Pokud jsem článek dobře pochopil, chtěl v něm autor vyjádřit asi toto: „Měření probíhají v blízkosti sopek, které produkují i velké množství oxidu uhličitého, a na ostrovech je malý počet obyvatel, turistů a průmyslu. Jak tedy může být vidět vliv civilizace na množství oxidu uhličitého.“ Druhá část jeho námitky je dána čistě nechopením podstaty měření panem Turečkem. Měření nejsou určená pro měření lokálního zvýšení oxidu uhličitého, ale kladou si za cíl zjistit globální změny jeho množství v celé atmosféře. Proto je snaha umístit stanice ne na frekventovanou křižovatku velkoměsta, ale naopak na místa vzdálená od všech možných zdrojů oxidu uhličitého (tedy v místech bez civilizace).
Potřebujeme místo, kde lze určit globální situaci po důkladném promíchání s co nejmenším vlivem lokálních zdrojů. První námitka, která upozorňuje na blízkost sopek, je z téhož důvodu naopak podstatná a stojí určitě za rozbor. V diskuzi pod článkem se pak s odkazem na práce E-G. Becka označuje dokonce měření oxidu uhličitého na Mauno Loa za podvod.
Pochopitelně by nejkorektnější postup experimentálního fyzika byl spojen s přeměřením množství oxidu uhličitého v lépe vybraném místě, které neobsahuje civilizační zdroje oxidu uhličitého, ale ani přírodní včetně sopek. Ovšem na takto náročnou akci nemám čas ani prostředky, takže jsem se jen pokusil o rešerši dostupných informací o této problematice. Chtěl jsem si tak udělat alespoň částečný obraz o současném i minulém stavu měření množství oxidu uhličitého a představu o tom, jak lze měřením důvěřovat. Předem upozorňuji, že se v následujícím textu nedovíte nic o tom, čím jsou případné změny množství oxidu uhličitého způsobeny. Nebude se řešit, zda je změna teploty zodpovědná za změnu množství oxidu uhličitého nebo naopak. A už vůbec se nebude řešit, zda se klima bude v budoucnu oteplovat či ochlazovat, či zda za jeho změnami stojí lidská civilizace. Stejně jako, zda by případné oteplení, ať už je způsobuje cokoliv, bylo pro lidskou civilizaci výhodné či nikoliv, zda je lepší proti němu bojovat nebo se mu přizpůsobit. Podíváme se prostě jen na to, jak se množství oxidu uhličitého měří a jaké jsou výsledky měření.
Něco málo o chybách měření
Každé měření má své nepřesností a bez jejich znalosti je výpověď získaných výsledků ztracena. V našem případě, kdy budeme diskutovat a porovnávat spolehlivost různých měření, jsou jejich nepřesností věcí klíčovou. Proto bych před rozborem měření množství oxidu uhličitého připomenul některé základní vlastnosti, které jsou s chybami měření spojené. Omlouvám se předem za značné zjednodušení problému, který je klíčový pro každou experimentální práci. Chyby měření můžeme v zásadě rozdělit na statistické a systematické. Existence statistické chyby způsobuje, že výsledky opakovaných měření budou náhodně rozprostřena kolem nějaké hodnoty. Pravděpodobnost, že při jednotlivém měření dostaneme daný výsledek se vzdálenosti od této hodnoty rychle klesá. Statistickou chybu můžeme zmenšovat zvyšováním počtu měření a určením průměrné hodnoty. Ovšem toto má své hranice. Jestliže máme milimetrové měřítko, nedostaneme při libovolného počtu měření hodnotu vzdálenosti přesnější než zlomek milimetr. Pokud chceme jít s přesností pod desetinu milimetru, musíme použít přinejmenším šupleru (tedy přesněji posuvné měřítko). Systematické chyby posunují všechna měření jedním směrem a nelze je zmenšovat větším počtem měření. V našem případě by to mohl být třeba ten vliv sopky nebo nepřesná kalibrace měřiče oxidu uhličitého. Rozbor systematických chyb a určení všech jejich zdrojů je nejdůležitější a také nejnáročnější prací každého experimentu. Měření, u kterých ocenění těchto systematických chyb nemáme, jsou do značné míry bezcenná.
Jak se měří množství oxidu uhličitého
V současnosti se měření množství oxidu uhličitého většinou provádí pomocí určování absorpce infračerveného světla Po jiných metodách (například hmotnostní spektroskopii) sáhneme v případě, že potřebujeme získat poměr mezi izotopy uhlíku. Může to být velice užitečné například pro získání informace o zdroji uhlíku v oxidu uhličitém. Infračervená analýza je založena na tom, že oxid uhličitý pohlcuje velmi intenzivně světlo s přesně danou vlnovou délkou v infračervené oblasti. Infračervený analyzátor množství oxidu uhličitého tak obsahuje zdroj infračerveného záření, dvě nádobky (v jedné je měřený vzorek vzduchu a v druhé kalibrační vzorek s přesně známým obsahem oxidu uhličitého) a detektor infračerveného záření. Dále pak má zařízení, které střídavě měřený a kalibrační vzorek překlápí do takové polohy, aby ležel mezi zdrojem infračerveného záření a jeho detektorem. Míra absorpce infračerveného záření je pak úměrná množství oxidu uhličitého ve vzorku. Ze změny intenzity infračerveného záření, měřeného pomocí detektoru a v současné době převáděné na elektrický signál, pak určujeme změnu množství oxidu uhličitého. Díky srovnání s kalibračním vzorkem se známým obsahem oxidu pak můžeme dostat i absolutní hodnotu tohoto množství.
V případě těchto měření je velmi důležité zajištění co nejstabilnějších podmínek, případně opravy na vliv rozdílných podmínek. Jde například o to, že teplota, tlak a vlhkost se v daném místě mění. Proto je třeba v konečném důsledku co nejpřesněji stanovit poměr mezi počtem molekul oxidu uhličitého a všech molekul a atomů v suchém vzduchu (tedy po odstranění vodních par), které na těchto podmínkách nezávisí. Výsledek se udává v ppm, tedy v počtu molekul oxidu uhličitého na milion molekul a atomů suchého vzduchu.
Samotné měření probíhá tak, že se vzduch pomalu a opatrně nasává do měřícího prostoru. Ještě předtím se však zbavuje vodních par vymražením a potom je potřeba nastavit co nejpřesněji kontrolované podmínky na teplotu, tlak a průtok vzduchu (v případě kontinuálního měření). Důležité pro přesnost měření je časté měření kalibračního vzorku se známým obsahem oxidu uhličitého v podmínkách co nejblížším těm, ve kterých se měří pracovní vzorek. Jako příklad si můžeme uvést měření na Observatoři na Mauna Loa (viz. obrázek 4). Tam se každou hodinu střídá měření nasávaného vzduchu ve většině času této hodiny a krátká měření tří různých vzorků se známým zastoupením oxidu uhličitého (W1 = 370,50 ppm, W2 = 379,93 ppm a W3 = 389,72 ppm) na konci hodiny. Pokud se podíváme na obrázek, je vidět, že statistické fluktuace měření jsou zhruba o dva řády menší než rozdíl mezi množstvím oxidu uhličitého ve dvou kalibračních vzorcích. To znamená že statistická chyba měření je v řádu desetin ppm, což souhlasí s hodnotou, která se uvádí na stránkách Observatoře Mauna Loa (říká se, že přesnost měření je lepší než 0,2 ppm).
Pochopitelně, že fluktuace způsobené lokálními změnami atmosférických podmínek jsou daleko větší a můžeme si je dokumentovat na obrázku dat získaných na stanici Barrow na Aljašce (obrázek 5). Tam jsou modře vyznačeny hodinové průměry obsahu oxidu uhličitého v průběhu čtyř posledních let. Je vidět, že se zde objevují fluktuace v řádu jednotek ppm dané hlavně lokálními změnami podmínek.
Cíle takového měření oxidu uhličitého
Úkol, který leží před těmito měřeními, je určit globální změny obsahu oxidu uhličitého v atmosféře. Tedy po důkladném celkovém promíchání. Nejde o určování lokálních, krátkodobých změn, daných místními zdroji oxidu uhličitého. Proto je snaha stavět observatoře v místech vzdálených od civilizace, vegetace, ve stabilních podmínkách a spíše ne v údolí, kde by mohlo docházet k místnímu hromadění některých příměsí v atmosféře. Zároveň je snaha rychlé lokální fluktuace v atmosférických podmínkách a v měřeních označit a při následné analýze je případně vyloučit. Dalším důležitým prvkem je také měření v co největším počtu observatoří, které jsou umístěny co nejdále od sebe. Lze pak zjistit, jestli jsou trendy v množství oxidu uhličitého v měřeních těchto observatoří v různých místech shodné.
Takové srovnání můžeme například udělat pomocí porovnání už zmíněného měření na stanici Barrow na Aljašce (obrázek 5) a měření na stanici Mauno Loa na Havaji (obrázek 7). Ze srovnání obrázků je vidět velice pěkná shoda, jak v absolutní hodnotě obsahu oxidu uhličitého, tak i v celkovém trendu stoupání jeho zastoupení. Pokud se podíváme na hodnoty očištěné o sezónní změny, začínají v roce 2004 u hodnoty okolo 377 ppm v obou případech a na konci roku 2008 jsou u obou něco málo přes 385 ppm. Ještě lépe můžeme vidět shodu mezi měřeními čtyř observatoří v maximálně vzdálených místech na zeměkouli, která je vidět na obrázku 8. V současnosti se měření oxidu uhličitého provádí na desítkách míst v celém světě. Jestliže se podíváte na stránky, kde je přehled získaných dat, uvidíte, že je velice dobrá shoda jak v absolutních hodnotách tak i ve vývojových trendech.
Z těchto srovnání vyplývá, že sopky na Havaji měření na Observatoři Mauna Loa neovlivňují. To, že se v literatuře udávají nejčastěji měření z Mauna Loa, je dáno tím, že jde o nejdelší ucelenou řadu měření. Dlouhodobá měření na stejném místě a stejnou metodikou jsou v takových případech hledání dlouhodobých změn mimořádně důležité. Snižují se tak možnosti systematických chyb, které v tomto případě často zůstávají stejné a do relativních změn v čase se nepromítají Navíc jsou měření v pozdějším období potvrzována řadou nezávislých měření na jiných místech, takže jejich spolehlivost a vhodnost výběru místa je tak potvrzena.
