel do svých domovů. Zasaženo evakuací bylo částečně nebo úplně 11 správních celků a jejich postupné otevření pro návrat obyvatel je podmíněno i vypracováním programu pro obnovení infrastruktury, dekontaminaci i zajištění pracovních míst. To je velmi důležité, protože úspěšný návrat lidí nelze bez existence infrastruktury a možnosti zaměstnání. U části samospráv už byly příslušné projekty dokončeny, dozimetrická situace to dovolila a tak se mohly otevřít oblasti v zakázané zóně, které patří třem samosprávným celkům: vesnici Kawauchi a městům Tamura a Minami-Soma. Podrobněji je situace v Fukušimě popsána v článcích (zde a zde) a odkazech, které tam jsou uvedeny.

Detailněji bych zmínil vesnici Iitate, která leží mimo dvacetikilometrovou zónu na severozápad od elektrárny zhruba 40 km od ní. Jde vlastně o seskupení osmnácti malých obcí se zhruba 6000 obyvateli. Velice krásné vesničky s domky zasazenými v nádherné horské lesní krajině. Vzhledem k silnému zasažení radioaktivním spadem musela být také evakuována. Kontaminace ve vesnici dosáhla takové úrovně, že by celoroční dávka u obyvatel byla mezi 20 až 40 mSv. To jsou však hodnoty, které umožňují pomocí intenzivní dekontaminace relativně brzy dosáhnout hodnot umožňujících návrat. Obyvatelstvo bylo k evakuaci pouze vyzváno a mohlo odjíždět postupně, tak jak si zařídili vše potřebné. Ve vesnici zůstalo několik starých lidí. Obyvatelé mohou své domovy bez problémů navštěvovat. Již v prosinci minulého roku vypracoval obecní úřad v Iitate plán dekontaminace a trvalého návratu. Problémem je, že nejde o urbanizovanou krajinu a dekontaminace je tak náročnější. Od začátku roku se na ní intenzivně pracuje.

Zvětšit obrázek Iitate je seskupení osmnácti menších vesnic a je jedním z velice půvabných míst Japonska.. Při havárii Jaderné elektrárny Fukušima I bylo velice těžce zasaženo radiačním spadem (zdroj Nataliia Tamerlan Khan na serveru www.lplaces.com).

Zvětšit obrázek Dekontaminace evakuované vesnice Iitate probíhá už od konce minulého roku (zdroj Nataliia Tamerlan Khan na serveru www.lplaces.com).

V průběhu tohoto roku by mělo dojít k vypracování plánů postupu ve všech zasažených oblastech a hlavně rozhodnutí, kam se bude možné vrátit v rozumné době měsíců a páru let a kam nebude možný návrat řadu let. Tedy pomoci obyvatelům v rozhodnutí, zda počítat s návratem nebo si vybudovat nový domov jinde. Je třeba říci, že před takovým rozhodováním stojí i lidé, jejichž domovy byly zasaženy nebo i úplně zničeny při cunami. A těch je více. Řeší otázku, zda znovu obnovit své domovy v původních místech nebo se přesídlit. Pro zajímavost lze uvést, že rozhodnutí o přesídlení řeší i okolo 200 správních sídel postižených měst a obcí. V nedávné anketě se ukázalo, že zhruba 70 % z nich plánuje úplné přemístění do výše položených oblastí, 12  % pak přemístění v rámci samosprávného celku do vhodnější oblasti a 18 % o posílení ochrany a samotných budov, aby byly lépe chráněny před cunami.

Jak už bylo zmíněno, bylo obrovskou výhodou u Fukušimy, že obyvatelé byli včas evakuováni a všechny důležité instituce a obyvatelstvo byli o situaci včas informováni. Proto bylo možné hned od začátku sledovat stav kontaminace vodních zdrojů a potravin a zamezit nějakému významnějšímu průniku radioaktivity do potravinového řetězce. Zasažená oblast je daleko menší než v Černobylu a Japonsko má dostatek zdrojů v okolí, které mohou nahradit výpadky produkce potravin v zasažené oblasti. To vedlo k už zmíněnému zabránění vnitřní kontaminace radioaktivním jódem a ohrožení vznikem rakoviny štítné žlázy. Také na kontaminaci cesiem můžou být uplatňována velmi přísná měřítka pro produkci potravin v zasažených oblastech a současné limity jsou 100 Bq/kg. Japonsko má daleko větší ekonomický potenciál, takže může provádět velmi intenzivní kontrolu radioaktivity v potravinách jak na vládní tak i občanské úrovni. Sovětský svaz byl v době havárie v Černobylu velmi uzavřenou společností a v průběhu havárie probíhalo široké utajování. Japonsko je otevřenou společností a tak měření v zasažených oblastech provádějí třeba i Greenpeace.

Japonsko má velmi silnou ekonomiku a dostatečný potenciál zdrojů, které mohou pomoci místním komunitám při dekontaminaci, rekonstrukci jejich domovů, případně vybudování nových. Zároveň je v Japonsku nedostatek pobřežních ploch, vhodných pro sídla a zemědělství. Není tam spousta prázdného místa jako na Ukrajině. Proto bude enormní snaha dekontaminaci co nejefektivněji a nejrychleji provést.

Zvětšit obrázek Bloková dozorna reaktoru číslo čtyři Černobylské jaderné elektrárny tak, jak vypadá v současnosti. Jedná se o místo, kde padla rozhodnutí, která vedla k havárii. (Zdroj Jevgen "KRANZ" Gončarenko na serveru www.lplaces.com).

Zvětšit obrázek Zničený blok Černobylské jaderné elektrárny (zdroj ČJE).

Stabilizace a likvidace zničeného reaktoru v Černobylu.

Dnes už tomu je více než 26 let, kdy dne 26. března 1986 v důsledku nehorázném porušení bezpečnostních pravidel došlo ke katastrofickému zvýšení výkonu a následné explozi aktivní zóny, která způsobila vyvržení velkého množství radioaktivního materiálu do ovzduší. Obrovský požár se rozšířil i po okolí. Velice brzy po explozi dorazily hasiči, kteří se snažili lokalizovat požár a zabránit jeho rozšíření na třetí blok. Právě mezi nimi bylo hodně těch, kteří dostali největší dávky a zemřeli později na nemoc z ozáření. Oheň v okolí se podařilo uhasit zhruba za šest hodin, ale grafit přímo ve zničeném reaktoru hořel až do 10. května.  Ten se podařilo uhasit teprve velkým úsilím posádek helikoptér, které svrhly zhruba 5000 tun písku, olova a dalšího materiálu spolu s borem, který absorbuje neutrony.  Zároveň bylo nutné odčerpat vodu z prostor pod reaktorem, kde byly nádrže s chladící vodou. K tomu bylo potřeba otevřít stavidlo, které však bylo v místech, která byla zaplněna radioaktivní vodou. Provedli to tři dobrovolníci v potápěčských oblecích, kteří se do ni museli ponořit. Jako jedno z řešení, které mělo pomoci při ochlazení hořícího rektoru, bylo vhánění tekutého dusíku pod reaktor. Pro prokopání 185 m dlouhého tunelu, který by to umožnil, byli pozvání horníci s Tuly. Efektivnější řešení se nakonec ukázalo být vyplnění prostor pod reaktorem betonem. Jak už bylo zmíněno požár grafitu v reaktoru se podařilo uhasit až téměř po dvou týdnech.

Zvětšit obrázek Bez velkých jeřábů by se sarkofág postavit nepodařilo (zdroj ČJE).

Zvětšit obrázek Jedna z velkých komponent sarkofágu se dopravuje ke čtvrtému bloku (zdroj ČJE).

