Rizika je nutné realisticky porovnávat
Je třeba zdůraznit, že německé rozhodnutí odstoupit od jaderné energetiky nezpůsobily nedávné událostí ve Fukušimě 1, ani nedošlo k přehodnocení reálných rizik spojených s provozem konkrétních německých jaderných elektráren. Protijaderná atmosféra byla vytvořena již v předchozích letech a následky přírodní katastrofy v Japonsku jí jenom podpořily. Německá veřejnost začala být ještě „citlivější“ vůči možným rizikům. Vzniká tak precedent, který může být velmi nebezpečný - energetická politika se neřídí reálnými fakty, poznatky a odbornými studiemi, ale hlavně náladami a pocity veřejnosti, kterou intenzivně ovlivňují kampaně více podobné zavádějícím, na emoce útočícím reklamám, než argumentům vycházejícím z reálného poznání a analýzy dopadů konkrétních kroků.
Ukázkou toho, jak je ovlivněná veřejnost neschopna posoudit reálná rizika a dopady průmyslových havárií, mohou sloužit právě ty, které jsou spojené s jaderným průmyslem a udály se v Japonsku ještě před Fukušimou.
Jejich průběh jsem popsal v článku zveřejněném v Britských listech Za největší havárii, která je spojena s radioaktivitou, je považována nehoda v malém podniku Tokaimura, v kterém se připravovalo jaderné palivo s vyšším obohacením. Při události v roce 1999, o níž si lze přečíst více ve zmíněném odkazu, dávku nad povolený limit stanovený pro pracovníky se zářením dostali tři lidé, dva žel na následky zemřeli. Nedošlo k úniku radioaktivity do okolí a jediným reálným následkem pro civilní obyvatelstvo byla dvoudenní evakuace 161 lidí z nejbližšího okolí. Připomeňme si dvě nedávné nehody z České republiky. V dubnu tohoto roku při explozi v závodě Explosia na výrobu nitroglycerinu, v areálu podniku Synthesia, zahynuli čtyři lidé. Při požáru plastů v Chropyni muselo být okolní obyvatelstvo evakuováno na dobu dvojnásobně delší než v Tokaimuře a jejich nemovitosti byly znečištěny zplodinami hoření, i když koncentrace nebezpečných látek v půdě nepřekračuje bezpečnostní limity. Zatímco o těchto nehodách se mimo Česko dověděl asi jen málokdo a po pár letech už i většina z nás na ně zapomene, událost v podniku Tokaimura je už přes 11 let (a ještě dlouho bude) prezentována jako velká jaderná nehoda.
Při jaderné havárii ve Fukušimě 1 zatím na ozáření nezemřel žádný pracovník. Dva zahynuli přímo při zemětřesení. Dosud se neprokázaly žádné zdravotní dopady na civilní obyvatelstvo a jestli se neobjeví nějaké další zásadní problémy, což pochopitelně není vyloučeno, tak by se evakuovaní mohli vracet do svých domovů začátkem příštího roku (podrobněji zde). Když reálně porovnáme dopady a zmařené životy na jednotku vyrobené energie pro jednotlivé typy zdrojů, tak je na tom jaderná energie i po Fukušimě 1 celkem dobře a většinu využívaných zdrojů v bezpečnosti předčí.
Nutnost reálného posuzování a srovnávání velikostí rizik a ekologických dopadů se pochopitelně netýká jen jaderné energetiky. V diskuzi k nedávnému článku o mořských větrných farmách se poukazovalo na ohrožení ptactva a zvláště netopýrů větrnými elektrárnami. To, že jejich turbíny mohou tyto živočichy ohrožovat, je skutečností. Ovšem, vždy je třeba vzít v úvahu míru příslušných ekologických dopadů v daném místě. Mořské větrné farmy sice mohou ohrozit mořské ptáky, ptáky při tahu, ale těžko už netopýry. Je třeba také srovnat přirozené příčiny úmrtí ptactva a ohrožení větrnými turbínami. Abychom pak nebyli překvapeni tím, kolik ptáků uloví kočky a kolik jich padne za oběť větrným elektrárnám.
Abych byl správně pochopen, nechci tvrdit, že neexistují rizika s provozováním jaderných elektráren. Právě naopak. K těmto rizikům je nutné přistupovat velmi opatrně, co nejpodrobněji je posuzovat a co nejvíce snižovat. I v případě Fukušimy 1 bude třeba důkladně prostudovat všechny zdroje a reálné dopady havárie. Po důkladné analýze je třeba zjištěné skutečnosti aplikovat na bezpečnostní opatření u současných i budoucích jaderných elektráren. Stejně tak nechci popírat ekologická rizika provozování větrných turbín. Využití žádného energetického zdroje není bez rizika a ekologických dopadů. Jen je třeba je důkladně oceňovat a srovnávat pro podmínky v daném místě.
Do toho porovnávání by se ovšem měla zahrnout i rizika a dopady, které vyvstanou v případě, že díky zákazu využívání některého ze zdrojů vznikne nedostatek elektřiny nebo její cena výrazně poroste. Ta se totiž pak promítne do výrobních nákladů, tedy i cen většiny výrobků a služeb. A další důsledky není těžké domyslet.
Situace v Německu
O odstoupení Německa od jádra rozhodla už na začátku minulého desetiletí koalice SPD a Strany zelených. Tedy už téměř deset let se tak německá energetika připravuje na uzavření a nahrazení jaderných elektráren. Ukázalo se však, že jde o krok složitější a hlavně finančně velmi náročný. Proto vláda kancléřky Merkelové prosadila návrh na prodloužení provozu jaderných reaktorů. Ten také předpokládal, že by se získanými prostředky dotovaly obnovitelné zdroje. Po událostech v jaderné elektrárně Fukušima 1 však bylo rozhodnuto o pozastavení tohoto rozhodnutí a dočasném ukončení provozu v sedmi nejstarších německých jaderných elektrárnách i reaktoru v Krümmelu. Zatím na tři měsíce, v průběhu kterých se rozhodne o jejich dalším osudu. Je jasné, že když Německo od plánu prodloužit činnost jaderných reaktorů odstoupí či dokonce je odstaví ještě rychleji, než předpokládal původní návrh, budou finanční prostředky na obnovitelné zdroje chybět. Jaké by mohly být krátkodobé i dlouhohodobé dopady současných rozhodnutí na německou energetiku?
Nejbližší léta a problém stability sítě
V horizontu nejbližších let až desetiletí má Německo pouze dvě ekonomicky a technologicky reálné možnosti, jak nahrazovat energii z jádra. Jedná se o fosilní a větrné zdroje. Pravděpodobně se rozhodne o jejich kombinaci. Může to mít dva dopady. Prvním bude zvýšená produkce oxidu uhličitého a rychlejší spotřeba fosilních zásob. Druhým, v případě většího využívání energie větru spolu s plynem jako záložním zdrojem po stabilizaci dodávky v bezvětrných dnech, bude zvýšená cena elektřiny.
Při posuzování toho, zda rychlé odstavení jaderných elektráren neohrozí energetickou síť Německa, je nutné zohlednit tři aspekty. Prvním je, jestli může být uspokojena celková potřeba elektrické energie státu. Další dva souvisí s faktem, že u elektrické energie musí být v každé době v rovnováze spotřeba a produkce. Energetická síť musí mít takový výkon, aby pokryla i největší odběrové špičky. Zároveň musí mít dostatečný stabilní výkon v každé oblasti, aby se nenarušila stabilita celé energetické sítě. To si vyžaduje dostatečné kapacity elektrického vedení pro přepravu výkonu z místa produkce do místa spotřeby.
V současnosti je v Německu odstaveno osm jaderných elektráren, kterých součet celkového elektrického výkonu je 8,5 GW. Ve dvou z nich s celkovým výkonem necelých 2 GW – v Krümmelu a Brünsbuttelu – byl provoz pozastaven již před havárií ve Fukušimě 1, v šesti zbylých až po ní. Celkový výkon všech německých jaderných elektráren je 20 GW.
Celková produkce elektrické energie v Německu je v posledních letech zhruba 610 TWh, z čehož zhruba 20 TWh připadá na čistý export. Jaderné zdroje dodávaly přibližně 140 TWh a například v roce 2009 obnovitelné zdroje vyprodukovaly 74 TWh. Pokud by se odstavily jaderné bloky a přestala energie vyvážet, musí fosilní zdroje dodat zhruba 516 TWh. Podle německých zdrojů (UBA) je současný celkový výkon těchto elektráren 90 GW. I kdyby jejich efektivní koeficient využití instalovaného výkonu byl pouze 2/3, tak by celkové množství produkované elektrické energie bylo přes 520 TWh a tedy dostatečné. Jenže část z této kapacity jsou starší elektrárny v současnosti nejen z ekonomických důvodů málo využívané a držené spíše jako záloha. Další část tvoří plynové elektrárny, které zálohují výkon obnovitelných zdrojů a z tohoto důvodu je koeficient využití instalovaného výkonu nižší. Na druhé straně je ve stavbě několik uhelných a plynových elektráren, které mají jaderné nahradit. Z hlediska zajištění dostatečné celkové roční produkce elektrické energie je tak Německo schopno svůj cíl uskutečnit. Důsledkem ale budou vyšší ceny elektřiny a zvýšená produkce oxidu uhličitého.
Podívejme se na problém s pokrytím proměnné produkce v různých místech. Je zřejmé, že spotřeba elektrické energie se značně mění nejen v průběhu každého dne, ale i celého roku. V Německu maximální spotřeba připadá na prosinec. V roce 2008 byla maximální hodnota požadovaného výkonu 77 GW a v roce 2009 pak 73 GW. Vzhledem k jisté nutné bezpečnostní rezervě je třeba zajistit možnost pokrýt v maximu požadovaný výkon okolo 80 GW. Je třeba počítat s tím, že zaručený dostupný výkon v daném okamžiku je menší než instalovaný výkon stabilních zdrojů. Podle publikovaných analýz se jeho současná hodnota i s jadernými zdroji odhaduje zhruba na 93 GW. Po uzavření zmíněných osmi jaderných elektráren se nesníží o více než je jejich instalovaný výkon, tedy 8,5 GW. Stále tedy zůstává jistá rezerva a následující zima by tak z energetického hlediska neměla přinést žádný problém. Navíc ještě existují odstavené fosilní elektrárny s celkovým výkonem zhruba 2,5 GW, které slouží jako studená rezerva. Jde však o staré zdroje a jejich znovuspuštění i provoz by byl ekonomicky dost náročný. V následujících letech už se s postupným odstavováním v současnosti už zastavených jaderných zdrojů i tak počítalo a ve výstavbě jsou uhelné a plynové elektrárny, které mají jejich výkon nahradit. I dlouhodobější plán počítá s dalšími uhelnými a plynovými zdroji. Mezi ně by mohla patřit i uhelná elektrárna u východoněmeckých dolů MIBRAG, o jejíž stavbě uvažuje ČEZ. Podle odhadů by do roku 2020 mohly začít provoz nově vybudované stabilní zdroje s celkovým výkonem větším než 30 GW, které by mohly nahradit všechny jaderné i některé staré uhelné a plynové zdroje.
