Program vesmírného divadla pro začátek roku 2025  
Hlavní program: Pohledná konjunkce měsíčního srpku s jasnou Venuší 3. ledna a zákryt Saturnu Měsícem 4. ledna! Obojí v podvečer. Bonus: Meteorické rojení Kvadrantid večer 3. 1. K tomu po celý leden dobrá viditelnost Jupiteru a Marsu, pro fajnšmekry ozbrojené nějakou optikou taky Uranu a Neptunu.

Na rozdíl od turbulentních terestrických dějů, meteorologických i lidských, je chod kosmu naštěstí docela spolehlivý. To může poskytnout útěchu do nového roku. Konec světa se nekoná, alespoň podle dostupných efemerid. Naopak, běh nebe je velice pohledný, takže pohled na něj mohu lidem popřát.


Situace (pak detaily)

Měsíc prošel novoluním v noci před Silvestrem a už na Nový rok by se krátce po západu Slunce mohl nízko nad JZ obzorem na chvíli ukázat jako mladičký útlý srpek. Další dny bude přibývat, zjasňovat a zapadat stále později, asi také uvidíme „popelavý svit“, doplňující srpek do úplňku světlem odraženým Země.


Venuše se dostává do nejlepší pozice zářivé Večernice. Od září byla napřed sotva vidět v paprscích zapadajícího Slunce, ale postupně rostl úhel mezi ní a Sluncem, přibližovala se Zemi, a zdánlivý sklon ekliptiky přestal mluvit proti ní, nýbrž naopak pro ni. Teď je v místech ekliptiky, kdy je Slunce v půli března, takže v podvečer září vysoko na obloze. Spatřit ji můžeme už krátce po západu Slunce dost vysoko nad JZ obzorem, a než zapadne, stačí pořádně posvítit na tmavé obloze. Při její jasnosti -4,5 mag může být vidět i během odpoledne, pokud víme, kde ji hledat. 10. ledna dosáhne největší možné elongace (úhlová vzdálenost od Slunce), 47 stupňů.


Další jasné planety jsou seřazeny vlevo nahoru od Venuše. Nejblíž ní je slabší Saturn, asi 13 stupňů, tedy po staru o „úhlovou píď“ (úhel mezi koncem roztaženého palce a ukazováčku při natažené ruce). Přibližně o pravý úhel dál je jasný Jupiter, září vysoko na obloze po většinou noci. Za ním načervenalý Mars. (A mezi Saturnem a Jupiterem ještě Uran a Neptun.) Měsíc bude postupně procházet mezi nimi, pohybuje se přibližně o „úhlovou píď“ denně.

Celé to lze pohodlně sledovat na mapkách dostupných na Obloha aktuálně, viz literatura pod článkem.


Konjunkce Měsíce s Venuší 3. 1.

Úkaz to není nijak vzácný, ale je velice nápadný a má své kouzlo. Nejnápadnější bude asi tak od 17 do 19 hodin nad JZ až Z obzorem, ale vidět bude už o něco dřív i později, Měsíc zapadá v 20:22 (pro Prahu).

Nestane se nic jiného, než že Měsíc při své pouti oblohou vlevo nahoru mine Venuši, takže bude necelé 2 stupně pod ní. Zákryt tentokrát nenastane, protože jejich dráhy (resp. pozice na nich) nejsou v jedné rovině.

Před zákrytem Saturnu Měsícem na denní obloze 22. 5. 2007. Kredit: ComputerHotline, Wikimedia Commons. Licence CC 2.5.
Před zákrytem Saturnu Měsícem na denní obloze 22. 5. 2007. Kredit: ComputerHotline, Wikimedia Commons. Licence CC 2.5.

 

Zákryt Saturnu Měsícem 4. 1.

O den později bude k vidění vzácnější úkaz, protože pozice Měsíce a Saturnu se tentokrát protnou. Zákryty planet Měsícem byly dlouho vítaným zdrojem informací o geometrii i atmosférách planet, bohužel se nedějí moc často. Při pozorování pouhým okem nebo malým triedrem může jas Měsíce planetu přesvítit, ale tentokrát máme štěstí, neboť zákryt začíná mizením planety za neosvětlenou stranou Měsíce, který navíc ještě nebude plně při síle. Dobré je začít s pozorováním o trochu dřív, abychom napřed viděli obě tělesa, a pak jejich přibližování a zakrývání.


Zákryt začíná v 18:37 (pro Prahu, pro Valašské Meziříčí v 18:42). Samo mizení (zasouvání) Saturnu za temný měsíční disk trvá obvykle desítky sekund, nejde o jednorázové zhasnutí.

V 19:38 (pro Val. Mez. 19:39) se Saturn vynoří zpoza opačné strany Měsíce, tedy té osvětlené.

Majitelé důkladnějších triedrů nebo dokonce menších astronomických dalekohledů si mohou vychutnat pohled na Saturn a také spatřit jeho měsíc Titan (8,7 mag), bude vlevo, tedy směrem k východu, kde ovšem bude také o něco jasnější hvězda (6,6 mag), se kterou bychom si jej mohli splést.


Kvadrantidy (Quadrantidy) 3. 1.

Snad každý zná Perseidy. Létají v létě a jejich maximum je pozvolné, takže se dají vidět řadu dní. Ještě hezčí jsou Geminidy, bývají jasnější, jenže jejich maximum je něco kratší, a hlavně se tak děje v chladném prosinci, navíc často za beznadějně špatného počasí, jako nedávno. Kvadrantidy mohou být dokonce ještě četnější, jenže jejich maximum je velice krátké, několik hodin až jeden den. Kříží totiž dráhu Země téměř kolmo.

Schéma radiantu roje. Kredit: EarthSky Communications, Inc., Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Schéma radiantu roje. Kredit: EarthSky Communications, Inc., Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

 

Hlavní nectností tohoto jinak velice hojného roje je, že jeho meteory bývají slabé, takže na rozdíl od výše popsaných představení to je spíš pro lidi pod tmavou oblohou. Tam si můžeme užít až 120 meteorů za hodinu, míněno pro celou oblohu, v praxi tedy sotva půlku v daném výhledu, ale to je pořád hodně. Ve městě toho bývá vidět jen tuze málo (zatímco často jasné Geminidy by byly vidět i z města, pokud by ovšem nebyla beznadějně mlžná inverze).


Největší pravděpodobnost spatření meteorů je při pohledu směrem k radiantu, tedy k místu na obloze, odkud díky perspektivě zdánlivě vylétají. Letos ovšem bude lepší nečekat na to, až bude radiant vysoko na obloze a raději pozorovat už brzy zvečera, kdy má být maximum, možná po západu Měsíce. Radiant bude nízko na východě, zato meteory uvidíme „dlouhé“, protože dál od radiantu. Radiant roje leží v souhvězdí Pastýře, ovšem roj je pojmenován podle souhvězdí Zední Kvadrant (Quadrans Muralis), které bylo v roce 1922 Mezinárodní astronomickou unií zrušeno, ale pojmenování roje zůstalo.


Další pozoruhodnosti lednové oblohy

Kromě jasných planet (včetně úkazů Jupiterových měsíců, pozorovatelných triedrem) se nabízí i spatření vzdálených slabších planet. Zvláště Uran je kousíček vpravo od Plejád v pozici, která umožňuje jeho spatření pouhým okem, ale to jen při dobrém počasí pod tmavou oblohou. Pro triedry je to ovšem nyní snadný objekt. Náročnější může být nalezení slabšího Neptunu, to chce větší triedr a mapu.

A pak tu jsou konstanty zimního nebe jako hvězdokupa Plejády a mlhovina M 42 pod pásem Orióna. Obojí je vidět i okem, ale už menší triedr je ukáže v onačejší parádě.


Kvůli astronomické podívané občas žehráme na počasí a na to, že naše atmosféra není úplně transparentní; málem i na to, že vůbec je. Jenže jinak bychom tady nebyli, takže kvůli existenci nás a ostatních živáčků musíme nějaké to pokažení podívané strpět.


Literatura:

Martin Gembec: 1. vesmírný týden 2025

Pavel Koten: Quadrantidy, meteory ze zmizelého souhvězdí

Obloha aktuálně

Hvězdářská ročenka 2026. Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy (Planetum).

Datum: 01.01.2025
Tisk článku


Diskuze:

Jak se člověk dostane...

Tomáš Novák,2025-01-05 23:27:35

...od filozofie a dějin přírodních věd antiky k observační astronomii coby konícku? :-)

Odpovědět


Re: Jak se člověk dostane...

Tomáš Novák,2025-01-05 23:28:12

koníčku

Odpovědět

Poděkování

F M,2025-01-03 13:37:22

Za nás kteří nemáme díky dennímu shonu čas a trpělivost na vyhledávání data těchto událostí, ale zase ještě najdeme chvilku na pozorování když to udělá někdo jiný. Počasí dává šanci, alespoň ten podvečer.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni



Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz