Asi nepřekvapí, že chemická substance nazývaná aristolochová kyselina pochází z rostlin rodu Aristolochia. Hezky česky jim říkáme podražce. Řadíme k nim více než 500 druhů a bez jejich listů, stonků a kořenů se čínská medicína prakticky neobejde. Předepisuje je na hubnutí, zmírnění bolestivosti kloubů, žaludeční nevolnosti i celou řadu dalších neduhů. Z výzkumu ale vyplývá, že kromě neduhů nás zbavuje i „duhů“, neboť rostlina obsahuje látku silně karcinogenní. Lékaři na konto tamní léčby připisují v tom lepším případě zničené ledviny, v horším rakovinu močového ústrojí. Těžko uvěřit, že používání těchto rostlin ve formě čajů, tinktur, prášku či drcených semen, má kořeny už ve starověku. Nejde přitom jen o "moudrost" čínských léčitelů, ve svém arzenálu je mají i jejich evropští kolegové. I když kyselinu aristolochovou mají všechny podražce stejnou, těmi našimi se léčí dna a poporodní problémy.
Výsledky laboratorních pokusů s kyselinou aristolochovou musí vyděsit každého toxikologa. Kyselina nejenže je toxická, ale je i genotoxická. To znamená, že se váže na lidskou DNA a tím některé geny vyřadí z provozu. Průšvih je v tom, že jde zrovna o ty, které není radno vypínat. Dokládá to čtyřikrát větší výskyt jinak řídce se vyskytujících nádorů močového ústrojí u těch, kteří si léčbu podražcem oblibují.
Arthur Grollman, vedoucí farmakolog z Stony Brook University v New Yorku, který se výzkumu na Tchaj-wanu účastnil tvrdí, že tato země je v incidenci zhoubného onemocnění v žebříčku všech zemí světa suverénně na prvním místě právě díky léčebným praktikám založeným na tradiční čínské medicíně. Prohlásit něco takového o tisícileté tradicí v níž věří miliony, je hodně silná káva. K nařknutí alternativní medicíny se zdravotníci odhodlali, až když měli v ruce výsledky vyšetření 151 pacientů s rakovinou močových cest. Obvinění zní: 60 % z těchto případů jsou nádory se specifickými mutacemi, k nimž dochází právě po konzumaci „léčivých“ bylinných prostředků s příměsí podražců. O tom, že nemluví do větru a že v síti jim uvízl ten pravý viník, svědčí vícero věcí. Například změny na ledvinách. Aristocholová kyselina má naší DNA tak „ráda“, že se s ní nerozlučně spojuje. Takový komplex pak koluje v krvi a tělo se jej nedokáže zbavit. Zatímco mnoho jiných škodlivin vyčuráme, tato se zasekne v ledvinách, lze jí tam najít ještě řadu let poté, co jsme léčbu podražcovým lektvarem absolvovali. Ucpávání základních stavebních a funkčních filtračních jednotek zvaných nefrony se ledvinám moc nepozdává. Léčivka sice nechává dřeň ledvin napokoji, zato kůru (sídlo nefronů) nekrotizuje.
Tchajwanci, kteří nedají na alternativní bylinkovou léčbu dopustit, mají hodně rakovin i jinde, nejen v ledvinách. S tím souvisí další náplň práce podražcových lektvarů - mutace v genu TP53. Pod tímto párem velkých písmen s čísly je potřeba si představit gen pro tvorbu tumorového proteinu tp53. Tentokrát psáno malými písmeny, protože jde o produkt genu - protein. I když jeho název „tumorový“ svádí k představě, že jde o bílkovinu způsobující tumory, opak je pravdou. Molekuly tohoto pomocníka „pracují“ uvnitř buněčného jádra. V řídícím centru buňky vykonávají činnost podobnou, jako provádí likvidátor pojišťovny. Má na starost prohlížet poškozená místa na DNA. K nechtěným poruchám v molekulách kódu života (DNA) dochází u nás dnes a denně. Stačí se například jen chvilku opalovat a ultrafialové paprsky vykonají své. Škodí nám i jiná záření, toxiny obsažené v kouři,... Kontrolor posoudí, zda se oprava bude konat, nebo zda je poškození tak rozsáhlé, že se nevyplatí. Je to významná funkce, protože spolu s rozsahem poškození narůstá riziko, že se oprava nepodaří jak má a buňka bude mít tendence se zvrhnout v rakovinou. U velkých škod se kontrolor tp53 mění v posla smrti - buňce naordinuje prostřednictvím enzymu kaspáza sebevraždu. Ke zdravým buňkám se ale chová jako milující otec a dopřává jim tu nejlepší dostupnou péči zajišťovanou celou hordou opravářských čet.
