Tým pod vedením Gillese-Erica Seraliniho se soustředil na „vedlejší“ složku herbicidu Roundup označovanou jako POEA. Ta se vyrábí z živočišných tuků a napomáhá tomu, aby se vlastní účinná složka herbicidu glyfosát dostala do těsného kontaktu s povrchem listu rostlin. Seralini a jeho spolupracovníci testovali účinky kompletního herbicidu i účinky glyfosátu a POEA na lidských embryonálních buňkách, buňkách placenty a buňkách z pupeční šňůry. Ve všech případech pozorovali poškození buněk, Zvláště citlivé byly buňky pupeční šňůry. Toxické účinky glyfosátu výrazně stouply, pokud působil na buňky společně s POEA. Samotný POEA škodil buňkám více než glyfosát. Výsledky pokusů zveřejnil vědecký časopis Chemical Research in Toxicology.

Glyfosát

Kolem výsledků Seraliniho studie se rozpoutala bouřlivá diskuse. Roundup se nejvíce používá při pěstování geneticky modifikovaných plodin odolných k herbicidům. Tyto plodiny lze ošetřit Roundupem bez toho, že by byly poškozeny. Zemědělcům se tak výrazně zjednodušuje boj s plevely. Například většina světové produkce sóji pochází právě z geneticky modifikovaných odrůd odolných vůči glyfosátu. Pokud by bylo vyslyšeno Seraliniho volání po zákazu herbicidu Roundup, bylo by pěstování těchto plodin v podstatě znemožněno. Seralinimu jako zapřísáhlému odpůrci geneticky modifikovaných organismů by to jistě nebylo proti mysli. Americký Úřad pro ochranu životního prostředí však zatím nehodlá na základě Seraliniho studie podnikat žádná drastická opatření.
„Odhady rizik spojených s užíváním tohoto herbicidu nezakládají důvod k obavám,“ řekl mluvčí Úřadu pro ochranu životního prostředí Dále Kemery.

Slyšet se nechal samozřejmě i výrobce Roundupu firma Monsanto. Její toxikologové namítají, že Seralini vystavil buňky neúměrně vysokým dávkám POEA.
„Je to úplně odlišné od toho, k čemu může v reálném světě docházet. Lidé se v těchto látkách nekoupou,“ tvrdí toxikoložka Monsanta Donna Farmerová.
Předmětem kritiky je i použití buněk kultivovaných v laboratoři v živných roztocích.
„Tyto buňky nejsou nejlepší model pro to, co se děje v celém organismu, v lidském těle,“ namítá toxikolog Monsanta Dan Goldstein. „Člověk má celou řadu ochranných mechanismů. Například kůže a sliznice trávicího traktu se neustále obnovuje a to se u buněk kultivovaných v laboratoři neděje.“

Seraliniho prohra

Gillese-Erica Seralini

Francouzský biochemik Gilles-Eric Séralini se už utkal s firmou Monsanto ve sporu o kukuřici MON863, která je metodami genového inženýrství obrněna proti brouku bázlivci kukuřičnému. Monsanto prokázalo laboratorními testy na potkanech, že konzumaci kukuřice MON863 neprovází žádná zdravotní rizika. Správnost studie stvrdil Institut Roberta Kocha v Berlíně i Evropský úřad pro bezpečnost potravin. Gilles-Eric Seralini však podrobil data z pokusů Monsanta jiným metodám statistického hodnocení a došel k závěru, že kukuřici MON 863 nelze považovat za bezpečnou. Spor rozhodl až mezinárodní tým expertů z USA, Německa, Velké Británie a Kanady. Provedl vlastní rozbor dat z pokusů a zevrubně prozkoumal jejich hodnocení samotnou firmou i Gillesem-Ericem Seralinim. „Ze Seraliniho studie nevyplývají žádné údaje, které by dokazovaly, že kukuřice MON 863 měla na zdraví potkanů negativní vliv,“ konstatovala zpráva expertů. Seralini použil v řadě případů nevhodné statistické postupy. To vedlo k tomu, že hodnotil jako významné i ty rozdíly, které byly ve skutečnosti výsledkem náhody.