A jaké jsou tedy trendy ve vývoji množství oxidu uhličitého v atmosféře. To vidíme na obrázku měsíčních průměrů tohoto množství pořízených od roku 1957 na observatoři Mauna Loa. Vidíme, že od začátku měření na konci padesátých let množství oxidu v atmosféře neustále roste. Může vzniknout otázka, zda nejsme momentálně v nějakém přechodném období růstu množství tohoto plynu a zda podobné nárůsty a poklesy nejsou běžnou záležitostí. K řešení této otázky existují v zásadě dvě možnosti.
První z nich jsou starší měření oxidu uhličitého a druhou je měření obsahu oxidu uhličitého uvězněného v různě starém ledu v místech, kde se dlouhodobě hromadí vrstvy sněhu, který se časem mění na led.
Měření pomocí chemických metod
Dříve se měření množství oxidu uhličitého prováděla pomocí chemických metod, takže existuje řada měření už od roku 1812. Velice komplexní bibliografii těchto dat shromáždil a na web umístil i Ernst-Georg Beck, zmiňovaný Igorem Turečkem.
Problémem těchto dat je, že tato chemická měření byla mnohem náročnější a daleko méně přesná než současná infračervená měření. V té době také byly nesrovnatelně větší problémy s kalibrací, takže se pravidelně a na dostatečné úrovni prováděla zřídka. Navíc se jedná o soubor místně i metodicky velice různorodých měření, prováděných v ne vždy úplně vhodných podmínkách. Často blízko velkých měst a blízko významných civilizačních zdrojů oxidu uhličitého. Někdy se těžko odhaduje velikost systematických chyb a tím, že musíme využívat velice různorodá měření, mohou mít tyto systematické chyby velice dramatický vliv na určování relativních změn v množství oxidu uhličitého.
Než se pustím do dalšího rozboru těchto dat, dovolil bych si ještě malou poznámku. Kritický rozbor přesnosti minulých chemických měření není kritikou vědců, kteří je dělali. Ti ve většině případů odvedli perfektní práci. Ovšem neměli v té době takové technické možnosti a znalosti, které, právě i díky nim, máme dnes my. Občas se moc rád probírám starými čísly fyzikálních časopisů s publikacemi experimentů v jaderné fyzice. Je to fantastické, jak brilantně se naši předchůdci dokázali vypořádat s omezenými přístrojovými možnostmi a kolik umu vynaložili na získání experimentálních dat. Snažím se takové nahlédnutí doporučovat i studentům.
Dosahovanou přesnost měření v dané době bych si dovolil dokumentovat na dvou ukázkách z let 1939-41, kdy se objevuje v Beckově souboru velmi vysoké maximum. První data byla získána měřeními W. Kreutze v Giessenu v Německu. Probíhala od srpna 1939 do ledna 1941. Nebyla určena pro studium globálního vývoje množství oxidu uhličitého, ale pro určení jeho vztahu k obdobím zemědělského a vegetačního roku. Na obrázku 11 jsou denní průměry naměřených hodnot oxidu uhličitého v období jednoho roku od 1. srpna 1939 do 31 srpna 1940 v různých výškách nad povrchem. Je to vyjádřeno v procentech. Pro přepočet na ppm nutno vynásobit 10000. Měřítko na škále je tak mezi 200 až 600 ppm. Je vidět, že fluktuace probíhají v celém tomto rozsahu a jsou tak v rozsahu 400 ppm. Tedy zhruba o řád větší než fluktuace moderního měření stejné veličiny v Barrow, které jsme si ukázali v minulé části.
V daném případě kombinace přesnosti měřící metody a pravděpodobně i zvoleného místa neumožňuje přesnost určení globálního obsahu oxidu uhličitého lepší než řádově stovku ppm. Navíc lze předpokládat, že blízkost Giessenu vedla k systematickému zvýšení hodnot. Problém je, že se zase jedná relativně krátké měření, u kterého se nedá spolehlivě absolutní škála navázat na měření jiná.
Další práce byla provedena E. E. Lockhartem a A. Courtem v roce 1940 v Antarktidě, tedy v místě, které je vzdáleno od civilizace. Ovšem v tomto případě mohlo být vybavení vědců pouze omezené a tak jejich měření mají přesnost v řádu setiny procenta (tedy 100 ppm) a jejich měřená množství oxidu uhličitého oscilují mezi hodnotami 200 až 1700 ppm. Je tedy jasné, že nelze získané vysoké průměrné hodnoty brát vážně.
Takové fluktuace a problémy se objevují ve většině historických prací s chemickými měřeními a případné jejich využití pro určení globálního výskytu oxidu uhličitého v atmosféře musí být opatrné. Každá práce musí být podrobena kritickému rozboru možných systematických chyb. Ovšem Ernst-Georg Beck si zakládá právě na opačném postupu. Tedy, že bez kritického zhodnocení udělal průměr ze všech dostupných hodnot.
To, že je patrně tento přístup nevhodný, ukazuje i to, že průběh změn před rokem 1957, získaný E-G. Beckem z chemických měření, se svými relativně rychlými změnami drasticky liší od výsledků moderních, získaných za posledních šedesát let. I to ukazuje, že jsou jim získané změny artefaktem nepřesnosti měření.
Jak využít led?
Další možností, jak získat historické údaje o obsahu oxidu uhličitého v atmosféře je zkoumání ledu, který vzniká postupně ze sněhu v oblastech ledovců. V něm jsou i bublinky vzduchu, které nám uchovávají informaci o jeho složení v době, kdy led vznikal. Výhodou je, že pro určování obsahu oxidu uhličitého lze využít moderní metody jeho měření s využitím všech současných znalostí. Problémem mohou být otazníky kolem změn složení vzduchu během dlouhého pobytu v ledu, rizika změny složení během získávání a zpracovávání vzorku a přesnosti datování. Vzhledem k tomu, že je snaha získávat informace z historického ledu hodně rozvinutá, je podle mého názoru otázka datování řešena na dobré úrovni. Dobře spolu souhlasí i data z různých vrtů. Je tak celkem přirozené, že jsou tato data považována za věrohodná a spolu s daty získanými moderními metodami využívajícími infračervené analyzátory jsou považována za spolehlivou informaci o historickém vývoji obsahu oxidu uhličitého v atmosféře. Pro podporu tohoto názoru hovoří i to, že trendy a hlavně rychlost (tedy vlastně pomalost) změn si odpovídá a křivky z obou metod na sebe navazují.
Co na závěr?
Pochopitelně, že má analýza současných dat o obsahu oxidu uhličitého nemohla být nijak hluboká. Alespoň mě však stačila k tomu, abych si vytvořil názor o nich. Data o globálním zastoupeni oxidu uhličitého z Mauno Loa jsou potvrzována řadou dalších měření po celé zeměkouli. Přítomnost okolních sopek nemá vliv na spolehlivost měření. Stará chemická měření jsou bohužel pro účely určení globálního obsahu oxidu uhličitého nedostatečně přesná a při jejich využití je třeba být velmi opatrný. Výsledky určování obsahu oxidu uhličitého v historickém ledu se zdají být dostatečně přesné a spolehlivé, i když je třeba testovat nadále všechny možné zdroje systematických chyb. Pochopitelně se mohou najít zádrhele a věda je na oponentuře a kritice založena a je pro ni nutná, takže ji provádějme. Ale s přehledem a nezaujatě. Řekl jsem v úvodu, že nebudu diskutovat možný zdroj změn množství oxidu uhličitého. Přesto si dovolím se k tomu vyslovit. Mně osobně se teorie o civilizačním původu pozorovaného vzrůstu množství oxidu uhličitého jeví při pohledu na danou závislost jako velmi pravděpodobná. Jen bych ještě, stejně jako v úvodu, zdůraznil, že to nic neříká o existenci globálního oteplování, jeho případného původu a kladných či záporných důsledcích.
Je jasné, že je třeba stále velmi kriticky zkoumat všechny možné zdroje nepřesností a případných chyb ve všech dostupných možnostech určování obsahu oxidu uhličitého. Je třeba hlavně získat co nejvíce nezávislých měření. A vždy k nim přistupovat se stejnou pokorou, jakou má jeden z mých kolegů, který se zabývá určováním hmotnosti neutrin. Na otázku novinářky, jakou si myslí, že by neutrino mělo mít hmotnost nebo jakou by si ji přál, odpověděl, že to není věc, kterou by řešil. On pouze svým experimentálním úsilím klade přírodě pokornou otázku a je pouze na ní, jak odpoví. On tu odpověď příjme, ať je jakákoliv. Mám dojem, že Ernst-Georg Beck a Igor Tureček už jsou hodně za hranicemi této pokorné otázky. Ale možná se mýlím.
Diskuze:
Reakce
Aleš Kavka,2009-01-02 08:20:48
K závěru komentáře. Můj názor na známkování článků je obdobný, leč více radikální. Podle mě nemá výpovědní hodnotu vůbec žádnou a také nemá vliv na čtenost, jde jenom o zvláštní berličku budící zbytečné emoce. V každém internetovém portálu/magazínu, kde se články dají hodnotit anonymními uživateli, po čase nastanou na toto téma nedůstojné debaty jak mezi čtenáři, tak i autory, dochází k podvodům a "zvláštním" situacím. Myslím, že pokud vůbec, tak hodnocení získá na smyslu pouze v případě, že bude umožněno hlasovat pouze registrovaným uživatelům, a všichni budou moci získat přístup k informaci, kdo jakou známku udělil.
Jsem přesvědčen, že čtenáře zajímá především téma a autor. Známka prakticky nehraje roli, nebo snad minimální pouze v případě nových autorů a jejich prvních příspěvků. Ti zavedení jako např. i Vy mají okruh stálých čtenářů, kteří vědí, že mohou očekávat jistou konstantní kvalitu, a nehlasují, neboť to nemá žádný smysl.
PS.: reakce v diskuzích funguje nějak zvláštně. I když ji chci spojit s konkrétním jiným příspěvkem, vytvoří se jako nové téma...
Není to tak složité Aleši.
Ota Beran,2009-01-02 11:07:32
Necháte si vypsat celou diskusi, vyberete si na který příspěvek chcete odpovědět a odklepnete "přidat komentář". Mně se například teď docela dobře povedlo vám odpovědět namísto toho abych založil nové téma.