O něco dražší produkt z podražce nabízí Spektrum zdraví. Proti křečím je prý dobrý nálev: 1/2 čajové lžičky sušené byliny na šálek vřelé vody, max. 4 x denně.
Kyselinu aristolochovou si rostliny netvoří z plezíru a ti chytřejší tvorové se takto vyzbrojeným rostlinám obloukem vyhýbají. Jen my si myslíme, že když jde o tradici, bylinky a přírodní látku, že nám může přinést dobro a podražce užíváme i když nám nechutnají. Není vinou rostliny, že pak s námi jedná jako s každým jiným kdo jí okusuje. Vyřazuje nám gen (TP53), kterému genetici říkají "anděl strážný našeho genomu" a jehož produkt si překřtili na "člena ochranky". Z obou dobrodinců nám kyselina aristocholová udělá invalidy a jsme to my, kdo ve sporu s podražcem o právo na život začne tahat za kratší konec. Souboj kdo z koho rostlina vede potichu a nenápadně a tak nám souvislost uniká. Skoro se chce říci, že to je od podražce podraz, nedat nám šanci se poučit. Proto i v našich končinách není vyřazení ledvin z provozu toxinem léčivky neznámým pojmem, jen tomu říkáme balkánská endemická nefropatie. Poprvé byla popsána v roce 1956. Týká se venkovanů a farmářů v Bosně, Hercegovině, Bulharsku, Chorvatsku, Rumunsku a Srbsku. Dříve byla na vině mouka, do níž se z nouze mlelo kde co, i semena plevelů, jako je podražec křovištní (Aristolochia clematitis). Dnes už nejde o dílo hladu, ale víry v pověry a hloupost. A ta, jak tvrdí skeptikové, je věčná. Za pravdu jim dává i mediálně známý případ z Belgie. V posledním stadiu náhlého selhání ledvin si dámy vzpomněly, že se jen snažily za pomoci čínské medicíny s látkami z Aristolochie zhubnout.
Z některých představ chodí až mráz po zádech. Když domyslíme, proč se asi anglicky rostlině lidově říká birthwort, a že si jí rodičky, aby byly po porodu zase štíhlé jako dřív, dopřávají zřejmě ještě dnes... Kořeny omylu s touto rostlinou sahají hodně hluboko do historie. Latinské rodové jméno je odvozeno od slov ariston=nejlépe a lochos=šestinedělka. Aristolochia se z řečtiny zase někdy překládá jako vznešený a urozený, no nekupte to!
Urozených je asi dost i v Americe, protože proč jinak by jejich instituce bdící nad zdravím lidu (Food and Drug Administration, FDA) již od roku 2001 důrazně varovala před léčivými přípravky z podražce. Jenže znáte to, zákaz dovozu vyhlásit můžete, ale když si na internetových stránkách se "zdravím" za své peníze někdo něco objedná a nechá poslat, nic s tím nenaděláte. V poslední době sílí hlasy proti všemu umělému i počty těch, kteří genetikům nevěří. Boom prožívá vše, co není geneticky modifikováno, ale je bio, přírodní a alternativní. Proto se pytlíky s práškem z pravých perel, pavích penisů a pupenů z podražců tak překotně prodávají po celé planetě. Co k tomu dodat? Snad jen pověrčivým pacientům požehnej pánbůh.
Pramen: Aristolochic acid-associated urothelial carcinoma in Taiwan by Chung-Hsin Chen et al. PNAS.
Diskuze:
Kombinace léků
Mojmir Kosco,2012-04-26 19:40:38
Neumím rozlišit co je obsah původního článku a co je přídavek redaktora osla.Každopadně každé léčivo ať již přírodního nebo umělého původu může při nesprávném použití přinést zdravotní problémy. Větší rozdíl k přístupu k medicíně než mezi západní a východní neznám můj kamarád lekař vystudoval UK potom studoval lekařství v Pekingu teď je německu taky né .Věřím že na formose jsou lečivky problémem u nás jsou to p=ehršle léku a jejich kombinace.Uspěšnost lekařství se může porovnat různě třeba střední dobou dožití čr 72,1 thaiwan 77,8.
