Příliš perfektní smilodon. Kredit: Wallace63, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0.

Děsivé velké horní špičáky, které připomínají spíše vražedné nože než zuby, jsou vizitkou šavlozubých savců a savcům blízkých tvorů. Možná máme jejich podobu vyrytou v DNA, protože třeba megantereoni zřejmě často a rádi lovili australopitéky i rané zástupce rodu Homo. Naše vývojová linie měla šavlozubé predátory.

Tahlia Pollock. Kredit: T. Pollock.

Šavlozubost je až překvapivě evolučně úspěšná. Jen v rámci savců vznikla minimálně pětkrát nezávisle, přičemž celá skupina šavlozubých koček, čili podčeleď Machairodontinae, je jenom jedním ze zmíněných pěti případů. Šavlozubí byli mezi savci i thylakosmilidi, kreodonti, nimravidi a barbourofelidi. Je to klasický příklad evoluční konvergence, kdy vzniká velice podobný znak opakovaně u nikoliv těsně příbuzných skupin, což obvykle ukazuje na velmi silné a neodbytné selekční tlaky.

Se šavlozubostí je samozřejmě zároveň problém v tom, že dnes už nemáme žádného žijícího šavlozuba, pokud si ho nevzkřísíme (patří mezi teoreticky možné kandidáty). Tudíž, vzhledem k poměrně omezené lidské představivosti, nemáme úplně jasnou představu, jak žili, lovili a vůbec fungovali. Tak úplně jim nerozumíme, což poněkud komplikuje evoluční úvahy.

Šavlozubí predátoři. Kredit: Tahlia Pollock.

Vědci se proto už dlouho dohadují, jak vlastě šavlozubí své zuby používali a proč si je evoluce zamilovala natolik, že se objevují znovu a znovu. Tahlia Pollocková z australské Monash University nabízí technicky pojatou odpověď, která není moc šokující, ale alespoň dává smysl. Jde o biomechaniku. S kolegy detailně analyzovali tvar a funkčnost zubů u 25 šavlozubých a 70 nešavlozubých druhů a zjistili, že ve své extrémní podobě představují funkčně optimální tvar.

Extrémní šavlozuby, jaké měl například smilodon, jsou perfektní pro probodnutí kořisti s minimálním vynaložením síly. Háček je v tom, že takové zuby jsou méně odolné a snadněji se lámou. Méně extrémní šavlovité zuby, jaké měly třeba „hrůzokočky“ (rod Dinofelis), byly optimální jinak – vyvažovaly průraznost a pevnost.

Každopádně jde o pokročilé a specializované zbraně na lov kořisti. Jenomže, specializace je skvělá, pokud trvá status-quo. Jakmile se změní situace, například zmizí určitý typ kořisti nebo se změní ekosystém, stává se ze specializace evoluční past, ze které v podstatě není úniku. Biomechanicky perfektní šavlovité zuby v sobě skrývaly svůj vlastní zánik.

Video: The Smilodon - Saber Tooth Cats

Literatura

The Conversation 9. 1. 2025.

Current Biology online 9. 1. 2025.