Pak bylo potřeba vybudovat schránku, která by zakryla zničený reaktor a zastavila unikání radioaktivity. Nejdříve však bylo nutné odklidit radioaktivní trosky, které byly vyvrženy z reaktoru, hlavně ty ze střech přiléhajících budov, provést alespoň částečnou dekontaminaci a připravit stínění, které by pomohlo vytvořit podmínky pro dlouhodobější práci. Vše to probíhalo v extrémně špatné radiační situaci. Pracovníci museli být velice rychle střídáni a i tak obdrželi vysoké dávky. Právě u těchto skupin likvidátorů, kteří jsou často označování jako bioroboti, jsou nejvyšší dávky a nejhůře změřené. Samotný sarkofág, který zničený reaktor překryl, musel být napřed navržen, díly pro něj vyrobeny a připravena také situace okolo reaktoru. Vyčištěny prostory, přivezeny a postaveny potřebné velké jeřáby. Budování sarkofágu trvalo až do prosince 1986 a vystřídalo se na nich, stejně jako na dekontaminačních pracích v zóně přes dvě stě tisíc lidí. Sarkofág musel zabránit unikání radioaktivity a pronikání vody dovnitř. I když je třeba zdůraznit, že nebyl budován jako hermetický a pronikání vody dovnitř úplně nezabraňuje a musí být odčerpávána. Zároveň však musí umožňovat i přístup do svého nitra, aby se dal kontrolovat stav zbytků zničeného reaktoru.

O sarkofág je třeba se starat, kontrolovat stav zbytků reaktoru uvnitř, pokračovat v dekontaminaci areálu a jeho údržbě. I po havárii byly zbývající tři bloky řadu let v provozu. Důvodem byl velký nedostatek elektřiny na Ukrajině. Jak už bylo zmíněno, poslední blok byl odstaven v roce 2000. Od té doby se pracovníci soustřeďují na přípravu likvidace elektrárny. Z toho důvodu existuje železniční spojení, které dováží pracovníky hlavně ze Slavutiče.

Je jasné, že při stavbě provizorního sarkofágu šlo o extrémně náročnou záležitost a do značné míry i velkou improvizaci. I tak vydržela provizorní obálka v dobrém stavu dlouho. Pochopitelně je potřeba průběžně investovat do jejího udržování a zpevňování. Je však nezbytné ji nahradit co nejdříve trvalejší konstrukcí s životností alespoň sto let, která bude hermetická. Ta by měl zabránit v celém tomto období únikům radioaktivity a chránit vnitřní prostor před nepřízní počasí. Vybudování nového trvalého kontejnmentu by vyloučilo nebezpečí uvolnění radioaktivity z prostoru zničeného reaktoru do okolí a tím umožnilo pracovat na trvalém vyřešení situace v zakázané zóně. Zároveň by nová schránka umožnila postupně rozebrat starý sarkofág a roztřídit, zpracovat a bezpečně uložit jeho obsah.

Zvětšit obrázek Na budování sarkofágu se pracovalo ve dne i v noci (zdroj ČJE).

Zvětšit obrázek Bez velkých jeřábů by se těžké části konstrukce nedostaly na místo. Čím méně částí bylo a čím jednodušší montáž byla, tím více se omezil pohyb montážníků v silně radioaktivním prostředí. (Zdroj ČJE).

Právě proto byl navržen nový kryt. Ten musí být nejen pevnou a pro radioaktivitu nepropustnou obálkou, ale musí v sobě obsahovat vše potřebné pro rozebrání původního sarkofágu. Tedy jeřáby pro manipulaci i s velmi těžkými předměty, dílny a laboratoře, které umožní rozřezat a rozporcovat, případně i jinak upravit, i vysoce radioaktivní materiál a uložit jej do bezpečných kontejnerů. Tedy také horké komory a další důležité vybavení. Stavba bude mít výšku téměř 110 m, délku 150 m, šířku 257 m, hmotnost 20 000 tun a bude tak připomínat velkou sportovní halu. Její budování zdrželo hlavně shromažďování prostředků, které jsou potřeba. Podle nejnovějších odhadů bude stavba krytu stát 1,54 miliard EUR, tedy zhruba téměř 40 miliard korun. To je hodně. Na druhé straně je však třeba si uvědomit, že to není ani polovina ceny, kterou stál Temelín nebo dvojnásobek dotací na elektřinu z fotovoltaiky u nás za minulý rok. A náklady na olympiádu v Londýně pro rok 2012 jsou téměř sedmkrát větší. Velkou část financí dodají státy Evropská unie.