Názor na známkování článků s vámi zcela sdílím. Občas, když začínám prvním hodnocením článku 5, tak vím, že jsem buď napsal na nějaké téma, které není lhostejné anebo moje osoba někomu není lhostejná a to mě vždy potěší...
Omluva Igoru Turečkovi
Vladimír Wagner,2009-01-01 17:42:55
Pane Turečku, omlouvám se za poznámky k vašemu článku. Vůbec mě nenapadlo, že to vezmete tak osobně. Vaše články jsou občas velice ostré až sarkastické a podobně břitké jsou i některé vaše reakce v diskuzích. Myslel jsem, že můj komentář k vašemu článku je relativně „jemný“ a spíše se snaží shrnout fakta. Nenapadlo mě, že se vás to až tak dotkne a vyvolá takovou reakci. Podle mě je smysl psaní na Oslovi a i jiných nejen internetových časopisech píšících populárněji o přírodě, technice, vědě a světě kolem nás přinést čtenáři něco, co by ho mohlo zaujmout, podnítit ho o dané věci přemýšlet a třeba se i na ní podrobněji podívat. A případně se dobrat i jistého poučení a nových znalostí. A to jak informováním o novinkách tak i, řekněme, podrobnějšími analytičtějšími články. Měly by být psány srozumitelně, čtivě, ale zároveň co nejpřesněji a nejkorektněji. To je hodně těžké a je mi jasné, že mé články jsou od této mety hodně daleko. Snažím se sice psát o tématech, které jsou blízko i mého profesního zájmu nebo se aspoň snažím je dost podrobně s různých zdrojů prostudovat, ale je mi jasné, že tomu nevěnuji tolik péče, kolik by si článek i čtenáři zasloužili. A proto se v nich objevují nepřesnosti, nedostatečně srozumitelné pasáže, chyby i prosté přehlédnuté překlepy. Další věcí je, že věda je hledání a spousta prezentovaných otázek a témat je otevřená. V takovém případě je nevyřeší ani nejsugestivnější prezentace ale pouze budoucí přesnější měření a podrobnější analýza. Proto se pochopitelně v budoucnu v řadě věcí ukáže, že jsem se mýlil. Jsem tak vděčný za každé upozornění ke svým článkům. Nejsem si jen jistý, jestli váš postup rozboru mého článku po větách není zbytečným mrháním vašeho času. Budu se však snažit z něho pro sebe vytěžit co nejvíce, i když pochopitelně s řadou vašich poznámek nesouhlasím. Aby Osel dobře fungoval, je potřeba, aby do něj přispívalo co nejširší spektrum dobrých autorů s různorodými oblastmi zájmů, názorů i formy psaní. A diskuze ve stylu dokazování jaký je ten druhý blb a jaký jsem já king je neplodná a nesmyslná. A nechci se ji účastnit. Takže jen poslední poznámku. Nemám přílišné iluze o výpovědní hodnotě známkování. Známkuje málo lidí a často hlavně ti, které článek hodně potěší nebo naštve. A ani ne tolik kvalitou zpracování jako spíše shodným nebo opačným postojem autora k danému tématu. To se hlavně týká takových citlivých témat jako je třeba vývoj klimatu. Přesto, když vidím lepší známku u některého z článku, čtu jej pozorněji. Mohlo by jít o téma, které čtenáře zajímá a pokud k němu něco nového vím, je možné se s ním o to podělit. Nebo může jít o článek napsaný srozumitelnou a čtivou formou a můžu se opět inspirovat. I poslední zbytek této informační hodnoty se však ztratí, jestliže pošlu série jedniček svému článku a série pětek článku, který mi šlápl na kuří oko. Pokud povyskočení o desítku známkujících, kteří všichni museli známkovat když ne pětkou tak čtyřkou, v době kdy jste umisťoval své komentáře (počet přístupů byl relativně malý a tak dlouho po umístění článku už známkuje relativně málo čtenářů) bylo náhodné, tak se za tuto poznámku omlouvám a kaji.
Taky jsem to už zkoušel
Pavel Táborský,2009-01-01 16:31:20
Myslím že to nemá cenu, pan Tureček se raději rýpe v nepodstatných detailech (a vůbec mu nevadí, že v jeho článcích by si podobný rýpal zgustl daleko víc) a nikdy neodpovídá na zásadní námitky.
v novém roce jednoduše
Stanislav Jirovec,2009-01-01 12:10:01
Vážený pane Turečku, pročetl jsem "grog za grogem" Vaše odpovědi po větách panu Wágnerovi a našel jsem tam rozbor jakýchsi detailů, které s klidným svědomím mohu dalším čtenářům doporučit vynechat- rozumného se tam nedozví nic. Nenašel jsem odpověď na podstatné otázky:
1. Kritizujete měření CO2 na Hawajské sopce a při tom výsledky tohoto měření jsou plně srovnatelné s měřením v jiných částech světa.
2. Jestliže podle Vás sopečné emise CO2 ovnivňují měření na Hawaji, kde se to projevuje na grafu, který uvádíte?
Vážení čtenáři a přispěvatelé
Igor Turecek,2008-12-31 17:38:55
Jistě si kladete otázku, proč analyzuji článek pana Vladimíra Wagnera po větách. V diskuzi k článku Havaj, sopky a klima se Wagner k tomutu článku vyjádřil, že je to “samoúčelné a nesmyslné plivnutí” (Viz Nějak nechápu smysl článku Vladimír Wagner 18.12.2008 v 18:32 http://www.osel.cz/index.php?clanek=4143&akce=show2&dev=1#diskuze)
Na provakativní a opovrhující poznámku Wagnera jsem nereagoval. Na další výpady v článku Wagnera “Jak se měří množství oxidu uhličitého v atmosféře a jaké jsou výsledky” (http://www.osel.cz/index.php?clanek=4150) již ale reaguji. V článku Wagner tvrdí, že výroky Turečka mají s vědou pramálo případně nic společného. Navíc tuto znehodnocující poznámku rozšířil i na a Ernsta-Georga Becka, jehož práce vůbec nečetl. Viz: "... experimentálním úsilím klade přírodě pokornou otázku a je pouze na ní, jak odpoví. On tu odpověď příjme, ať je jakákoliv. Mám dojem, že Ernst-Georg Beck a Igor Tureček už jsou hodně za hranicemi této pokorné otázky" (tj. vědy).
Rozhodl jsem se proto, že článek Wagnera prověřím, abych zjistil, zda má jeho hodnocení nějakou přírodovědně relevantní substanci.
Zhodnocení článku po větách
Igor Turecek,2008-12-28 20:01:40
První dvě věty v upoutávce jsou uvedením do tématu. Podle názoru Vladimíra Wagnera obsahuje článek Havaj, klima a sopky od Igora Turečka (http://www.osel.cz/index.php?clanek=4143) nejasnosti a nekorektnosti. Podívejme se na ně tedy větu po větě.
Dodatek po analýze prvních 12. vět:
Již první věta v upoutávce je nesmysl. Článek Turečka se netýkal měření. Popis měření byl dán extra do rámečku (v článku mezi čarami a psáno kurzivou), aby si to čtenáři nepletli. Článek se týkal popisu PROSTŘEDÍ a INTERPRETACE. V žádném případě měření. Jak si postupně ukážeme, neadekvátní vnímání obsahu článku, ne-li záměrná manipulace, nás bude provázet celým článkem Wagnera. Rámeček o měření byl nutný, aby si čtenář učinil představu jak se v prostředí měřilo. Pokud článek obsahuje nějaké údajné "nejasnosti" nebo "nekorektnosti", tak jsou vysvětlitelné nechápavostí nebo záměrným zkreslováním článku Turečka Wagnerem. Tak se to alespoň jeví po analýze prvního tuctu vět.
3. a 4. věta "Pokud jsem článek...
Igor Turecek,2008-12-28 20:09:28
...dobře pochopil, chtěl v něm autor vyjádřit asi toto: „Měření probíhají v blízkosti sopek"
Z první věty je zřejmé, že autor kritiky skutečně článek kritizovaného Turečka nepochopil nebo je sám nekorektní. Měření probíhají přímo na sopce a nikoliv v její blízkosti. Stanice Mauna Loa observatory skutečně stojí na aktivní sopce. O tom svědčí zpráva amerických geologů, kteří hovoří o tom, že
“Mauna Loa nesoptí. Pod vrcholem se zaznamenaly tři zemětřesení. Pokračující roztahování mezi místy obepínající vrchol naznačuje pomalé nafukování sopky. (Mauna Loa is not erupting. Three earthquakes were located beneath the summit. Continuing extension between locations spanning the summit indicates slow inflation of the volcano.)”
http://hvo.wr.usgs.gov/volcanowatch/2008/08_06_05.html
Další nekorektnost spočívá v tom, že se Mauna Loa nepředstavuje jako činná sopka. Naposledy vybuchla 25.března 1984, což je z hlediska geologie velmi nedávno (http://hvo.wr.usgs.gov/maunaloa/history/historytable.html).
Jak to tehdy na Mauna Loa vypadalo si čtenář může přečíst na http://hvo.wr.usgs.gov/maunaloa/history/1984.html
Chtěl bych nepozorné čtenáře upozornit na to, že v těchto větách mě pan Wagner necituje, ačkoli dal dvě věty do uvozovek. Od "Měření" až po "uhličitého" jsou výroky pana Wagnera, nikoliv citace Turečka.
5. a 6. věta “Druhá část jeho námitky...
Igor Tureček,2008-12-28 21:15:24
... je dána čistě nechopením podstaty měření panem Turečkem. Měření nejsou určená pro měření lokálního zvýšení oxidu uhličitého, ale kladou si za cíl zjistit globální změny jeho množství v celé atmosféře.”
Asi jsem skutečně nepochopil, co vlastně na MLO měří. Podle jejich vlastního sdělení měří toto:
"Proč je tento výzkum důležitý? Naše měření obsahují nejdelší a nejvíce detailní souvislé měření emisí sopečného CO2." (Why is this research important? Our measurements comprise the world's longest and most detailed continuous record of volcanic CO2 emissions.
http://www.mlo.noaa.gov/programs/esrl/volcanicco2/volcanicco2.html
Pro nepozorné čtenáře opakuji: sopečného CO2 a nikoliv atmosférického a již vůbec ne globálního atmosférického CO2.