člen strany zelených zase vyprodukoval myšlenku
Aleš Kovařík,2012-04-26 21:20:55
Pane Koščo, Vy jste měl zůstat v politice. Škoda, že Vám to nevyšlo. Byl byste dobrý politik. Pod Vaším vedením by Evropa byla krásná podle Greenpeace a léčilo by se bylinkami. U tohoto článku jste nepochopil jednu podstatnou věc - kyselina aristolochová není léčivo. Zkuste se na to zeptat toho Vašeho doktora studovanyho v UK. A jen tak mimochodem, neléčí se čínskými bylinkami především v Číně? Škoda, že tam mají tak nízký průměrný věk. Asi nemají tu správnou čínskou medicínu. Myslím, že Vám nikdo ve vaší léčbě bránit nebude, v článku máte dokonce adresu, kde si to můžete objednat i s návodem, jak se z toho dělá čaj.
Mojmir Kosco,2012-04-27 07:11:52
Pouze se snažím přemýšlet a uvažuji .Jak článek přiznává léčí se touto metodou miliony lidí stovky let.Takže je zvláštní že k nárustu rakoviny došlo teď.Je možná spousta příčin např. zvýšení dávek a počtu nedodržení receptůry její změna nebo změna kvality prostředí ve kterém droga roste a to nemluvím nedej bože o vlivu průmyslu na ostrově a délka dožití v čině je 72 let stejně jako u nás ...
Z jiného soudku
Lubomír Denk,2012-04-16 09:18:09
Nevíte někdo bližší podrobnosti o případu profesora Bezoušky? Viz tady http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/porusil-elitni-profesor-pravidla-vedecke-etiky
.. ?
Podle typu vyvolání
Samuel Loser,2012-04-14 16:06:55
Vzhledem k tomu, že karcinogeny vyvolávají karcinomy, tedy změny na epitelu kožním a žlázách, mělo by být asi správně uvedeno, že se jedná o látku kancerogenní, tedy látku způsobující změny a novotvary obecně.
ad PavelA1 (2)
Jan Šimůnek,2012-04-14 10:03:19
1. Souhlasím s vámi, že podávání samotné vody těžce dehydratovaným pacientům zpravidla nepomůže, nebo dokonce uškodí.
2. Naprostá většina nápojů, i stolní vody, o minerálkách nemluvě, ovšem naprosto čistou vodou nejsou. Složení některých minerálek se docela blíží složení infúzních roztoků, které se při dehydrataci nasazují, dtto i některé další nápoje. Pochopitelně, do žíly bych minerálku nebo nealko pivo neaplikoval, abyste mě nechytal za slovo.
3. Prevence u malých dětí a starších lidí je prováděna proto, že:
a. ve stáří běžně roste práh, od kterého se projevuje subjektivně vnímaná žízeň až ke stavům, které už jsou dehydratací (a tito lidé se musejí aktivně hlídat, kolik toho vypijí ještě dříve než začnou mít žízeň)
b. u dětí je problém jednak v roztěkanosti (hra je pro ně větší prioritou než pocit žízně), jednak odkázáním na dospělé (vám bych rozhodně dítě do péče nesvěřil, s názory, které tu prezentujete). Navíc má dítě menší rezervy vody a minerálů vzhledem k intenzitě metabolismu než dospělý a také se snadněji přehřeje.
4. Kolegové internisté tvrdí, že nedostatečný pitný režim má vztah ke vzniku a zhoršování desítek, možná stovek, chorob. Je pravděpodobné, že na to žádné studie v "impaktovaných" časopisech nenajdete, jednoduše proto, že se jedná o dobře známé věci na úrovni základních učebnic, pro zdroje tohoto druhu jednoduše příliš banální.
5. Uvedený zákaz EU se týkal tvrzení "pití vás ochrání před dehydratací", tedy tvrzení nikoli o léčbě, ale právě o prevenci. A faktem je, že v našich běžných podmínkách (nejsme všichni vojáci pouštních jednotek, nebo zaměstnanci v horkých provozech, abychom potřebovali extra přísun minerálů) JE pití běžných nápojů v dostatečném množství zpravidla postačujícím preventivním opatřením proti dehydrataci.
