Protože se v závěru roku přidávají další oslí spolupachatelé - všem díky:

Je takový zvyk dávat si do nového roku nějaké přesevzetí. Pokud by Vás nenapadlo nějaké lepší, můžete zvážit to od jiného velikána kumštu: „Upřímnost vám mnoho přátel nepřinese, zato jen ty správné.“ (John Lennon).

Pro letošek se loučíme Lennonem:

Stále také prodlužujeme řetěz došlých přání:

Krásného Jeřába šedého s přáníčkem přišlo od Honzy Kašínského:

Moc hezké přání se zamyšlením v jakém to světě žijeme přišlo od Jozefa Vondráka:

Rok 2024, aneb v jakém světě žijete vy?

Ještě letos jsem chtěl napsat pár řádků o světě, ve kterém žiju, abych zachytil, jak ho vnímám. Rád bych zakončil tento rok nějak pozitivně a soustředil se na věci dlouhodobého charakteru, kde není až tak důležité, co kdo říká, ale jak se věci skutečně mají. Abych mohl být v klidu a s nadhledem se nad tím vším zamyslet, potřeboval jsem svátky.

Když jsem byl malý, rád jsem četl dobrodružné knihy, později sci-fi. Dnes, když se rozhlédnu po současném světě, vidím, že se mnohé z těchto knih stávají realitou. Vlastně žiju v jakémsi románovém světě. Všechno záleží na tom, jak se dívám, a jestli si ještě pamatuji ty příběhy.

Například si vzpomínám na scénu z románu Desátý stupeň od A. C. Clarka, kde na střeše mrakodrapu, který se řítí k zemi, provedou finanční transakci na hodinkách. Nejde o kulisy padajícího mrakodrapu, ale o tu transakci. Když jsem to četl, byla to jasná sci-fi. Dnes je normální poslat peníze přes mobil nebo zaplatit hodinkami.

Mám vzpomínku z roku 1994 (přibližně), kdy jsem šel po Karlově náměstí. Stavěla se tam Raifka a já mířil do školy v Trojanově ulici. Asi jsem zrovna četl článek o mobilních komunikacích, které tehdy byly v podobné fázi, jako je dnes vodíkové hospodářství – spíš teorie než praxe. V hlavě jsem si počítal, jak by to mohlo fungovat, aby byly telefony dostupné pro všechny. Vymyslel jsem distribuovanou síť typu mesh, protože představa retranslační stanice každých 200 až 300 metrů mi přišla utopická. V roce 1998 jsem si koupil první mobil. To šlo rychle :-)

Na základní škole jsem si dokonce nakreslil obrázek malého počítače s displejem, jehož rozlišení odpovídalo limitům lidského oka z dvaceti centimetrů. Nepřišlo mi to až tak nereálné, tak jsem to pořád přepočítával, jestli tam není chyba. Dnes se tomu říká retina displej. Co tehdy byla představa malého kluka, je dnes realita.

Auta na solární pohon jsou stále utopie, ale elektromobily, o kterých se psalo v každém sci-fi románu, jsou realitou. Stejně tak solární panely na střechách domů.

Dnes už je možné, aby středoškolští studenti postavili vlastní družici a vyslali ji na oběžnou dráhu. Náklady na vynesení užitečného nákladu na orbitu to umožňují.

A co sítě? Vzpomínám si na seriál Skippy, kde žila rodinka v australské buši a kluk chodil do školy přes vysílačku. To tehdy nebyla sci-fi, ale dnes se dálkové vzdělávání stalo realitou pro všechny. A upřímně nevidím cestu zpět. I když někdo se tomu brání, často jen proto, že s tím neumí pracovat nebo se bojí změn.

Co je posledním výkřikem současnosti, o kterém jsem dřív četl? Umělá inteligence.

Ještě v roce 2022 jsem si neuměl představit nic, co by tak reálně fungovalo. Na škole jsem měl projekt simulace jednoduchých organismů – vytvořil jsem virtuální prostředí a multiagentní systém pro simulaci života mraveniště. Fungovalo to, ale žádná AI v tom nebyla. Kamarád, který dělal doktorát, použil tento model pro trénování „mozku" mravenců genetickými algoritmy. Výpočet základní varianty mozku, která „přežila" byla to zoufale pomalá, jeden výpočet trval 14 dní – ale fungovalo to. Mravenec s 6 neurony zvládal svou práci lépe než ručně napsaný kód v C o velikosti 2,5 kB.

Pak jsem dal přednost rodině a práci. Zdálo se, že to nemá smysl dál rozvíjet. A najednou přišel rok 2022 a s ním ChatGPT a další modely umělé inteligence. Nic se neztratilo, jen jsem si potvrdil, že každá práce má smysl.

A co z toho všeho? Dnes žiju ve světě, o kterém jsem dřív jen četl a který jsem možná i z malé části spoluvytvářel.

Přeju všem z celého srdce, aby rok 2025 byl ten nejlepší. Ať se vaše přání plní tak, jak jste si je sami vymysleli, ať žádná vaše práce nepřijde vniveč.  (Jozef Vondrák)

Do nového roku 2025 hodně štěstí, pohody a hlavně zdraví přejí Tomáš + Ivet + Vojta Petráskovi:

Extrémně "pichlavé" přání od Luďka Horáčka : )

Tradičně od Milana Hrubeše (otevře se po kliknutí):

Pohodu a pevné zdraví v novém roce přejí Foglovi:

Bohouš Křen přeje pohledem na vánoční Telč:

Tonda Karoch:

Přání od kolektivu Živy s motivem Krásivek (jednobuněčné řasy)

Speciálně pro oslíka futuristické přáníčko od Míny Mihulkové:

Všem přeje Marie:

Přáníčko Technického kolektivu:

Přání s motivem jihočeského rybníka všm od Florianů:

Od Vladimíra: