Inabtanin alarabia a Arambourgiania philadelphiae. Kredit: Terryl Whitlatch

Pterosauři byli první obratlovci, kteří zvládli aktivní let, a předběhli jak ptáky, tak i netopýry o miliony roků. Za více než sto padesát milionů let se v pohybu vzduchem dramaticky zdokonalili. Na konci své existence zužitkovávali energii vynaloženou na let dvakrát efektivněji než při svých evolučních počátcích. V průběhu věků se také významně zvětšovali. Jestliže na začátku jejich evoluční dráhy vážili běžně jen kolem půl kila, pak na sklonku druhohorní plazí éry byli běžní pterosauři o hmotnosti šest kilogramů. K mistrovským kouskům evoluce pterosaurů patří bezesporu obří zástupci čeledi Azhdarchidae. Právě oni završili proměnu nejstarších pterosaurů velikosti špačka v bezkonkurenční vládce vzduchu. Rozpětí jejich křídel mohlo dosahovat patnácti metrů. Před nimi ani po nich už na naší planetě žádní tak velcí tvorové nelétali. Z pterosaurů to byli právě azhdarchidi, kdo se dožil katastrofického konce před šedesáti šesti miliony let.

Mezinárodní tým paleontologů vedený Jeffreyem A. Wilsonem Mantillou z University of Michigan Museum of Paleontology and Department of Earth and Environmental Sciences a americkém Ann Arboru nyní popsal ve vědeckém časopise Journal of Vertebrate Paleontology fosilie dvou druhů azhdarchidů, z nichž jeden je pro vědu zcela novým druhem. Tito pravěcí létající plazi žili v období před 72 až 66 miliony roků. Pro výzkum letu pterosaurů je klíčový fakt, že se jejich fosilie zachovaly ve 3D.

Inabtanin alarabia mával křídly, zatímco Arambourgiania philadelphiae vzduchem převážně plachtila. Kredit: Terryl Whitlatch

Dlouhé kosti pterosaurů byly duté a tenkostěnné. Pokud se přes propast věků vůbec dochovají, bývají „splácnuté“ a pokusy zjistit jejich vnitřní stavbu jsou pak bez naděje na úspěch. Nové fosilie z Jordánska ale umožnily vědcům do nitra kostí křídel nahlédnout pomocí počítačové tomografie s vysokým rozlišením. A věru bylo na co koukat.

Klouzavý let i mávání křídly

Jedna z fosilií patřila již dříve popsanému druhu Arambourgiania philadelphiae a její tělesné proporce potvrdily předchozí odhady, že tito pterosauři měli rozpětí křídel kolem 10 metrů. Jejich duté kosti křídla nesou uvnitř spirálovitě uspořádané hřebeny, jaké vědci v kostech pterosaurů nikdy předtím neviděli. Taková stavba zvyšuje odolnost vůči zkrutu, což je zátěž typická pro kosti křídla tvorů pohybujících se klouzavým letem. Zobrazení vnitřku kostí nově objeveného pterosaura Inabtanin alarabia nabídlo povědomější obrázek. Vnitřní stěny duté kosti zpevňují tenké trámce, které dodávají kosti na pevnosti a odolnosti při namáhání na ohyb, což je zátěž typická pro kosti křídla tvorů pohybujících se máváním křídel. Podobně měli někteří azhdarchidi zpevněné i obratle dlouhého krku, jenž byl rovněž vystaven silnému namáhání.

Zdá se tedy, že různě velcí azhdarchidi mohli používat odlišné styly letu. Jestli však byla velikost těla tím hlavním určujícím faktorem, zůstává nejasné. Vzhledem k tomu, že jak ptáci, tak i netopýři létají většinou máváním křídel a plachtění na natažených křídlech je mnohem vzácnější, přiklánějí se autoři studie k názoru, že mávání křídly bylo primární pohyb také pro pterosaury a klouzavý let se objevil až později jako evoluční novinka.

Video: Největší pterosauři v historii | Porovnání velikosti