Jo, docent Simunek dolozil svou publikaci
Josef Straka,2012-04-13 17:42:26
Text vymazán adminem, nesouvisel s článkem.
redakci Osla
Borek Kincl,2012-04-13 15:39:36
Jan Weyer z 21 století vykrádá Vaše články, víte o tom?
ad Pavel A1
Jan Šimůnek,2012-04-13 12:27:44
Bohužel, zdejší redakční systém umožňuje zřejmě odpovídat pod jednotlivé příspěvky jen z windows.
K té dehydrataci: Obecně máte pravdu (v abstraktně teoretické rovině), praxe je ovšem taková, že se v EU dostala mimo zákon doporučení správného pitného režimu za letních veder jako prevence dehydratace, což předchází 90% + všech potenciálních případů této poruchy zdravotního stavu, protože v naprosté většině případů opravdu stačí dostatek nápojů. Výsledkem bude strmý nárůst případů extrémní dehydratace řešených pobytem na nemocničním lůžku a i.v. aplikací infúzních roztoků. A to jen proto, že z flašky pitné vody farmaceutický průmysl nic nemá, zatímco na těch infúzních roztocích vydělává (a platíme to my všichni z našeho zdravotního pojištění, na němž pak nezbude dost peněz na závažnější a hůře preventabilní nebo nepreventabilní stavy).
Prevence a léčba je rozdíl
Pavel A1,2012-04-13 17:27:08
Vy jste ale ve svém původním komentáři psal o léčbě dehydratace, ne o prevenci.
A pravdu mám zcela konkrétní a praktickou, když dehydrovanému člověku dáte čistou vodu, ublížíte mu.
A k té prevenci - opravdu nechápu, proč se kolem dodržování pitného režimu dělá takový humbuk. Za mého mládí se nic takového nedělalo, dokonce jsme ve škole měli zakázáno pít vodu z kohoutku - prý je to nehygienické. Pokud jsme měli odpolední vyučování tak celý náš příjem tekutin za osm hodin byl dvě deci čaje k obědu a přežili jsme všichni v pohodě. Dokonce to považuji za velmi užitečný trénink, když si dneska vyrazím na výlet, netahám sebou žádnou zbytečnou zátěž. napiju se a najím, až když dorazím. V pohodě jsem takhle ujel na kole trasu Praha - Plzeň v 35° vedru bez nejmenších potíží.
Právě naopak to hlídání a nucení k pití zbavuje lidi pudů - vidím to kolem sebe, děti, které jejich rodiče přehnaně hlídají, nepoznají, že mají žízeň a že se mají napít - pak samozřejmě snadno podlehnou dehydrataci.
osobní invektivy a diskuze
Aleš Toman,2012-04-13 11:10:47
Když někoho nazýváte umanutým pisálkem co kdybyste předvedl jak takový článek má vypadat, třeba o té škodlivosti geneticky zmanipulovaných rostlin.
Autor jen v závěru poukazuje na spousty naivních hlupáků, kteří si ničí zdraví například pojídáním plesnivé biomouky protože uvěřili že je to zdravé
geneticky modifikováno
Jarek Romansky,2012-04-13 08:07:58
A zase ta tupa a drza umanutos pisalka, ktery si neodpusti na zaver clanku spojit odmitani pojidani produktu geneticke manipulace s jakymisi alternativci, kteri si melou sloni kly a prave perly aby se jim zvetsil penis.
Jedini duvod, ktery me napada je dusevni pohnuti v sestinedeli...
Přírodní karcinogeny
An Krejcova,2012-04-13 00:59:35
Tak koukám, jak Vás tu všechny pan Šimůnek poučuje a jak píše, že je článek blábolem ke kterému je potřeba mít žaludek a motivaci. Dovolím si tedy dát odkaz na publikaci pana Šimůnka, která je prakticky na stejné téma „Přírodní karcinogeny“. Teoreticky by tu mělo tedy být něco i o přirozených karcinogenech z Podražce. Není. A o čem píše pan MUDr Šimůnek, CSc. s kolegyní Lefnerovou? Dali dohromady přehledný článek, který čerpá a odkazuje na práce z let mezi 1993 – 2003. Většinou jsou zde informace, které jsou více jak DESET (!) let staré. Žádný pramen od roku 2003 do vydání práce není uveden – jakoby se ve světě pět let nic důležitého v oblasti přírodních karcinogenů nevyzkoumalo. Za zmínku stojí také kvalita prací, ze kterých v publikaci čerpali – nejen že jsou vousaté a mělo by jim být stydno je uvádět, mnohé jsou ještě k tomu z neimpaktovaných zdrojů. Pokud se u nás vydávají prostředky na takovou kvalitu publikací a jestli pan Šimůnek tohle učí studenty...
