Zvětšit obrázek

„Maratónská“ myš .

VIDEO ZDE

Před čtyřmi lety Evans proměnil metodami genového inženýrství obyčejné myši na maratónské vytrvalce. Pokud by se podařilo zvýšit stejnou měrou vytrvalost u lidí, přineslo by to úlevu pacientům postiženým celou řadou závažných neduhů. Zásah do dědičné informace člověka je však složitý a nese s sebou i určitá rizika.

Zvětšit obrázek

Ronald Evans

Evans proto hledal lék, který by měl stejný efekt jako zásah do dědičné informace „maratónských“ myší - probouzel by k horečné činnosti enzym vyráběný podle genu PPAR-delta. Nakonec byl přesvědčen, že hledanou látku našel. Lékaři ji pod kódem GW1516 zkoušejí při léčbě některých metabolických poruch. Vytrvalost pacientů však nesledovali. Evans podal lék GW1516 myším a doufal, že to výrazně zvýší jejich výkon v běhu na dlouhých tratích. Pokusy však skončily absolutním nezdarem. Kýžený efekt se nedostavil. Teprve když vědci donutili myši po podání léku k pravidelnému intenzivnímu pohybu, zjistili, že zvířata dosahují výraznějšího nárůstu kondice, než když lék neužívají. Doba, po kterou vydržely myši běžet, s prodloužila o 70% a stejně narostla i vzdálenost, kterou myši za tento čas zdolaly.

Evans přemýšlel, jakým lékem by cvičení nahradil a rozhodl se pro chemikálii známou jako AICAR. Ta povzbuzuje k činnosti enzym AMPK, o kterém byl Evans přesvědčen, že zajišťuje zvýšení aktivity „maratónského“ enzymu PPAR-delta po tréninku. Podezření se potvrdilo. Po podání AICAR nemusely myši hnout prstem a přesto se jim výrazně zvýšila vytrvalost. Po měsíci užívání léku uběhly myši o 44% delší vzdálenost. Výsledky obou experimentů zveřejnil špičkový vědecký časopis Cell.

„Jako první začnou tyto preparáty užívat sportovci,“ předvídá vývoj událostí Evans v rozhovoru pro časopis New Scientist. „Atleti mají obecně silný sklon ke zkoušení i užívání prostředků zvyšujících výkonnost a já nepochybuji, že je obě látky zlákají.“
Zdravotní rizika AICAR a GW1516 pro člověka nebyla zatím plně prověřena. To však těm, kdo baží po vítězství za každou cenu, vadit nebude.

Zvětšit obrázek

Aranesp (darbopoetin), šlágr olympiády v Salt Lake City.

„Pokud se zpráva dostane včas do Pekingu, lze očekávat, že během olympiády budou někteří sportovci dopovat pomocí preparátu AICAR,“ tvrdí Ronald Evans.
AICAR je už k dispozici. Biochemické firmy ho dodávají pro experimenty v laboratořích. Porce, jež by vystačila myši k dopingu na čtvrt roku, stojí asi 350 euro. Člověk bude potřebovat léku mnohem více, ale peníze nebudou v tomto případě hrát klíčovou roli. Evans očekává i doping pomocí GW1516. Ten se sice zatím volně neprodává, ale jeho příprava byla popsána ve vědeckých časopisech už v roce 2003. Zručný biochemik si s jeho syntézou hravě poradí.

Evans všechny potenciální sportovní podvodníky varuje. Stačil už se svými kolegy vyvinout spolehlivé a jednoduché analytické postupy, kterými lze jak AICAR tak i GW1516 odhalit. Testy na oba prostředky by tak mohla mít k dispozici i olympijská antidopingová laboratoř v Pekingu. Pokud to antidopingoví komisaři nestihnou, nemají dopující sportovci vyhráno, protože vzorky krve a moči odebrané během olympiády lze testovat i dodatečně.

Zvětšit obrázek

Evans si myslí, že s přípravkem AICAR by se mohlo dopovat v Pekingu...

Čtyřicet let boje s olympijským dopingem
V roce 1960 zkolaboval uprostřed olympijského závodu v Římě dánský cyklista Knud Enemark Jensen. Dodatečně se ukázalo, že dopoval velkou dávkou amfetaminu. Při pádu z kola utrpěl frakturu lebky a na její následky krátce na to zemřel. Jensenova tragedie donutila Mezinárodní olympijský výbor, aby se postavil dopingu čelem. V roce 1967 byla vytvořena Lékařská komise Mezinárodního olympijského výboru, která od roku 1968, kdy se konaly zimní olympijské hry v Grenoblu a letní hry v Mexico City, dohlížela na čistotu zápolení v olympijských sportech. Od roku 1999 má boj se sportovním dopingem na starosti World Anti-Doping Agency (WADA).

Dlouho se zdálo, že dopující sportovci a jejich dodavatelé mají před antidopingovými laboratořemi trvalý náskok. V síti dopingových kontrol uvízli jen hlupáci užívající „překonané“ nedovolené podpůrné prostředky. V posledních letech se tento náskok přeci jen ztenčuje díky spolupráci WADA s farmaceutickým průmyslem. Na zimní olympiádě v Salt Lake City byli usvědčeni běžci na lyžích z užívání darbopoetinu, protože výrobce poskytl WADA testy k odhalení této zcela nové náhražky erytropoetinu. Při letošní Tour de France bylo několik cyklistů usvědčeno z užívání jiné náhražky erytropoetinu zvané Micera díky tomu, že výrobce přidal do preparátu určeného k léčbě chudokrevnosti neškodnou ale snadno odhalitelnou chemikálii. Testy na preparáty GW1516 a AICAR vyvinul americký biolog Ronald Evans záhy poté, co ve svých výzkumech prokázal, že obě látky jsou slibné i z hlediska sportovního dopingu.