Bez linií velmi vysokého napětí nelze efektivně využít obnovitelné zdroje
Pro pokrytí spotřeby ve všech oblastech ale není důležité jenom to, jestli je k dispozici dostatečný momentální výkon zdrojů, ale také, zda je zajištěn i jeho přenos. Tato samozřejmá podmínka si vyžádá velké investice do přenosových sítí napojených na obnovitelné zdroje, kterými chce německá vláda nahradit část produkce jaderných elektráren. Z ekonomického a technického hlediska jedinou významnější možností je v současnosti větrná energie produkovaná hlavně na mořských větrných farmách. Spuštění prvního německého komerčního parku Baltik 1 se věnoval nedávný článek. Tyto mořské větrné farmy, stejně jako většina pozemních větrných turbín, jsou v místech s ideálními větrnými podmínkami, tedy na severu Německa. Odtud je nutné produkovanou energii dopravit na průmyslově silnější jih. A ještě dál jsou rakouské vodní elektrárny, které by měly sloužit pro ukládání přebytečné energie produkované během větrných dní. Transport ze severu na jih se tak stává velmi vážným problémem a nezbytnou podmínkou. Německu chybí velké množství linek velmi vysokého napětí. První analýza přenosových sítí, kterou v roce 2005 dokončila Spolková energetická agentura (DENA), prokázala nutnost vybudovat v průběhu deseti let 850 km těchto vedení zajišťujících transport energie z budovaných mořských větrných farem. Do současnosti se podařilo vybudovat pouze 90 km těchto linií. Hlavní překážkou v jejich konstrukci je velký odpor místních komunit. V minulém roce DENA zveřejnila výsledky druhé studie, která do roku 2020 počítá s nejméně 3 600 km nových vedení, což si v nejlevnější variantě vyžádá ročně kolem miliardy eur. Ale větším problémem než finance bude přesvědčit místní orgány a obyvatelstvo aby výstavbu na jejich území povolily. Od úspěšnosti budování těchto sítí závisí míra využití větrných parků, tím i jejich efektivita a podíl, kterým nahradí část jaderné energie. Zbytek pak budou muset utáhnout fosilní zdroje. Stále přibývající výkon větrných farem a stagnující stav elektrické sítě ohrožuje její stabilitu, a to nejenom v Německu. Kromě nevyhnutnosti budovat nová dálková vedení velmi vysokého napětí, je potřebná i rekonstrukce a rozšíření regionálních sítí. To si vyžádá dočasné vypínání některých zdrojů a částí sítě. Spotřebitelé to nepocítí jenom tam, kde je více různých možností jejich přechodné náhrady. Rychlejší odstavení jaderných elektráren počet těchto možností výrazně snižuje.
Pro udržení stability sítě je třeba mít v každé její části dostatečný výkon stabilních zdrojů. Proto se řada velkých uhelných či plynových zdrojů staví nebo plánuje v oblastech, kde se budou odstavovat jaderné elektrárny. Například stabilizující funkce jaderné elektrárny Isar 1 a Isar 2 by částečně mohly být nahrazeny fosilními zdroji Irsching 4 (530 MW, 2011) a Burghausen (850 MW, 2014).
Pro stabilizaci německé elektrické sítě lze využít i zahraniční zdroje a současná kapacita linek pro transfer energie se zahraničím je okolo 17 GW. Pro ukládání energie z německých větrných farem nebo slunečních elektráren by tak měly sloužit již zmíněné rakouské vodní elektrárny, ale stejná možnost se nabízí i v norských a dalších severských hydroelektrárnách. Proto se Německo připojuje na severoevropskou elektrickou síť a plánuje položení několika podmořských kabelů pro transport elektřiny do Norska. Jejich cena je však dost vysoká. Jenže vodní přečerpávací elektrárny představují jediný v současnosti ekonomicky a technologicky reálně využitelný způsob skladování energie a Německo má pro jejich výstavbu jen velmi omezené možnosti. K stabilizaci německé elektrické sítě by mohly přispět i francouzské a české jaderné zdroje. Ale i to si vyžaduje posílení příslušných tras elektrického vedení. Pokud Německo opravdu bude chtít efektivně využít do roku 2020 plánovaný instalovaný výkon 47 GW ve větru a 50 GW ve fotovoltaice, jak uvádí poslední studie DENA, tak se bez intenzivního budování elektrických sítí uvnitř Německa i směrem ven neobejde. I když je plánovaný instalovaný výkon fotovoltaických elektráren zhruba stejný jako u větrných, koeficient využití tohoto výkonu je u nich násobně nižší (nedosahuje ani dvanácti procent) a cena v nich produkované elektřiny násobně vyšší (až téměř řádově).
Na základě uvedených údajů se zdá, že by Německo plánované odstoupení od jádra mohlo zvládnout i bez ohrožení své energetické sítě, ale vyžádá si to velké finanční náklady. Navíc v každém případě budou část zdrojů, které jádro nahradí, tvořit uhelné a plynové elektrárny. Nemyslím teď instalovaný výkon, ale podíl na produkované energii. Jakým způsobem se na této náhradě budou podílet obnovitelné zdroje, velmi závisí na schopnosti rychle stavět potřebná vedení velmi vysokého napětí ze severu na jih.
Teoreticky je sice možné, že by se Německo obešlo bez importu elektrické energie, ale dovoz levné elektřiny z uhelných a jaderných zdrojů mu umožní alespoň částečně cenu doma produkované elektřiny snížit. Tu bude nahoru tlačit souběžná výstavba obnovitelných i jejich zálohovacích fosilních zdrojů a samozřejmě vedení velmi vysokého napětí pro transport elektřiny z větrných farem na severu směrem na jih. Lze očekávat výrazné zvýšení spotřeby plynu a následný tlak na růst jeho ceny i ceny elektřiny z něho vyrobené. Je ovšem otázkou, jak bude veřejnost a eko-aktivisté reagovat na zákonité negativní dopady, zejména zvýšení emise oxidu uhličitého, které větší míra využívání fosilních paliv přinese. I tisíce kilometrů nových tras velmi vysokého napětí nebudou bez ekologických dopadů na okolí. V Anglii veřejnost již velmi negativně hodnotí velké větrné farmy s rozsáhlou sítí elektrických vedení, které mění vzhled krajiny. V atmosféře eko-nadšení pro obnovitelné zdroje se jich v této ostrovní zemi v posledních letech postavilo velké množství.
Výraznější zvýšení ceny elektřiny bude mít vážné ekonomické a s velkou pravděpodobností i sociální dopady. To velmi silně ovlivní nálady obyvatelstva. Jestliže se politici v Německu nyní podřídili iracionálním náladám, které vyvolaly aktivistická hnutí, mohou příště následovat nálady stejně nebo ještě více iracionální. Nejen ekonomiku tak mohou zavést do slepé uličky.
Vzdálenější horizont - evropský kontext
Na německém plánu se mi nejméně reálné jeví právě dostatečně rychlé přebudování a posílení sítí linek vysokého i velmi vysokého napětí. Jsou klíčová i v mnohem dlouhodobějším horizontu, než je rok 2020. Pokud chce Německo nebo celá Evropa ve výrazně větší míře využívat obnovitelné zdroje, narazí na velký problém. Na severu lze relativně efektivně produkovat elektřinu na mořských větrných farmách vybudovaných v plytkých vodách nedaleko pobřeží, na jihu přichází v úvahu spíše sluneční energie hlavně ve formě tepelných slunečních elektráren. V dlouhodobějším horizontu by tento potenciál rádo využilo nejen Německo, které intenzivně podporuje například stavbu tepelných slunečních elektráren ve Španělsku. Patrně se k nim obrátí i Itálie, která po Fukušimě 1 opět ohlásila odstoupení od jádra. Ovšem vždy bude potřeba na to přizpůsobit elektrickou síť, která by energii z obnovitelných zdrojů na okrajích Evropy dopravila do centrálnějších částí. Tyto úvahy vedly k představám o vytvoření centralizované evropské sítě Supergrid (Supersíť), což by měl být systém „elektrických dálnic“ velmi vysokého napětí propojující jednotlivá národní energetická centra v Evropě. Supersíť by umožnila efektivní přenos energie nejen z obnovitelných zdrojů na velké vzdálenosti.
Bez této Supersítě je plánovaný vysoký stupeň využití obnovitelné energie v časovém horizontu několika desetiletí nemyslitelný. Jde o zajímavý paradox, protože většina humanitně zaměřených aktivistů bojujících za obnovitelné zdroje v nich vidí prostředek k decentralizaci a boji proti globalizaci. Ovšem realita může být úplně opačná a jimi prosazené odstoupení od klasických zdrojů povede k intenzivnější integraci Evropy. To, že většina elektrické energie bude vyrobena hodně daleko od místa spotřeby, si vyžádá centrální řízení celoevropské elektrické sítě a velkou vzájemnou závislost různých i velmi vzdálených evropských regionů v této oblasti. Lze předpokládat, že bez integrace evropské energetiky a provozovatelů soustav, ať již vlastnickou koncentrací či administrativními nástroji, nebude projekt přechodu k většímu podílu obnovitelných zdrojů uskutečnitelný. Je nutné vyřešit problém s vysokými finančními náklady, které bude potřeba vynaložit nejen na budování Supersítě. Určitě se, podobně jako u klasických linek vysokého napětí, také objeví problémy s vlastníky pozemků. Předpokládá se, že první taková propojení uvnitř kontinentu nebudou dříve než po roce 2020. Rychleji se budují podmořská spojení. Podmořské kabely s kapacitou stovek megawatt už propojují Dánsko s Norskem. Tři linie HVDC Skagerrak s celkovou kapacitou 940 MW budou v roce 2014 doplněny o další s kapacitou 700 MW. Podmořský kabel spojuje s Norskem také Velkou Británii. Plánuje se další posílení i rozšíření těchto linek, například už zmíněné natažení kabelu mezi Německem a Norskem.
