Politická příslušnost přebíjí pravdu při konzumaci zpráv  
Rafinovaný výzkum demografického vzorku Američanů, kteří si mysleli, že se podílejí na zkoumání paměti a komunikace, odhalil, že lidé bez ohledu na politický světonázor, vzdělání nebo schopnost uvažovat velmi výrazně politicky filtrují zprávy, které se k nim dostanou. Nejhorší jsou ti, kteří považují sami sebe za nejvíce objektivní.
Konzumace zpráv běží přes politický filtr. Kredit: Unsplash/CC0 Public Domain.
Konzumace zpráv běží přes politický filtr. Kredit: Unsplash/CC0 Public Domain.

V úterý 5. listopadu bude celý svět sledovat se zatajeným dechem americké volby. Ať už dopadnou jakkoliv, jejich výsledek přinese tektonické otřesy, které pocítí lidí po celé planetě. Proč vlastně politiku a s ní spojené události tak silně prožíváme, i když se mohou odehrávat na druhé straně světa?

 

Ukazuje se, že politická příslušnost funguje jako velice silná optika pro vnímání světa kolem nás. Všichni si dlouho mysleli, že pokud jde například o konzumaci zpráv, politická příslušnost se do toho promítá pouze u extrémně založených nebo mediálně bídně vzdělaných posluchačů, kteří pak filtrují zprávy podle toho, zda potvrzují jejich názory na svět či nikoliv.

Martin Schwalbe a Geoffrey Cohen. Kredit: Moses Sison & LiPo Ching / Stanford University.
Martin Schwalbe a Geoffrey Cohen. Kredit: Moses Sison & LiPo Ching / Stanford University.

Nedávný psychologický výzkum, který vedl Martin Schwalbe ze Stanford University, tyto představy postavil na hlavu. S kolegy zjistili, že je to přesně naopak. Politický filtr je extrémně běžný. Lidé dávají přednost politické příslušnosti před pravdivostí zpráv skoro pořád.

 

Bez ohledu na pozici v politickém spektru, vzdělání nebo schopnost rozumně uvažovat, lidé zarytě odolávají nepohodlným pravdám, ať už mají jakékoliv politické znaménko. Dvojnásob to platí, když se lidé ocitnou ve vyhraněné situaci, jako jsou například osudové volby. Badatelé zkoumali vztah mezi vnímáním zpráv a politickou příslušností na vzorku 2 180 Američanů, odpovídajícímu demografii USA, rozmanité politické orientace, na přelomu ledna a února v roce 2020, asi 9 měsíců před prezidentskými volbami 2020.

 

Logo. Kredit: Stanford University.
Logo. Kredit: Stanford University.

Zároveň si dali práci, aby účastníky výzkumu podvedli, pomocí fiktivního výzkumu paměti a komunikace, aby se nedozvěděli, o co vlastně jde. Zní to děsně, ale u výzkumů tohoto typu je to v podstatě nezbytné. V předchozích výzkumech to účastníci věděli a určitě to mělo vliv na výsledky. Lidé mají neuvěřitelnou schopnost manipulovat sami sebe, i nevědomky. Ze stejného důvodu teď badatelé nepoužili skutečné zprávy, ale vymysleli si svoje, jako například „Trump Beats Grandmaster Chess Champion“ nebo „Trump Attended Private Halloween Gala with Sex Orgies Dressed as the Pope.“

 

Výsledky experimentů Schwalbeho týmu jsou pozoruhodné. Zjistili například, že zmíněný politický filtr je tak intenzivní, až to nabývá směšných proporcí. Lidé, kteří podle vlastních slov byli nejvíce objektivní, ve skutečnosti podléhali politickému zkreslení zpráv nejvíce. Také vyšlo najevo, že politický filtr je silnější pro autentické zprávy než pro zprávy vymyšlené (fake news). Jinak řečeno, lidé neuvěří pravdivé zprávě, pokud nabourává jejich politické přesvědčení a současně jsou pevně přesvědčení, že se jich tento problém netýká.

 

Zdá se, že právě tohle je motorem extrémní politické polarizace, kterou dnes vidíme v řadě zemí. Konzumace jednostranných zpráv spojená s přesvědčením o vlastní objektivitě, která neustále posiluje politicky vyhraněný pohled. Je to temný začarovaný kruh. Co by mohlo pomoct? Nabízejí se již známé věci jako „psychologická vakcinace“ proti fake news nebo nástroje pro ověřování zpráv. Schwalbe a spol. ale upozorňují, že větší problém než fake news je nedůvěra k pravdivým zprávám, co nepasují do politického světonázoru. Navrhují vyučovat intelektuální pokoru, kdy lidé připustí, že jejich mysli mohou být omylné a jejich vnímání zrádné.

 

Video: Common Read with Geoffrey Cohen 'Belonging'

 

Literatura

Stanford Report 31. 10. 2024.

Journal of Experimental Psychology 153: 2524–2551.

Datum: 04.11.2024
Tisk článku



Diskuze:

Ežo Vlkolinský,2024-11-07 15:26:06

Čo to je pravda? 70 pohlaví, mužská menštruácia, Trump prehrá...?

Odpovědět

Je potřeba zmínit dva aspekty

Viktor Mikulenčák,2024-11-06 08:06:11

Za prvé: Výzkum byl prováděn v USA,což je (alespoň z mého pohledu) dost specifický národ co se vlivu politiky týče. A za druhé, v dnešní době kdy média chrlí obrovské množství informací s různými stadií úprav je opravdu těžké udržet si přehled a logicky to sklouzne k nějakému způsobu preference. Proto jsou úsměvné i ty doporučené možnosti jak s uvedeným jevem "bojovat". Politice a tendenčnosti se nikdo nevyhne, protože za každým psaným nebo řečeným slovem stojí člověk se svým názorem.

Odpovědět

Jaké filtrování zpráv?

Ondřej Nečas,2024-11-05 10:51:40

Já jsem ten článek nepochopil. Jak že ten výzkum probíhal? Testovalo se to, co si lidé dokážou zapamatovat? A proč by mělo platit, že to, co si pamatuji, je to, čemu věřím? Nebo měli v závěru rozdělovat zprávy na pravdivé a vymyšlené? Proč jim pak tvrdili, že to je test paměti? A jak by taková věc prokazovala nějaký filtr, tím jen prokážu, že to, čemu věřím, je to, čemu věřím.
Vy to někdo chápete?

Odpovědět


Re: Jaké filtrování zpráv?

D@1imi1 Hrušk@,2024-11-05 12:44:51

Primárním cílem testu bylo zjistit důvěřivost falešným informacím a nedůvěřivost pravdivým informacím na základě toho, jak tyto informace (ne)podporují politické přesvědčení účastníků. Dále pak to, jaké informace si účastníci lépe zapamatují (lépe si pamatovali fake-news bez ohledu, zda podoporovaly jejich politické přesvědčení).

Účastníci dostali pět hodnotících úkolů. Poslední tři úkoly měly pouze zamaskovat pravý cíl testu.