7. věta “Proto je snaha umístit stanice...
Igor Turecek,2008-12-28 21:54:40
...ne na frekventovanou křižovatku velkoměsta, ale naopak na místa vzdálená od všech možných zdrojů oxidu uhličitého (tedy v místech bez civilizace).”
Také nevěříte vlastním očím? Přečtěme si to ještě jednou “... naopak na místa vzdálená od všech MOŽNÝCH zdrojů oxidu uhličitého” To je logika jen co je pravda. A proto se měřící stanice umístila na ostrov, který se skládá z pěti sopek a navíc ještě na sopku, která je aktivní. Naposledy vybuchla 25. března 1984. To je věda jako řemen. Naprosto logická a racionální.
Ale abychom se drželi faktů, tak se podívejte na tabulku výbuchů na Mauna Loa http://hvo.wr.usgs.gov/maunaloa/history/historytable.html. Od počátku měření CO2 v roce 1958 sopka jako z udělání již dvakrát vybuchla. Přečtěte si celou stránku
http://www.mlo.noaa.gov/programs/esrl/volcanicco2/volcanicco2.html
Tam se dočtete, že množství sopečného CO2 emitovaného v roce 1984 dosáhlo velikosti 40.000 města. Na detaily je odkázáno v přiložených výzkumech. Pokud si ale dobře vzpomínám, jinde jsem se dozvěděl, že na MLO se měří “bezpříkladný vliv lidí”. A pokud si také dobře vzpomínám, tak ve 4. zprávě IPCC se tato křivka z MLO prezentovala jako vzor vlivu lidi na růst množství CO2. Ale možná, že se mýlím a něco jsem nepochopil.
8.+11.+12. věta “Potřebujeme místo...
Igor Turecek,2008-12-28 23:22:36
... kde lze určit globální situaci po důkladném promíchání s co nejmenším vlivem lokálních zdrojů.”
souvisí s 11. větou
“Pochopitelně by nejkorektnější postup experimentálního fyzika byl spojen s přeměřením množství oxidu uhličitého v lépe vybraném místě, které neobsahuje civilizační zdroje oxidu uhličitého, ale ani přírodní včetně sopek.” Konec citátu.
Když pan Wagner vyloučí všechny lokální zdroje, všechny civilizační zdroje a také všechny přírodní včetně sopek, tak asi nebude co měřit. To je logika vědeckého výzkumu v jeho nejčistší podobě. Měření globálního množství CO2 po důkladném promíchání – pochopitelně nejkorektněji bez zdrojů CO2.
12. věta “Ovšem..
...na takto náročnou akci nemám čas ani prostředky,” Konec citátu.
Ovšem. Na odstranění všech oceánů, svrchních vrstech zemské kůry včetně atmosféry a eventuelně všech forem civilizačních zdrojů CO2 pan Wagner skromně tvrdí, že nemá čas. Ale třeba by namísto psaní pseudokritických článků pro Osla nějaký ten čas ušetřil a mohl se do takového projektu pustit? Lidstvo mu zato bude vděčné. Konečně bude moci žít bez toho zločince CO2 a zbaví nás atmosféry a všech oceánů, svrchních vrstech zemské kůry a konečně také všech sopek, které byly zdrojem takového nesmyslu jako voda.
Věty 8 – 12 jsou absurdní a člověk se jenom diví o čem se v České akademii věd také uvažuje.
Pokud mohu skromně dodat něco z kritizovaného článku “Havaj, sopky a klima”, tak v něm byla hlavně zpochybněna jedna interpretace. A sice, že zdrojem CO2 je bezpříkladný vliv činnosti lidí.
13. věta “Chtěl jsem...
Igor Turecek,2008-12-28 23:34:08
...si tak udělat alespoň částečný obraz o současném i minulém stavu měření množství oxidu uhličitého a představu o tom, jak lze měřením důvěřovat.”
To je chvályhodný záměr. Ale kupodivu něco takového provedl již zmiňovaný pan Beck. No, jsem zvědavý co zjistil pan Wagner. Velmi by mě zklamal, kdyby nezjistil, že chemické metody měření CO2 se používají dodnes a že je také používá NASA. Miláček pana Wagnera.
10. Věta “V diskuzi pod článkem...
Igor Turecek,2008-12-30 01:13:08
se pak s odkazem na práce E-G. Becka označuje dokonce měření oxidu uhličitého na Mauno Loa za podvod.” V této větě není pan Wagner precizní. Stačí jednoduché porovnání s uvedenou diskuzí. O měření nebyla vůbec řeč, nýbrž o selekci dat.
“V roce 2005 sopka Kilauea emitovala 25000 tun C02, Igor Turecek 19.12.2008 v 21:33
... zjistil, že Keeling selektoval data. Beck to JEDNOZNAČNĚ označil za podvod.” A to proto, že Keeling systematicky vylučoval CO2 biologického původu a výron CO2 z půdy. Ale i z jiných důvodů. V 10. větě svého článku si Wagner plete kvantitu s kvalitou. Nebo jak se lidově říká: "Já o voze, on o koze."
9. + 14. věta "První námitka...
Igor Turecek,2008-12-30 20:45:45
Wagner slibuje rozbor, ale k velkému zklamání se jej čtenář nedočká. Ve větě 128 pouze autoritativně napíše, že “Přítomnost okolních sopek nemá vliv na spolehlivost měření.” Kde je důkaz? Nikde se tím v článku nezabýval, pouze to hodil do závěru a basta fidli. A není to poprvé, kdy něco slibuje, ale neplní. Ve větách 133-135 (zejména “Mně osobně se teorie o civilizačním původu...”) vám sdělí, že co říkal v úvodu neplatí. Věty 9 a 14 jsou pouze floskule (bezobsažné věty), které mají vyvolat zdání objektivnosti.
Ve větě 69 odkazuje na přehledy získaných dat. Jenže stejně jako Keeling porovnává pouze výsledky. Nikoliv už metody, prostředí atd. Pouze shodné výsledky nic nezaručují. Naopak, je to možný zdroj systematické chyby. Například výsledky z Point Barrow nemohou vůbec zaručit, že sopky na Havaji neovlivňují měření na MLO. Věta 70: Ǔvaha, že Point Barrow zaručuje, že sopky na Havaji neovlivňují měření na MLO je absurdní.
15.+16. věta “Nebude se...
Igor Turecek,2008-12-30 21:06:52
Skutečně to neřeší, ale v závěru (věta 135) autoritativně (tj. bez důkazu) sdělí svoji “velmi pravděpodobnou” hypotézu, že nárust CO2 je “civilizačního původu”. Tuto svoji “velmi pravděpodobnou” hypotézu v následující 136 větě vymezuje proti teorii o antropogenním původu globálního oteplování. Viz “ to nic neříká o existenci globálního oteplování, jeho případného původu”.
Věty 17 – 22 “Stejně jako...
Igor Turecek,2008-12-31 00:44:31
...experimentální práci.” prozatím vynechám.
Věty 23+24
Igor Turecek,2008-12-31 01:03:49
S největší pravděpodobností zde Wagner hovoří o reliabilitě (spolehlivosti). Pod “systematickou chybou měření” si asi představuje systematický rozptyl měření. A pod označením “statistická chyba” asi náhodný rozptyl.
26. věta "Statistickou...
Igor Turecek,2008-12-31 01:50:19
Vzhledem k tomu, že se jedná o zjednodušení, tak pana Wagnera nebudu kvůli této větě peskovat. Čtenáři by měli halt vzít na vědomí, že je to o něco složitější a nemá cenu to zde dále vykládat. Obecně lze říci, že přidáním položek stejného druhu a kvality lze zvýšit spolehlivost a předpověditelnost měření.
31. věta “V našem případě...
Igor Turecek,2008-12-31 02:10:07
Sopka jednak ovlivňuje systematický rozptyl, jednak se může jednat o úplně jiné měření, než se zamýšlelo. Je možné zkoumat spolehlivost (reliabilitu), aniž se ptáme, jaký je význam proměnných, tj. validita. Ještě předtím je ale důležité ptát se na povahu a význam proměnných. Jaká je platnost (validita) výzkumu? Jaký je skutečný význam měření na MLO? Američtí geologové například zjistili, že místa na Mauna Loa se od sebe pomalu vzdalují. Interpretují to jako nafukování sopky (Continuing extension between locations spanning the summit indicates slow inflation of the volcano. http://hvo.wr.usgs.gov/volcanowatch/2008/08_06_05.html). Charles Keeling se domníval, že měřil jím postulovaný globální atmosférický CO2. Neměřil ale třeba náhodou nepřímo 50 let nafukování sopky? Jak reprezentativní jsou výsledky z MLO?
32.+33.věta "Rozbor systematických...
Igor Turecek,2008-12-31 02:12:04
Reliabilita je nutnou, ale nikoliv postačující podmínkou výzkumných výsledků a jejich interpretace. Vysoká reliabilita není zárukou dobrých vědeckých výsledků, nemohou však být dobré vědecké výsledky bez realibility. Rozbor systematického rozptylu je důležitý, ale jistě ne nejdůležitější, jak mylně píše pan Wagner. Plete si tak podmínku nutnou s podmínkou postačující? Kdyby ano, byla by to velmi závažná metodologická chyba.
40+41+42. věta “Míra absorbce...
Igor Turecek,2008-12-31 10:05:21
...infračerveného záření je pak úměrná množství oxidu uhličitého ve vzorku."
Rozumí někdo této větě? Byl by někdo schopen po takovém sdělení naměřené výsledky interpretovat? Já tedy ne. Jaká je ta úměra? Když oxid uhličitý absorbuje více infračerveného záření (viz věta 37), je míra absorpce oxidu uhličitého přímo nebo nepřímo úměrná množství oxidu uhličitého? Wagnerovi v článku chybí informace, že čím více oxidu uhličitého, tím více infračerveného záření se pohlcuje. To je nedostatek. Při tom má ale tu drzost o článku “Havaj, sopky a klima” tvrdit, že je nejasný. Tuto důležitou informaci lze v “Havaji” nalézt v druhé větě rámečku “Metoda měření CO2 na MLO”: "Větší množství CO2 absorbuje větší množství infračerveného světla." Věty 37 a 40 patří logicky k sobě a lze je shrnout do jedné kratičké věty. Jeden francouzský spisovatel, tuším Alexander Dumas, se prý bavil tím, že čtenáři narafičil nějakou dramatickou situaci, např. žralok se blíží k plavci, a uprostřed dramatu jej náhle přerušil tím, že začal popisovat žraloka, prostředí atd. Připadá mi to podobné. Do popisu interpretace ve větách 37 a 40 Wagner najednou vloží věty 38 a 39 s popisem infračerveného analyzátoru. Možná se Wagner baví stejně jako Dumas.
Ve větě 41 "Ze změny intenzity infračerveného záření, měřeného pomocí detektoru a v současné době převáděné na elektrický signál, pak určujeme uměru množství oxidu uhličitého."
Wagner hovoří o "převádění na elektrický signál" - rozumí tomu někdo? Já tedy ne. Správně by mělo být "převáděné na elektrické napětí". Pokud jsem se dobře díval na grafy, tak tam jsou výchylky uváděné ve voltech. Samotný graf (bez popisu os) je ikón, který reprezentuje stav CO2 v přírodě. Jiným příkladem ikónu je stoupající kouř ze stavení v poledne s charakteristickou vůní oběda. Ikón (řec.= obraz, portrét) Co je ikón? Ikónou je například fotografie, návrch sochy, kompozice obrazu, architektonický plán, část dekorace, čára tužkou, reprezentuje-li geometrickou přímku, úhel na papíře, reprezentuje-li nějaký úhel v přírodě nebo stavby.
Samotná vůně oběda je indexem oběda. Kouř z lesa je indexem požáru. U přístroje zobrazujícím elektrické napětí graficky je výchylka v grafu indexem elektrického napětí.
Index (lat. = ukazovatel, udavač) Například klátící se člověk je asi námořník nebo opilec - klácení je indexem. Člověk s nohama do O v rajtkách, kamaších a saku je asi žokej, sluneční nebo jiné hodiny ukazují (indikují) čas, nízký tlak barometru je indexem deště, korouhvička je indexem směru větru, hvězda Polárka je indexem ("prstem") severu, vodováha a olovnice jsou indexem vodorovného nebo svislého směru, označování útesů, hejn ryb, bóje, majáky v Námořnjím bulletinu jsou indexy, ťukání na dveře je indexem, že za nimi někdo je. Souhrně - cokoliv co usměrňuje pozornost (také např. cokoliv nás poleká) je indexem.
Signály jsou vždy smluvené. Všechna slova, věty nebo knihy jsou symboly. Výstražný oheň je symbolem, tj. smluveným signálem, morseova abeceda, Brailovo písmo pro slepé. Smluvenými kouřovými signály (symboly) bylo možné oznamovat nebezpečí - jako např. nájezd Turků. Symboly jsou dále prapor, vlajka, heslo, odznak, lístek do divadla, jakýkoliv lístek nebo známka, žeton opravňující k vyzvednutí určitého množství peněz a peníze vůbec byly kdysi symboly množství zlata nebo stříbra. Složkou symbolu může být jak index, tak ikón. "Támhle je balón." "Co je to balón?" "Balón je taková koule ... atd." "Támhle" je selektivní index a "je balón" je symbol. Indexem je např. také "támhle" s vykřičníkem "Támhle!" "Co" je partikulární selektivní index, "je to balón" symbol. "Balón", "je" jsou symboly. "taková" partikulární selektivní index, "koule" symbol.
Symbol (řec=znamení, odznak, známka)
Věta 42 "Díky srovnání s kalibračním vzorkem se známým obsahem oxidu pak můžeme dostat i absolutní hodnotu tohoto množství."
Teprve od této věty by bylo možné hovořit o smluvené elektrické signalizaci.
Věty 40 a 41 obsahují nejasnosti v popisu a větám nelze rozumět.
46. věta “Výsledek se udává...
Igor Turecek,2008-12-31 10:48:10
Rozumí někdo ze čtenářů této větě? Jestliže ano, prosím o vysvětlení. Zejména obratu “na milión molekul a atomů”.
48. věta “Ještě předtím...
Igor Turecek,2008-12-31 10:53:44
Zde schází vysvětlení, zda se vymražením ze vzorku odstraňuje část CO2 nebo ne. CO2 se totiž ve vodě, a potažmo i v atmosférické páře, exotermicky rozpouští. Vznikala by tak systematická chyba. Naměřeného CO2 by bylo méně než v nevymražené vzorku atmosféry.
51. věta “Tam se každou...
Igor Turecek,2008-12-31 10:57:37
V popisu měření na MLO schází Wagnerovi zmínka, že vzorky se berou ze dvou různých výšek nad povrchem. A samozřejmě také zmínka proč se to dělá.
53. věta “To znamená...
Igor Turecek,2008-12-31 11:12:05
Co znamená obrat “statistická chyba měření”? Má to znamenat standardní chyba průměru (alias výběrová chyba průměru) nebo standardní chyba měření (výběrová chyba měření)? Věta je nejasná.
Pojem "statistická chyba" má asi znamenat náhodnuý rozptyl. Nejasná terminologie.
57. věta “Úkol, který leží...
Igor Turecek,2008-12-31 13:39:39
Vědci na MLO se domnívají ledaco. Někteří z nich že asi měří sopečný oxid uhličitý. Viz 5. a 6. věta “Druhá část jeho námitky... Pan Wagner to asi ví nejlépe.
59.+60. věta "Nejde o určování...
Igor Turecek,2009-01-05 11:40:49
lokálních, krátkodobých změn, daných místními zdroji oxidu uhličitého. Proto je snaha stavět..."
Obě věty spolu logicky nesouvisí. Existují sice izotopy molekuly CO2, neexistuje ale "lokální CO2", "civilizační CO2", "údolní CO2", "dobrý oxid uhličitý", "zlý oxid uhličitý". Stále je to jedna a táž molekula CO2, která má své stálé chemické vlastnosti. Vyjadřování je nevědecké.
61. věta "Zároveň je snaha...
Igor Turecek,2009-01-05 11:45:09
...lokální fluktuace ... vyloučit."
To je jasná selekce dat, která je ve vědě nepřípustná. Dizertant z biologie musí na experimentálním pozemku určit všechny rostliny, které tam rostou. Někteří "šikovní" disertanti vytrhají všechny rostlinky, které neznají, aby nebyli přistiženi z neznalosti botaniky. Vyloučení fluktuace z měření je "vytrhávání květinek" z experimentálního pole a tedy podvod.
63-69 věty "Lze pak zjistit...
Igor Turecek,2009-01-05 12:03:12
...ve vývojových trendech."
Shoda v absolutních hodnotách i ve vývojových trendech ještě nezaručuje shodu. Například nafukování Mauna Loa, které zjistili američtí geologové podle vzdalování se měřících míst na sopce od sebe, nasvědčuje tomu, že CH.Keeling na Mauna Loa observatoři neměřil "background CO2", ale nepřímo nafukování sopky. Tedy úplně něco jiného. Reliabilita je důležitá, ale ještě důležitější je validita naměřených dat. Totiž skromná otázka "Měřím svými přístroji opravdu to, co chci měřit?" Myslím, že Vladimír Wagner je již za hranicemi této skromné otázky.
70. věta "Z těchto srovnání vyplývá...
Igor Turecek,2009-01-05 12:16:56
Ze srovnání měření s jinými stanicemi sice vždy něco vyplývá, ale na prvním místě stojí vždy validita. A jestliže si měřící přístroj postavím na sopku, která chrlí CO2, který navíc zcela jistě uniká z půdy v okolí samotné stanice, tak nemohu tvrdit, že měřím nějaké abstraktní "background" CO2 nezávislé na činnosti sopky pod nohami. Pokud něco takového někdo tvrdí, jedná se o "chronickou maunaloatiditu".
Neznámou skutečností je, že od Neapole až po Sicilií umístila italská vláda varovné cedule před výrony CO2 z půdy. Tato místa jsou životu nebezpečná. Balkánská deska se totiž podsouvá pod Italii a při tření desek vzniká CO2, který se dere na povrch. Takových míst je na zeměkouli tolik, kolik je styčných míst mezi kontinentálními deskami. Nejsou to tedy jenom terestriální nebo oceánské nebo bahenní sopky, ale také pohyby kontinentů. Jenom v Itálii se výron CO2 mezi Neapolí a Sicilí odhaduje na 40 mil. tun CO2 ročně. Takjé si všimněte, že v Itálii se nacházejí také tři aktivní sopky - Etna, Vesuv a Stromboli.
72+73 věty "Dlouhodobá měření
Igor Turecek,2009-01-05 13:12:29
na stejném místě a stejnou metodikou ... Snižují ... možnosti systematických chyb, které v tomto případě často zůstávají stejné a do relativních změn v čase se nepromítají."
Tyto dvě věty skutečně nechápu. Namísto "systematických změn" by asi mělo být "náhodných chyb". To bych chápal.
Zmatek ve vyjadřování?
74. věta "Navíc jsou měření v pozdějším
Igor Turecek,2009-01-05 23:28:23
období potvrzována řadou nezávislých měření na jiných místech, takže jejich spolehlivost a vhodnost výběru místa je tak potvrzena.”
Ad spolehlivost měření (reliabilita) - K měření spolehlivosti nepotřebuji jiná místa. Na to stačí laboratoř.
Ad validita
Obsahová validita je dána absorpcí infračerveného záření o určité vlnové délce, poněvadž takovou frekvenci absorbuje pouze CO2. Kde je ale predikční, souběžná a konstruktová validita?
Souběžná validita – na začátku měření Keeling svoji metodu neporovnal s jinými metodami měření. Podle Becka převzal systematické chyby Callendera a podhodnotil množství CO2.
Konstruktová validita
Ad jiná místa – musela by to být místa ve stejné nadmořské výšce a na vulkanicky neaktivní hoře. Nebo měření balonem ve výšce 3500 metrů. Jestliže jiná místa získala stejné hodnoty s různými vlastnostmi (jiné nadmořské výšky, jiná zeměpisná šířka a délka, jiné okolí apod., jestliže obdržela tutéž křivku jak v absolutních hodnotách tak v trendu, pak je to nějaké divné. Pak se musím ptát jak tyto laboratoře ke shodným výsledkům došly, co tedy opravdu měřili (validita).
Ad jiná místa ohledně výšky: CO2 je totiž nejtěžší molekulou ve vzduchu (44 g) a není možné, aby ho bylo stejně jak u hladiny moře (např. Aljaška Point Barrow 3 metry/mořem) tak v 3,5 km (Mauna Loa). Podíváme-li se na koncentrace, tak v Point Barrow v roce 1980 byla průměrná koncentrace 340,15 ppm a na Mauna Loa ve stejném roce také 339,47 ppm, ale ve výšce 3500 m/mořem! To jsou prakticky identické hodnoty.
http://cdiac.ornl.gov/trends/co2/cmdl-flask/cmdl-flask.html
Z běžné praxe všichni víme, že CO2 se hromadí ve studních, že lidé přišli o život, když se neopatrně do studně nechali spustit, ale nikoliv tehdy,když se do studny dívali shora. A to je prosím někdy rozdíl pouhých pěti metrů. Pravda, ve studni není vítr. Ale získat stejné průměrné hodnoty s rozdílem výšek 3500 metrů? Ať se na mně nikdo nezlobí, ale to je skutečně divné a spíše bych předpokládal nějakou systematickou chybu nebo manipulaci s daty nebo manipulaci s CO2 než vzájemné potvrzení. A k manipulaci s CO2 dochází – nejprve se suší. Neměří se tak reálné množství CO2 ve vzduchu, ale něco jiného.
77. věta "...od začátku měření
Igor Turecek,2009-01-06 11:43:39
...množství oxidu v atmosféře neustále roste."
ad "oxidu" zřejmě má být "oxidu uhličitého"
Nelze hodnotit pouze data a metodu jen podle spolehlivosti (reliability) jako například kalibraci. Je nutné hodnotit také validitu měření (pněvadž je důležitější jak reliabilita), místo samotné, porovnat metodu s jinými metodami, což na začátku měření Keeling neprovedl. Do měření se mu tak dostala systematická chyba, poněvadž začal s nižšími hodnotami než odpovídalo skutečnosti. Toto vše Wagner ve svém článku nezohledňuje. Jeho příspěvek je značně povrchní.
82. věta "Velice komplexní bibliografii...
Igor Turecek,2009-01-07 09:10:11
Například - ale ne jenom - na stránce
http://wwww.biokurs.de/treibhaus/180CO2/Bad_Honnef/bhonnef4e.htm
83. věta "Problémem těchto dat je,
Igor Turecek,2009-01-07 09:28:10
že tato chemická měření byla mnohem náročnější a daleko méně přesná než současná infračervená měření."
Ad "daleko méně přesná" - příspěvek Wagnera trpí značnou povrchností. Proč ony nepřesnosti neuvádí, aby si to čtenář mohl porovnat? Beck uvádí 0,33 - 3 %.
(www.biokurs.de/treibhaus/180CO2/bayreuth2e.htm)
Například Scholander v Point Barrow na Aljašce používal tzv. Micro Scholander, který dosud používá NASA (http://ston.jsc.nasa.gov/collections/TRS/_techrep/TM-1998-104826.pdf)
Scholander Měřil v letech 1947-48 během své vojenské služby a naměřil v těch letech 420 ppm. Takové hodnoty nejsou tedy omezeny jenom na měření Kreutzera v Giessenu. I když se čtenářům prezentují údaje doslova pod nos, tak je, jako např. Wagner, nečtou.
Je tomu právě naopak. Data z chemických měření CO2 nejsou daleko méně přesná, nýbrž velmi přesná. Díky jim máme dnes celou řadu poznatků a zákonů ve fyzice, chemii a biologii.
84. věta "V té době
Igor Turecek,2009-01-07 09:29:31
také byly nesrovnatelně větší problémy s kalibrací, takže se pravidelně a na dostatečné úrovni prováděla zřídka."
Může to pan Wagner doložit?
85-86. Věty "Navíc se jedná
Igor Turecek,2009-01-07 09:51:17
o soubor místně i metodicky velice různorodých měření, prováděných v ne vždy úplně vhodných podmínkách. Často blízko velkých měst a blízko významných civilizačních zdrojů oxidu uhličitého."
Nelogické - na jedné straně doporučuje Wagner různá místa, na straně druhé ale různé metody odmítá. Různé metody jsou naopak vítány, poněvadž data jsou tak získávána nezávisle na metodě.
Rúzné metody nemá rád pouze ten, kdo se na vědu dívá ideologicky a politicky.
Ad "nevhodná místa": Nevhodnými zdroji jsou pro pana Wagnera všechny přírodní zdroje CO2. Vhodnost nebo nevhodnost místa hodnotí Wagner podle ideologického hlediska. Ve vědě ale měřím vše! - pokud to jde. Měřím právě všechny zdroje CO2, abych si mohl udělat celkový obrázek. Wagner mi připadá jako kdyby chtěl zavádět nějakou paralelní přírodovědu se svými bizarními ideologicko-politickými hledisky.
95. věta "Dosahovanou přesnost měření...
Igor Turecek,2009-01-07 10:01:15
Vysoká maxima se objevila nejen u Kreutze v Giessenu (Německo), ale Beck má pro tato vysoká maxima 41 měření - od různých autorů. Vzpomenu jenom Scholandera v Point Barrow (420 ppm) na Aljašce. Ostatní jména uvádí Beck ve svých prezentacích a čtenář si je tam může najít.
A znovu opakuji - přesnost měření chemickými metodami se pochybovala mezi 0,33 - 3 procenty a metody se používají ve vědě dosud. Například již uvedená NASA.
96. věta "První data byla získána
Igor Turecek,2009-01-07 10:02:55
měřeními W.Kreutze..."
Neodpovídá to historické pravdě.
98. věta "Nebyla určena pro studium
Igor Turecek,2009-01-07 10:03:53
globálního vývoje..."
Tehdy měli vědci důležitější věci na práci než se zabývat takovou hloupostí jako je údajná klimatická změna způsobená stoupajícím množstvím CO2 v atmosféře. Protagonisté této ideologie (s vědou to nemá nic společného) se pletou dimenze (tj. množství CO2 v atmosféře a tepelné změny potřebné například na letošní zimu) a neznají fyziku - jako například Wagner.
Wagner kritizuje Kreutze, ale přehlíží, že Kreutzer provedl více jak 64000 měření. Na druhé straně zpočátku trvalo Keelingovi jedno měření 90 minut. A to jenom proto, že ignoroval odbornou literaturu a neznal přesné a rychlé chemické metody.
104. věta "...o řád větší
Igor Turecek,2009-01-07 11:07:50
než fluktuace moderního měření stejné veličiny v Barrow..."
Nemohu za to, že Wagner opakuje nepravdy. Musím znovu poukázat na to, že v Point Barrow (a nikoliv v osadě Barrow jak stále chybně uvádí Wagner) se v letech 1947-48 naměřily hodnoty okolo 420 ppm přístrojem, který se dosud používá v NASA: Micro Scholander
(http://ston.jsc.nasa.gov/collections/TRS/_techrep/TM-1998-104826.pdf)
105. věta "V daném případě kombinace
Igor Turecek,2009-01-07 11:09:40
přesnosti měřící metody a ... zvoleného míst..."
Tzv. globální obsah oxidu uhličitého v atmosféře je nepotvrzená hypotéza. Wagner si neuvědomuje, že například hmyz a bakterie v půdě také dýchají a také vylučují CO2. Kdyby si toto množství spočítal, tak by byl jeho velikostí překvapen.
107. věta "Problém...se nedá
Igor Turecek,2009-01-07 11:18:25
...navázat na jiná měření."
Nejenže sám Charles Keeling a celé svaté IPCC nenavazovalo na dřívější přesná měření, oni měli dokonce tu drzost prohlásit, že žádná dřívější měření neexistují. Keeling jednoduše ignoroval veškerou tehdejší vědeckou literaturu. Stejnou drzost má také Wagner. Drzounek a ignorant.
109. věta "Ovšem...
Igor Turecek,2009-01-07 13:20:40
...jejich měřená množství oxidu uhličitého oscilují mezi hodnotami 200 až 1700 ppm."
Wagner se odvolává na práci
Arnold Court "Oxygen deficiency in Antarctic air." (with Earl E. Lockhart) Monthly Weather Review, 70(5):93-96, 1942.
http://docs.lib.noaa.gov/rescue/mwr/070/mwr-070-05-0093.pdf
Z názvu je zřejmé, že se primárně nezkoumal oxid uhličitý, ale kyslík. Autoři zjišťovali, zda je na jižní polokouli - zejména Antarktidě - skutečně méně kyslíku než na severní. Experimentálně zjistili, že tomu tak je.
Dále zjistili, že průměrná koncentrace CO2 je 0.01997 vol%. Chyba pro oxid uhličitý byla 0.03 %, což odpovídá vědeckému standardu.
110. věta "Je tedy jasné,
Igor Turecek,2009-01-07 13:23:11
že nelze získané vysoké průměrné hodnoty brát vážně."
Naopak. Naměřené hodnoty je nutno brát v každém případě vážně a musím je použít ve výpočtu. Pokud jsou získána chybně, je to něco jiného.
111. věta “Takové fluktuace
Igor Turecek,2009-01-07 16:23:59
a problémy se objevují ve většině historických prací s chemickými měřeními a případné jejich využití pro určení globálního výskytu oxidu uhličitého v atmosféře musí být opatrné.”
Podle této věty to vypadá tak, že Vladimír Wagner (z Prahy) většinu prací přečetl. To víte, ve vědě musí být pořádek. Není nad přesnost.
112.-114. věta "Každá práce musí být
Igor Turecek,2009-01-07 20:27:57
podrobena kritickému rozboru možných systematických chyb. Ovšem Ernst-Georg Beck si zakládá právě na opačném postupu. Tedy, že bez kritického zhodnocení udělal průměr ze všech dostupných hodnot."
Jistě. Svatá pravda. Vladimír Wagner studoval spolu s Jarou Cimrmanem většinu historických prací o chemickém měření CO2.
Z 380 praxí o oxidu uhličitém publikovaných v letech 1800 - 1952 prověřil G. Callender 30, Ch.Keeling 18, E.G.Beck 156 a V.Wagner o něco méně jak 380. Z historických prací vybral Beck podle vědeckých kriterií platných v chemii 138 správných prací. Spočítal roční střední hodnoty a z nich vybral 86, na jejichž základě spočítal křivku průběhu koncentrace CO2 se systematickou přesností 3 %. Průběh křivky s touto přesností může, podle jeho vlastních slov, garantovat od roku 1857 - viz např. http://www.biokurs.de/elke/daten/berlin/30507/berlin9.htm. Pokud to někdo chce provést po něm, má volné pole působnosti. Data jsou v literatuře volně přístupná. Kdokoliv to může po něm zopakovat.
Beck shromáždil a veřejnosti zpřístupnil historický materiál. Z asi 40 v Exelu digitalizovaných historických dat uvádím pouze 5 odkazů. Ostatní lze nalézt na Beckově webové stránce.
http://www.biokurs.de/treibhaus/literatur/haesselbath_Fittbogen_1875.xls
http://www.biokurs.de/treibhaus/literatur/Brown_Escome1899-1901.xls
http://www.biokurs.de/treibhaus/literatur/benedict1909.xls
http://www.biokurs.de/treibhaus/literatur/lundegardh1920-26_2.xls
http://www.biokurs.de/treibhaus/literatur/buch/buch_1933-1935.xls
Člověk, který 30 let vyučuje a bádá je na stránkách Osla urážen. Beck se klimatické problematice věnuje 10 let. Shromáždil dostupnou literaturu o výzkumu oxidu uhličitého a zveřejnil ji na internetu. Historická měření zapsal do Excelu a rovněž zpřístupnil široké veřejnosti. Zabýval se životopisy vědců, kteří ve svých výzkumných pracích s oxidem uhličitým přišli do styku. Zkoumal jejich metody, studoval jejich práce tak dlouho až je pochopil. Zná prostředí, kde se měřilo. Věnoval tomu týdně desítky hodin. Pan Beck má odvahu, vědomosti a charakter psát pravdu o CO2 a jeho bezvýznamné roli v klimatických změnách.
115. věta "To, že je patrně
Igor Turecek,2009-01-08 01:31:30
tento přístup nevhodný, ukazuje i to, že průběh změn před rokem 1957, získaný E-G. Beckem z chemických měření, se svými relativně rychlými změnami drasticky liší od výsledků moderních, získaných za posledních šedesát let. I to ukazuje, že jsou jim získané změny artefaktem nepřesnosti měření."
Na straně http://www.biokurs.de/eike/daten/berlin30507/berlin9-c.htm vidíme dva grafy. Oba porovnávají CO2 a O2.
Všimněme si grafu vpravo nahoře. Jsou to měření kyslíku a oxidu uhličitého. Zelená křivka je kyslík, červená oxid uhličitý. Měření jsou z Point Barrow vytvořené nejmodernějšími přístroji. Graf ukazuje tzv. antikorelaci kyslíku a oxidu uhličitého. To znamená, že když klesá množství kyslíku, stoupá množství CO2. Křivku vytvořil syn Charlese Keelinga, Ralph Keeling.
Větší graf ukazuje také porovnání CO2 a kyslíku. Hodnoty kyslíku pocházejí od Francise Benedicta, CO2 křivku sestavil Beck sběrem dat z literatury. Na grafu vidíme stejnou antikorelaci jako v Point Barrow, ale v 19. stol. Tím je validita a spolehlivost dat shromážděných Beckem v plném rozsahu potvrzena.
Hodnocení Becka Wagnerem je pouhé žvanění bez jakékoliv substance. Co věta Wagnera, to drzost.
117.-124. věta “Jak využít led?”
Igor Turecek,2009-01-19 09:17:31
Argumentace Wagnera je povrchní – neobsahuje žádné odkazy na výzkumné práce.
Pokud je mi známo, tak dosavadní analýzy bublinek v ledových jádrech se zakládají na artefaktu. Vypočítané CO2 koncentrace jsou kvůli ztrátě plynu příliš nízké.
Jaworowski, 2004: http://www.warwickhughes.com/icecore/
Bublinky v ledových jádrech jsou také mladší než samotný led.
Michael Bender, Todd Sowers, Edward Brook, Gases in ice cores, PNAS
Wagner někde v diskusi argumentuje proti Jaworowskému tak, že jeho práce údajně neprošly vědeckým hodnocením. To je nehorázná drzost. Ale podívejme se na samotný časopis Nature, Wagnerem tolik opěvovaný. Například práce od Mann et al. otištěná v Nature s nechvalně proslulou teplotní hokejkou také neprošla vědeckým hodnocením.
Článek Zbigniewa Jaworowského o CO2 v ledu - 2
Vladimír Wagner,2008-12-23 15:48:09
A teď konkrétně k článku Zbignewa Jaworowského, stavícího se kriticky k výsledkům určování množství oxidu uhličitého. Dané názory nepublikoval, pokud vím, v seriozních vědeckých časopisech, ale právě třeba ve zmíněném aktivistickém časopise. Jde o článek z roku 1997. I já jsem ve svém článku upozorňoval, že problémem využití historického ledu je možnost systematických chyb vznikajících případnou změnou složení vzduchových bublin během dlouhé doby, změnou hustoty ledu i možnost kontaminace během získávání vzorku. Můj článek byl reakcí na článek Igora Turečka, který se týkal hlavně měření na Mauna Loa, takže jsem v této oblasti nezacházel do podrobností, i když jsou různé metody, které se snaží identifikovat a odstraňovat či aspoň korigovat různé systematické chyby, moc zajímavé. Z. Jaworski ještě navíc připomíná dlouhodobost (a různorodost) časového období, ve kterém se atmosféra v bublinách v ledu vytváří a neurčitost v datování. Ale vědci, kteří se studiem historického ledu zabývají, si těchto problémů jsou vědomi a jejich rozbor a řešení tvoří největší část jejich práce. Zdá se mi, že Z. Jaworowski nenabízí a neukazuje v zásadě nic nového a naopak jsou v jeho článku vidět vedle rekapitulaci opravdu sporných míst i jednostranná a nepříliš oprávněná kritika. Zajímavý z našeho hlediska je už první obrázek, kde je přehled starých chemických měření a je vidět jejich obrovský rozptyl dat. Je vidět, že bez pečlivé analýzy jednotlivých prací nelze tato měření využít. A za tuto analýzu a selekci Z. Jaworowski jiné práce kritizuje. Sám pak nabízí pouze průměr ze všech hodnot a opření se o ně. V obrázku 3 kritizuje rozdíl mezi měřeními publikovanými Neftelem se spoluautory v roce 1982 a v roce 1988. Zdá se mi, že to je spíše přirozená změna dána zpřesněním analýzy a v mezích chybových úseček měření spolu obě sady souhlasí. Ale pro analýzu by bylo třeba srovnat originální články. V obrázku šest se snaží napadnout provedené korekce datování (levá část). Ovšem, bez ni dostaneme stále nízké hodnoty obsahu prehistorického oxidu, jen zmizí navázání na měření z Mauna Loa. Je třeba zároveň poznamenat, že za více než deset let od článku Z. Jaworského se provedla řada dalších analýz, která potvrdila a zpřesnila měření oxidu uhličitého z historického ledu a v řadě případů je jeho kritika už vyvrácena. Lze však souhlasit s tím, že je třeba dělat řadu dalších studií možných systematických chyb v této oblasti.
Článek Zbigniewa Jaworowského o CO2 v ledu
Vladimír Wagner,2008-12-23 15:47:02
Jednoduché pravidlo, čemu věřit, asi neexistuje. Zásadní je k jednotlivým zdrojům informací přistupovat opatrně a vždy trochu skepticky. Je třeba se soustředit na fakta. Za nejserioznější bych považoval články, u který se používá vědecká metodologie, rozebírají a oceňují zdroje chyb a nepřesností a vyšly v časopisech, které mají recenzní řízení a jsou zaměřený neutrálně. I v těchto článcích se pochopitelně objevují nepřesnosti, publikovaná měření i teorie se mohou ukázat jako chybné, ale je největší šance na seriozní a vědecký přístup. Pochopitelně není ani vyloučeno, že v něm recenzenti zavrhnou i článek s měřeními a teoriemi, které se mohou ukázat odpovídající realitě. Ale není to příliš pravděpodobné, i když v každém vědním oboru lze jmenovat řadu příkladů. V každém případě však situaci vyřešila následná přesnější měření a příroda sama ukázala, kde je pravda. V těchto časopisech jde totiž primárně o hledání skutečného stavu věci. Velmi opatrně bych naopak přistupoval k aktivistickým zdrojům (ať už jde v našem případě o zdroje ekologistů či opačně zaměřených politických aktivistů). A právě časopis „21st Century science & technology”, ze kterého je zmiňovaný článek, je takovým aktivistickým časopisem. Netvrdím, že v něm nemohou vyjít pravdivé skutečnosti a i dobré články (pár kvalitních jsem tam i četl), ale časopis je prioritně zaměřen na propagaci jistého politického názoru. A často si libuje (i aby přitáhl čtenáře) v extrémních názorech. Při titulcích „Největší podvod …“, „Odhalení podvodníků…“ vždy zpozorním. Většinou se mi pak potvrdí, že následující článek je spíše politický traktát s osočováním nositelů jiného názoru, než přehled a rozbor faktů, ze kterých by si čtenář mohl udělat vlastní názor na zkoumaný problém.
Bohužel,
Antonín Karoch,2008-12-23 13:57:52
přiznávám, že má připomínka je ve stylu politických diskuzí, které operují s dojmy a politickým nálepkováním bez relevantních faktů, tedy přesně o tom, co se děje ohledně tzv. globálního oteplování, ohledně boje proti škodlivému CO2, zhoubným MGO či potravinářským ingrediencím apod. Nebyl jsem to já, kdo uveřejnil, kde jsou umístěná čidla, měřící teplotu, podle kterých potom vědci globálně tvarují, jaké katastrofy nás v letech budoucích mohou čekat. Proto jsem vůči jakékoliv záležitosti s názvem globální velmi nedůvěřivý. To ovšem nic nemění na faktu, že jsem si váš materiál přečetl rád, neb má hlavu i patu a já jsem o něco informovanější. Takže hezké vánoce.
Důležité je zachovat si chladnou hlavu.