U řady evropských států se už v současné době projevuje silná závislost na elektrické energii ze zahraničí. V roce 2008 například Itálie importovala přes jedenáct procent své spotřeby elektrické energie hlavně z francouzských jaderných elektráren (78 procent své produkce pak vyprodukovala z vlastních fosilních zdrojů). Rakousko mělo čistý deficit okolo sedmi procent, který pokrývaly i české jaderné elektrárny. Fosilní zdroje v Rakousku zajišťují téměř třicet procent elektrické energie, i když díky velmi výhodným geografickým podmínkám až šedesát procent elektřiny stát získává z vodních elektráren. Itálie uvažovala o využití jaderné energetiky a plánovala referendum o odvolání zákazu stavby jaderných elektráren. Po událostech ve Fukušimě 1 od této představy opět upustila. Její deficit v produkci elektrické energie se tak v budoucnosti bude spíše prohlubovat. Podobné problémy mají i některé další evropské státy. I tato skutečnost představuje silný argument a podporu pro budování a posilování celoevropské elektrické Supersítě.
Vývoj produkce elektrické energie v dlouhodobém horizontu bude podle mého názoru záviset na dvou faktorech. První souvisí s tím, zda se podaří najít technicky a ekonomicky efektivní metody ukládání energie. To by výrazně přispělo k využitelnosti obnovitelných zdrojů. Druhý pak s tím, do jaké míry a jak rychle bude možné a nutné převádět na elektřinu dopravu. Pokud by její elektrifikace probíhala rychle, zvýšila by se dost dramaticky i spotřeba, a tedy i nutnost produkce elektrické energie.
Je jasné, že úspory energie, efektivnější využití a provoz decentralizovaných malých zdrojů a chytrých sítí pomůže hlavně k větší stabilitě a účinnosti při využití lokálních obnovitelných zdrojů pro zásobování domácností a dalších malých spotřebitelů. To musí být jedním z prvků budoucího rozvoje energetiky. Ovšem nevyřeší problém zásobování velkých odběratelů, zejména z oblasti průmyslu. Podle mého názoru se ani v dlouhodobějším horizontu Evropa bez jaderné energetiky neobejde. A snaha o příliš velký podíl obnovitelných zdrojů bude hlavně z ekonomického hlediska jen velmi těžko uskutečnitelná. Na druhé straně, pokud Německo odstoupí od jádra a zaměří se pouze na efektivní využití potenciálu obnovitelných a fosilních zdrojů, nemusí to být příliš velké negativum. Důležité je, aby se v celoevropském měřítku udržel co nejširší vějíř využívaných zdrojů energie. A hlavně, aby se jejich využívání v co největší míře řídilo technickými a ekonomickými parametry a reálnými podmínkami v dané oblasti a zemi.
Dopady na Českou republiku
Odstoupení Německa od jádra a případné tlaky na jeho následování představují pro Českou republiku značná rizika. Máme daleko omezenější možnosti pro nahrazení jaderných zdrojů jinými než Německo. Nemáme mořské pobřeží a tím ani možnost využít vlastní mořské větrné parky. Zásoby uhlí jsou omezené a relativně brzy se vyčerpají. Mimoto ho potřebuje teplárenství. Přechod od jádra zpět k uhlí tak není možný bez jeho dovozu.
Pokud se jedná o plyn, lze předpokládat, že i vzhledem k situaci v Německu poroste jeho spotřeba a tím i cena. Kupní síla českého obyvatelstva i ekonomická síla České republiky je mnohem menší než u našeho západního souseda. To omezuje i míru využití fotovoltaiky, protože cena elektřiny z ní je příliš vysoká. Ani v Německu nemůže tento zdroj hrát významnější roli na energetickém trhu.
Další významný dopad může nastat, jestliže Německo nepostaví včas potřebné linie pro transport větrné energie ze severu na jih nebo nezajistí vypínání větrných turbín v případě velkého přebytku produkce. Pak může být výrazně ohrožena i stabilita naši sítě.
Německo se změnilo - a asi na velmi dlouho - z exportéra elektrické energie spíše na importéra. V současné době všechny státy okolo nás nějaký podíl spotřebované elektřiny musí dovážet, jedině my máme jisté přebytky v produkci. Pokud se ovšem včas nezahájí budování nových jaderných bloků v Temelíně, tak vzhledem k zavírání dosluhujících uhelných zdrojů a úbytku uhelných zásob se situace změní i u nás. V dohledné době by se mohla trochu zlepšit na Slovensku, kde pravděpodobně dokončí dva rozestavěné bloky v jaderné elektrárně Mochovce.
V této situaci tak pro nás značné riziko představují nátlak aktivistů z Rakouska a Německa na uzavření našich jaderných elektráren. Pokud po odstavení německých jaderných zdrojů tamní aktivisté přesunou svoji pozornost a činnost k jaderným elektrárnám českým, bude to úplně jiná situace, než tomu bylo v případě jejich rakouských kolegů. Německo je politicky i ekonomicky diametrálně odlišná váhová kategorie, se silnější pozicí v EU. To, že k propojení nejen německy mluvících protijaderných aktivistů dochází, je vidět i z nedávné dohody mezi jejich rakouskými, německými a českými zástupci v Dolním Dvořišti a první společné protijaderné akci v hornorakouském Freistadtu. Že jsou nyní jejich hlavním cílem české jaderné elektrárny, je vidět i z obsazení místa protijaderného pověřence hornorakouské vlády Daliborem Stráským.
Zmínil bych ještě jeden možný dopad na Česko. A to ekologický. Sousední Polsko je velmi silně závislé na produkci elektrické energie ve starých uhelných elektrárnách, přičemž jeho velká průmyslová oblast kolem Katovic je blízko našich hranic. Poláci uvažují o částečném nahrazení uhelné energetiky jádrem. To by vedlo ke zlepšení ekologických podmínek i u nás. Pokud od tohoto rozhodnutí odstoupí například pod tlakem německých protijaderných aktivistů, zůstanou pravděpodobně ještě hodně dlouho u uhlí.
Závěr
Odstoupení Německa od jaderné energetiky a urychlení tohoto procesu po událostech ve Fukušimě 1 bude mít značné dopady nejen na tuto ekonomicky silnou evropskou zemi. Jak je vidět i z plánů, které uveřejnila DENA, povede k přesunu produkce elektrické energie hlavně k fosilním a větrným zdrojům. I když se plánuje i velmi velký instalovaný výkon fotovoltaiky, díky malému koeficientu jeho využitelnosti bude podíl slunečních elektráren na celkové produkci relativně malý. Dominantní část jaderných zdrojů tak nahradí zdroje fosilní s odpovídajícím zvýšením spotřeby fosilních zásob a produkce oxidu uhličitého. Velikost podílu obnovitelných zdrojů bude silně závislá na vybudování dostatečného počtu linek velmi vysokého napětí, které umožní transportovat větrnou energii ze severu na jih. Je otázka, jak tento směr přijmou zelená hnutí, která byla hlavním motorem aktivit proti jaderným elektrárnám.
V celoevropském kontextu je několik důležitých aspektů. Německo provedlo změnu s celoevropským dopadem bez přílišné konzultace s evropskými partnery. V delším horizontu předpokládá využívání zahraničních zdrojů, například norských vodních elektráren. To si vyžaduje, aby Norsko postavilo potřebné sítě, které dovedou elektřinu z jejich vodních zdrojů do koncového bodu podmořských kabelů, a posílilo síť svých přečerpávacích elektráren. To ovlivní vzhled norské krajiny. Pokud potenciál severských států pro ukládání energie využije Německo, omezí se tím tyto možnosti pro jeho evropské partnery. Vzhledem k tomu, že se v Evropě buduje jednotný trh s elektřinou, přechod Německa na dražší způsoby její produkce ovlivní cenu i v jiných zemích. Stejně tak jsou společné zdroje plynu pro evropský trh a německé rozhodnutí může mít dopad i na jeho cenu. Dalším souvisejícím faktorem je i oblast vědy. Německo vycouvalo z řady výzkumných oblastí, které souvisí s jadernou energetikou.
A v neposlední řadě ve vzduchu visí nezodpovězena otázka, jak se tento vývoj odrazí na evropské snaze výrazně omezit produkci oxidu uhličitého Žádný z těchto nebo dalších dopadů nebyl dopředu například s Norskem nebo dalšími evropskými partnery konzultován. Pokud bude chtít Německo přejít ve větší míře na obnovitelné zdroje, tak se bez intenzivního jednání, spolupráce a integrace v této oblasti s ostatními evropskými partnery neobejde. Dohody však musí být založeny na odborných studiích, faktech a racionálním zhodnocení všech možností a důsledků jednotlivých variant řešení a ne na aktivistických a politických vystoupeních a demonstracích.
Podle mého názoru budou mít události ve Fukušimě 1 na energetickou situaci značný dopad a nejen Německo a Itálie, ale asi i některé další státy v nejbližších letech jadernou energetiku úplně zavrhnou. Bude zajímavé sledovat, jak se jim podaří produkci elektřiny řešit. Na druhé straně například Francie, ale i Česká republika, si to jen těžko mohou dovolit. Francie navíc bude muset obměnit - a možná i rychlejším tempem - staré jaderné bloky. To se týká i některých dalších evropských zemí. V tomto směru bude zajímavé, jak budou vypadat připravované zátěžové testy evropských jaderných elektráren a jaké budou jejich výsledky. Zvýšení ceny elektrické energie a jejího nedostatku, ke kterému změny v Německu pravděpodobně povedou, by mohlo být také impulsem ke stavbě nových jaderných bloků. Otázka konkrétních dopadů protijaderné energetické politiky Německa tak může být mnohem otevřenější, než by se nyní mohlo zdát.
Diskuze:
diskuze výhradně pro rozumné lidi www.racional.eu
Karel Lisycký,2015-03-24 15:05:03
Kolik uživatelů fóra je potřeba na výměnu žárovky?
-- 1 uživatel vymění žárovku a napíše příspěvek o tom, že vyměnil žárovku.