To uvádím proto, aby bylo zřejmé, kdo to tu všechno zkritizoval, včetně FDA,...
Pokud to vypadá, že proti panu Šimůnkovi mám něco osobně, nechť věnuje minutku a jukne na jeho článek. http://www.linkos.cz/files/onkologicka-pece/5/62.pdf
Neměl jsem jukat
Al Fucida,2012-04-13 01:10:49
Kristova noho. A člověk si myslí, že ty naše děcka na universitě připraví do života. Jestli je učí to, co má Šimůnek v té publikaci, tak jdou do světa se zanalostmi se kterými nemají šanci v konkurenci obstát ani se zbytkem východního bloku. Pane Šimůnku, jste to opravdu Vy, ten autor toho výukového materiálu???
Ze je Simunek alternativni hysterik
Josef Straka,2012-04-13 17:39:14
a pomerne prolhany a demagogicky diskuter je jiz dlouho dostatecne znamo z jeho diskusi (kdyz jeste byly volne pristupne) na Neviditelnem psu, kde posleze vystupoval pod jmenem Aspergill. A jaký v diskusich, taký i v obcanskem zivote ...
Problém je,
Jan Šimůnek,2012-04-12 19:00:06
že oficiálně neexistují ani studie o tom, že dehydrataci je možné léčit podáváním vody (viz nedávná kauza regulace EU v této oblasti). Na internetu také zdaleka není vše, řada časopisů a monografií z předinternetové éry zatím nebyla digitalizována a vystavena (a je otázka, zda kdy bude).
Léčivky s obsahem kyseliny aristolochové se tradičně používají celá staletí na řadu nemocí a minimálně existuje empírie v tom smyslu, že to funguje (i když není jasné, zda původce účinku je kyselina aristolochová, nebo něco jiného).
Jinak, to už vám tady uvedli jiní, prakticky každý lék je při nevhodném podávání jed a naopak i velmi nebezpečné jedy lze využít jako léky (případně měly takovéto využití v minulosti).
A osobně dost pochybuji, že by prof. Trýb nebo prof. Horáček něco aplikovali na pacienty, pokud by to neměli otestované (prohrabávat se ale horami ročníků časopisů, v nichž by to potenciálně mohlo být, případně nemenšími horami sborníků z různých konferencí nehodlám).
Dehadratace
Pavel A1,2012-04-12 19:30:26
Ale ono dehydrataci podáváním (jenom) vody opravdu léčit nelze. Pokud se nejedná o opravdu těžkou dehydrataci, tak hlavní problém při dehydrataci je nedostatek minerálů, ne vody.
Dvě poznámky
P Strejc,2012-04-12 19:47:32
Pro pana Šimůnka: Vážený pane docente, podivujete se nad tím, kolik institucí spontánně a nezávisle na sobě se rozhodlo o tomto chronickém problému prakticky současně napsat. Ale to je zavádějící informace. Průšvihy s kyselinou aristolochovou a onkologickými nálezy najdete v mnoha článcích z let 2001, 2008 a 2012. Nejenže nejde o články současné, ale jsou i od jiných týmů a z jiných zemí. Pacienti jsou ze třech kontinentů. Ale to není to hlavní proč jsem se rozhodl vstoupit do diskuse. Z titulu Vaší profese je nemorální laickým čtenářům podsouvat myšlenku, že v případě aktivní látky v podražcích - kyselině aristolochové se jedná o léčivo. NEJEDNÁ! Neexistuje jediná klinická studie, která by Vás opravňovala k takovému přirovnání.
Pro pana Jiřího Valentu: Publikaci "Přírodní karcinogeny" schánět nemusíte. Pan Docent Šimůnek se v ní o problému s přírodními karcinogeny v podražcích nezmiňuje, ačkoliv v době, kdy byla dána do tisku se o onkologických problémech již psalo a jím kritizovaná FDA čelila útokům ze strany alternativců snažícím se neblahé účinky kyseliny aristolochové ututlat.
