Rychlé zprávy. Internetové diskuse. Blogy. Wiki. Internetové společenské stránky. Mobilní telefony. Esemesky. Ememesky. To vše nám umožňuje komunikovat mezi sebou – v podstatě kdekoliv a kdykoliv. Mnoho lidí uvažuje nad tím, jakým způsobem počítače a mobily ovlivnily psanou formu jazyka, a to zejména u dospívajících a mladých lidí. Podle podoby jazyka v internetových diskusích a SMSkách to občas vypadá, že lidé, a nejenom ti mladí, už ani nejsou schopni dát dohromady jazykově správnou a úplnou větu. Naomi Baron, profesorka lingvistiky na American University, kupodivu tvrdí, že tomu tak pravděpodobně není. Nezbývá než doufat, že její tvrzení neplatí jen pro angličtinu.

Zvětšit obrázek

Naomi Baron: „Technologie, jakými jsou například elektronická pošta, ICQ, Skype či SMS nejsou „vyzvánějícím umíráčkem“ pro psaný jazyk v té podobě, jak ho známe. Ve skutečnosti, ze studií ve Spojených státech, Velké Británii a Švédsku vyplývá, že dospívající celkem jasně chápou, že „školní psaní“ je odlišné od zpráv, které posílají přátelům.“

 
Baronová je autorkou knihy Always On: Language in an Online and Mobile World (Oxford University Press, 2008) a čerpá z více jak desetiletého výzkumu, kde sledovala, jak moderní technologie ovlivnila naše způsoby myšlení, čtení, psaní, mluvení a poslouchání. Připomíná, že bychom měli být méně zaujatí, pokud jde o vliv technologie na naše psaní, ale zaměřit se spíše na to, jak zabránit, aby nám měnila obyčejné mezilidské vztahy.

„Lidé si vždy našli způsob, jak zabránit nechtěnému rozhovoru: třeba tím, že přešli na druhou stranu ulice, když se blížila osoba, se kterou nechtěli mluvit nebo zavěšením telefonu, když se ve sluchátku, místo  přítele, ozvala jeho matka,“ říká Baronová. „Nicméně, nové „on-line“ a mobilní technologie zvyšují rozsah možností, díky kterým si můžete vybrat kdy a s kým chcete komunikovat. Na mobilním telefonu si přeci většinou nejprve zkontrolujeme, kdo volá. Zablokujeme lidi v on-line komunikačních pogramech (ICQ, Messenger, Skype,…)... A přeposíláme e-maily nebo textové zprávy lidem, pro které původně vůbec nebyly určeny.“

Zvětšit obrázek

Vždy přítomen: Řeč ve světě „on-line“ a mobilní komunikace. (Credit: Oxford University Press, U.S.A.)

Před tím než Baronová dokončila „Always On“ cestovala po celém světě, aby si promluvila se studenty vysokých škol o tom, jak používají mobilní a „on-line“ technologie. Mnoho studentů řeklo, že se cítí „silnější“, díky tomu jakým způsobem jim tyto technologie dovolují ignorovat hovory nebo zprávy od určitých členů rodiny nebo přátel.

„Ani jeden z nich nevyjádřil ani sebemenší náznak toho, že by takové zacházení mohlo být považováno za něco vysloveně nezdvořilého. Studenti to vysvětlovali tím, že pokud se je někdo pokouší kontaktovat, tak neví o tom, že jejich hovor nebo zpráva jsou ignorovány – takže se vlastně nic tak strašného nestalo. Domnívám se, že pokud se zeptáte rodičů nebo přátel, jejichž pokusy o komunikaci byly zablokovány, uslyšeli bychom odlišný příběh,“ řekla Baronová.

I když ignorování hovorů, e-mailů a zpráv na našich mobilních telefonech a laptopech asi může ovlivňovat naše vztahy negativním způsobem, takové chování nemusí být vždy špatné.
„Když jsem hovořila se studenty ve Švédsku a v Itálii, kde jsou mobilní telefony všudypřítomné mnohem déle než ve Spojených státech, byla jsem mile překvapena, protože jsem viděla to množství mladých lidí, kteří vypnuli svůj mobilní telefon, když studovali, ignorovali příchozí hovory nebo textové zprávy – i když to bylo od dobrých přátel – zatímco se dívali na film v televizi nebo občas schválně „zapomněli“ své telefony jenom proto, aby měli chvilku klidu,“ řekla Baronová. „Doufám, že Američané pouze prochází touto fází, kdy mají pocit, že musí být pořád „on-line“ a časem opět získáme vyrovnanější smysl pro komunikační rovnováhu.“

Dlouholetý výzkum odbornice z akademické sféry nakonec dává za pravdu mému laickému názoru: „Největší umění při práci s mobilním telefonem je umění ho vypnout!“

Zdroj: American University.