-- 3 uživatelé na to, aby napsali o podobných zkušenostech o výměně žárovky a o tom, jak různě mohou být žárovky vyměňovány.
-- 7 uživatelů k upozornění na to, jak nebezpečné může vyměňování žárovky být.
-- 1 uživatel k tomu, aby přesunul téma do sekce "Světlo".
-- 2 uživatelé na obhajobu toho, že téma mělo být přesunuto do sekce "Elektrické spotřebiče".
-- 5 uživatelů, aby poukázali na gramatické chyby v příspěvcích, týkajících se předchozích příspěvků o výměně žárovky.
-- 5 uživatelů, aby poukázali na gramatické chyby uživatelů, kteří poukazovali na gramatické chyby
-- 5 uživatelů, aby napsalo, že všichni uživatelé, jenž udělali gramatickou chybu, si mají znovu odchodit základní školu
-- 5 uživatelů, aby poukázali na gramatické chyby uživatelů, kteří posílali zpět do základní školy (a ti se budou bránit tím, že rychlý chlapci je správně, protože jsou v jejich nářečí mladý chlapci)
-- 4 uživatelé na to, aby se dohadovali, jestli se má říkat "žárovka" nebo "výbojka".
-- 2 uživatele "průmyslové profesionály", kteří budou všechny informovat o tom, že správný termín je "světlo".
-- 2 uživatele, kteří o sobě budou prohlašovat, že jsou také odborníci z průmyslu a že výraz "žárovka" je naprosto správný.
-- 5 uživatelů na to, aby se dohadovali, jestli jsou lepší klasické žárovky nebo rtuťové výbojky
-- 1 uživatel, který bude o sobě prohlašovat, že je doktor přírodních věd s červeným diplomem, a proto ví, že rtuť není jedovatá a jedovatost rtuti je jen mýtus. A kdo si myslí, že je rtuť jedovatá, je směšný.
-- 2 uživatele na to, aby upozornili, že toto není diskuze o pravopisu, ať přejdou do diskuze o pravopisu
-- 5 uživatelů na to, aby všechny ostatní informovali o tom, že diskuze o žárovkách není diskuze o žárovkách, ať ostatní laskavě pokračují v diskuzi jménem "Jaký monitor a vypalovačku?", která o žárovkách je.
-- 5 uživatelů k obraně příspěvků této diskuze, kteří budou říkat že všichni používáme žárovky a proto jsou ty příspěvky vlastně relevantní.
-- 2 feministky, aby upozornili na to, že ženy šroubují žárovky daleko lépe, než muži
-- 5 uživatelů ke vkládání příspěvků s odkazy, kde mohou ostatní uživatelé vidět různé druhy žárovek.
-- 4 uživatele, kteří napíšou příspěvky se správnými odkazy.
-- 6 uživatelů, kteří budou odkazovat na všechny příspěvky napsané od počátku až do současnosti, kompletně je citovat a to včetně všech hlaviček a podpisů, a nakonec do svého příspěvku přidají "Já taky"
-- 7 uživatelů, kteří budou psát skupině uživatelů, která dlouho nepsala, že nepíšou, protože nemůžou oponovat jejich názorům.
-- 4 uživatelé, kteří budou říkat "A neřešilo se tady tohle před chvílí?".
-- 8 uživatelů, kteří budou říkat "nejdřív hledej, než se tady budeš ptát na něco o žárovkách" a dají link na vyhledávání googlu s dotazem výměna žárovek, ve kterém google vyhodí jen odkazy na různé podstránky diskuze, ze které byl uživatel odkázán k vyhledávači.
-- 1 uživatel, který se zeptá, jak vyměnit kolo u auta.
-- 5 ekologů, aby nás varovalo, že žárovky způsobují extrémní globální oteplení, jenž do pěti let uvaří veškerý život na planetě
-- 1 administrátor, aby zablokoval uživatele za to, že si dovolil si stěžovat na šikanu jiným uživatelem
-- 1 uživatel, který byl doposud skrytý a bude reagovat na prapůvodní první příspěvek, který byl napsán před půl rokem, takže všechen ten cirkus se bude opakovat.
U nás to takto nikdy vypadat nebude, nebojte!
www.racional.eu diskuze jen pro rozumné lidi
Uhlí nechat!
Jan Novák9,2011-05-26 17:15:14
Cena ropy letí do nebes a žádná země nemá kapacitu na to aby podstatně zvýšila těžbu = uhlí budeme brzo potřebovat na výrobu benzínu.
Další zprávy rádia Jerevan
Petr Sanov,2011-05-25 18:36:04
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=701501
- těm co pozorně sledují průběh celé nehody nemusím říkat v čem je lživost celé zprávy.
Nový senzační odjev
Petr Sanov,2011-05-25 09:34:46
se objevil nejen ve zpravodajství ZDF, ale i našich sdělovacích prostředků, ve Fukušimě došlo k natavení palivových článků nejen u bloku č.1 ale i u dalších dvou, prostě hrůza. Při tom ti co sledují zprávy opravdu "od pramene" - třeba na stránkách SÚJB to vědí již dávno. A v článcích p. Wágnera se o tom dočteme také, i s výkladem oč jde. Prostě nový strašák (nejlíp se člověk bojí pod peřinou).
Vzniká problém objektivní informovanosti - skutečné informace se ztrácí pod balastem a senzacemi.
Re:
Martin Kovář,2011-05-21 10:50:20
Tak právě německá veřejnost za chvíli uvidí, jak to bude vypadat, když slespoň u nich nebudou tu JE používat. Myslím, že i to bude mít dost značné následky, jak z ekonomického a sociálního hlediska, tak i z technického.
Co se týče těch tarifů, byl bych rád, kdyby něco takového existovalo. Ideální by bylo, když by si každý člověk mohl zvolit nějaký mix. A samozřejmě, bylo by taky dobré, kdyby pak množství vyráběné "zelené" energie bylo závislé na poptávce. Jen bych chtěl vidět, kolik těch zelených aktivistů by zvolilo 100% "zelené" energie.
Přehled průmyslových havárií
Petr Sanov,2011-05-20 23:02:39
je docela neradostné čtení a i Černobyl vedle některých docela bledne.
http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_industrial_disasters
Petr Sanov,2011-05-20 22:50:43
Asi jsem měl ten "nadbytek" dát do úvozovek.
Ten strach z jádra bych dal ještě do spojení s obecnou vzdělaností a že lidská blbost je někdy až těžko pochopitelná ukazuje příklad kdy někdy kolem roku 1961 byly vykoupeny během dne zásoby stolního oleje a soli - začala klovat fáma, že pokud se stolní olej smíchá se solí, napustí se tím prostěradlo a každý se do toho zabalí, že to bude sloužit jako perfektní ochrana proti radiaci při jaderné válce.
To p. Kocián - podobná studie by byla jistě zajímavá, o lidské psychice pěkně píše MUDr Koukolík - plně doporučuji např. Vzporu deprivantů nebo Základy stupidologie.
Nejhorší jsou ale organizované kampaně, bohužel u našich sousedů i v souvislosti s Fukušimou.
A co ukázat aktivistům...
Mamlasos Mamlasovič,2011-05-20 12:37:35
i veřejnosti jak by to bez jaderné energetiky vypadalo ? Co takto zkusit na jeden den odfázovat všechny JE v Evropě od sítě ? Byl bych zvědav na veřejné mínění na jadernou energetiku potom.
PS:Co takhle zavést zelené (drahé) tarify a povinně je dávat všem co se bijí za zelenou energii ? Oni budou spokojeni protože nebudou podporovat jádro ani fosil a ostatní budou rádi za levnější energii protože jim cenu nebude navyšovat zelená složka. Nebo ne ? Já tedy větrníky a FV ze svého podporovat nechci...
otázky
Petr Sanov,2011-05-20 09:29:28
Myslel jsem pod minulým článkem Jak se chladí reaktory jaderné elektrárny Fukušima 1, ale už tam je, takže díky, o charakteru výbuchu. Myslím že časem i tato informace bude doplněná, a k možnosti štěpné reakce tu už bylo také psáno pod minulými články (tlapa v Černobylu).
Věc utajování - existují analýzy které dokazují, že onen "nadbytek" senzačních informací nadělal víc škody než utajování před 25ti lety. Tehdy se prostě dělala rozumná opatření a neděsili se lidi, dneska se primárně lidi děsí (vracím se k pořadu v Rakouské TW1).
Stach má velké oči a ze strachu lze nejen onemocnět ale i zemřít, vyvolávání strachu je v našem případě stejně nebezpečné jako vlastní primární nebezpečí, nebo dokonce nebezpečnější.
Nadbytek informací
Adolf Balík,2011-05-20 13:28:08
Nejsem si jist, jestli je označení alarmistické kampaně jako nadbytek informací nejšťastnější.
Informace, kampaň a strach
Vojtěch Kocián,2011-05-20 15:15:05
Zprávy společnosti TEPCO nebo vyjádření paní Drábové bych jako alarmistickou kampaň rozhodně neoznačoval. Ale právě proto, že tyto podrobné zprávy byly k dispozici, mohla se ta alarmistická kampaň rozjet v plné síle. Když vybouchl Černobyl, tak se zatajovalo. Když to spláchlo Fukušimu, tak si lidé myslí, že se zatajuje úplně stejně. Takže na to jednoduše aplikují trojčlenku a vyjde jim, že situace ve Fukušimě bude nejméně čtyřikrát tak zlá jako v Černobylu. Navíc to podporují první výsledky vyšetřování, které říkají, že se obsluha také nezachovala úplně na 100%. Racionálně uvažujícímu člověku je jasné, že to v tom zmatku a rozbořené infrastruktuře nemohlo být vůbec snadné a podobná zpráva ho z míry nevyvede.
Strach z jádra je hlavně o psychologii. Lidé se mnohem více bojí něčeho neznámého a těžko pozorovatelného jako radiace, než důvěrně známé věci jakou je třeba voda. Rovněž se méně bojí smrti samotné (způsobené autonehodou nebo protrženou hrází) než nemoci, kterou může způsobit jed z chemické továrny nebo radiace. A také je tu otázka trvání následků. Několik desetiletí neobyvatelná oblast v okolí Černobylu a opuštění prakticky nepoškozeného domova (který tam pořád stojí a pomalu se rozpadá) nahání větší hrůzu než několik tisíc mrtvých v jednom okamžiku a domov spláchnutý vlnou z protržené hráze. Psychologickou či sociologickou studii na toto téma bych velmi uvítal.