Kde je nebezpečie
Tomáš Štec,2012-04-12 16:49:50
Hlavné nebezpečie vidím v tom, že povedomie o tom, že "syntetické" lieky môžu byť nebezpečné pri nevhodnom a nadmernom užívaní existuje, v prípade "prírodných" (viac či menej funkčných) to tak berie málokto, veď sú to "len bylinky", to predsa nikomu ublížiť nemôže. (Neviem, či by sa tak tvárili aj na durman, alebo vratič…)
Máte pravdu
Pavel A1,2012-04-12 19:25:51
Bohužel je mezi lidmi (hlavně těmi, co znají přírodu jen z televizní reportáže o výstavě krajinek) hodně rozšířená pověra, že co je z přírody, to nemůže škodit.
K tomu mám jednu hezkou, i když bohužel smutnou historku. Otcův kolega byl s nějakým problémem u přírodního léčitele. Ten mu poradil odvar z jehličí. Onen pán se vracel domů parkem, tam si natrhal jehličí, doma si udělal odvar, vypil ho a ráno ho našli mrtvého. Ano, natrhal si jehličí z tisu.
souhlas
Jarda Souda,2012-04-12 15:46:43
ad 1) světový roční obrat ve farmakologickém prům. je zhruba 2,5 triliony dolarů, je běžné že jedna účinná látka používaná na evropském a americkém trhu představuje zisk několik stovek milionů dolarů...pak je dosti lehké (neznalost problému lidí jež jsou mimo obor) činit tlak na schválení látky FDA nebo jinou institucí.
2)pokud někdo řeší buď jen dobré nebo jen špatné vlastnosti jakékoliv látky, dopouští se chyby a neadekvátního výzkumu. K výrobě léků se používají i nejprudší jedy (hadů a mlžů) a stejně léčí. Vždy záleží na mnoštví látky přijímané a délce jejího používání. Pokud lidé onu bylinu pijí denně jako něco neškodného nepomůže jim ani změna léku za jakoukoliv alternativu, když by ho zase dlouhodobě nadužívali. S léky se musí opatrně.
3)fungování Farm.prům viz Vedlejší účinnek smrt -Virapen John
4) to je možné, rakovinu si při odstranění bradavice nezpůsobíte, tobyste se tím musel mazal léta....
Můžete být konkrétní?
Jan Vilímek,2012-04-12 17:17:20
Článek je o kyselině aristolochové. Můžete uvést výsledky jediné studie, která prokázala kladné výsledky klinických testů? Bradavice prosím nezmiňujte, na ty nikdy tato substance jako lék schválena nebyla. V jakých případech je tato látka tělu prospěšná?
Stručně:
Jan Šimůnek,2012-04-12 15:12:23
1. Od doby poněkud nepovedených (méně slušné vjádření by bylo "úmyslně zfalšovaných") výsledků kolem účinku THC na tlumení negativních vedlejších účinků cytostatik a ozařování u onkologických pacientů a rovněž výsledků týkajících se stevie, FDA jednoduše není důvěryhodnou institucí (což je jistě dehonestační pro mnoho slušných lidí, kteří tam pracují, ale na to je přísloví o kapce močůvky a sudu vína). Prostě na cokoliv, co FDA vydala někdy od 90. let minulého století, je třeba se dívat jako na něco potenciálně zfalšovaného nebo zmanipulovaného v něčí politický nebo ekonomický prospěch, není-li jednoznačně prokázán opak.
2. Co se týče aristolochové kyseliny a případných koproduktů: Zcela jistě to nejsou nevinné látky (ale v původním příspěvku jsem uvedl, že to platí o řadě léků, jak přírodních, tak i syntetických), jde tedy o to, aby byla nasazována tam, kde je to smysluplné, tj. kde benefit převyšuje riziko.
Otázkou také je, zda jsou případné alternativy běžně dostupné za srovnatelnou cenu (obávám se, že většina lidí ve 3. světě na ty alternativy prostě nemá, zatímco podražce si někde natrhají).
