Sférolitické vulkanity z petrografického hlediska jsou vulkanické horniny se zvláštní historií. Vznikly rychlým ochlazením směsi bohaté na oxid křemičitý (SiO₂). Magma vystupuje na povrch jako láva a rychlé ochlazení zabraňuje vytváření krystalů. Rychlým kontaktem žhavé viskózní lávy s chladným prostředím vznikají sopečná skla, např. obsidián. Časem dochází k procesu, zvanému devitrifikace, při němž může sklo zcela zkrystalizovat a ztratit vlastnosti skla. Výsledkem jsou kulovité útvary nazývané sférolity.

Naplaveniny řeky Opavy pod Krnovem po zářijových povodních. Foto: F. Scholz, prosinec 2024.

Koryto Opavy pod Krnovem dotčené zářijovými povodněmi. Foto: F. Scholz, prosinec 2024.

Pro sférolity typické kruhové struktury nejsou jednotlivé krystaly živce, nýbrž kulovité útvary tvořené drobnými jehličkami živce vyrůstajícími od středu do stran. Typické jsou malé krystaly, které vyrůstají zevnitř ven. Velké vyrostlice (krystaly) jsou sodný živec. Mají tmavý lem z mnoha malých krystalů, které lze rozeznat jen mikroskopem. Samotné zaoblené vyrostlice nejsou určovacím znakem sférolitu. Tím je hustý lem z množství malých krystalů.

Souvek sférolitu v nálezové situaci. Foto: F. Scholz, prosinec 2024.

Souvek sférolitu. Foto: F. Scholz, leden 2025.

Sférolity mají různé zbarvení. Nejčastěji jsou hnědě nebo načervenalé. Méně obvyklé jsou z tmavých minerálů. Sférolity se vyskytují zpravidla jako malé části uvnitř větších kusů vulkanických hornin.

Detail povrchu souvku. Foto: F. Scholz, leden 2025.

Mikrofotografie povrchu souvku. Foto: F. Scholz, leden 2025.

Pokud jde o místa původu sférolitů, přicházejí do úvahy různé oblasti od finského Laponska přes střední Švédsko (Dalarma) po Småland v jižním Švédsku. Nejvíce se sférolitové souvky nacházejí v dánském regionu Nordjylland – Severní Jutsko (Nordjütland). Největší šance nalézt sférolitové souvky je hledat je na plážích severního Dánska. Ty by mohly pocházet z Norska z okolí Osla. S tím souvisí i různé stáří sférolitů 1,7 až 1,9 miliardy let. Výchozy hornin, kde je bývalý devitrifikovaný obsidián, jsou malé a většina jich není známa. Lze předpokládat existenci takových míst původního výskytu, která jsou přikryta horninami a nepřístupná.

I když sférolitické vulkanity mají rozpoznatelné vyrostlice, nelze je řadit k porfyrům. Odborná literatura pro ně navrhuje název „vitrofyry“ – vulkanity, jejichž vyrostlice namísto v krystalické hmotě jsou uloženy ve skle. Určení nálezu jako sférolit skandinávského původu bylo potvrzeno znalcem krystalinických hornin z německé Společnosti pro výzkum souvků.

Souvek sférolitu má rozměry 14 x 9,6 x 7,2 cm. Nálezce jej našel dne 18. 12. 2024 při pátém průzkumu na lokalitě dotčené zářijovými povodněmi. Nález souvků sférolitu původem ze Skandinávie rozšiřuje poznatky o výskytu severských souvků v České republice.

Literatura

VINX, R..: Steine an deutschen Küsten - Finden und Bestimmen, Quelle & Meyer Verlag, s. 88-89, Wiebelsheim 2016.

Ostatní zdroje:

Sférolity na www.kristallin.de, dostupné na:

https://kristallin.de/Gesteine-systematisch/Sphaerolithe/Spherulite.html