1. Na škále 1-5 určit, jak pravděpodobné je, že se daná údálost stala.
2. Jak pravděpodobně by daný titulek s někým sdíleli
3. Jak zajímavý se jim daný titulek zdál
4. Jak často se s podobným titulkem setkali
5. Jakým emotikonem by na podobný titulek reagovali na internetu

Pak dostali 2 minuty na zapamatování si titulků a následně měli vypsat to, co si zvládli zapamatovat.

Odpovědět


Re: Re: Jaké filtrování zpráv?

D@1imi1 Hrušk@,2024-11-05 13:14:19

Ještě jsem zapomněl na podstatnou informaci. Museli samozřejmě vyplnit dotazník s údaji o sobě (pohlaví, věk, vzdělání, výše příjmu a další). Ke konci dotazníku byla otázka: “How much do you oppose or support Donald Trump?”

Odpovědět


Re: Re: Re: Jaké filtrování zpráv?

F M,2024-11-09 02:34:33

To, že byl ten výzkum vydáván za test paměti sloužilo ke zmatení účastníků, aby jim nedošel skutečný účel. Potom tam byla i část která se využila jak píšete. Součástí toho výzkumu byla spousta věcí a různých subtestů, hodnocení Trumpa, těch titulků, testy pozornosti, analytického myšlení, otázky sloužící ke zmatení, ale to by bylo na román.
Kontrolní skupina dostala jen pravé zprávy 20%, 80% mix s falešnými. Zprávy byly krátké nadpis +max 70 slov. Každý jich dostal 16, 8 maskovacích pravých a 4 právé a 4 falešné o Trumpovi, 2 pravé byly zjevné 2 ne až tolik, stejně ty falešné jedna bijící do očí druhá slabší.
Padla tu otázka na ty pravdivé otázky, byly spíše technického rázu, čísla růst akcií, pracovní trh a tak.
Vyšlo jim to dost okatě, vcelku nezáleží na vzdělání ani ničem jiném, rozlišují i skupinu s vyšším než bakalář a nevychází jim to o mnoho lépe.
Dost se věnují tomu, že jim to vyšlo odlišně od nějakých předchozích výzkumů, ale pokud je pravda co píší (nemyslím si že není), tak tak právě lidé věděli, že se zkoumá ta objektivita/pravdivost titulků. "V každé ze 14 minulých studií citovaných Pennycookem a Randem (2021b) byli účastníci na začátku výslovně informováni, že experimentátory „zajímalo, zda si myslíte, že jsou nadpisy přesné, nebo ne“" Což zase vede k tomu, že když se ten mozek použije, tak to vypadá jinak (zase napříč skupinami). V těch dřívějších udali i zdroje, takže "pravdivé" byly třeba z BBC a ty falešné třeba z uloz.to. A třetí rozdíl má být v tom, že dříve ty falešné zprávy byly vyloženě extrémní, Trump se zúčastnil orgií, dostal nobelovku a tak. Zase je tam toho mnohem víc i vzhledem k načasování toho výzkumu.
Z toho sociálního inženýrství tam nic moc nevidím, jen varování a v závěru "Klíčovým krokem je naučit lidi kriticky zkoumat nejen zprávy, ale také svou vlastní mysl" s čímž problém nemám, tedy až po případnou "násilnou" aplikaci.

Odpovědět

Intelektuální pokora

Petr Zima,2024-11-05 08:20:36

„Navrhují vyučovat intelektuální pokoru, kdy lidé připustí, že jejich mysli mohou být omylné a jejich vnímání zrádné.“

Velmi dobrý postřeh, pod to bych se podepsal. S trochou, ale opravdu jen trochou nadsázky říkám, že v drtivé většině věcí, které si myslíme a kterým věříme, se mýlíme; a odborník je někdo, kdo se ve své úzké oblasti mýlí o něco méně* :-) Bohužel je taková pokora zapeklitá věc, jsme lidé, máme svá ega a k objektivnímu pohledu na svět se můžeme přiblížit jen v omezené míře. A je třeba zdůraznit, že totéž by na sebe měly vztáhnout všechny strany a proudy ve společnosti, autory studie nevyjímaje ;-)

Je docela hluboká otázka, co je to vlastně objektivita či racionalita. V poslední době si všímám, jak se racionalita a "vědecký pohled" propaguje až glorifikuje. Povím to na rovinu, podle mě je to nerozum :-) Jsme živé bytosti, prim hrají pudy, emoce, o něco „výše“ pak kulturní založení, morálka, intuice a hlavně zkušenosti. Racio sice vidí svět jasněji a objektivněji, ale pořád jen slouží prve zmíněným iracionálním stránkám osobnosti. Nakonec i samotná logika je přes všechnu svoji užitečnost a přiléhavost pořád jen kulturní artefakt.

Je to krásně vidět v matematice, která je vrcholem lidské snahy o logické myšlení. Čistá, neaplikovaná matematika nikdy netvrdí nic absolutně. Netvrdí, že „1+1=2“, ve skutečnosti tvrdí pouze: „Pokud předpokládáme příslušné axiomy, tak potom platí, že 1+1=2.“** Vždy pouze implikace, relativní tvrzení. (Poslední věta platí absolutně a na 100 %. ;-) Axiomy musí „spadnout z nebe“, logická dedukce je z principu nemůže poskytnout. Stejně tak racionalita nikomu nemůže poskytnout nejzákladnější východiska, cíle a morálku.

Co si možná hodně lidí neuvědomuje, je, že stačí v těch základních východiscích nebo cílech změnit jeden drobný detail a ve výsledku se dostaneme někam úplně jinam. I kdybychom nakrásně už dále postupovali přísně logicky a racionálně. Mnoho zlého vzniká jen z nedorozumění, nedocházím nám, že se můžeme lišit v přesvědčeních, která jsou uložena velmi hluboko v podvědomí a považujeme je za samozřejmá.

*) Možná je to původně i nějaký citát, někdo s větším kulturním rozhledem třeba bude vědět.

**) Nemluvě o tom, že se v první řadě musíme dohodnout na definicích pojmů. Např. v takové abstraktní algebře je zpočátku ohromné množství definic a nějakých tvrzení poskrovnu, ta přijdou až později.

Disclaimer: Tento můj emoční a relativistický pohled na člověka zcela jistě není jediný možný a správný, ale mně se líbí, YMMV :-)

Odpovědět


Re: Intelektuální pokora

Petr Zima,2024-11-05 10:26:22

Ještě ke zjištění studie, že lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou objektivní, jsou ve skutečnosti objektivní méně. Ono to vlastně dává perfektní smysl :-) Čím více si o sobě myslíme, jak jsme objektivní a racionální, tím více své skutečné (nutně iracionální ;-) pohnutky vytlačujeme z vědomého myšlení a ztrácíme nadhled. Pokud naopak přijmeme, že být dokonale objektivní nelze a nejvnitřnější základ naší osobnosti jednoduše nemůže být racionální, tím lépe se svými pohnutkami a předsudky dokážeme pracovat a alespoň částečně kompenzovat jejich vliv.

