O evolučním trendu zvětšování tělesných rozměrů u některých vývojových linií dinosaurů jsem i na stránkách Osla psal. Nehodlám zde znovu konstatovat až trapně známé fráze typu "někteří dinosauři byli opravdu, ale opravdu hodně velcí". Místo toho pouze poznamenám, že někteří sauropodi dosahovali rozměrů vcelku pozoruhodných. Pravda, pouze pokud slovem "pozoruhodný" můžeme opsat skutečnost, že někteří z těchto plazopánvých dinosaurů měli  stejnou hmotnost, jako celé stádo afrických slonů. Sauropodi zkrátka představovali největší známé suchozemské živočichy všech dob. Ani starotřetihorní indrikotéria (největší známí terestričtí savci) nebo největší mamuti se těmto druhohorním tvorům nemohli zdaleka rovnat. Měřím na výšku asi 180 centimetrů, ale když se postavím vedle kostry nohy brachiosaura, nedosahuji mu ani po "loketní" kloub přední končetiny.

Zvětšit obrázek

Rozměry některých sauropodních dinosaurů působí spíše jako špatný vtip, než jako paleontologicky ověřená skutečnost. Kdo z dospělých by také věřil na existenci šedesátimetrových živočichů... Převzato z wikipedie.

I ti nejmenší známí sauropodi, jako byl německý europasaurus o dospělé délce kolem 6,2 metru, patřili k největším živočichům svých ekosystémů. Přitom byli pouhými trpaslíky ve srovnání s některými ze svých majestátních bratranců, jako bylo jihoamerické titanosaurní duo argentinosaurus a puertasaurus. Některé obří obratle velikosti kuchyňské ledničky napovídají, že hmotnost těchto "drobečků" mohla přesáhnout dech beroucích 100 metrických tun. Délka zřejmě činila kolem 35 nebo i 40 metrů. Brachiosaurid sauroposeidon z dnešní Oklahomy v USA zase kraloval ve výšce – jeho hlava se nejspíš pohybovala až 18 metrů nad zemí. Mohli byste jej tedy vcelku pohodlně krmit z balkónu v šestém patře panelového domu. Proporce dvou enigmatických možná-sauropodů z Colorada a Indie v tuto chvíli raději pomiňme – pro ilustraci zcela postačí tento krátký exkurz.

 
Otázkou, jíž se nyní budeme věnovat, je vlastní důvod tohoto až dekadentního gigantismu. Proč byli tedy sauropodi tak velcí? A proč se jejich rozměry v rámci celé skupiny tak výrazně liší? Jednou z možných odpovědí je obrana před predátory. V době existence sauropodů vytvořila evoluce také jedny z největších predátorů, jací kdy chodili po pevné zemi. Obří karcharodontosauridi navíc zvyšovali svoji relativní útočnou sílu tím, že lovili ve smečkách (např. současník argentinosaura Mapusaurus roseae). Mohlo by se tedy zdát, že jednou z adaptací, jak se nestat snadnou kořistí, byl prostý růst do obří velikosti. Pak bychom mohli tento trend považovat za součást jakéhosi evolučního závodu ve "zbrojení". Zajímavé je, že některé středně velké a menší rody sauropodů (agustinia, saltasaurus) byly před útoky chráněny osteodermy, a tedy jakousi méně okázalou obdobou "tělesného pancíře" známého dobře u ankylosaurů. Ať již v podobě ostnů nebo kostěných plátků, odolávali tito sauropodi útokům svých dravých současníků. V případě gigantů je však přímá souvislost s predací těžko doložitelná – obří formy se totiž vyvinuly již dlouho před tím, než se objevili opravdu velcí teropodi.