Hlavní překážka rozvoje jaderné energetiky
Karel Š,2011-05-19 23:23:42
Zkusil jsem se nad tím trochu zamyslet a podle mého názoru hlavní překážka rozvoje jaderné energetiky je současná organizace světa.
Pokud si shrneme všechny známé dosavadní havárie jaderných elektráren, zjistíme že hlavní škody které napáchají nejsou ztráty na životech, ty jsou zanedbatelné. Co je ale nezanedbatelné jsou ztráty na obyvatelném území. Pokud by došlo ke katastrofě podobné Černobylu v naší republice, bylo by potřeba vystěhovat prakticky celou republiku ... kam? A to je ten první problém. Státy si chrání svoje hranice a brání se pohybům obyvatelstva. Současné uspořádání podobný pohyb obyvatelstva prakticky vylučuje.
Druhý problém je, co se zamořeným územím. Čekat až to vyprchá si můžou dovolit na Ukrajině kde na to mají místo, ale určitě ne ve střední Evropě. Druhá cesta je území odmořit. Osobně nemám představu jak by se to udělalo, ale věřím že částka která by na to byla potřeba by byla astronomická - kdo by ji zaplatil?
Pokud by se mělo začít stavět větší množství jaderných elektráren, pak by havárie většího rozsahu byla jen otázkou času. Jako všude jinde v průmyslu, i tady platí že nejde o to jestli se to rozbije, ale jak často k tomu dojde. A to nejde protahovat do nekonečna.
Pokud tedy chceme stavět atomové elektrárny, musíme počítat s tím že čas od času bude nějaká ta havárie (i kdyby jednou za sto let) a musíme na to být připraveni. Buďto je tedy stavět na území které můžeme v případě potřeby na řadu let obětovat, nebo být dostatečně zajištěni aby bylo kam vystěhovat obyvatelstvo a za co udělat odmoření.
A to je myslím v současnosti ten hlavní problém - místo které se dá obětovat má pár států na světě, prostředky na to druhé podle mě nikdo.
Jestli chceme vážně uvažovat o jaderné energetice ve větším měřítku, musí to být na základě velmi hluboké mezinárodní spolupráce kde jsou prakticky všechny státy světa připravené pomoct tomu kdo to zrovna potřebuje. A tou pomocí nemyslím poslání lodi s léky nebo pár posádek s měřicími přístroji.
Asi jste uhodil hřebíček na hlavičku
Ondi Vo,2011-05-20 02:20:45
Ptal jsem se v dobách blokády hranic mezi ČR a Rakouskem u příležitosti spouštění Temelína lidí a sledoval pochopitelně diskuze v médiích "proč ten strach"? A většinou zněla odpověď "a kam se máme vystěhovat, kdyby Temelín bouchnul? Do Austrálie snad? Kolik by mi zaplatil provozovatel Temelína za pozemky a barák".
Pochopitelně tu byla také záměrně šířena nedůvěra v dílenské kvalitě provedení JE, obavy z "ruského přístupu". A že maj Rakušani desetiletou zkušenost s Rusy.
No a také zde sehrála roli havárie Černobylu a její následky. Málokdo dnes už ví, že se zaorávaly plodiny, vylévalo mléko, nebo zpracovávalo na prášek a jiné produkty s delší životností, aby bylo dosaženo dostatečného rozpadu I131. Asi si lidi dnes už nedovedou představit tedejší stres rodičů s malými dětmi.
Dagmar Gregorova,2011-05-20 06:48:58
Ano, se vším jsou spojena nějaká rizika...
Ale asi již nelze současná rizika JE vnímat přes prizma Černobylu. Tato havárie se udála před čtvrt stoletím. Za ta léta se něco vážnějšího stalo až teď - i to "zásluhou" jedné z největších přírodních katastrof. I tak následky nejsou tak děsivé, že by to i Japonsko, které má asi 16 dalších JE a které má hodně obyvatel, které není kam odstěhovat, nezvládlo.
Za ta léta vše hodně pokročilo, nejen vědomosti, zkušenosti, ale i technologie a ochranná opatření.
Je to příliš, fakt příliš zjednodušený pohled říct - a když to "bouchne" a myslet na Černobyl.
Ani Japonské elektrárny nejsou černobylské.
Je nejdřív nutné znát, co za tím "bouchne" může být. Co reálně se teoreticky při moderních elektrárnách může v tom limitním případu - třeba při bombovém útoku - stát. Jaké jsou bezpečnostní mechanismy. Říct "bouchne to a zamoří celou zemi" totiž nemusí odpovídat skutečným rizikům.
Také dnes nenastoupíte s rodinou do 30 let starého letadla, které nikdo nespravoval, neinovoval. A když ve výšce několika kilometrů nad zemí nastane vážná situace, také vám bude v danou chvíli jedno, že obětí bude "jenom" několik desítek, nebo stovek, když to padne do obydlené oblasti.
Asi bychom měli Černobyl brát sice jako memento, ale ne jako výhrůžku pro současnost.
Ale ať se zde budeme dohadovat jak chceme, faktem je, že jestli se na současném trendu nic nezmění, pak Německo, Rakousko ... pak i přes EU budou ČR tlačit do odstávky jaderných elektráren.
A pak?
Kde chcete mít větrníky a s jakou efektivitou využití?
Na jak dlouho postačí uhlí?
Kolik jste ochoten zaplatit za elektřinu, když se vsadí na fotovoltaiku?
Odkud a za jakou cenu se elektřina bude dovážet?
Kolik se dá "uhrát" biomasou a s jakým dopadem? (Pro jistotu, vzhledem na diskusi pod článkem o větrných elektrárnách dodávám, že pod biomasou se nemyslí zbytky po potravinářské produkci, to není tak významná složka a navíc je rozumné i ekonomičtější alespoň část neodvážet, ale zaorávat. Půda není "samoobnovitelný" zdroj.)
Nemusíme si vysvětlovat, že snížená poptávka na suroviny pro JE sníží jejich cenu a zvýší relativní množství zásob a Čína, Rusko, Indie... JE stavět budou.
Bude spíše zajímavé vědět, jak se vzhledem k tomu rozhodnou USA a teď šokované Japonsko, které na jádru stavělo rozvoj energetiky. To pak bude v dlouhodobém horizontu tlačit na vývoj i v Evropě, bez ohledu na současné Německé nálady. Ale to se naší generace už asi netýká...
Ztracená území při havárii jaderných elektráren
Vladimír Wagner,2011-05-20 08:20:15
Dovolím si připomenout, že byly pouze tři velké havárie jaderných elektráren. Three Mile Island, Černobyl a Fukušima. Při té první se všichni mohli brzy vrátit domů a žádná ztráta území nenastala. Ve Fukušimě se evakuovala zóna do dvaceti kilometrů a později se preventivně částečně evakuovaly některé více zasažené oblasti za touto zónou. Zhruba se jedná o něco přes sto tisíc evekuovaných. Ovšem radiační situace ukazuje, že se budou moci relativně brzy vrátit. Některé části i té dvacetikilometrové oblasti by už to dovolovaly v principu i teď, kdyby byla vyřešena situace v elektrárně. Pochopitelně bude potřeba nějakou dobu dodržovat monitorovaný režim hospodaření na tomto území. Ale řekl bych, že se vrátí dříve než řada dalších obětí cunami. V Černobylu bylo evakuováno zhruba 375 000 lidí a zakázaná zóna ma 30 km. I mimo tuto zónu jsou oblasti se specifickým režimem, ale to je na delší rozbor. Dovolím si připomenout, že při stavbě přehrady Tři soutěsky se přesídlilo o hodně více než milion lidí. Oblasti zasažené povrchovým uhelnými doly a těžbou nebo už zmíněnými velkými přehradami mají srovnatelné rozlohy.
Karel Š,2011-05-20 08:46:11
Nemyslím si že by nám z Temelína hrozilo nějaké nebezpečí, já ale mluvím o hypotetické situaci kdy by jaderných elektráren bylo řádově víc než teď. Podle mě prostě nelze říct že k takové havárii nikdy znovu nedojde, to je nerealistické. Pravděpodobnost havárie můžeme snižovat na velmi malá čísla, ale nikdy nebude nulová. Stejně jako nikdo nemůže zaručit že na nějakém konkrétním místě čirou náhodou nevznikne činná sopka.
Srovnávat oblasti zatopené vodními elektrárnami a oblasti postižené jadernou havárií dost dobře nelze - leda bychom v okolí každé jaderné elektrárny obyvatelstvo vystěhovávali preventivně. U vodního díla se záležitost dlouhodobě plánuje a je čas provést všechna potřebná opatření a přípravy (jestli a jak se provedou je jiná), u havárie je obyvatelstvo potřeba přesunout okamžitě a v místě kde se zrovna něco stalo, není kdy něco připravovat a plánovat pokud už není připraveno a naplánováno.
Osobně jsem velký fanda jaderné energetiky, podle mě je to náš zdroj energie pro budoucnost - od fosilních zdrojů podle mě budeme muset dříve či později ustoupit, i kdyby to neznamenalo že se uvaříme pořád ještě hrozí že bychom se mohli udusit. Nemyslím si že se má jaderná energie přijímat se strachem a hysterií, jediné co si myslím je že na ni musíme být připraveni.
Evakuace při havárii
Vladimír Wagner,2011-05-20 11:50:49
Kdyby se protrhla přehrada Tři soutěsky, tak by mělo obyvatelstvo pod ní daleko méně času na evakuaci než při havarii ve Fukušimě a to se týká i dalších větších či menších přehrad (třeba i v Rakousku). Je daleko pravděpodobnější havárie různých chemických závodů, rafinerií, která by na své okolí měla srovnatelné nebo i horší dopady (a nevydrží dopad ani malého letadla natož Jumba :-)) Následky a finance potřebné na odškodnění budou pak srovnatelné. Odškodňování závisí více na příslušném státu než na tom o jakou havárii jde. V Japonsku odškodněni budou.