Odpovědět


Re: Re: Intelektuální pokora

D@1imi1 Hrušk@,2024-11-05 12:13:20

S těmi tvrzeními převážně souhlasím, ale nerozumím, jak je možné "vyučovat intelektuální pokoru". Sám píšete:

"Jsme živé bytosti, prim hrají pudy, emoce, o něco „výše“ pak kulturní založení, morálka, intuice a hlavně zkušenosti. Racio sice vidí svět jasněji a objektivněji, ale pořád jen slouží prve zmíněným iracionálním stránkám osobnosti."

Čili abyste někoho naučil intelektuální pokoře, musel byste zejména předělat jeho poudy a emoce. Můžete to lidem racionálnlě vštěpovat jako preferovanou ideologii a omílat poučky o pokoře. Lidé o tom budou mluvit, ale to neznamená, že budou intelektuálně pokornější :-) IMHO budou nadále uvažovat tak, jak jim mozek narostl.

Připomnělo mi to záběr z jisté demonstrace, která se u nás konala asi před třemi lety. Řečník na pódiu zakřičel:
"Vy nejste ovce!!"
A dav začal sborem skandovat:
"My nejsme ovce!!"

Odpovědět


Re: Re: Re: Intelektuální pokora

Petr Zima,2024-11-06 12:38:39

Máte pravdu, ta věta může znít paternalisticky, neškodilo by více respektu, to je vlastně oč mi běží. Lze v tom spatřovat až pokus o sociální inženýrství a toho určitě fanoušek nejsem. Bohatě stačí, jak se svět mění sám a společnost na to reaguje přirozeně "od spodu". Místo slova "vyučovat" bych asi raději použil "vést" nebo ještě měkčeji "inspirovat", nakonec záleží, jak si tu větu vyložíme, s troškou dobré vůle se mi její myšlenka líbí.

A jak to technicky zařídit? Učení přeci není jen vštěpování nějakých pravd a zásad.* Učit můžete vlastním příkladem, osobním přístupem a hlavně vedením k samostatné činnosti a myšlení, částečně řízeným zážitkem. Pak zapůsobíte i na ty iracionální stránky osobnosti. Zase nechci působit nějak přemoudřele, vůbec to není jednoduché a výsledek je nejistý.

Možná by bohatě stačilo jenom nevytvářet opačný dojem, jak světu už ohromně rozumíme. Občas poukázat na to, co vše nevíme, a nevydávat domněnky a hypotézy za absolutní pravdy. Nevím jestli jsem to pochytil zde na Oslu nebo jinde, ale třeba i u obyčejného Aspirinu pořád neznáme všechny vedlejší mechanismy účinku. O celkovém fungování komplexních systémů jako je lidské tělo, společnost nebo klima ani nemluvě. Vůbec zde nechci propagovat nějaké alternativní názory, jen trochu tu pokoru a repekt bychom v dnešní době všichni potřebovali jako koza drbání :-)

*) Bohužel to někteří s odklonem od fakt a důrazem na emoční stránku ve výuce zase až přehánějí. Ale nechci zabředávat do diskuze o školství.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

Petr Zima,2024-11-06 13:56:35

Ještě abych jen planě nefilozofoval a uvedl konkrétní příklad. Poučné je probrat spolu s danou problematikou trochu do hloubky i historii daného oboru. Abychom si připomněli, kolika slepými uličkami se muselo projít a že k poznání se přibližujeme většinou jen soustavnými malými krůčky. Nepochybuji, že mnoho z našich dnešních "pravd" vyvolá budoucím generacím na tváři podobný lehký úsměv, jako nám dnes tvrzení, že Země je placka, nebo Aristotelova teorie čtyř elementů :-)

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

D@1imi1 Hrušk@,2024-11-07 19:51:49

Nejprve raději vyjasním dvě věci. Zaprvé moje reakce nebyla směrovaná čistě vůči Vám ale z velké části vůči návrhu samotných autorů. Zadruhé já na tom návrhu nevidím nic škodlivého, jen spíše pochybuji o jeho účinnosti.

To, že si lidé selektují informace, které se jim hodí do krámu, je pro společnost spíše problém, ale pro jedince je to zároveň (evoluční) adaptace. V reálném životě totiž nebývá podstatné, jestli se v něčem pletete, ale jestli máte spojence. Když ve fotbale zahrajete rukou, rozhodčí si toho nevšimne, padne z toho gól a vy se následně sám rozhodčímu "nabonzujete", čímž se gól zneplatní, naštvete svůj vlastní tým. To je většinová lidská reakce. Získat si spojence objektivitou je těžší než společným nepřítelem nebo alespoň společným cílem. Zato můžete část spojenců objektivitou ztratit.

Vždy se najde část lidí, kteří se snaží být objektivní bez ohledu na okolnosti, ale ti to také mívají ve společnosti těžší. Reálný život za objektivitu neodměňuje, v tom vidím hlavní příčinu problému/adaptace. Když budete lidi školit, jak dodržovat zdravý životní styl, sami uvidí pozitivní dopady na svém životě. U objektivity takováto pozitivní zpětná vazba podle mého názoru neexistuje. Přirovnal bych to ke školení o tom, že mají dobrovolně dávat 10% svých příjmů na charitu. Část dárců by to možná odměnilo příjemnými pocity, ale objektivně by jejich rodiny byly o 10% chudší.

Pokud jde o objektivitu, k příjemnému pocitu bohatě stačí sebejistota, že objektivní jste. Nepotřebujete, aby to zároveň byla pravda. Naopak přiznat si, že v důležitých otázkách odpovědi neznám, v lidech spíše vytváří pocity nepříjemné (u mě alespoň ano).

A nakonec je tu problém, že lidi jsou velmi zdatní v napodobování vnějších znaků (oblékání, chování, jazyk...) aby získali kladnou odezvu, nebo ukázali, že patří k nějaké společenské skupině. Jakékoliv snahy o systémovou výchovu společnosti gravitačně sklouzávají k tomu, že z původně dobrých myšlenek zůstávají jen vyprázdněné fráze a "buzzwords" odtržené od reálných činů. Takhle se například celé tisíciletí násilím prosazovala křesťanská láska, nebo revolucionáři bojovali za svobodu nastolením tvrdé diktatury. To jsou extrémnější příklady, nemyslím, že plošná výchova k objektivitě by hned vedla k něčemu podobnému. Ale nenapadá mě, jakým způsobem tu výchovu aplikovat celoplošně reálnými lidmi v reálném systému tak, aby to přineslo citelnou změnu.

Souhlasím s Vámi, že inspirovat druhé je určitě dobré, jen nevím, zda dostatečné k řešení současné polarizace společnosti.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

Petr Zima,2024-11-08 02:13:14

Děkuji za vyjasnění, já jsem totiž skutečně vypíchl jen tu pokoru a dost možná se s autory zásadně rozcházím v tom, co má být cílem. Pokud má být cílem, abychom byli objektivnější a lépe se shodli v názorech a přesvědčeních, tak s tím zásadně nesouhlasím. Naopak, já jsem přesvědčen, že bychom objektivitu (a i racionalitu) měli opustit jako nějakou univerzálně žádoucí hodnotu. Třeba v technických nebo vědeckých otázkách a všude tam, kde je dostatek informací a jasně vytyčený cíl, má své místo a ve větší či menší míře je odměněna lepším výsledkem.