Jiným důvodem by však mohla být fyziologie sauropodů – čím objemnější je tělo živočicha, tím větší je také poměr jeho objemu vůči tělesnému povrchu, kterým by mohlo být vyzářeno tělesné teplo do okolí za chladnějších period (například v noci). V případě tvorů, kteří zřejmě v rámci svého metabolismu "uplatňovali" jev gigantotermie, byla taková fyzikálně podmíněná jistota velmi důležitá. Pokud přes den naakumulovali dostatek tepla (a zároveň při tom nezemřeli přehřátím), udrželo si obrovské tělo toto teplo i přes noc a živočich tak zůstal teoreticky aktivní po celou tuto dobu. Pokud by však skutečně šlo o pravý důvod obřího vzrůstu sauropodů, pak proč také jiné dinosauří skupiny nepřesáhly svými rozměry určitou hranici na pomezí biomechanických limitů? Navíc se nezdá být pravděpodobné, že sauropodi směřovali již od svrchního triasu ke kolosálním parametrům jen kvůli delšímu podržení tělesného tepla.

Zvětšit obrázek

Kostra argentinosaura ve Fernbankově muzeu v Atlantě je dnes s délkou 37 metrů největší smontovanou kostrou dinosaura na světě. Když stojíte přímo pod ní, údajně vás jímá závrať. Převzato z wikipedie.

Velmi pravděpodobným vysvětlením je naopak získávání rostlinné potravy. Velmi brzy ve své evoluci se sauropodi specializovali na spásání obtížněji dostupné vegetace, rostoucí například výše nad zemí (byť šlo nejprve o pouhé 2-3 metry). Právě dlouhé krky, velká těla a pevné končetiny umožnily těmto megaherbivorům dosáhnout postupně až do výše stromového vegetačního patra. Většina rostlinné masy, kterou spásali sauropodi, byla navíc poměrně obtížně stravitelná. Tuhé listy proto obří dinosauři trávili v předžaludku, v němž se nacházely také jimi spolykané oblé kameny (gastrolity), pomáhající jim v efektivním rozmělňování stravy. Částečně rozmělněná potrava pak postupovala dále trávicí soustavou do vlastního žaludku. Zde byla nejspíš postupně organicky štěpena po dalších několik dní. Sauropodi si díky svým rozměrům mohli luxus delšího trávení dovolit – drobní savci naproti tomu potřebují štěpit organické látky z potravy velmi rychle. Gigantické rozměry tedy mohly být současně adaptací na nedostupnost vysoko (či v lineárním smyslu "daleko") rostoucí potravy a také jako způsob, jak vměstnat dostatečně velkou "továrnu" na výrobu energie do břicha.
 

Pokud se kolosální velikost objevila u sauropodů původně jako reakce na potravní nabídku druhohorních ekosystémů, brzy se projevily také další výhody této fyzikální kvality. Již zmíněná ochrana před velkými predátory nepochybně hrála svou roli (největší sauropodi prakticky neměli přirozeného nepřítele). Konstantní tělesná teplota bez větších výkyvů byla jistě také výhodným bonusem. Gigantické rozměry však byly do značné míry podníceny také specifickými klimatickými a ekologickými faktory jurských a křídových ekosystémů. Je proto velmi nepravděpodobné, že se v budoucím vývoji života na Zemi objeví znovu tak veliký živočich, jakým byl například diplodokid supersaurus. Samozřejmě tu totiž hraje roli také druhá strana mince – nevýhody monstrózní velikosti. Mezi těmi bychom mohli zmínit velmi omezenou rychlost a "svižnost" pohybu, hrozící kolaps organismu při jakémkoliv kritickém přetížení, nemožnost ukrýt se před živelnou katastrofou, predátory apod. Sauropodi, kteří byli světu představeni zhruba před 170 lety, však byli evolučně nesmírně úspěšnou skupinou, přírodní výběr tedy jejich tělesný stavební plán posvětil. Jejich evoluční dráhu ukončilo po zhruba 150 milionech let až vymírání na konci křídy, které se zřejmě stalo osudným pro všechny neptačí dinosaury. 

Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Sauropod (en)
http://www.gavinrymill.com/dinosaurs/largest-dinosaur-ever.html (en)
http://dinosaurs.about.com/od/typesofdinosaurs/a/sauropods.htm (en)
http://www.kheper.net/evolution/dinosauria/Sauropoda.html (en)