Ještě k porovnání
Adolf Balík,2011-05-20 13:25:22
O těch Třech soutěskách jsem kdysi četl, že by před nimi nejspíš neuteklo a o život přišlo více 200 milionů lidí v nejprůmyslovějším srdci země plus samozřejmě nepředstavitelné materiální škody. Představa protržení Asuánu v Egyptě je jistě také děsivá. Ač většina Egypťanů by nejspíš holý život zachránit stihla, Egypt by ale přestal být zemí a stal se táborem bezdomovců. Největší ztráty na životech v historii průmyslových havárií v Bhópálu přinesla kombinace banální poruchy s absencí alespoň jednoho kvalifikovaného operátora na provozu, který byl v zarážce s jen minimální obsluhou. Ale i kdyby místo Fukušimské elektrárny chemička v dobrém technickém a personálním stavu s podobnou výrobou jako v Bhópálu katastrofální dopady na místní prostředí by byly daleko horší než po zničení té elektrárny. I kdyby došlo k extrémní havárii např. v Litvínově, tak je pravděpodobné, že by mohlo dojít k vystěhování jednoho či dvou okresů. A to nemluvím o teoretických hrozbách jako je modelované trvale explozivní hoření, jenž by mělo být teoreticky ničivější než silný jaderný úder a v tom případě by Litvínov zbořil trvalou sérií tlakových vln druhého druhu Prahu. Osobně si myslím, že tahle hrozba je jen teoretický konstrukt, který v reálnu nastat nemůže, ale v případě jaderných nebezpečí nás obvykle právě takovými spekulativními konstrukty hrozeb straší.
Podle mého názoru je hlavní poučení z Fukušimy to, že ani nejsilnější zemětřesení v Zemi, která je na Pacifickém ohnivém kruhu, za více než 1000 let zkombinovaném s gigantickou cunami, ač zničily technologii nebyly schopny vyvolat jadernou katastrofu v elektrárně s technologií po dědečkovi, skončilo jen jako těžká havárie nikoliv katastrofa životního prostředí. Vnímám Fukušimu jako krajní a úspěšný test nesmírně vysoké bezpečnosti jaderné energetiky. Ač došlo k totální havárii v důsledku krajní živelné poruchy, nedošlo k vůbec žádné jaderné katastrofě.
Ani jediná skutečná jaderná katastrofa v důsledku havárie elektrárny v historii lidstva – ten Černobyl – nebyla v porovná se scénáři, kterými nás straší, zas nic moc. U této katastrofy se povedlo cosi blízkého nejhoršímu mužnému scénáři, jaký snad ani nemůže vzniknout jinak než insider sabotáží. V podstatě to byla perfektní insider sabotáž, ač ne ze zlého úmyslu, nýbrž z arogantní blbosti. Ale i kdyby v Černobylu (nebo lépe v Pripjati) měli takovou samozřejmost jako kontejnment, tak z toho nebylo nic víc než těžká havárie a ne jaderná katastrofa pro okolí. A JE bez kontejnmentu doufám už nikde na světě v provozu není.
Karel Š,2011-05-20 13:34:31
S protržením přehrady máte samozřejmě pravdu. Navíc bych řekl že jsme na protržené přehrady připraveni už dnes hůř než na havárie jaderných elektráren. Ale pokud někdo začne strašit nukleárním nebezpečím, nestačí říkat "tohle a támto je horší" a nelze tvrdit "JE jsou absolutně bezpečné, nic se nemůže stát", to první je výmluva a to druhé je lež. Je potřeba říct ano, je tady určité mizivé riziko a my jsme dobře připraveni mu čelit. A nelhat přitom.
Připadá mi že celá hysterie kolem jádra spočívá v tom že jedna strana říká "JE jsou nebezpečné" a druhá strana říká "JE jsou absolutně bezpečné". Pokud jsou ale argumenty kladené takhle, pak prostý člověk bere že lže spíš ten druhý.
Pro paní Dagmar
Ondi Vo,2011-05-19 15:29:20
Promiňte, že připomínám :
Zabýval se někdo tímhle zjevným rozporem a nelogičností (potřebou el. energie a nechutí ji produkovat v JE)?
A co ta nerudovská otázka?
Myslím, že je to zjednodušování zařazovat lidi, kteří kladou otázky mezi nesvéprávné poděsy.
Otázka se dá položit jasně a nejasně
Vladimír Wagner,2011-05-19 18:50:02
Vážený pane Ondi Vo, pokud jsem správně porozuměl, tak Vaše nerudovská otázka se týkala problému s vyhořelým jaderným palivem. Na to mohu odpovědět, že existují dvě možnosti. Pokud lidstvo bude užívat jadernou energetiku i v budoucnu, tak bude muset začít budovat pokročilé jaderné systémy (reaktory IV generace či případně i urychlovačem řízené transmutory), které využijí vyhořelé palivo jako své palivo a dramaticky sníží množství, radiotoxicitu i dlouhodobost radioaktivního odpadu, který bude muset jít do podzemního úložiště. Pokud jaderná energetika teď skončí, tak půjde všechno vyhořelé palivo ze současných reaktorů do podzemního úložiště, jehož příklady už se ve světě budují (druhá část tohoto článku http://www.blisty.cz/art/53763.html )
Jinak ve svém prvním příspěvku jste po poněkud nejasné formulaci své otázky přeskočil ke komunistům a jejich utajování informací. To, že komunisté informace o Černobylu tajili a lhali se nikdo nepře. Právě naopak. To ovšem dělali i v široké škále jiných oblastí. Úplně jiný přístup je vidět při současné situaci v Japonsku. Takže tímto poněkud podivným způsobem kladení dotazu jste předurčil i další vývoj diskuze. Já myslím, že hodně k dost iracionálnímu strachu z jádra přispívá i to, že je to něco nového a nehody v této oblasti jsou velmi řídce se vyskytující a tedy velice "atraktivní". Mrtví z nehod v autě jsou každý den. Důlní neštěstí byla a jsou také běžná i protržení přehrad tu byly a jsou také ne tak vzácně. Navíc je to i to spojení s jadernými zbraněmi. Greenpeace začínala jako organizace proti jaderným zbraním a jadernou energetiku s nimi efektivně spojilo. I kdyby se ukázalo, že jádro je jediné ekologické řešení problému civilizace s energií, tak to už asi těžko může bez ztráty identity přiznat. A jedná se o velmi efektivní globální a globalizující marketingovou organizaci. Ale zjištění toho, proč je v současné době tak velká část veřejnosti proti jádru je asi na hlubokou sociální a psychologickou studii, takže si netroufám na to vyjádřit jeden ucelený názor a určitě bych se hodně mýlil.
Umělá složka problému
Adolf Balík,2011-05-19 20:34:20
Problém jaderného paliva má jistě své technické aspekty, které ovšem nejsou nijak dramatické. Je to prostě jeden z běžných technických problémů a jedna z příčin nákladů na jadernou energii, která není v reálu rozvoji žádnou nepřekonatelnou překážkou. Pak je tu ovšem klasický problém sociální hry, jakou s námi neomalthusiánci ve své snaze o vynalézání umělých mezí růstu neustále hrají. Zrovna tak jako vynalezli „vědu“ o klimatické změně za účelem umělého vytvoření mezí růstu pro klasickou energetiku chemických paliv, vynalezli ještě před tím svou zlovolnou překážku růstu i pro energetiku jadernou.
Jejich protijaderný útlak spočíval na několika rozvoj sabotujících strategiích. Např. znemožňovat přepravu jaderného odpadu od výroben do úložišť ve snaze výrobny zadusit jejich vlastními zplodinami, pro jejichž uskladnění bývají na výrobním místě jen omezené možnosti.
Druhou protirůstovou malthusiánskou strategií těchto ludditů bylo zneužití jejich nekalého politického vlivu k prosazování předpisů o ukládání odpadu, které nevratně znemožňují následné zpracování těchto vedlejších produktů na případnou novou průmyslovou surovinu. Lze totiž očekávat, že bude-li dost tohoto odpadu po dostatečně dlouhou dobu, bude to více než technická obtíž, technická a ekonomická příležitost k získání druhotných surovin, a tedy spíš zdroj bohatství. Když se to ovšem dostatečně hnusně do něčeho zataví a tak, vytváří se tak umělá mez růstu. Má to samozřejmě jednak ten účinek, že lidé v budoucnu budou těžko naše úložiště moci využít k získání druhotných jaderných surovin, ale i to, že to zastaví investice a směřování výzkumných cílů, které by vedly k technologiím, které by to dovedly, a vyvolá to tedy kýžené Zelené umělé zaostávání. A tímto způsobem se jim hluboké zaostání vývoje jaderných technologií za technický potenciál doby myslím docela podařilo.
Panu Wagnerovi
Ondi Vo,2011-05-20 02:00:55
Dík, tohle vše je ovšem víceméně známé.
Jaderný odpad není jen "vyhořelé" palivo. Jsou toho celkem úctyhodná množství a snad jediné spolehlivé úložiště by bylo někde na Slunci.
Podle World Nuclear Association vznine ročně (na Zemi) na 12 000 tun vysoce radioaktivního odpadu. Do konce 2010 je tedy na Zemi na 300 000 tun této matérie. V Rusku měli 2008 zhruba 700 000 tun různě radioaktivního odpadu.
Proč jsem v prvním příspěvku tak trochu přehnal? Měl jsem dojem, že jakýsi relikt z minulých "hurá" dob ovlivňuje přístup zde diskutujících k problematice JE a hlavně pak staví lidi se skepsí a nedůvěře k JE jaksi na úroveň ustrašených negramotů.
Osobně si myslím, že by nebyl na škodu fundovaný výzkum rozdílných přístupů lidí k problematice a rizikům JE. Svádět vše na eko-terroristy je moc levné a neobjasňuje to podstatu těch protestů.
A nakonec? Snad, nebýt tlaku veřejnosti vyvolané oněmi ekoterroristy typu greenpace, nebo Jacques-Yves Cousteau tak se sypal radioaktivní odpad do mořských hlubin. Ostatně existují záběry rezavějících a děravých sudů s jakýmsi odpadem na dně mořském.
Zkrátka, lidé jsou skeptičtí, ale ne snad jen výhradně k jaderným fyzikům a technikům, ale spíš k managerům, kterým jde dost často v první řadě o vlastní prospěch. Jako příklad zacházení s toxickým odpadem může posloužit osud sudů ze Seveza a v současnosti "export" problematického odpadu do afrických států.
Moto : zachování neotrávené Země budoucím generacím.