Ale jak trefně píšete, v mezilidských vztazích to většinou lidé nemají rádi. Nikomu to nevnucuji, ale já z toho činím přímočarý závěr, že v tomto kontextu je tedy objektivita spíše nežádoucí a měli bychom se jí jednoduše vyvarovat, nebo si to alespoň dvakrát rozmyslet. Taková loajalita má na vztahy zcela zřejmý pozitivní dopad, co bychom vlastně sledovali objektivitou ve vztazích? (Příklad s rukou ve fotbale je trochu zapeklitý, jde tam o to, zda ctím loajalitu ke svému týmu nebo i k soupeři, popřípadě i k rozhodčím, fanouškům a celé obci okolo fotbalu. Nahlásit se jen kvůli nějakým odlištěným sportovním ideálům už bych považoval trochu za podivínství. Krásné a milé, ale pořád podivínství :-)

Ohledně polarizace společnosti si myslím, že ji lze mírnit právě tou intelektuální pokorou a respektem k názorům ostatních. Řešme, jak spolu vyjít, nějakou objektivní pravdu můžeme přenechat filozofům nebo koňovi. Stejně se nejspíš více či méně mýlíme všichni ;-)

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

Petr Zima,2024-11-08 02:34:45

Aby to zas neznělo přemoudřele, tak se přiznám, že sám mám sklony lidem vnucovat svou pravdu, to alespoň občas asi skoro každý. Stejně tak to, že něco považuji za podivínství, neznamená, že to sám nedělám :-)

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

F M,2024-11-08 02:53:54

Pardon trochu vám do toho skočím.
Ono je to jako vždy trochu uprostřed, nebo jinak platí oboje. Ta společnost má velkou setrvačnost, jsou tam "vrozené" preference a je to celé provázané i s potřebami a celé je to to komplikované a vázané i s těmi jednotlivci jichž je zase široké spektrum. Ale na druhou stranu neplatí, že se nemůže nic změnit, to se dělo a děje stále. Také snaha o nějakou edukaci i té sebereflexe by se nikdy neměla vzdávat, ale zase to nelze prosazovat, jak se tu píše, za každou cenu. Rýpnul bych si do veřejnoprávních médií, na co je tedy máme, když ne jako zdroj objektivních informací. Třeba u dětí si myslím, že by se dalo s minimálními prostředky a praktický nulovým tlakem v rámci výuky udělat dost, jenže kdo to naučí učitele (třeba ony při výuce?). Školní kolektiv to může dobře vstřebat. Obecně nemusí jít o nijak velkou změnu/tlak, pokud by se trochu změnil přístup médií a j-elit, tak by se to "udělalo samo" (myslím to pozastavení se a zamyšlení se nad věcí, ale vůbec v první řadě znovu se naučit nějak diskutovat). I když je ta příslušnost do značné části ve společnosti zafixováno, tak se asi shodneme, že v posledním +desetiletí ta polarizace a z toho plynoucí neobjektivita a náchylnost k ovlivnění populismem velmi vzrostly (takže změna možná je i když na druhou stranu je to vždycky těžší). Tady je ještě horší než populismus naší opozice ten koaliční, právě proto, že tam prakticky chybí jakékoli kontrolní mechanismy. U opozice je jasné, že je populistická (ví to i většina jejích voličů), pravicový (nebo u nás koaliční) populismus jako by neexistoval. Jedna z nejhorších věcí které jim přičítám a jejich nejlepších tahů je právě to přesvědčování jejich voličům (již tak o tom přesvědčených), že patří do "lepší" skupiny populismem a dezinformacemi neovlivnitelné a tím právě posílení toho mechanismu z toho výzkumu.
Ta změna právě zase není až tak úplně těžká a již se v minulosti podobné udály a řekl bych, že to ani moc nechce. Na začátek to chce tu diskusi, tedy možná ještě předtím požadavek od veřejnosti po té diskusi/diskusi uvnitř věřejnosti. K tomu patří trochu poslouchat toho druhého a chvilku přemýšlet než se něco řekne. Tedy samozřejmě to nebude během měsíce, než by se to událo tak by to mohlo trvat i víc let. Ještě mě napadlo, že úplně první vec je, aby o to vůbec někdo stál (pak budou ty požadavky na přístup médií/politiků atd), tam může být průšvih, protože je možné (nakolik mi to historicky vychází), že nejprve musí dojít k velkému průšvihu, než to lidem bude zase stát za tu námahu. Kdyby by se ta snaha vzdala úplně, tak by nějaký vážný kolaps byl téměř jistý. Pokud to půjde dál tímto směrem pak je jakákoli snaha o dohodu natož spolupráci nemožná (na všech úrovních; naštěstí mimo kamery to aspoň trošku funguje), ale ten vzájemný odpor stále roste a náprava bude stále těžší. Připomnělo mi to boj s Grendelem, 100% vítězství je nemožné, ale je třeba ho bít, jinak by nás zase jistě na 100% přemohl on. A stejně jak u něj je i zde nejspíš dobře, že ani jedna strana nezvítězí na 100%.
Ta polarizace je víceméně práce malé části společnosti která manipuluje (ne zrovna třeba původně s tímto cílem jako prioritou) většinou. Díky tomu se mohou do funkcí dostat lidé kteří by jinak neměli šanci a procházejí věci které by jinak lidí vyhnaly do ulic, což je také relativně nové (tedy v posledních dekádách historicky by se našly paralely). Mimo to štvaní lidí proti sobě, jde ještě dlouhodoběji právě spíš o otupění a demotivaci jiných lidí i v tom směru se snažit nějak reálně orientovat, nebo vůbec angažovat (myslím třeba i volit), což zase může být pro někoho výhodné, třeba už jen proto, že to není rovnoměrně rozloženo.
To původně měly být 3 řádky, to tak dopadá když se člověk zamotá do tématu na 3 bichle a stejně jsem nic nenapsal:-(

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

Petr Zima,2024-11-08 11:55:32

Tak tu svoji vlastní skupinu považujeme asi vždy za tu "lepší", jinak bychom se s ní těžko identifikovali. Rozdíl může být snad v tom, jak moc otevřeně a přímočaře tuto svou nadřazenost ta která skupina dává veřejně najevo. A na tom, že příslušnost ke skupině je pro nás ve valné většině situací důležitější než objektivní fakta, neshledávám nic špatného. Je to zcela přirozené, z určitého úhlu pohledu dokonce i racionálně optimální chování (jak trefně poukázal pan Hruška výše) a nevidím důvod se za to nějak stydět a bojovat proti tomu. Nevím jak komu, ale mně osobně nečiní žádné zásadní obtíže farizejsky podpořit někoho blízkého proti oponentovi, i když jsem ve skutečnosti přesvědčen, že objektivně má pravdu oponent. Život je holt otázkou priorit a košile je bližší než kabát ;-)

V průběhu koronavirové pandemie jsem někde četl, že v situacích s nedostatkem informací má skupina či celá společnost tendenci se rozdělit na přibližně stejné poloviny. A opět je to vlastně i optimální strategie, minimálně z pohledu teorie her. Je to samozřejmě jen velmi hrubý a přibližný princip, nebere v úvahu cílené ovlivňování postojů jednotlivci či menšinou. Ale ilustruje to, že důležitější než věcná podstata jsou nejen osobní iracionální pohnutky, ale i mezilidské a společenské mechanismy.

