Jedním z nejčastěji skloňovaných aspektů neptačích dinosaurů je kromě jejich tělesných rozměrů také velikost mozku. Již přes sto let jsou tito vyhynulí archosauři pokládáni za jakýsi pomyslný vrchol tuposti, ba přímo ztělesněné "vítězství hmoty nad duchem". Obří těla v kombinaci s malými nervovými uzlinami v lebkách pak mají být symptomatickým znakem dávného druhohorního světa, kdy vláda ptáků a savců měla teprve přijít.
Samotné mozky a nervová tkáň dinosaurů již pochopitelně dávno padla za oběť rozkladu – paleontologové však mají k dispozici mozkovny v různě dobrém stavu zachování. Díky moderním technologiím dnes můžeme vytvářet a zkoumat trojrozměrné modely různých částí mozku prakticky všech hlavních skupin neptačích dinosaurů. Máme tedy k dispozici podstatně více informací, než stačí pro obecné konstatování, že daný druh jednoduše "neměl ke své velikosti příliš velký mozek" (to ostatně neměli žádní dinosauři, snad jen s výjimkou některých deinonychosaurů).
Při bližším pohledu však není situace s velikostí dinosauřích mozků zdaleka tak snadná. Dlouho se jako příznační tupci vyzdvihovali zejména stegosauři a různé rody sauropodů, jejichž mozky byly v poměru k velikosti těla takřka nepatrné. To opravdu nelze vyvrátit – kdybyste například zvětšili krokodýla do rozměrů brachiosaura, bude jeho mozek přinejmenším dvojnásobně velký oproti sauropodímu. Často se však v této věci zmiňuje, že to není mozek, co je u velkých dinosaurů nepřiměřeně malé – na vině je naopak příliš gigantické tělo, které tak výrazně snižuje hodnotu encefalizačního kvocientu (nemluvě o tom, že mnozí dinosauři žili miliony let s mozky, které jejich potřebám zcela dostačovaly. Člověk má naopak mozek přímo ohromný, a to se už málem stalo naší záhubou).
Zdaleka ne všichni neptačí dinosauři však měli mozky titěrných proporcí. Ornitopodi (jako edmontosaurus) jsou na tom již podstatně lépe a nikoliv překvapivě kralují ve všech srovnáních primárně draví teropodi. Z těch jsou na špici maniraptorani a rekordmany by zřejmě představovali dnešní krkavcovití ptáci. O duševních schopnostech těchto recentních opeřenců se již tradují přímo fantastické historky, z nichž mnohé jsou kupodivu pravdivé (aktivní využívání jiných živočichů i činnosti člověka, výroba předmětů a další doklady o relativně složitém abstraktním myšlení). Není jisté, zda něčeho podobného byli schopni také druhohorní teropodi, nelze to však vyloučit.
Žádný dosud známý neptačí dinosaurus však neměl mozek relativně větší, než pokročilí recentní savci a ptáci. Zde je na místě poznamenat, že velikost mozku přímo nekoreluje s jeho výkonem a schopnostmi. Přesto je však jeho velikost dobrým indikátorem inteligence a duševních schopností daného tvora. Proto víme, že žádní dinosauři nebyli chytřejší než většina dnešních příslušníků mořské či pevninské megafauny. Rozhodně tedy nebyli inteligentní jako delfíni či primáti, jak se nám snažil namluvit pan Crichton v Jurském parku (za což mu nicméně patří dík a uznání). Dinosauři tedy každopádně nebyli na dnešní poměry geniální, zároveň však nebyli ani hlupáky druhohorního světa. Někteří teropodi v období křídy rozhodně nezaostávali za drobnými savci a svými ptačími potomky.
Zmíněné technologické inovace ve výzkumu nám však odhalují mnohem více. Díky počítačovým tomografům můžeme například vymodelovat mozek do jemných strukturálních podrobností a zjistit, které jeho části (a v závislosti na nich i různé schopnosti) byly dobře vyvinuty nebo naopak. Víme například to, že čichové laloky tyrannosaurů byly enormně dobře vyvinuté a že měl dobrý také zrak. Naopak troodon měl relativně větší mozek, ale podstatně horší čich. Archeopteryx byl dle očekávání vybaven dobrým smyslem pro rovnováhu, důležitým pro jeho způsob života (šplhání a klouzavý/aktivní let). Obecně vzato měli lepší rovnováhu bipední (po dvou se pohybující) dinosauři než jejich kvadrupední protějšky, jejichž váha byla rozložena stabilněji.
Výzkum dinosauřích mozkoven je nesmírně zajímavou záležitostí, může však být poněkud zavádějící a nezdravě spekulativní. V budoucnu bude analýz tohoto druhu nepochybně přibývat a informace se tak ještě více zpřesní a taxonomicky rozšíří. Můžeme tedy jen doufat, že jednou skutečně dokážeme říct, jak přesně na tom byli dinosauři "se svými drobnými mozky".
Prameny:
http://scienceblogs.com/neurophilosophy/2009/02/brain_and_behaviour_of_dinosaurs.php
http://www.fossilnews.com/1998/brain.html
http://www.oucom.ohiou.edu/dbms-witmer/index.htm
Stránky autora: Dinosauria
Diskuze:
PT
Petr K,2010-03-12 09:29:09
Mi taky nejak vrta hlavou vyznam encefalizacniho koeficitentu. Proc by mel mit 10-20m dinosaurus vetsi mozek nez trebas 30cm slepice? Vzdyt prece svalu bude mit vicemene stejne, jenom budou vetsi. A rizeni vselijakych organu a zlaz a podobne bude v podstate stejne "narocne". Takze se budou projevovat stejne, jen jeden bude holt vetsi. Ale na preziti to bohate staci. Proste tu umeru, ktera se tak po ruznu vyjadruje, ze ve vetsim tele by mel byt vetsi mozek, naprosto nechapu.
Nebo ten encefalizacni koeficient neni uplny nesmysl a neco mi jako nebiologovi unika?
Velikost mozku
Milan Štětina,2010-03-08 08:31:08
Mohl by mě někdo vysvětlit, proč se srovnává velikost mozku s velikostí těla? Očekával bych, že mnohem důležitější než velikost je v případě mozku počet neuronů, popřípadě jejich propojení. Struktura mozku se u fosilie zjišťuje špatně, počet mozkem řízených orgánů je u malého i velkého zvířete stejný, tak proč by větší zvíře mělo být blbější. Jediné vysvětlení by bylo, že větší zvíře má úměrně tomu větší buňky, ale žiju v domění, že buňky (tj. i neurony) jsou u všech zvířat přibližně stejně velké a větší zvíře jich má více.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