Pro pana Ondi Vo
Vladimír Wagner,2011-05-20 07:36:10
Byl bych moc rád, kdyby jste mi ukázal, kde v mém článku je "jakýsi relikt z minulých "hurá" dob". Doufám si tvrdit, že je neutrální a realistický. A myslím, že se o to snažím i v jiných svých článcích a diskuzích. Váš příspěvek byl první, který se pod článkem objevil a nasadil jste další tón i formu diskuze pod ním. Jinak k tomu odpadu. Je jedno, jak budete využité palivové články z reaktoru nazývat a na názvu netrvám. V každém případě jeho složení je 96 procent uran a 1 procento transurany. A ty je možné využit pro štěpení a získání energie. Navíc právě transurany jsou to, co je z radiochemického hlediska nejnebezpečnější a nejdlouhodobější. Pokud je tedy spálíme v pokročilejších jaderných systémech, tak množství i objem odpadu i jeho nebezpečnost drasticky snížíme. Zbývající tři procenta jsou štěpné produkty, jen velmi malá část z nich je radioaktivní z nějakými delšími dobami života. Píšete, že zatím jaderná energetika v celém světě vyprodukovala 300 000 tun vyhořelého jaderného paliva (jaderného odpadu). To se může zdát hodně, ale představuje to objem, který by se vešel do kostky s hranou pouhých zhruba 25 metrů. Pochopitelně, nemůžete natěsnat ten materiál do takové kostky, ale i z toho je vidět, že oproti jiným odpadům je ho opravdu o mnoho řádů méně a je tak dobře hlídatelný a dozorovaný. Jiný chemický odpad je daleko větším problémem, protože je ho hodně a není tak pečlivě sledován. Jaderný odpad opravdu není potřeba posílat do Slunce a stačí jej případně dát do příslušného úložiště.
Pane Wágnere
Ondi Vo,2011-05-20 12:31:51
Netvrdím, že ony relikty z "Hurá" doby jsem našel ve vašem článku, stačí jen číst pozorněj.
Do kostky o hraně 25 metrů umístíte 300 000 tun uranu, jenže kontaminovaný odpad není jen uran, že jo? Takže ta "kostka" je o něco větší. A s tím hlídáním to nebude zas tak jednoduché, když si zakomponujeme onu časovou dimenzi.
Ostatně problémy s nálezem vhodného úložiště má asi víc států, teda kromě USA, nebo Ruska, ti to nechaj ležet někde v poušti za ostnatým drátem, nebo potopí na dno moře. Není to tak trochu postoj "po nás potopa"?
No neva. Prostě jsem, nejen ze zdejších příspěvků, získal dojem, že se nedá o problemative rizik JE věcně diskutovat. Hlavní argument je "nemáme alternativy k JE, ostatní zdroje jsou ještě mnohokrát nebezpečnější" a z toho vyplyne "že JE je jediná cesta k prosperitě". Zřejmě je to téma rizik JE nabité emocemi. Nechápu proč, ale akcepotuji to.
Věcná diskuze
Vladimír Wagner,2011-05-20 19:07:51
Vážený pane Ondi Va nejsem si úplně jistý, ve kterých příspěvcích je více faktů a ve kterých více emocí bez faktů. Ale to každý čtenář posoudí sám. Tak teď k těm číslům. Kromě vyhořelých palivových článků je pochopitelně i jiný radioaktivní odpad nejen z jaderných elektráren ale i z aplikací v medicíně či průmyslu. Ale ten většinou nemá tak dlouhou dobu života a radiotoxicitu, takže se ani nepočítá s tím, že by se musel dávat do trvalého úložiště. Jinak tato úložiště nejsou v nejbližší době potřeba, protože vyhořelé palivové články musí stejně čekat několik desítek let než se dají do těchto úložišť dát.Proto se s nimi nespěchá. Ve Finsku se dokončuje z důvodu, že chtějí veřejnosti ukázat, že takové úložiště postavit lze a v Americe je potřebovali pro uložení pozůstatků po výrobě bomb. Nevím,jak jste přišel k tomu, že Američané a Rusové nedají radioaktivní odpad do trvalých úložišť a nechají ji jen oplotit. To, co jde do trvalých úložišť jsou hlavně právě vyhořelé palivové články, takže ta velikost množství je právě ta, která zaplňuje tu krychli s 25 m. Jestli množství bude dvakrát nebo i o řád větší, tak to nehraje roli. Pořád je to malé množství. David JC MacKay ve své knize "Sustainable Energy - Without the Hot Air" uvádí, že pro Velkou Británii připadá na jednoho obyvatele ročně jen 25 ml (475 g) vysoce radioaktivního odpadu z výroby jaderné energie, ale třeba 517 kg komunálního odpadu a 83 kg vysoce nebezpečného odpadu. Vůbec bych doporučoval každému si tuto knihu přečíst http://www.withouthotair.com/. Možná by to pomohlo racionální a faktické diskuzi. Ještě jedna poznámka. Ani v článku a ani v diskuzi nikdo nepíše, že by jaderná energetika nebyla bez rizika, že by byla jedinou alternativou a jedinou cestou k prosperitě. Nikdo netvrdí, že by se měly zakázat a nevyužívat vodní, větrné, uhelné, plynové či jiné elektrárny. Právě naopak. Je třeba, aby se využívaly všechny podle jejich konkrétních vlastností a místních podmínek. Jedině protijaderní aktivisté chtějí jeden ze zdrojů zakázat.
Jak se o tom nakonec rozhoduje
Adolf Balík,2011-05-19 12:00:36
No rozhodování o záležitostech energetiky jsou jistě velice složitá. Ti, co na to nakonec mají ale rozhodující vliv, o tom ale zas nemusí mít vždy ponětí. V Německu se nakonec prosadilo geniální hledisko Zelených, kteří mají na všechno jasný, nezpochybnitelný vědecký názor. Jaký ten názor je, se projevila např. ve dnech po Fukušimské havárii, kdy ti, co to nakonec rozhodli, zpracovávali svou všepřebíjející znalostí veřejnost.
Německý bloger Gosseline o tom v ty dny 16. března referoval:
„Jedním z důvodů vší té hysterie v Německu a jinde je to, že tam všude existují lidé, kteří neví, o čem mluví. Zde je příklad: Cem Özdemir vůdce německé Strany Zelených řekl v národní televizi ARD:
http://www.youtube.com/watch?v=DRagYMyajQk&feature=player_embedded
Víte, že my ty argumenty známe. Ty argumenty nejsou nové. Ve špičce, tj. ne v čase normální spotřeby, kdy je spotřeba energie na maximu je v Německu kolem oběda mezi 11 a 12, a to spotřebováváme asi 80 gigabytů, ale vyrábíme 140 gigabytů, to je asi jedenapůlnásobek toho, co opravdu potřebujeme.“
Hej! Můj počítač má kapacitu paměti 2000 gigawattů.“
No, to že si spletl gigabyte s gigawattem, to byl jistě přebrept. To, že ale evidentně nemá ponětí o vztahu mezi dodávaným výkonem a instalovaným výkonem a na základě tohoto názoru předkládá svou rozhodovací strategii, bych viděl jako o kus horší. Naše Kačka Auau i s biomasou je proti němu profesor. Úplně nejhorší pak to, že právě jeho ultraignorantský názor nakonec zvítězil.
Na druhou stranu ale, kdybych byl šéfem spekulativního hedgového fondu, tak bych takové kámoše jako on či kancléřka Merkelová chtěl mít. Ty by se miliardičky z uměle vyvolaných tržních turbulencí hrnuly.
Zajímavé je, že ještě v lednu v Německu určili zbytkovou životnost těchto elektráren ZÁKONEM, a tak i zaručili všem stakeholdrům energetiky a v podstatě celé ekonomiky určitou jistotu, bez níž není podnikatelské svobody. No a pak klidně někdo může na základě poukazu na trochu uměle vyvolané hysterie učinit diktátorsky nad-zákonné rozhodnutí, kterým platnost schváleného zákona zruší.
Z tohoto stavu jde o něco větší strach než z nějakého jádra.
odpověď - reakce
Petr Sanov,2011-05-19 09:42:27
Dovolím si upozornit na nezodpovězené otázky u minulého článku a prosím p. Wagnera o jejich doplnění, vzhledem k závažnosti celého tématu si myslím že je to potřebné.
Teď nevím, kterou otázku máte na mysli
Vladimír Wagner,2011-05-19 18:05:28
Pokud máte na mysli poslední článek o Fukušimě, tak nevím přesně, kterou otázku máte na mysli. Pokud jde o vaši, tak na tu jsem odpověděl. Neodpověděl jsem na otázku pana Mojmíra Svobody, protože jsem byl minulý týden v zahraničí a měl přístup k lince s vemi slabou kapacitou, která neumožňovala koukat na videa. A tento týden jsem zatím neměl čas se tomu věnovat. Právě teď jsem tam však odpověď umístil, takže si ji můžete přečíst.
Podporujme nemecke Zelene
Martin Tůma,2011-05-19 09:16:23
Dokud necpou svoje idee k nam, dodal bych hned na uvod. Oproti panu Wagnerovi vidim situaci ponekud jinak - predevsim v oblasti vedeni VVN narazi na obrovske problemy. Z toho pro nas kyne jasna sance stat se stredoevropskym Kuvajtem - vyrabet hodne levne energie z jadra a tu ve velkem vyvazet, zaroven s filtry, ktere zarucene poznaji elektrony vznikle v atomove elektrarne a nepusti je do nemeckych spotrebicu :), aby meli tamnejsi Zeleni jistotu, ze odebiraji jenom tu hodnou obnovitelnou energii.
Postupem casu bychom se mohli dostat do stavu, kdy misto dani bude nam stat platit rentu a budeme jezdit do zchudleho Nemecka s tvrdou korunou na vyhodne nakupy.
Ale zpatky na zem. Meli bychom pozadovat podobne dusledne testy, jakymi maji projit atomove elektrarny i pro vsechny rakouske a nemecke prehrady. A dodat, ze pokud by pri zemetreseni sily 9 z Temelina zacala unikat radioaktivit, nebude v Rakousku nikdo, koho by to mohlo ohraozit, protoze tou dobou je voda z protrzenych prehrad uz bude unaset k Cernemu mori :)
Energie humorně.
Ondi Vo,2011-05-20 12:40:52
Myslím si pane Tůma, že nemusíte mít strach, že by protržená hráz nějaké rakouské přehrady zbůsobila leukémii vašich dětí , nebo že by znehodnotila vaši zahradu.