Pokud si uvědomíme, že naše příslušnost ke skupině a z toho vyplývající postoje jsou převážně iracionální či dokonce dílem pouhé náhody, možná se přestaneme cítit o tolik "lepší" než oponenti. A snad budeme schopni většího respektu k protistraně či alespoň toho dialogu, po kterém voláte.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

Petr Zima,2024-11-08 12:07:41

I leckterý pankáč se stále cítí morálně na výši oproti spořádaně žijícím lidem, i když se po koncertě probere ve strouze s kocovinou :-) Vy si myslíte, že jste něco víc? Nebojte, je to vzájemné. Minimálně už proto, že my se nepovyšujeme (nebo si to o sobě alespoň myslíme ;-).

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

F M,2024-11-09 03:22:19

Ten základní princip zase nepopřu ale. Ten pocit nadřazenosti zase tak samozřejmý není a u většiny lidí/skupin ho nepozoruji a když tak velmi ohraničený, nezaměňuji s pochlubením se. V tom, že je normální se za lhaní nestydět (zase pro většinu) s vámi také souhlasit nebudu, opět to není tak černobílé, slouží to jako brzda/pojistka. Pokud by se u většiny ztratila tak by společnost nemohla fungovat, pokud by byla moc silná nemohla by se vyvíjet.
Politika úzce souvisí i zcela racionálními tématy, energetika, ekonomika a samozřejmě musí respektovat realitu. Zde právě jde o to, že pokud by se pustil tento mechanismus zcela z uzdy (což se teď děje), tak se lidé od ní odpoutají zcela (oni v ní nejsou nikdy nijak zvlášť pevně), což se samozřejmě potká s nárazem do zdi. Nemusí jít zrovna o válku, ať již tu studenou nebo rovnou horkou, ale třeba environmentální kolaps v důsledku honu na co2, další genocidy, nebo barbary, hladomory. Zkrátka to hrocení příslušnosti do extrému musí zákonitě skončit průšvihem po kterém bude následovat to po čem se zde volá.
Nechápu, kde se najednou bere tahle nutná podmínka k příslušnosti ke skupině (takhle extrémní, věřit fake-news, ignorovat realitu), opravdu není možné si najít jinou, nebo tu předělat? To je ta skupina tak omezená, že nesnese různé proudy? Jak to asi může skončit?

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

D@1imi1 Hrušk@,2024-11-08 14:35:36

F M: V demokraciích jsou klíčem k moci (a penězům) voliči a klíčem k voličům jsou média. Lidé, kteří o moc či peníze usilují, to dobře vědí a využívají toho. Vždy je například jednodušší voliče sjednotit na základě společné hrozby (nepřítele) než na základě společného programu. V postmoderních volbách proti sobě zpravidla na pozadí stojí dva týmy profesionálních politických marketérů, kteří staví na psychologii více než na čemkoliv jiném. To, že na obou stranách stojí profesionální špičky, a to, že cílená polarizace je jejich hlavním prostředkem, je i důvodem, proč volby celosvětově v posledních letech vycházejí tak těsně.

Kdybyste síly usilující o moc dokázal vypnout, polarizace společnosti by z velké části zmizela sama. Jinak můžete (řekněme jako aktivista) vést boj za osvětu lidí, ale budete proti sobě mít tuto nerovnou sílu. KDO z vlivných osob má větší zájem na tom, aby polarizace společnosti zmizela než aby její pomocí maximalizovali svůj vliv? Snad možná jestli naplno začne nová studená válka, ucítí větší potřebu společnost trochu sjednotit, aby dokázala lépe konkurovat...

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

F M,2024-11-09 03:26:29

Pardon, už jen věta, zopakování/vytržení části toho minulého příspěvku. Jako ten Grendel, zase se to nesmí vzdát úplně.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

D@1imi1 Hrušk@,2024-11-09 08:17:49

F M: Jde mi čistě o to si vyjasnit, jaké mechanismy lidmi a společností hýbou. Případně se dobrat i toho, jestli nějaké způsoby, jak společnost posunout k lepšímu, jsou účinnější než jiné.

K ostatnímu, co tu zaznělo: Rozhodně mi není blízký moderní přístup, který bych popsal jako nahrazování objektivity "vyvážeností". Takové to: Já mám pravdu i ty máš pravdu (abychom byli oba spokojení a nikdo se necítil vyloučen). Problém je, že buď se ty rozdílné "pravdy" týkají věcí odtržených od reality (třeba Buddha vs. Ježíš) a nebo jde o věci, které jdou fakticky méně či více proti sobě. Jeden bude přesvědčený, že pálením fosilních paliv dojde ke shoření planety, druhý bude přesvědčený, že opuštěním fosilních paliv dojde ke kolapsu civilizace. Vážně je dobré, aby se o praktických tématech dělaly závěry pomocí opičích tlupových instinktů? Pokud by se civilizace měla někdy v budoucnu posunout na vyšší úroveň, bude se muset lidský druh od pudového / emočního uvažování trochu oprostit a tu objektivitu dát na vyšší hodnotovou příčku.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

F M,2024-11-10 02:09:56

Jako většinou píšeme oba to samé trochu z jiných konců. U otázek jakou barvu bude mít vlajka kterou budeme mávat, nebo třeba u těch rozumných (nezasahujících do praktických věcí) náboženství asi nevadí ani to co píšete v tom posledním příspěvku. Ale přesně, je tam limit kdy to odtržení od reality vede nad propast, ať už společenskou, ekonomickou atd. A mám obavu m, že teď se tam škrábeme a ještě ve víc oblastech.
I to začleňování do skupin je důležité, nepíši to proto abych dal všem za pravdu, ale ony často leží ty části skutečnosti (nemůžu se donutit napsat pravdy) na obou stranách (a ještě všude okolo, nebo jinak mezi a ty extrémy jsou opravdu extrémní) a zde by se ta společnost také do dnešního stavu nemohla bez tohoto vyvinout. Jenže se to i s tou dobou mění, dřív byly jasné limity, zákony hospodářství se musely dodržovat jinak byly hned hladomory rolnické/dělnické bouře, dnes je to vše změkčené a může trvat i roky než se vážný problém projeví. Třeba ty kousance Grendela, rok pozpátku začali být v okolí lidé na procentech, v poslední době se již propouští a pokud podniky pochopí, že se to nezlepší začnou propouštět ve velkém, potom dojde na živnostníky atd. (Tedy běžně to tak bývalo, teď to může mít jiný průběh, prostě můžou vypadnou z kola ven desítky procent lidí a zbytek "sloužit" horním promile, ale to už moc odbíhám k těm AI a zbytečnosti lidské práce pro lidi)
To oproštění (částečné) bude nutné jak kvůli možnosti vývoje, tak kvůli přežití. Právě mě dost mrzí ten směr v poslední době, ono to na tu druhou stranu jde opravdu buď velmi těžce, nebo pravděpodobněji je tato "moudrost" draze zaplacena, zase zapomenuta loop :-(

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

Petr Zima,2024-11-10 17:07:56

Určitě objektivitu a racionalitu nazatracuji, od začátku píši, že mají své místo, jen je nepovažuji za univerzálně užitečné v každém kontextu. A opravdu se v mnoha věcech shodujeme, rozdíly v našich východiscích jsou subtilnější, ale ve výsledku mohou vést ke zcela opačnému výslednému postoji v konkrétních otázkách.

