Měsíční přistávací modul Blue Ghost (zdroj Firefly Aerospace).

Na začátku roku 2025 se k Měsíci vypravily tři soukromé měsíční přistávací moduly. Je to cesta k vytvoření prostředí, ve kterém existuje pro státní organizace i soukromé subjekty možnost si u komerčních firem standardně objednat dopravu svých nákladů na měsíční povrch. Cenově dostupná doprava nákladů na Měsíc je nezbytná pro realizaci masivní přítomnosti automatů a lidí na povrchu našeho nejbližšího vesmírného souseda. V budoucnu to pak umožní jeho intenzivní studium a ve vzdálenější budoucnosti i využití měsíčních zdrojů.

Dne 15. ledna 2025 se k Měsíci pomocí rakety Falcon 9 vydaly dva měsíční přistávací moduly. Firma Firefly Aerospace vyslala svůj měsíční přistávací modul Blue Ghost a společně s ním startovala mise Hakuto-R Mission 2 firmy iSpace.

První snímek lunárního modulu Blue Ghost z povrchu Měsíce (zdroj NASA).

Lunární modul Blue Ghost (M1) firmy Firefly Aerospace

První let Blue Ghost označovaný jako M-1 dopravuje na měsíční povrch deset vědeckých přístrojů a technologických demonstrátorů. Jeho cílem bylo přistání v Moři krizí (Mare Crisium). Prvních 25 dnů po startu kroužil okolo Země a testoval všechny své systémy. Zkoušel i pohonný systém, kterým zároveň měnil dráhu. Po úspěšném zážehu motoru se vydal na čtyřdenní cestu k Měsíci. Na oběžnou dráhu okolo něj se dostal 14. února. Nejdříve byla eliptická a postupně se měnila na kruhovou. Nakonec dnes 2. března 2025 v 9:36 našeho času přistál v Moři Krizí.

Modul dopravil na měsíční povrch zhruba 94 kg vědeckého nákladu. Jeho hmotnost při startu je 1517 kg a čistá hmotnost 469 kg, výška 2 m a šířka 3,5 m. Na palubě je celá řada přístrojů. Velmi důležitý bude systém kamer SCALPSS 1.1 (Stereo CAmeras for Lunar Plume Surface Studies), který umožní pozorování během přistávání i po něm. Je velmi důležitý pro studium vlastností regolitu, a jak bude tento materiál reagovat na žhavý plyn z raketového motoru přistávacího modulu.

Zařízení RAC (Regolith Adherence Characterization) bude zkoumat přilnavost částic měsíčního regolitu pro různé materiály během přistávacího manévru. Modul nese i novou generaci laserových odražečů NGLR (Next Generation Lunar Retroreflectors) pro přesné měření vzdálenosti mezi Zemi a Měsíce a rentgenový zobrazovač LEXI (Lunar Environment Heliospheric X-ray Imager), který studuje interakci slunečního větru se zemskou magnetosférou. Zařízení LPV (Lunar PlanetVac) slouží pro sběr regolitu a jeho dopravu k jiným přístrojům na modulu. Přístroj LISTER (Lunar Instrumentation for Subsurface Thermal Exploration with Rapidity) bude studovat tepelný tok z nitra Měsíce. Dokáže realizovat vrt do hloubky 2 až 3 m. Bude tak studovat tepelné vlastnosti regolitu v různých hloubkách. Pomocí elektrických a magnetických polí bude studovat vlastnosti měsíčních podpovrchových vrstev přístroj LMS (Lunar Magnetotelluric Sounder).

Dále se bude testovat radiačně odolná elektronika a výpočetní technika. Systém EDS (Electrodynamic Dust Shield) testuje využití proměnného elektrického pole pro čištění různých přístrojů od měsíčního prachu. Zařízení LuGRE (Lunar GNSS Receiver Experiment) bude prvním testem příjmu GPS na Měsíci.

Po úspěšném přistání se nyní budou jednotlivé přístroje spouštět a testovat. Držme si palce, ať jsou všechny v pořádku a fungují. V nejbližších týdnech se určitě budeme jejich výsledkům věnovat. Modul by mohl vydržet i dva měsíce provozu v drsných měsíčních podmínkách.

Japonský přistávací modul Hakuto-R M2 (zdroj iSpace).

Lunární modul Resilience (Hakuto-R M2) japonské firmy iSpace

Japonská firma iSpace posílá na Měsíc zařízení Hakuto-R Mission 2. Předchozí modul Hakuto-R Mission 1, který startoval ze Země v prosinci 2022, se odmlčel v posledních chvílích svého přistávání. Analýza ukázala, že dopadl tvrdě na povrch Měsíce.

Současný modul nese název Resilience a míří do oblasti Moře chladu (Mare Frigoris) na severu Měsíce. Hmotnost přistávacího modulu je 340 kg a jeho výška pak 2,3 m. Na Měsíc bude dopraven přistávací modul Resilience s kamerami, komunikačním zařízením a komora pro buněčnou kultivaci a mikrovozítko Tenacious o hmotnosti 5 kg.

Na palubě modulu Resilience je celá řada zařízení komerčních zákazníků, kteří si hradí jejich dopravu. Jde například o vodní elektrolyzér firmy Takasago Thermal Engineering Co. Zařízení firmy Euglena Co. bude testovat metodiky potřebné k produkci potravin. Dozimetrický přístroj Katedry vesmírných věd a inženýrství Tchajwanské národní univerzity by měl během letu i po přistání studovat radiaci v oblastech vesmíru bez ochrany zemským magnetickým polem. Na lunárním modulu bude umístěna i pamětní deska ze speciální slitiny připravená společností Bandai Namco Research Institute, Inc.