Vladimír Wagner,2008-12-23 16:00:52
Mě také ekologisté se svou demagogií totálně nadzvedávají. Ovšem je třeba si zachovat chladnou hlavu. Vždy je třeba mít na paměti, že chceme vědět, jak to skutečně je. To se dá jen pomocí přesných měření a jejich analýzy a uplatnění v testování a vývoji atmosferických modelů. A o řadě zmiňovaných problémů okolo vývoje klimatu zatím víme faktů velice málo. A nelze říci, že vše co hlása demagogický ekologista je a priory nepravdivé :-)) Přeji pohodu a klid přes Vánoce a chladnou hlavu v příštím roce. Jsem rád, že se Vám článek líbil
Podstatné a nejdůležitější je držet se faktů.
Ota Beran,2008-12-24 12:08:43
Opět téměř absolutní souhlas s panem Wagnerem. Jediný rozdíl je v tom, že mě nenadzvedávají jen demagogové ekologičtí nýbrž demagogové všeho druhu: ekologičtí, antiekologičtí, nacionalističtí, náboženští i protináboženští a ze všeho nejvíc ti političtí... Úplně nejhorší je jejich kombinace...
Ale dnes je Štědrý den, a tak přeji příjemné prožití Vánočních svátků všem lidem dobré vůle.
CO2 z ledu
Vladimír Němec,2008-12-23 08:04:52
Zajímavý článek, ale narazil jsem i na systémové zpochybnění přesnosti měření CO2 z ledu.
http://www.21stcenturysciencetech.com/2006_articles/IceCoreSprg97.pdf
Čemu věřit?
Proč zde panuje tolik nejasností?
Stanislav Brabec,2008-12-23 00:08:27
Rád bych se zeptal, přoč vlastně kolem oxidu uličitého a oteplování panuje tolik nejasností, když základní fyzika s tím svázaná je poměrně prozkoumaná?
Vztah mezi teplotou, absorbcí a koncentrací CO₂ je dobře známý. Energii přicházející ze Slunce známe, albedo Země lze také poměrně dobře zjistit. I celkové množství CO₂ a jeho výškové rozložení lze zjistit. Z těchto údajů by přece mělo být možné vytvořit numerický model, který spočítá posun tepelné rovnováhy při změně koncentrace jednotlivých plynů.
Podobně podle poměru izotopů ¹²C, ¹³C a ¹⁴C by se měl dát odvodit jeho původ – odlišný poměr ¹²C/¹³C by měl rozpoznat recentní uhlík od fosilního, obsah ¹⁴C naopak pak identifikovat uhlík, který již byl v posledních tisíciletích vystaven expozici kosmického záření v atmosféře. Pokusné vzdušné jaderné výbuchy v 50.–60. letech minulého století téměř zdvojnásobily obsah ¹⁴C, a z tempa jeho nynějších změn (poklesu) by šlo navíc odvodit rychlost koloběhu atmosférického CO₂.
A protože známe poměr celkového množství CO₂ v atmosféře k celosvětovým emisím CO₂ (ke kterým mohou dát podklady ekonomové), neměl by být problém odvodit jeho tendence, tepelné tendence a šance na metabolizaci (nebo jiný způsob pohlcení – např. oceány).
Možná, že takové vědecké práce existují, ale nejspíš zapadly v množství balastu, který se na toto téma objevuje.
oprava
Stanislav Brabec,2008-12-23 00:12:15
Zdá se, že redakční systém nemá rád některá písmena. Tak tedy v ASCII:
CO₂ = CO2
¹²C = C12
¹³C = C13
¹⁴C = C13
Jan Jaroš,2008-12-23 14:58:37
Nejsem vědec, ale podle mého soudu je to proto, že se nejedná o laboratorní podmínky, nýbrž o soustavu s mnoha nezávislými proměnnými, jejichž efekt není dostatečně prozkoumaný. V situaci, kdy je CO2 jen jedním z mnoha skleníkových plynů, kdy minimálně za část změn patrně může i aktivita Slunce, kdy musíte počítat s prouděním vzduchu (které podle mého laického názoru musí působit proti skleníkovému efektu), kdy vám do toho působí akumulační schopnosti oceánů a vůbec spousta dalších jevů a kdy nikdo neví, jak velký podíl jednotlivé prvky systému na naměřených změnách vlastně mají, vám jsou laboratorní hodnoty jen jednoho z nich vcelku k ničemu...
Re: Proč zde panuje tolik nejasností?
Stanislav Brabec,2008-12-24 17:39:54
Je mi jasné, že jednoduchý model není schopen přesně popsat chování složitějšího systému. Nicméně by měl být schopen odpovědět na dvě zásadní otázky: Nakolik se lidské emise CO2 podílejí na jeho narůstu? Jaký je přímý vliv narůstu CO2 na tepelnou rovnováhu Země?
Teprve pak má smysl debatovat o druhotném vlivu CO2, jakým je změna kyselosti oceánů, změny místní flóry, a z toho vyplývajících terciálních efektech, jakými jsou lokální změny klimatu.
Bohužel jste mne nepřesvědčil
Antonín Karoch,2008-12-22 20:29:40
Měřit CO2 na vrcholu sopky a v blízkosti několika dalších je něco podobného, jako měřit teplotu na jakémsi letišti, v centru Prahy Klementinu, poblíž vyústění klimatizace kdesi v USA, na parkovišti tamtéž apod., jak tu již bylo kdysi vyjeveno v rámci "nezvratitelných" důkazů globálního oteplování. Navíc jakmile slyším globálně, objevují se mi asociace z minula v podobě "...,soudruhu,sice jsme na tom dobře, ale globálně jsme v ......!" Těch několik snad dokonce desítek stanic těžko něco "globálně" potvrdí. Statistika je sice tzv. přesný výsledek z nepřesných údajů, ale rozumný odstup alespoň jednoho desetiletí od současných pofidérních závěrů by neškodil. Ale to nijak neubírá na kvalitě vašeho článku. Děkuji za přiblížení používaných postupů při měření. Přeji pěkné vánoce.
Toto by neměla být politická diskuze
Vladimír Wagner,2008-12-22 22:22:45
Nevím jestli mám komentovat příspěvek pana Karocha, protože jeho připomínka je ve stylu politických diskuzí, které operují s dojmy a politickým nálepkováním bez relevantních faktů. Ale přesto bych se mu pokusil zopakovat to, co jsem si myslel, že jsem v článku jasně dokumentoval. Asi se mi to úplně nepovedlo. Úplně stejné trendy v hodnotách množství oxidu uhličitého se pozorují ve stanicích, které jsou vzdálené od civilizace i od místních zdrojů, jak na jižním pólu, tak na Havaji nebo na Aljašce a v dalších desítkách stanic v různých velmi vzdálených místech světa. Tato měření probíhají už padesát let ve stále se zvyšujícím počtu stanic. Zmíněné trendy jsou velmi markantní. Zatímco měření v těchto observatořích má přesnost jednotlivých měření lepší než 0,3 ppm, denní fluktuace dané změnou lokálních podmínek jsou menší než 10 ppm a pravidelné sezónní změny nepřesahují 20 ppm, tak vzrůst obsahu oxidu uhličitého od roku 1957 je 70 ppm. To už není něco, co by se muselo náročnými statistickými metodami vytahovat z nějakého "šumu" fluktuací, ale je to vidět na první pohled (viz. uvedené grafy). A teď ještě k atmosférickým podmínkám na největším ostrově Havajského souostroví. Hodně se zajímám o astronomii a bohužel jsem měl chybnou představu, že se o ni aspoň trochu zajímá každý. Takže se omlouvám, že jsem nezdůraznil ještě jednu věc. Kdo se jen trochu zajímá o astronomii, tak dobře ví, že je na tomto ostrově jedna z největších koncentrací velkých dalekohledů na světě. Jsou tam i dva největší dalekohledy pro optickou a infračervenou astronomii tzv. Keckovy dalekohledy. Byly na tomto místě postaveny proto, že je tam minimální znečištění a maximální stabilita a klid atmosféry. Před jejich postavením se dělal dlouholetý průzkum, který toto prokázal. Od sopky Kilauea je Mauna Kea s dalekohledy zhruba stejně daleko jako Mauna Loa s meteorologickou observatoří. I výška několik tisíc metrů nad mořem je stejná. U obou míst jsou fantastické atmosférické podmínky (stabilita, klid, minimální ovlivnění lokálními vlivy), které jsou potvrzené dlouhodobými měřeními a je minimum míst na světě s tak kvalitními podmínkami. Chtěl jsem ve svém článku hlavně zdůraznit, že cílem měření a vědecké práce obecně je zjistit reálné přírodní skutečnosti. Ty se nezmění, ať už si o nich budeme myslet cokoliv a nálepkovat je čímkoliv.
skvělý článek
Pekny Brumla2,2008-12-22 12:40:15
Lidí, kteří nesmyslně zpochybńují poctivou práci vědy je moc. Často nechápou ani základní principy a otravují se navzájem v diskuzích. Tohle je správný předvánoční příspěvek. A napsané je to na 1*, s hvězdou jak z vánočního stromku.
Bravo, pane Wagnere!
Ota Beran,2008-12-22 09:45:07
"Vyfoukl" jste mi téma! :-)
Chtěl jsem něco podobného napsat v klidu Vánoc, ale myslím, že tak dobře jako Vám, by se mi to nejspíš nepodařilo.
Po přečtení článku páně Turečka, mi přišlo podivné proč by Američané měli na Havaji observatoř se svými nejlepšími přístroji optické astronomie... Proto, aby jim na optiku kouřila nějaká sopka to nejspíš nebude, to spíš hledali vysokohorský čistý vzduch a klidné "nepřesvícené" prostředí bez civilizačních vlivů...
Tak jsem zapátral po netu a docela mě překvapila shoda naměřených hodnot CO2 z různých míst světa od Jižního pólu po Jižní Koreu a od Aljašky po Austrálii. Pokud by měření z Mauna Loa byla chybná, tak by neukazovala téměř to samé, co bylo naměřeno na Jižním pólu, kde široko daleko nejsou ani činné sopky, ani mezinárodní letiště, ani jiné znečisťující vlivy. Proto se mi jako důvěryhodnější jeví souvislé řady pozorování z jednoho místa (která se navíc navzájem potvrzují), než graf do kterého pan Beck nacpal měření získaná z různých zdrojů a snažil se jimi proložit křivku...
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