Třeba politiku považuji za výsostně subjektivní oblast, protože v ní běží v první řadě o souboj partikulárních zájmů různých skupin a jednotlivců. Pan F M poukazuje na to, že i v politice se najdou ryze racionální problémy. A to už podle mě vůbec není jednoznačné. Ekonomika, energetika budiž, ale třeba v otázce toho klimatu o tom zdaleka nejsem přesvědčen a dají se vznést velmi rozumné protiargumenty. Počínaje tím, že se jedná o složitý a hlavně tzv. chaotický systém a tudíž jakékoli dlouhodobé předpovědi jeho budoucího vývoje či posuzování vlivu jednotlivých faktorů je fyzikálně a matematicky velmi obtížné až zcela nemožné. Přes to, že se jedná o relativně mladý obor a opírá se téměř výhradně o počítačové simulace, které jsou možná příliš primitivní nebo příliš chybové (chyb je v dnešním software jako máku). A konče tím, že v této oblasti je dnes velmi silný společenský a politický tlak, který vážně ohrožuje objektivitu výzkumníků. Speciálně o kvalitě počítačového kódu použitých simulací jsem kdysi četl dost hrozivou výpoveď jednoho programátora, který s ním pracoval. Zase i tu výpověď beru s rezervou a nechci klimatologii úplně shazovat, určitě je v ní odvedeno i mnoho kvalitní práce a každý obor holt musí nějak začít. Ale možná bychom se mohli shodnout na tom, že výsledky klimatologie jsou prostě výrazně méně spolehlivé a objektivní než např. v materiálové nebo částicové fyzice, kde můžeme mnohokrát opakovat cíleně navržené a kontrolované reálné experimenty, ne jen simulace.

Ale mně jde spíš o tu hlubší otázku ohledně objektivity a racionality jako takové. Pan Hruška se vymezuje proti "moderní vyváženosti, já mám pravdu i ty máš pravdu". Nevím jak moc je tento přístup moderní, je to prostě subjektivismus a relativismus. A pro mě má taková filozofie také své místo a není a priori o nic "horší" nebo "lepší" než protikladný objektivismus.

Představte si, že bych prostě mezi svými základními východisky jednoduše neměl přesvědčení* o tom, že existuje jedna objektivní realita, kterou všichni dokážeme vnímat, pokud odstíníme subjektivní vlivy. Ne snad že bych to popíral, ale jednoduše bych k tomu byl agnostický a ve vztahu ke světu preferoval jiné aspekty. To je samozřejmě extrémní příklad, drtivá většina z nás, mě nevyjímaje, společnou objektivní realitu ve větší či menší míře uznává. Ale zdůrazňuji ve větší či menší míře, můžeme tomuto východisku přisuzovat menší důležitost a jen omezenou platnost ve vhodných kontextech. Zkusme si na chvíli pohrát s myšlenkou, že opravdu každý vidíme, slyšíme a cítíme něco trochu jiného. Může nás to přivést k větší toleranci v mezilidských vztazích, ona "vyváženost" pak není jen jakousi povrchní a falešnou ochranou citů, ale zcela vážně míněným přístupem ke světu, který je v určitých kontextech užitečný a přináší lepší výsledky než objektivita.

*) Dá se také říct, že jakási jedna objektivní realita existující vně a nezávislá na pozorovateli je opět pouhý kulturní konstrukt. Nikdy se nepodíváme cizíma očima a nebudeme mít v hlavě cizí myšlenky, abychom se o tom mohli racionálně přesvědčit.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

D@1imi1 Hrušk@,2024-11-10 18:32:53

Já ale nejsem přesvědčený, že existuje jedna objektivní realita, kterou všichni dokážeme (při odfiltrování subjektivních vlivů) vnímat. Pouze věřím, že objektivní realita existuje a není vyloučena pravděpodobnost, že ji dokážeme vnímat / pochopit. Přičemž někteří se ji pochopit dokonce snaží.

Ale to se dostávám do roviny filosofických otázek jako podstata jsoucna nebo podstata lidského vědomí. Pokud jde o otázky z článku, tam není problém se dopátrat objektivní pravdy. Stačí upozadit emoce, nezohledňovat svoji příslušnost a hodnotit převážně rozumem.

Udělám skok trochu jinam, i když to s tématem částečně souvisí. V lidské populaci je malé procento psychopatů a sociopatů (řekněme 2%). Narazil jsem na názor, že celou společnost by obrovsky posunulo k lepšímu, kdyby se naučila být vůči nim imunní a vyřadit je z veřejného života. Opak je ale pravdou, oni se koncentrují na vlivných místech a bývají zdatní v manipulaci lidmi. Emoce druhých mají pouze jako prostředek k dosahahování svých cílů. Jenže emočně uvažující lidi (tedy normální většina) má jen mizivou šanci být vůči nim imunní. Je to, jako když krotitel využívá znalosti zvířecích pudů ke zkrocení / ochočení nějakého zvířete, které potřebuje ke svému cíli.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

Petr Zima,2024-11-10 19:28:50

Koukám, že Vás asi k tomu opuštění objektivity nepřiměju ani jako k myšlenkové hře :-) A máte pravdu, že takové filozofování možná nikam nevede. A také jsem to asi pro Vás měl napsat důrazněji:

Zkusme si pohrát s myšlenkou, že žádná objektivní realita neexistuje, je to historický omyl, stejně jako že Země je placka. A nebo jinak, to, že každý vnímáme něco trochu jiného, není žádné zkreslení, ta mnohost je prostě reálná a žádného společného jmenovatele ty různé pohledy nemají ;-)

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

Petr Zima,2024-11-10 19:38:52

A s tím, že zde se jedná o snadno ověřitelná fakta, také nemohu úplně souhlasit. Pana Trumpa jsem nikdy nepotkal, nemluvil s ním, tak je mi velmi těžko soudit, co dělá nebo nedělá, říká nebo neříká. Snad jen výroky pronesené na kameru a i s tím je už dnes třeba být opatrný. Jinak vše, co mohu vědět nebo se toho dopátrat, jsou pouze informace zprostředkované médii a tomu bych na stupnici věrohodnosti a objektivity od 1 do 10 dal tak asi 5 bodů ;-)

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

D@1imi1 Hrušk@,2024-11-10 20:21:30

Pravděpodobnost, že někdo, kdo se šachům nevěnuje intenzivně, porazí velmistra, je mizivá bez ohledu na to, jestli jde o Trumpa, Harrisovou a nebo třeba Muska. Na to nemusíte Trumpa znát detailně, abyste si správně tipnul.