3. Pokud se týká těch nefrologických institucí apod., tam je základní problém v tom, že oni s běžnými pacienty, kterým ta bylinná terapie pomohla, nepřijdou do kontaktu, oni přijdou do kontaktu těžce selektivně s těmi, kteří mají následné zdravotní problémy. Není to nic nového ani neobvyklého, např. zcela běžně je velká diskrepance pohledu na léčbu kortikoidy u praktického lékaře a kožního lékaře z fakultní nemocnice (protože ten první jimi léčí, ten druhý řeší případy, kdy léčba měla významné negativní vedlejší účinky). Jen málo kdo je s to si zachovat odstup, zejména je-li v rozporu s jeho běžnou zkušeností. Nicméně nevylučoval bych ani fakt, že jsou aktivní na objednávku, protože ten problém trvá celá desetiletí a považuji za málo pravděpodobné, že by se tolik institucí spontánně a nezávisle na sobě rozhodlo o tomto chronickém problému prakticky současně napsat.
4.(to Jiří Valenta) Pokud je mi známo, u nás byl extrakt z podražce používán na léčbu některých typů bradavic, a to s lepším účinkem než oficiálně provozovaná terapie. Experimentoval s tím mj. nebožtík prof. Horáček, nebo jeho předchůdce, prof. Trýb.
On je obecně s alternativními postupy problém ten, že výsledky nelze oficiálně publikovat (v česku asi neexistuje medicínský časopis, který by nebyl závislý na sponzorech a inzerentech, mezi ty nejbohatší patří právě farmaceutické firmy, a ve světě to už dnes není o mnoho lepší) a absence oficiálních publikací je pak zneužívána k argumentaci typu "není to publikováno, tak to neexistuje".
5. (to Jan Vilímek) Ta publikace je opravdu zaměřena na karcinogenní látky z tohoto pohledu, nikoli na jejich účinky další. Sám jsem s touto látkou nikdy nepracoval, ale to se týká řady dalších látek, které jsou tam jmenované.
Léčba bradavic?
Jan Vilímek,2012-04-12 15:53:36
Jestli dobře rozumím tomu, co jste napsal, tak o žádné seriózní publikaci prokazující léčebný účinek podražců a v nich obsažené účinné látce nevíte? Teda kromě těch bradavic. Ale jak jsem zjišťoval, tak ani na ty bradavice nikdy nebyla tato látka uznána jako lék. Je tak?
Pokud tedy nejde o léčivo, zato klinické studie genotoxicitu jasně prokazují, a v nich nejde o nějakou rýmu, nebo bradavice, ale podle údajů v PNAS o padesát procent vyšší výskyt rakoviny a to prokazatelně se specifickými bodovými mutacemi navozenými k. aristocholovou. Mně tedy nepřipadá varování před takovou látkou označit za blábol za rozumné.
Pátrám
Jan Vilímek,2012-04-12 14:47:52
Pane Šimůnku, snažím se dát si dohromady a porovnat pro a proti účinků látek obsažených v podražcích. Pátrám v české odborné literatuře a narazil jsem na Vaší poslední publikaci "Přírodní karcinogeny". O genotoxicitě kyseliny aristocholové jsem se v ní nedočetl. Považujete zjištěné účinky za tak banální, že nestojí za upozornění? Liší se nějak Vaše výsledky výzkumu od poznatků onkologů?
ehm
Marek Vejša,2012-04-12 14:17:40
i kdybyste měl pravdu, není důvod proč tyhle sajrajty nutit zdravým lidem
Dotaz
Jiri Valenta,2012-04-12 12:19:24
Myslím, že meritem věci je zde diskuse o účinné látce v podražcích, kterou je kyselina aristolochová. Pokud by to mělo být léčivo, pak by snad existovala nějaká práce o prospěšnosti této látky. Ví někdo, zda nějaké klinické pokusy prověřily její prospěšnost? Všechno, na co jsem zatím narazil, je dost deprimující. Kromě manter z herbářů ani jedna publikace, která by potvrdila, byť sebemenší prospěch. Ale možná, že hledám špatně. Díky.
Neviděl bych to tak dramaticky
Jan Šimůnek,2012-04-12 10:38:41
Rakovinu léčíme cytostatickými sajrajty, které samy dokáží rakovinu vyvolat (byl popsán i vznik rakoviny u sester, které s tímto druhem léků neopatrně manipulovaly) a ozařováním v dávkách, které jdou až na hranici nemoci z ozáření. Ne nadarmo nesmějí na onkologických odděleních stážovat těhotné studentky.
Rakovinu ledvin jsou s to vyvolat komponenty některých analgeticko-antipyretických směsí, které jsou běžně bez receptu k dostání (např. paracetamol). Řada z těchto směsí je i návyková.