Model lunárního modulu Hakuto R v plné velikosti (zdroj Artvill).

Lunární mikrovozítko bude sloužit k průzkumu okolí místa přistání, které bude sledovat pomocí HD kamery. Může sbírat i vzorky, které bude dopravovat k lunárnímu modulu. Na roveru je namontován i Moonhouse, model domu od švédského umělce Mikaela Genberga. Ten bude po přistání umístěn na měsíční povrch. Komunikovat se Zemí bude mikrovozítko prostřednictvím modulu Resilience.

Jak bylo zmíněno, do vesmíru byla sestava vynesena 15. ledna 2025. Hned další den po testech stavu zařízení vyslal zážeh motoru měsíční modul na cestu k Měsíci. Zároveň se začala sbírat data z dozimetrické sondy. Resilience tak začala plnit svůj vědecký program. Jeho cesta k umístění na orbitu okolo Měsíce bude dlouhodobější a využije gravitační manévry. Teprve zhruba po čtyřech měsících by se měl modul Resilience dostat na dráhu okolo Měsíce, a nakonec realizovat přistání. Během zmíněných několika měsíců pobytu ve vesmírném prostředí se bude sledovat radiační situace a vliv kosmického záření.

Další mise tohoto lunárního modulu by se měla uskutečnit už v roce 2026 a pak se předpokládá realizace dalších.

Práce na dozimetrickém zařízení lunárního modulu Resilieance (zdroj iSpace).

Lunární modul Athena (Nova-C) firmy Intuitive Machines

Dne 27. února 2025 startoval pomocí rakety Falcon 9 měsíční modul Nova-C firmy Intuitive Machines. Společně s ním byla vynesena i sonda Lunar Traiblazer o hmotnosti 200 kg, která bude zkoumat povrch Měsíce z výšky zhruba 100 km. Zaměřená bude hlavně na hledání známek přítomnosti vody.

Je to druhý let modulu tohoto typu. První realizoval modul s označením IM-1 a názvem Odysseus v únoru 2024. Přistání proběhlo 23. února a je popsáno v tehdejším článku. Modul dosedl poněkud tvrději blízko jižního pólu Měsíce u kráteru Malapert A. Praskla  jedna z jeho šesti nohou a modul se naklonil. I tak se však dokázal spojit se Zemí, komunikovat s řídícím střediskem a vykonat většinu vědeckých a technických činností, které se plánovaly. Výsledky této mise jsem popsal v článku zde.

Nový modulu má označení IM-2 a název Athena. Na výšku má něco přes čtyři metry. Jeho hmotnost je 2143 kg. Opět se předpokládá jeho přistání v oblasti jižního pólu Měsíce. Na orbitu okolo Měsíce by se lunární modul měl dostat 3. března a na jeho povrchu by měl přistát 6. března.

Na jeho palubě je celá řada vědeckých přístrojů a technologií, jejichž fungování na povrchu Měsíce je potřeba otestovat. Přistání modulu by mělo proběhnout v blízkosti kráteru Shackleton v oblasti měsíční hory Mons Mouton s plochým vrcholem o průměru téměř 100 km a výšce okolo 6 km. Zde by mohla být místa, která jsou ve stálém stínu. Mohl by se tu pod povrchem vyskytovat led.

Na palubě je celkově 12 technologických a vědeckých experimentů. Nejzajímavější je sestava PRIME-1 (Polar Resources Ice Mining Experiment-1) o hmotnosti 36 kg bude hledat vodu v podobě ledu a zjišťovat její množství. Stejně tak se zaměřuje na určení dalších materiálů, které by se daly využít během dlouhodobějších pobytů na Měsíci a pro konstrukci různých zařízení. Sestava se skládá ze dvou komponent. První je TRIDENT (The Regolith and Ice Drill for Exploring New Terrain). Toto zařízení dokáže vrtat do hloubky zhruba metru. Umožňuje získávat vzorky regolitu a zeminy z různých hloubek. Doplňuje jej hmotový spektrometr MSolo (Mass Spectrometer observing lunar operations), který bude analyzovat složení odebraných vzorků.

Na palubě by měl být i tryskový dron Micro Nova Hopper, který nese okolo 10 kg vědeckých přístrojů, by měl umožnit realizovat skoky i do špatně dostupných míst a umožnit studium okolí místa přistání až do vzdálenosti 25 km. Ten by měl hledat a zkoumat věčně temné nitro některých kráterů.

Závěr

Po úspěšném přistání modulu Blue Ghost můžeme éru komerčních činností na měsíci považovat za zahájenou. Pokud se zdaří přistání i dalších modulů, můžeme se těšit na obrovské množství nových poznatků. Všechny tyto firmy plánují další starty svých modulů, a to už v roce 2026. Přistávají v různých místech Měsíce a chystají se i na odvrácenou stranu. Je tak možno tvrdit, že zatím pomocí automatů se návrat lidstva na Měsíc a cesta k jeho využití plně otevřela.

Jak to je s návratem na Měsíc, jsem popisoval v jedné ze starších přednášek:

Video: Blue Ghost M1 landing on the Moon

Troška nostalgie: První přistání na Měsíci