A nejvíce chybovali ti, kteří byli výrazně pro nebo proti Trumpovi - a ti by o něm měli mít nadprůměrně dobré znalosti, nikoliv podprůměrné.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

Petr Zima,2024-11-10 21:29:39

Aha, to mě nenapadlo, že ty zprávy byly tak vyhraněné až absurdní. To máte naprostou pravdu, takovou zprávu odhadnu snadno i se vší svou ostražitostí a relativismem. A budu se u toho cítit zcela objektivně ;-) Nepadlo někde v diskuzi, že právě tato studie měla mít oproti předchozím ty falešné titulky méně přitažené za vlasy? Jestli porážka šachového velmistra není absurdní, tak co potom? Že Trump pochází z Marsu? :-) Jen mě napadá, jak moc je pak ta studie relevantní pro praxi, skutečné fake news či cílená propaganda jsou snad mnohem rafinovanější a nenápadnější. Ale zas o to zajímavější je, že lidé dokáží chybovat i v takto očividných případech.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

D@1imi1 Hrušk@,2024-11-10 22:39:30

Ne všechny titulky byly takhle okaté. Ale jde i o ten druhý argument - že když někoho jednoznačně podporujete / odmítáte, pravděpodobně byste o něm měl mít nadprůměrný přehled. Ale lidé s jednoznačným politickým názorem chybovali více než lidé bez vyhraněného názoru. Nejvíce chybovali odmítáním titulků, které pravdivé byly, ale nehodily se jim do krámu.

Pro společnost by bylo prospěšné, kdyby u všech lidí platilo, že čím objektivněji dovedou hodnotit, tím ostřejší budou mít názory a opačně - čím víc jim chybí objektivita, tím budou zdrženlivější.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

F M,2024-11-11 02:15:18

Právě, že to je až tak extrémní a stačí opravdu jen trochu použít tu hlavu (trocha snahy o objektivitu). Jenže, jde i o to, že zde jste na to byl upozorněn a až tak se vás to netýká (neberte si to osobně je to jen k zamyšlení), pokud by šlo třeba o Babiše tak znám spoustu lidí kteří věří úplným nesmyslům (v obou směrech, i těch vzdělaných a stejně tak u naší vlády), problém je i v tom, že potom prostě nemůže demokracie vůbec fungovat. Popravdě jsem ke do nedávná nevěděl, že je to až tak špatné (v rámci omezených sociálních kontaktů řešíme vesměs jiné věci), ale to pokřivení se ve společnosti jak prohlubuje tak rozšiřuje a bonusově jsem se dostal několikrát do diskuse s antibabišisty.
Ta objektivita vs řešení pouze společenských/mezilidských vazeb, tam jsem to psal již na začátku, oba extrémy jsou nebezpečné, takže je třeba balancovat někde mezi a ideálně by se neměli "humanistické" řešení motat do technických věcí a naopak, ale mely by se respektovat, hlavně svá omezení (oba obou).
Ty otázky: "T adept na Nobelovku za ekonomii, Trumpův účetní: T není miliardář, Ty měkčí: Pobyt zdarma pro veterány v Trump Hotel ve Washingtonu, DC, Trump řekl, že "nemám rád chudé lidi“ během Soukromé setkání s obchodními magnáty." Ostřejší:"Trump porazil velmistra v šachu Magnuse Carlsena“, „Donald Trump zabil chodce při řízení v roce 1973".
Ta jedna objektivní realita, nejsem až tak moudrý abych rozsoudil jestli existuje, ale jsem si jistý, že by se o ni měli lidé snažit (s rozumem, zase ne za každou cenu a zase spektrum). Nikdy nikdo (jaj absolutní výrazy) se jí sice nedobere, ale kromě benefitu ve formě o trochu lepšího souladu s realitou, ta snaha dost pomůže tomu vzájemnému pochopení a zase je to prostředí/podmínka pro konstruktivní diskusi (vážně konstruktivní, ne jen se na čemkoli domluvit).
Ten Green deal dávám právě jak příklad kam tento způsob myšlení nepatří (ekonomika, hospodářství, energetika), tam je potřeba rozhodovat racionálně, tím způsobem jakým to probíhá teď je zvrhnutí do nějaké formy -ismu prakticky jisté (minimálně jednou nohou už tam jsme).
Tohle musím dál pořádně vysvětlit, ale konkrétně u těch klimatických studií bych asi až tak skeptický nebyl. Co jsem se zde na oslu začal trochu dívat přímo do těch vědeckých prací, tak jsem zjistil, že ten jejich výklad použitý potom jako argumenty nemá většinou s jejich obsahem mnoho společného. Třeba ve všech podobných pracech jsou míry nejistoty (a většinou velké a třeba ještě platné jen za určitých podmínek) bývají tam "omezení", ale "vytáhne" se jedno číslo a ještě to nejvíc se hodící a ještě ke všemu to číslo často znamená něco jiného než za co je vydáváno. K tomu ta "zakázka" kdy se vezmou nekriticky ta hodící se čísla a na jejich základě se zkonstruuje požadovaný výsledek, který už v podstatě je spíš proklamace/článek než výzkum/model. Loby. Dotace. A každý (zde i já) má jasný názor.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

Petr Zima,2024-11-11 10:01:33

Já se právě vymezuji proti představě, že když se všichni budeme snažit být objektivní a racionální, tak snáze dojdeme ke stejným závěrům a omezíme rozpory. Že by každá diskuze měla končit shodou. A záměrně píši trochu provokativně, protože mám pocit, že se objektivismus a "Poslouchejte vědce" v dnešní době nezdravě protežuje. Snaha o shodu totiž funguje pouze s lidmi, kteří maj jakž takž podobná východiska, hodnoty a cíle. Pokud se s oponentem v tomto lišíme příliš, měli bychom se snažit o ten humanistický respekt, protože jinak už zbývá jen konflikt. Zase i konflikty jsou přirozená součást života. Souhlasím, vše je otázka míry a neměli bychom to přehánět na žádnou stranu.

Důvod, proč se pouštím do hlubšího filozofání je ten, že jedním z východisek, ve kterém nepanuje shoda, je právě to, které oblasti si zaslouží více objektivity a kde máme být humanisti. Mnohem názornější příklad než klima zde byla koronavirová pandemie. Ta se totiž lidí dotýkala velmi osobně, u mnoha lidí (z obou táborů) dominoval strach. Snahy řešit situaci po ryze racionální lince byly hrubě necitlivé a podle mě to byla chyba. Rozpor ve společnosti zůstal, jen se zamrazil a zásadní vedlejší škody utrpěla běžná očkování, o jejichž prospěšnosti jsou minimální pochyby, a pověst vědy jako takové.

Volání pana Hrušky po tom, že vyhraněnější názory by měli mít lidé objektivnější a kompetentnější, je bohužel asi jen zbožné přání. Takhle lidská mysl nefunguje, naopak, čím více toho víme, tím větší oblast toho, co nevíme, se nám otevírá. A studie to jen dokládá.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

Petr Zima,2024-11-11 10:09:59

A ohledně toho klimatu si myslím, že nepoměrně větší roli než nějaké studie ve společnosti hrají záběry nešťastných ledních medvědů s tajícím ledem pod tlapami ;-)

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Intelektuální pokora

D@1imi1 Hrušk@,2024-11-11 11:56:53

Ano, je to jen zbožné přání. Lidé toho schopni nejsou a za mého života nebudou, jsme jen o něco chytřejší opice. Ale to neznamená, že to je pro společnost dobře ani že se to nemůže evolucí někam posunout.