Projekt krytu (označovaného jako Oblouk - Arc) připravilo konsorcium francouzských firem. Jeho montáž nebude probíhat nad reaktorem, ale několik stovek metrů od něj. Nad zničený reaktor se přesune po kolejnicích. Je třeba se vyhnout práci dělníků v intenzivním radiačním prostředí. Přípravné práce probíhají už několik let. Od roku 2008 se připravuje  místo, kde se kryt bude budovat. Nejdříve se tam musela vybagrovat kontaminovaná zemina, někdy až do hloubky několik metrů. Přitom se narazilo na zbytky kontaminované techniky i trosek z reaktoru, které se zde dostaly při počátečních likvidačních pracích. Místo se upravuje tak, aby umožnilo v podstatě neomezenou dobu práce inženýrů a dělníků, kteří budou konstrukci montovat a budovat. Připravuje se také okolí  původního sarkofágu a příslušné koleje, po kterých se kryt přepraví nad sarkofág. Jednou z nejviditelnějších změn byla koncem listopadu minulého roku instalace nového ventilačního zařízení, které je menší než to původní. To staré bude odstraněno, protože bylo příliš vysoké a nevešlo by se pod nový kryt.

Zvětšit obrázek První sarkofág je už téměř dokončen (zdroj ČJE).

Zvětšit obrázek Po dokončení prvního sarkofágu se na jeho stěny podepsali jeho budovatelé (zdroj ČJE).

Oficiálně byl start budování nového krytu ohlášen v den výročí černobylské havárie 26. března 2012 prezidentem Viktorem Janukovičem. Předpokládá se, že hlavní práce budou dokončeny v roce 2015. Je třeba přiznat, že impulsem pro urychlení shromažďování financí a zahájení konstrukce byla i havárie ve Fukušimě. Velká část financí od mezinárodních dárců je už tak shromážděna a nyní se zdá, že se stavba naplno rozjela. Nejpatrnější známkou je nahrazení charakteristického vysokého ventilačního zařízení kratším, aby se pod nový kryt vešlo.

Intenzivně by měla pokračovat i příprava úložišť pro radioaktivní odpad, který se nashromáždí při intenzivní dekontaminaci a likvidaci elektrárny. Druhým mezinárodním projektem je tak stavba suchého úložiště pro palivo ze tří již uzavřených, ale nepoškozených bloků. Ty jsou zatím uschovány částečně v bazénovém společném úložišti, v bazénech u jednotlivých bloků a část v nádržích uvnitř bloků. Chlazení bazénů potřebuje udržovat v provozu řadu zařízení a do doby, než dojde k vyvezení palivových článků, nelze přikročit k likvidaci odstavených bloků. Že to není jednoduchá záležitost je vidět i z toho, že úložiště, které se budovalo v prvním desetiletí tohoto století, nebylo schváleno a jeho projekt byl pozastaven. Kromě těchto zařízení na přípravu palivových  článků a jejich suché uložení je třeba také vybudovat zařízení pro zpracování kapalných i pevných radioaktivních odpadů a také bezpečná úložiště pro ně. V budoucnu pak bude potřeba vybudovat i úložiště pro kontejnery s materiálem pocházejícím z poškozeného reaktoru. Ale na to je ještě čas.

Je jasné, že likvidace zbytků zničeného reaktoru bude velice náročná. Roztavené palivo se promíchalo s jinými materiály a vytvořilo hmotu, která připomíná lávu (někdy se označuje jako korium). V různých místech bylo zjištěno několik typů této lávy, podle toho s jakým materiálem se roztavené palivo potkalo. Tato láva je vysoce radioaktivní a je tak jasné, že zpracování a likvidace zbytků reaktoru bude velmi dlouhodobá a bude trvat desetiletí. avíc v případě dokončení nového bezpečného krytu nebude potřeba spěchat.

Zvětšit obrázek Prostory uvnitř čtvrtého bloku (zdroj ČJE).

Zvětšit obrázek Zbytky nacházející se uvnitř zničeného čtvrtého bloku (zdroj ČJE).

7Prostory uvnitř čtvrtého bloku (zdroj ČJE).

V tomto roce byl také schválen plán, že se v zakázané zóně mezi opuštěnými obcemi Staraja Krasnica, Burjakovka, Čistagalovka a Stečanka vybuduje také dlouhodobé úložiště suchého typu pro vyhořelé jaderné palivo z ukrajinských jaderných elektráren, které bude umožňovat skladování tohoto paliva na období přesahující sto let. Z tohoto ukládání by měl plynout zisk regionu a zároveň by měl zajistit i pracovní místa nejen pro obyvatele Slavutyče i po dokončení likvidace Černobylské elektrárny. Po dokončení nového bezpečného krytu čtvrtého reaktoru bude možné tímto i dalšími způsoby rozšířit průmyslové využití části zóny. V další části by mohl být památník této obrovské katastrofy a lidských tragédií, které jsou s ní spojeny. Už nyní sem turisté, i když často ilegálně a poloilegálně jezdí. Ve zbývající pak by byla přírodní rezervace, o které se už psalo. Ovšem všechno popsané je ještě běh na hodně dlouhou trať.

Na závěr je možné se ještě zmínit o situaci s provozováním dalších reaktorů černobylského typu. V současné době je ještě v provozu jedenáct reaktorů RBMK stejného typu, jako byly ty v Černobylu. Ty už budou pomalu dosluhovat a vypínat se. V době černobylské havárie bylo ve výstavbě šest bloků stejného typu. Byly to dva bloky v Černobylu 5 a 6, Kursk 5 a 6, Smolensk 4 a Ignalina 3 v Litvě. Výstavba pěti z nich byla poměrně brzy zastavena. Jen u reaktoru v Kursku se stále vzhledem k vysokému stupni rozestavěnosti uvažovalo o dostavbě. V lednu tohoto roku padlo konečné rozhodnutí nedokončovat tento pátý reaktor Kurské jaderné elektrárny, který byl už téměř z 90 % dokončen. Hlavní důvody sice byly bezpečnostní, ale váhu měly i ekonomické. Pokud by se reaktor nyní zprovoznil, byl by velmi dlouho jediným na světě, se specifickým palivem, náhradními díly a servisem. A to by jeho ekonomické parametry značně zhoršovalo. Je tak jasné, že nejpozději v příštím desetiletí tak budou všechny reaktory typu RBMK odstaveny.

Zvětšit obrázek Instalace nového ventilačního zařízení u sarkofágu čtvrtého bloku jaderné elektrárny Černobyl 22. listopadu 2011 (zdroj Jevgen "KRANZ" Gončarenko na serveru www.lplaces.com).

Zvětšit obrázek Nové ventilační zařízení u sarkofágu čtvrtého bloku jaderné elektrárny Černobyl je dokončeno 29. lisopadu 2011 (zdroj Jevgen "KRANZ" Gončarenko na serveru www.lplaces.com).

Jak se vypořádat s likvidací zničených reaktorů ve Fukušimě I?