Filtry na selekci elektronů z obnovitelných zdrojů se prý dostanou zakoupit u Vietnamců, tak neváhejte. :-))
...
Jergy Ceinoktkaf2,2011-05-18 22:39:05
hmm fyzikalny fakt - najsilnejsou barierou ziarenia, je hlupost ekologa.
A nerudovská otázka?
Ondi Vo,2011-05-18 21:47:28
Jak se k ní stavějí zastánci jaderné energie?
Nemohu si pomoct, ale mám takový dojem, že potenciál ohrožení obyvatelstva případnou havárií v JE je také jaksi zamlčován, nebo přehlížen.
A pochopitelně jsou nezapomenutelné komentáře medií komunistického ČSSR po Černobylu ve smyslu "kapitalistická propaganda - nic se nestalo". O těch miliardových škodách způsobených fall outem nad některými částmi Evropy se také nemluví a CCCP nezaplatilo ani halíř odškodného.
Dagmar Gregorova,2011-05-18 22:58:12
jen tak namátkou z Wikipedie - pár poznámek k protrženým hrázím u hydro-elektrocentrál:
The Banqiao Dam failure in Southern China directly resulted in the deaths of 26,000 people, and another 145,000 from epidemics. Millions were left homeless.
...1963 disaster at Vajont Dam in Italy, where almost 2000 people died....
...the small Kelly Barnes Dam failed in 1967, causing 39 deaths with the Toccoa Flood...
A to není zdaleka vše.
To jsou jiná čísla...
Kde jsou ty davy protestující proti vodním elektrárnám?
Miluji objektivní diskuze
Ondi Vo,2011-05-19 03:18:33
a vypočítání pro a proti. Co maj ti Němci jen proti těm JE? Jestli to není tou neomezenou rychlostí na dálnicích?
Ale žerty stranou paní Dagmar. Zřejmě to není tak jednoduché postavit miliony lidských obětí vodních elektráren (a to nejsou započítáni utopení) proti třem mrtvým při haváriích v JE.
Ano, správně položená otázka tedy zní, proč nejsou zakázány tunely a lanovky v nich (Kaprun), proč nejsou zakázána motorová vozidla, tisíce mrtvých ročně ... a proč se tak protestuje proti JE?
Zabýval se někdo tímhle zjevným rozporem a nelogičností? A co ta nerudovská otázka, nehraje třeba také roli v tom protestu proti JE?
A dovolím si položit ještě otázku navrch , bylo by možné ještě dnes postavit v ČR JE, kdyby nebylo příkladu na veřejné mínění kašlající vedoucí komunistické strany?
Ach bože
Jaroslav Záruba,2011-05-19 03:48:32
Podobně je u nás zamlčován potenciál ohrožení obyvatelstva zmutovanými gigantickými křečky s laserovýma očima.
Pro OndiVa
Dagmar Gregorova,2011-05-19 06:17:50
"...bylo by možné ještě dnes postavit v ČR JE..."
Po zkušenostech, které ČR anebo SR anebo Francie anebo VĚTŠINA zemí s JE má PROČ NE???
Například za využívání jádra jsem zcela bez zaváhání, možno právě proto, že je mi jasné, že dnes - zejména v ČR, kde nehrozí katastrofální zemětřesení a cunami - lze postavit a provozovat JE s velkou, vskutku velkou mírou bezpečnosti - a to jsem v živote se žádnou komunist. stranou nic neměla. Dokonce ani přes rodiče ne. Ale i tak odmítám podléhat tomuto dalšímu šílenství - co komunista to ...
I to je také důkaz, jak funguje masírování veřejného mínění. Jenže jakákoli skupina, když jí společnost umožní získat moc, se toho snaží využít a zneužít a vytvoří si sebe-ochranný aparát, a časem i ideologii - a nemusí být zrovna politická, i náboženství je na to dobrá metoda - a začne masy ovládat a moc si všemi prostředky upevňovat. V malém formátu to platí i na nižších úrovních. Nakonec je to logické, i když někdy děsivé.
Ne mimozemšťané mohou zato, že na zemi vznikají nedemokratické struktury s téměř absolutní mocí. Pojem demokracie známe již od antiky, ale dav byl, je a bude zmanipulovatelný. A to nesouvisí s komunisty... to platí obecně.
A sociální problémy budou v společnosti vždy vyvolávat touhu po změně. To platí i v případě, že se neuváženými rozhodnutími sníží životní úroveň.
Jak se v Německu rodil fašizmus???
Kdy začneme přemýšlet v globálnějším kontextu a nejenom ve formě hesel???
Už se těším na to, jak v Německu budou protestovat proti linkám vysokého napětí, protože stoprocentně se objeví zvěstovatelé "umlčované pravdy" o tom, jak je to šíleně škodlivé, vyvolává to leukemii, rakovinu, ovlivňuje činnost mozku, atd... vhodné si doplňte podle svých představ, nevhodné vyškrtněte. Na tom se dá celkem dobře vydělat a tak si pište, že to tak bude, lidé na "ohrožení" dobře a rádi slyší a tak je i hodně těch, co to využívají. K tomu se jim OndiVové náramně hodí.
Ale zkuste začít vysvětlovat, že něco neškodí, že drama se nekoná, že JE havárie jsou velmi zřídkavé a lze jim předejít, zejména jako té nešťastné v Černobylu... a budete nebezpečný živel, placeny nějakou lobby, který hájí něčí zájmy a má v náplni práce zamlžovat pravdu a zatajovat skutečnost, která je přece tak strašně nebezpečná!!!
A málokdo uvěří. Strašení je mnohem efektivnější a tak na tomto psychologickém faktu profituje hodně lidí... Zelená ideologie právě proto, že současnému člověku záleží na životním prostředí a tak téměř nikdo nebude odpůrcem, je právě proto velmi nebezpečnou, v moderní společnosti jednou z mála VELMI perspektivní ideologií, kterou oslovíte velké množství lidí a získáte moc. Jenže popravdě, je to politika a těm nahoře na životním prostředí záleží asi tak, jak Pačaurímu na ochlazení klimatu... :) Čím hůř, tím líp, ideologie strašení se pak lépe prosazuje. Neexistuje "globální" zdravý rozum.
A jak působí strach jít proti proudu? Vyběhněte do ulic Berlína s transparentem na podporu JE a požadavkem na budování dalších... a uvidíte, jak funguje demokracie a nakolik si můžete říct otevřeně vlastní názor. Jinak to bych jako výzkumný projekt navrhla studentům psychologie...
moje poznamky
Ján Padyšák,2011-05-19 08:37:53
- verim ze clanok v dobe "strachu" z atomovych elektrarni posobi tendencne... podla mna je opak pravdou, myslim ze je neutralny, realne zhodnocuje stav energetiky v nemecku aj europe.
- jadrove elektrarne predstavuju stabilny zdroj el. energie a ich nahrada za veterne/fotovoltaicke mi pride ako poriadne riziko. Ak ich chcu odstavovat, tak je to vzhladom na stabilitu a vobec urdzatelnost siete mozne hlavne vodnymi elektrarnami a elektrarnami na fosilne paliva (vietor a fotovoltaika jedine v mensej, rozumnej miere)
Vela ludi si mysli ze elektrizacna siet tak nejak funguje bez problemov (az na lokalne vypatky sposobene skor zivlami (burky, vieto, snezenie,...)), opak je pravdou, staci sa pozriet co vsetko sa v europskej elektrizacnej sustave stalo napr. v roku 2006 s celoeuropskym dopadom - doporucujem precitat:
http://www.pro-energy.cz/clanky1/1.pdf
Zvysovanie podielu veternych a fotovoltaickych elektrarni tento problem este prehlbi. Vypadky budu castejsie a vecsie
Ako je to vlastne s tokom elektriny v europe? Ako uz p. Wagner existuju a zaroven sa posiluju cezhranicne vedenia - elektrina teda moze volne prudit z miest (statov) kde jej je dostatok do miest (statov) kde jej je nedostatok. Samozrejme existuju plany kde jednotlive el. sustavy (v nemecku ich je niekolko) zverejnuju pre ostatnych predpokladany tok elektriny, zverejnuju predpokladane "saldo" - tj kolko el. energie budu potrebovat, kolko mozu vyviest (ak druha sustava vyvoz potrebuje). Zial plany funguju len ak vsetko klape ako ma.... akonahle sa vyskytne problem, prepojenost europskych sustav znamena:
- moznost rychlej pomoci zo zahranicia
- ale taktiez prenos problemov z jednej sustavy do dalsich
Dovolim si povedat ze "hromadna" vystavba veternych a ftv elektraren v nemecku sa nedotkne len nemecka, vseobecne vzniknu problemy s regulaciou sustav aj v cechach aj na slovensku - a to aj ked nemci posilnia svoje vedenia a zabezpecia regulaciu tejto energie (vypinanie/skladovanie prebytkov/nahradu nedostatkov).
Je pekne ze sa nemecka sustava pripravi na novu situaciu posilenim vedeni, otazkou vsak zostava ci sa na nu pripravi aj Polsko, CR,...
PS: niesom energetik a aj ked do problematiky trosku vidim, je mozne ze som v prispevku uviedol nejake nepresnosti. Za ne sa ospravedlnujem.
Arabsti agenti
Martin Hodan,2011-05-21 07:48:58
Pane Ondi Vo.
Napiste nam, kolik Vam za tuto "agitku" plati arabsti agenti (ze by onen Iran?), aby jste spolu s Nemecko-Rakouskou ekoteroristickou skupinou rozvratil Evropske staty a jejich hospodarstvi.
Protoze at nad problematikou radoby eko-aktivistickou loby (skutecni teroristi) premyslym ze vsech stran, tak mi vychazi, ze Vy a Vam podobni musi dobre platit agenti cizich statu za to, aby jste rozvratili ekonomiky Evropskych statu.
Bina Ladina vam zabili, ale i tak nedate pokoj.
Tez uz vim, jak se stal Hitleruv vzestup. Zmanipulovani lidi takovejma agentama jako Vy pak znicili miliony zivotu.
Timhle tempem bude v Evrope do 15let obcanska valka. Zacne to ve chvili, kdyz na noc zacne pravidelne vypadavat elektrika do domacnosti.
Druhej nacismus, kdyz bych nebyl invalida, uz bych tady nebyl. Kanada, Novej Zeland, Brazilie... tam ta valka o posledni zbytky ropy mozna nezasahne.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