Nejlepším lékem na dnu je kolchicin, což je silně toxické cytostatikum (užívá se k analýze chromozomů, protože zastavuje mitózu ve fázi, kdy jsou rozpoznatelné jednotlivé chomozomy), které má řadu vedlejších negativních účinků.
Do vynálezu rekombinantních vakcín proti vzteklině umíralo na vedlejší následky tohoto očkování přibližně jedno promile očkovaných.
A tak bych mohl pokračovat mnoha dalšími fakty, až třeba po fakt, že každá operace v celkové anestézii měřitelně snižuje IQ pacienta, přičemž toto snížení se nevrací na původní úroveň ještě po roce.
Tím jsem chtěl naznačit, že podobný "katastrofický" článek by se dal napsat prakticky o jakýchkoli lécích a léčebných postupech, chce to jen dostatečně silný žaludek na produkování demagogických blábolů a dostatečně silnou motivaci.
V medicíně, jako ostatně prakticky všude, platí "něco za něco". A z tohoto důvodu nepodstupujeme léčebné zákroky a nebereme léky bezdůvodně, ale s tím, že rizika a nepohodlí léčby, která na sebe bereme, jsou prostě na nižší úrovni než rizika nemoci, která nás obtěžuje nebo ohrožuje.
Článek se dá považovat za účelový, ve stylu článků o "šílené nebezpečnosti oxygendihydrogenátu", ale ty jsou myšleny jako parodie (obávám se, že právě na články tohoto druhu).
V souvislosti s patenty na léky a faktickým rozdělením světového trhu s léky mezi několik málo dominantních firem zbývají právě tradiční léčivé rostliny jako jedna z málo věcí, které se patentům vymykají. Proto se proti nim pořádá systematické tažení (zapojila se do něj svými regulacemi i EU).
Je třeba si také uvědomit, že farmaceutickým firmám nejde o blaho pacientů, ale čistě jen o zisk. V rámci tohoto boje o zisky jsou schopny zlikvidovat i účinné léky a léčebné metody, pokud je nemají pod kontrolou (a nahradit je neúčinnými šunty, na nichž mohou vydělávat).
O silném žaludku
Josef Pazdera,2012-04-12 11:59:27
1.) Nejvyšší americká autorita schvalující použití léků a lékařské postupy vydala zákaz dovozu léčivých přípravků, které obsahují kyselinu aristolochovou (nejen těch z podražců). Na stránkách FDA se opakuje varování k okamžitému přerušení jejich konzumace: „Warns Consumers to Discontinue Use of Botanical Products that Contain Aristolochic Acid...“
2) Americká FDA v tomto stanovisku není sama. Také Světová společnost nefrologů před těmito přípravky varuje a doslova píší: „Jde o „světový problém“. Nedá se přitom říci, že pod tímto tvrzením by byli podepsáni diletanti, vedoucím kolektivu je například šéf dializační a transplantační jednotky v Belgii a měl by podle mne vědět o čem mluví. (Viz např: International Society of Nephrology 2008: Aristolochic acid nephropathy: A worldwide problem, Fre´de´ric D. Debelle a kol.: Universite´ Libre de Bruxelles.
3.) Pravdou je, že Americká asociace orientální medicíny vyzvala k petici proti rozhodnutí zákazu těchto „léčivých“ prostředků, které vyhlásila FDA (americká obdoba našeho ministerstva zdravotnictví). Neuspěla, zákaz už deset let trvá a není mi známo, že by některý z našich prodejců těchto „léčivých“ prostředků o tom referoval.
4.) Necítím se být kompetentní rozhodnout, která strana má pravdu, a proto jsem ve svém článku vycházel pouze z údajů oficiálních pramenů institucí, které považuji za důvěryhodné a kompetentní: FDA, International Society of Nephrology, ale hlavně jsou použity nové poznatky z článku publikovaném v tomto týdnu v Proceedings of the National Academy of Sciences.
Protože jsem prakticky nic vlastního k tomu nedodával, patří Vaše slova o „dostatečně silném žaludku na produkování demagogických blábolů“ především na adresu amerických toxikologů, Evropských nefrologů a Tchajwanských onkologů. Pro mne výsledky jejich práce blábolem nebyly a proto jsem si dovolil je přeložit. Pokud moje volba pramenů k překladu nebyla šťastná, omlouvám se.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