Na rozdíl od Černobylu mají reaktory ve Fukušimě kontejnmenty a ty udržely palivo uvnitř. To vedlo k tomu, že okolí nebylo kontaminováno transurany a kousky paliva. Zároveň kotejnment funguje jako velmi dobré stínění a chrání před silnou radiací uvnitř reaktoru. Reaktory se nyní daří chladit a jsou ve stabilizovaném stavu.  Celkově je tak nejen radiační situace v elektrárně nesrovnatelně lepší než byla v Černobylu. Což se projevilo i v počtu pracovníků, kteří se na stabilizaci situace v elektrárně museli podílet a efektivní dávce, kterou obdrželi. Navíc na tom byli diametrálně lépe i s vybavením, ochrannými pomůckami, dozimetrickou kontrolou a měřením i zázemím.

I to způsobilo, že již nyní mají Japonci poměrně dobře vypracovaný plán na likvidaci zničených bloků (viz i zde). Ten v první řadě předpokládá postavení provizorních horních částí budov nad reaktory třetího a čtvrtého bloku, které zabrání jakýmkoliv únikům radioaktivity. U prvního byl už dokončen a u druhého nebyla horní část reaktorové budovy poškozena vodíkovým výbuchem. Po jejich dokončení se postupně, počínaje čtvrtým blokem, vyvezou palivové články z bazénů pro vyhořelé palivo. Ze čtvrtého bloku by se vyvážení mělo zahájit v příštím roce a u třetího pak v roce 2014.  U bloků jedna a dva se přesný čas, kdy je bude možné vyvézt, určí po důkladném prostudování stavu. Před začátkem vyvážení palivových článků z bazénů reaktorů je nutné nejdříve upravit a dobudovat společný bazén, do kterého se budou přemísťovat.

Zároveň probíhá postupně analýza stavu kontejnmentu ve třech poškozených blocích. U čtvrtého byl v době zemětřesení reaktor bez paliva. Jde hlavně o to, jestli a jak jsou poškozeny kontejnmenty. V případě poškození je bude třeba opravit, aby byly vodotěsné a mohly se vyplnit vodou. Ta odstíní radiaci z poškozeného a roztaveného paliva. A teprve potom se bude moci přistoupit k jeho odstranění, úpravě a uložení do bezpečných kontejnerů vhodných pro trvalejší skladování. Je jasné, že přesný postup těchto prací není možné určit, dokud nebude znám stav uvnitř kontejnmentu, jak silně je aktivní zóna poškozená a kam až se dostalo roztavené palivo. Teprve pak bude možné stanovit přesný postup a i časový rozvrh. Využijí se určitě zkušenosti získané při likvidaci následků havárie v Jaderné elektrárně Three Miles Island, i když v tomto případě je situace složitější.

Zároveň bude potřeba pokračovat v intenzivní dekontaminaci elektrárny a vnitřních prostor jejích budov. Je to důležité z hlediska zlepšení pracovního prostředí lidí. V některých částech se tak už nemusí například nosit masky. Prozatím se v celé elektrárně musela dodržovat pravidle pro práci v kontrolovaném pásmu, kde se zachází s radioaktivitou. Intenzivním čištěním seizmicky odolné budovy pro řízení v případě havarijní situace se podařilo dosáhnout takové podmínky, že její vnitřní prostory mohly být od začátku května z kontrolovaného pásma vyňaty. Podmínkou pochopitelně bylo, že u vchodu do ní je dostatek měřících dozimetrických zařízení, které zajistí, že se nemůže do budovy radioaktivita dostat. Důležitá bude také dekontaminace budov reaktorů. Nyní se do některých části mohou podívat pouze roboti, do některých sice i lidé, ale jen na velmi krátkou dobu. Bude potřeba zajistit podmínky, aby se zde opravdu dalo pracovat. Je nutné vybudovat zařízení pro nakládání s různými formami radioaktivního odpadu, jejich úpravu a bezpečné dlouhodobé uložení.

Zvětšit obrázek Odložená technika, která zúčastnila likvidace jaderné havárie v Černobylu. Existují dvě plochy s touto technikou. Jedna byla určena jako „úložiště“ kontaminované techniky, u které bylo jasné, že je odepsaná. Druhá byla určena k tomu, aby zde byla uskladněna technika, která by po čase byla vyčištěna mohla se využívat. K ničemu takovému však nedošlo. (Zdroj: Stránky Sedm výletů po Ukrajině http://7chudes.in.uk/)

Zvětšit obrázek Představa o tom, jak se bude stavět nový kryt zničeného bloku Černobylské jaderné elektrárny (zdroj Materiály Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj).

Po odstranění paliva z bazénů a reaktorů se přistoupí k likvidaci zničených bloků. Předpokládá se její dokončení zhruba po čtyřiceti letech. Jak už jsem zmínil, byla a je situace v Černobylu řádově složitější a náročnější než ve Fukušimě. I to je důvodem, proč Japonci vyřeší situaci u sebe patrně mnohem dříve, než se dokončí likvidace následků havárie v ukrajinské elektrárně. Jak už bylo zmíněno, byla událost ve Fukušimě impulsem pro urychlení prací v Černobylu a efektivní vzájemná spolupráce v tomto případě může napomoci při řešení problémů v obou lokalitách.

Ukrajina po havárii v Jaderné elektrárně Černobyl musela z důvodu nedostatku energetických zdrojů provozovat dále i reaktory v Černobylské jaderné elektrárně. V Japonsku se postoj k jaderné energetice stále ještě vyvíjí. Zatím jsou jaderné zdroje odstavovány a nahrazovány fosilními. V sobotu 5. května byl odstaven k pravidelné kontrole poslední běžící reaktor v jaderné elektrárně Tomari a Japonsko je poprvé od roku 1966 bez jaderné energie. Proti spuštění jsou zatím místní komunity a je otázkou, jestli a kdy ke spuštění alespoň některých reaktorů dají svolení. I další rozvoj jaderné energetiky je v Japonsku hodně otevřený a nejistý. Alespoň podle mého názoru se však Japonsko bez jaderné energetiky neobejde (viz zde).

Závěr

I když se objevuje mezi haváriemi v Černobylu a Fukušimě řada podobností, jsou mezi nimi i velmi diametrální rozdíly. Jde hlavně o rozsah a dopady katastrofy. Ty určují i časové termíny při likvidaci následků obou havárií. Další řešení následků havárie a snižování jejich dopadu na obyvatelstvo je silně závislé na ekonomických možnostech daného regionu. I v tomto případě je Japonsko ve výhodnější pozici. Ze vzájemné spolupráce však mohou vytěžit obě strany, protože nejen při likvidaci obsahu zničených reaktorů budou narážet na podobné problémy.

Zdravotní dopady radiace na civilní obyvatelstvo nebyly velké a v případě Fukušimy je lze už teď oprávněně označit za zanedbatelné. Ovšem dopady psychické, sociální  a ekonomické jsou obrovské. Nutnost náhlého opuštění domova je něco, co je velmi drastickým zásahem do života rodiny a jedince. Navíc u Černobylu šlo ve většině případů o trvalé opuštění. U Fukušimy je velmi velká šance, že většina evakuovaných se naopak bude moci vrátit relativně brzo, v průběhu pár let. V obou případech se ukazuje, že právě sociální a psychologické dopady jsou ty nejzávažnější a zde lze pro pomoc postiženému obyvatelstvu nejvíce udělat. V případě Černobylu se projevil velice negativně ekonomický a sociální propad zasažených oblastí bývalého Sovětského svazu v devadesátých letech. Je naděje, že v Japonsku, které je ekonomicky daleko silnější a pro likvidaci rozsahem daleko menší katastrofy má daleko více prostředků, bude situace daleko lepší. I když v tomto případě se negativně projeví to, že se zároveň musí Japonsko vyrovnat s následky zemětřesení a cunami, kterých je havárie ve Fukušimě jen malou částí. Tím se dostáváme k jedné důležité věci. Havárie v Černobylu a Fukušimě patří k těm největším průmyslovým katastrofám a velmi negativně ovlivnily řadu lidských životů. Avšak bohužel život lidí i společnosti bez rizika neexistuje a i každý způsob získávání energie má svá negativa a rizika. A bez rizika není ani to, když se potřebná energie nevyprodukuje. Nikdy nelze rizika a negativní aspekty úplně vyloučit. Je tak potřeba rizika a negativa srovnávat (podrobněji viz zde) a hledat cestu k jejich minimalizaci.

Zvětšit obrázek Tak bude nový kryt vypadat po umístění nad zničeným blokem (zdroj Materiály Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj).

Zvětšit obrázek Závod, který bude připravovat vyhořelé palivové články z odstavených bloků pro bezpečné suché uložení a připravované jejich úložiště (zdroj Materiály Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj).

Všechny příčiny, které k popisovaným haváriím vedly je potřeba pečlivě analyzovat. Stejně jako je třeba studovat výsledky použitých metod likvidace jejich následků a snižování jejich dopadu na obyvatelstvo. Tak, aby se v rámci možností podobné havárie neopakovaly. Protože však nelze nikdy úplně vyloučit vznik něčeho nepředvídaného, je třeba mít připraveny i postupy na zmírnění dopadu případné havárie a efektivní metody ochrany a pomoci pro obyvatelstvo. A v tom by mohla pomoci i účinná mezinárodní spolupráce a intenzivní analýza událostí, které se staly v minulosti.

Osobní poznámka

Pod články, které věnuji energetice a zvláště té jaderné i v kontextu s havárií na Jaderné elektrárně Fukušima I se občas objevují názory, že jsou necitlivě technokratické a neprojevuji v nich dostatek empatie. Je pravda, že se ve svých článcích snažím o fyzikální a technický popis událostí a racionální srovnání různých energetických zdrojů. Protože jen to umožní v budoucnu se případným katastrofám vyhnout a celková rizika minimalizovat. Ona totiž tragédie postižených při protržení přehrady, důlním neštěstí čí jaderné havárii je stejně hluboká. Stejná je však i u obětí sociálních a ekonomických propadů, které mohou být způsobeny nedostatkem energie.

Zvětšit obrázek

Obrázek hranice zakázané zóny v Minami-Soma z února ukazuje neštěstí evakuovaných obyvatel, ale je zároveň nadějí, když víme, že už v dubnu se část zakázané zóny otevřela a zátarasy se posunuly v některých případech až o deset kilometrů. (Zdroj Nataliia Tamerlan Khan na serveru www.lplaces.com).

Kromě racionálního posouzení je však třeba nezapomínat na to, že každý opuštěný dům, hrob předků, místo z dětství nechalo hluboký otisk. A je plně pochopitelné, že například postižení jadernou havárií mají k jaderné energetice často postoj hodně negativní. Ta místa a osudy jejich obyvatel je třeba připomínat. Musíme se totiž snažit udělat vše proto, aby k takovým událostem docházelo co nejméně. Proto jsem moc rád, že existují lidé, kteří se těmto místům a vzpomínkám na ně věnují. Ať už jsou to dřívější obyvatelé Pripjati na stránkách města Pripjať (pripyat.com) nebo Jevgen (KRANZ) Gončarenko na stránkách Lost Places – Chornobyl Zone (lplaces.com). Jevgenovi a jeho kolegům jsem za jejich stránky opravdu vděčný, jejich prohlídku a přečtení doporučuji všem. Zároveň mu moc děkuji za dovolení využít některé z jeho fotografií v tomto článku. Jako další byly využity fotografie ze zmíněných stránek města Pripjať a stránek Černobylské jaderné elektrárny (ČJE).

Na závěr pak jsou dva odkazy. Jedním je dokumentární film z devadesátých let věnovaný sarkofágu čtvrtého reaktoru Černobylské jaderné elektrárny. Druhým krátké video natočené uvnitř sarkofágu.

Video: http://www.youtube.com/watch?v=V8r_lUKcM9A&feature=relmfu

Video:  http://www.youtube.com/watch?v=jKnFurg5-Ag