Co se covidu týče, tam byl největší problém právě v tom, že se na něm politici a jejich PR poradci snažili co nejvíce "přiživit" a útočili při tom na základní lidské pudy. Objektivně uvažující lidé by je za to poslali plošně do (_!_) ale většina lidí se bohužel nechala strhnout buď na jednu či na druhou stranu barikády. Vládní rozhodnutí i prohlášení opozičníků se dělaly na základě analýzy politických účinků místo analýzy epidemiologických a společenských problémů.

Mimochodem já jsem se díky covidu konečně dokopal i k očkování proti klíšťovce. U někoho očkování utrpělo, o jiného se zpopularizovalo ;-)

Odpovědět

Politická neprísluslušnosť

Pavel Gašperík,2024-11-05 08:16:24

U mňa pri formovaní pravdy prevažuje skôr striktná politická nepríslušnosť , inými slovami už niekolko volebných období , ktoré som prežil , som v pozícii ťažkej averzie k rôznym politickým stranám . Ak sa vaše politické postoje formovali počas ťažkej totality , v detstve poznamenananom inváziou Rusákov a ťažkom obodbí tzv. normalizácie , asi ťažko môžete v súčasnosti prijať názor od politika , ktorého celoživotným krédom je hľadanie vnútorného alebo aj vonkajšieho nepriateľa ,uctievanie komunistickej ideologie Ruska a Číny a ich predstaviteľov ...

Odpovědět


Re: Politická neprísluslušnosť

Viktor Mikulenčák,2024-11-06 07:49:51

Není ten váš příspěvek tak trochu protimluv?

Odpovědět

neprekvapuje mne to

Zdeno Janeček,2024-11-05 08:14:52

ale kdo otestuje tych kdo ten test vytvořili ??

Odpovědět

badatelé nepoužili skutečné zprávy, ale vymysleli si svoje

Eva M,2024-11-04 22:02:16

"...badatelé nepoužili skutečné zprávy, ale vymysleli si svoje...."
trochu mi uniká, jak lze na VYMYŠLENÝCH zprávách dospět k závěru, že "Politická příslušnost přebíjí PRAVDU při konzumaci zpráv"...

(navíc o stejné události lze referovat několikerým způsobem, který dokáže holé jadérko vhodně obalit.....

o pravdě: čerstvě z nepolitického soudku: při sestupu v horách zahynul slovenský parťák známého horolezce pana Holečka; zdá se, že o průběhu neštěstí existuje několik verzí.....zvláštní, poměrně ilustrativní situace...)

Odpovědět


Re: badatelé nepoužili skutečné zprávy, ale vymysleli si svoje

Miroslav Gretschelst,2024-11-04 23:54:55

Ano, přesně toto mě taky napadlo při čtení článku. Jak bych asi reagoval, kdybych byl účastníkem výzkumu, ve kterém jsou předkládány vymyšlené (tudíž nepravdivé, tudíž LŽIVÉ) zprávy? No kdyby to odpovídalo mé zkušenosti, asi bych si řekl, vida, to jsem nevěděl! A opačně bych asi reagoval, to přece není možné! A přirozeně bych se stal ve výsledku průzkumu "obětí své názorové bubliny". Domnívám se, že podobný výzkum ani k jinému výsledku nemůže dojít, protože dnes nikdo nemůže vědět všechno a svoje korekce dané časem uplynulým od poskytnuté "informace" už nemůže ve výzkumu uplatnit.

Odpovědět


Re: badatelé nepoužili skutečné zprávy, ale vymysleli si svoje

D@1imi1 Hrušk@,2024-11-05 02:42:18

Smíchali dohromady falešné a pravdivé novinové titulky o Trumpovi. Část titulků vrhala na Trumpa dobré světlo, druhá půlka špatné světlo. Účastníci měli sklon věřit falešným a nevěřit pravdivým titulkům v závislosti na svojí politické příslušnosti.

Co se Vám na tom nezdá? :-)

Odpovědět


Re: Re: badatelé nepoužili skutečné zprávy, ale vymysleli si svoje

Eva M,2024-11-05 08:31:35

:-) pojem "pravdivý novinový titulek"?

Odpovědět


Re: Re: Re: badatelé nepoužili skutečné zprávy, ale vymysleli si svoje

D@1imi1 Hrušk@,2024-11-05 11:23:41

Místní článek to nepodává dostatečně jednoznačně, ale dle abstraktu si vymysleli jen některé titulky (ty falešné). Ty "pravdivé" titulky zřejmě popisovaly ověřené informace (v abstraktu nezmiňují, jak jejich pravdivost kontrolovali, ale předpokládám, že to udělali). Nerozumím Vám - proč by některé titulky nemohly být pravdivé?

Odpovědět


Re: badatelé nepoužili skutečné zprávy, ale vymysleli si svoje

M Večeřa,2024-11-05 10:06:53

Vymyslíte 2 titulky, např:
1) po příklonu k socialismu v Ugandě došlo k hladomoru, půl milionu mrtvých.
2) po příklonu k socialismu v Ugandě klesla míra choduby o 50%

A potom sledujeme která skupina si zapamatuje kterou informaci a jestli to, co si zapamatují bude informace o hladomoru nebo O poklesu chudoby.
Není potřeba aby kterákoliv z nich byla pravdivá, pouze aby vyjadřovaly rozdílný sentiment a pak sledujete, které z nich si kdo zapamatoval a jestli systematicky zapomíná ty, které nepodporují jejich politický směr.

Odpovědět


Re: Re: badatelé nepoužili skutečné zprávy, ale vymysleli si svoje

D@1imi1 Hrušk@,2024-11-05 11:33:31

Nezkoumali jen to, které titulky si účastníci lépe zapamatují (falešné titulky si všichni obecně pamatovali lépe bez ohledu na to, jestli jejich pravdivosti věřili či nevěřili). Zkoumali zejména selektivní odmítání pravdivých infomrací a důvěru falešným informacím na základě toho, jestli ty informace podporovaly politické vidění účastníků.

Odpovědět


Re: Re: badatelé nepoužili skutečné zprávy, ale vymysleli si svoje

Eva M,2024-11-05 14:41:35

dobry den, fiktivni titulky
1) po příklonu k socialismu v Ugandě došlo k hladomoru, půl milionu mrtvých.
2) po příklonu k socialismu v Ugandě klesla míra choduby o 50%
mi prijdou jako docela fajn priklad - zrovna treba ta "mira chudoby", s ohledem na definici.....
v podstate si lze predstavit situaci, kdy by oba dva takoveto titulky byly pravdive=v ramci definice dolozitelne.......

toz nevim, co ta studie ve skutecnosti zkoumala, ale tusim jakysi jeji komercni potencial mezi vydavateli tisku, mozna toho s politickymi ambicemi zvlaste :)

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz