Jedna z nových biomechanických studií prokázala, že známí ptačí zabijáci – "hrůzoptáci" z čeledi Phorusrhacidae, dokázali zasazovat velmi silné údery nejen svýma mohutnýma nohama, ale i masivním zobákem, ktrerý byl nejspíš jejich hlavní zbraní i loveckým nástrojem.
Forusracidi obývali jihoamerický kontinent prakticky po celé období kenozoika, objevili se zhruba před 62 miliony let (asi tři miliony let po vyhynutí neptačích dinosaurů) a sami vyhynuli asi před 2-1 milionem let, možná však i později. Jejich charakteristikou byla zejména zakrnělá drobná křídla, mohutný zobák a silné nohy, sloužící k rychlému běhu (bylo vypočteno, že nejlépe běžecky disponovaní zástupci zřejmě přesahovali rychlost 48 km/h). Velký druh Titanis walleri se asi před 3 miliony let stal jediným známým velkým predátorem, který přešel po tehdy čerstvě vytvořené Panamské úžině na sever a obýval pak oblasti dnešního jihu Spojených států. Jeho přední končetiny se vzdáleně podobaly zakrnělým "ručkám" tyranosauridů, které ostatně obří draví ptáci připomínají i svou velikostí a celkovým zjevem (viz také Titamis).
Přestože nejmenší zástupci čeledi dosahovali výšky jen v řádu desítek centimetrů, ti největší byli pravými obry. Patří tak k největším známým dravým ptákům a jistě byli velmi nebezpeční všem živočichům až do velikosti dnešního koně. Jejich potravou byli právě menší kopytníci a další středně velcí obratlovci dávných jihoamerických pamp. V roce 1987 byla publikována zpráva, že v Antarktidě byly objeveny fosílie eocénního "hrůzoptáka" (mediální termín, odvozený z anglického "terror-bird"), dosahujícího údajně výšky 3,7 metru. Tím by byl nejspíš největším známým forusracidem a snad i největším známým ptákem všech dob. O tomto objevu však není mnoho dalších zpráv a dost možná se ukáže, že zmíněné informace nebyly příliš spolehlivé. Který rod je však v tomto smyslu další na řadě?
Zaměříme-li se na pouze na velikost zobáku, pak současným rekordmanem je nepochybně Kelenken guillermoi, popsaný v roce 2007 z Argentiny (provincie Rio Negro). Tento hrůzu nahánějící opeřenec žil v období středního miocénu (asi před 15 miliony let) a byl blízce příbuzný známému rodu Phorusrhacos, kterého si můžeme pamatovat i z našeho trikového filmu Cesta do pravěku z roku 1955. Kelenken však byl větší než jeho příbuzný a v současnosti je považován za největšího dobře známého zástupce skupiny. Když byly v roce 2006 objeveny jeho fosílie v Patagonii, zaujal paleontology zejména svou obří lebkou. Ta měřila na délku celých 71 centimetrů, z toho samotný zobák 45,7 cm. Tím představuje tento exponát největší známou ptačí lebku vůbec. Tarsometatarsus měří 45 cm na délku a celková výška dravce představovala asi 2,3 až 3,0 metru. Hmotnost se mohla pohybovat kolem 250 kilogramů, možná však i více (nejvyšší odhady přesahují i 400 kg).
Kelenken byl stejně jako jeho příbuzní nelétavým, rychle běhajícím dravcem, který svoji kořist zabíjel energickým kopnutím nebo rychlým klováním za pomoci zahnutého konce zobáku. Menší kořist mohl usmrtit také vyzvednutím ze země a následným zlomením páteře nebo snad i mrštěním o zem či skálu. Musel to být jistě mrazivý a fascinující pohled, když tento několikametrákový "orel" ubíjel kořist a pak z ní vytrhoval velké cáry masa. Jisté je, že velkým forusracidům by se dospělý člověk bez moderních zbraní nedokázal ubránit a v otevřeném terénu jim ani utéct. Ne nadarmo se o jihoamerických pevninských ekosystémech mladších třetihor někdy mluví jako o "prostředí, v němž ptáci lovili koně".
Odkazy:
http://en.wikipedia.org/wiki/Kelenken
http://en.wikipedia.org/wiki/Phorusrhacidae
http://darrennaish.blogspot.com/2006/10/terror-birds.html
http://scienceblogs.com/tetrapodzoology/2008/06/raven_the_clawhanded_bird.php
http://news.nationalgeographic.com/news/2006/10/061025-terror-birds.html
"Nový pohled na starobylou skupinu fascinujících organismů - neptačích dinosaurů - přináší kniha Mgr. Vladimíra Sochy "Dinosauří encyklopedie ve světle nejnovějších objevů".
Kniha se dotýká i tak neobvyklých témat, jako jsou dinosauří nemoci, jejich vejce a zkamenělý trus, možnost přežití dinosaurů do třetihor a hypotetická civilizace inteligentních bytostí z nich vzešlých, otázka růstu a gigantismu některých dinosaurů a v neposlední řadě také pohled na "polární" dinosaury nebo prokazatelné fosilní pozůstatky dinosaurů na našem území.
Publikace je doplněna kvalitními barevnými i černobílými ilustracemi a fotografiemi. Svým širokým zaměřením a mnoha zajímavými postřehy z hlediska různých aspektů života dinosaurů kniha zaujme poučenou i laickou veřejnost."
Kniha vyšla v nakl. Libri 1. vydáním dne 23. 6. 2010 a další údaje jsou k dispozici zde:
http://www.libri.cz/kniha.php?kniha=538
Diskuze:
