Vědci konečně objevili dlouho hledané globální elektrické pole Země  
Už přes šedesát let víme, že částice z atmosféry Země unikají do kosmického prostoru takzvaným polárním větrem. Jeho fungování ale bylo doposud záhadou. Řešení přinesla suborbitální raketa Endurance, která měřením potvrdila dlouho předpovídané elektrostatické pole mezi ionosférou a kosmickým prostorem.
Start rakety Endurance. Kredit: Andøya Space/Leif Jonny Eilertsen.
Start rakety Endurance. Kredit: Andøya Space/Leif Jonny Eilertsen.

Kosmické lodě, které v šedesátých letech přelétaly nad zemskými póly, detekovaly proudy částic, především vodíkových iontů, jak plynou z atmosféry do kosmického prostoru. Vědci něco podobného předpovídali a mluvili o takovém jevu jako o „polárním větru“ (polar wind). Domnívali se, že půjde o důsledek vlivu slunečního záření.

Glyn A. Collinson-. Kredit: NASA/Goddard.
Glyn A. Collinson-. Kredit: NASA/Goddard.

 

Pak se ale ukázalo, že pozorování polárního větru se od původních představ značně liší. Byla to záhada. Mnoho detekovaných částic bylo chladných, bez stop po ohřívání, i když se řítily nadzvukovými rychlostmi. Zdálo se, že částice něco vytahuje ven z atmosféry.

 

Odborníci tehdy pojali podezření, že jde o doposud neznámé planetární elektrické pole. Mělo jít o elektrostatické pole mezi ionosférou a kosmickým prostorem, označované též jako ambipolární nebo polarizační pole.

 

Snímek z paluby rakety Endurance v nejvyšším bodě suborbitálního letu. Kredit: NASA.
Snímek z paluby rakety Endurance v nejvyšším bodě suborbitálního letu. Kredit: NASA.

Toto hypotetické elektrické pole, které vzniká na subatomární úrovni, mělo být velmi slabé a jeho působení mělo být omezené jen na pár set kilometrů. Po dlouhá desetiletí pole vzdorovalo objevení, především proto, že bylo mimo dosah tehdejších technologií.

 

Situace se změnila v roce 2016, kdy Glyn Collinson z výzkumného centra NASA Goddard Space Flight Center v Greenbeltu, Maryland s týmem spolupracovníků vynalezl nové zařízení, které mělo být schopné ambipolární elektrické pole změřit. Vědci poté připravili misi, kterou nazvali Endurance, podle lodi polárníka Ernesta Shackletona z roku 1914.

 

Collison a spol. vypustili 11. května 2022 z kosmodronu Svalbard Rocket Range (SvalRak) na Špicberkách, daleko za polárním kruhem, suborbitální raketu Endurance. Jde o nejseverněji umístěné zařízení pro vypouštění raket a jediné místo na světě, odkud raketa může proletět polárním větrem a udělat potřebná měření. Endurance se dostala do výšky cca 768 kilometrů a za 19 minut skončila v Grónském moři.

 

Raketa během měření detekovala změnu elektrického potenciálu 0,55 voltů. Je to mizivá hodnota. Ale úplně postačí na vysvětlení pozorovaného polárního větru. Jde o průlom, který otevírá dveře pro výzkum v mnoha různých směrech. Objevené pole se může výrazně podílet na evoluci pozemské atmosféry. Vědci rovněž očekávají, že podobná elektrická pole existují i na dalších planetách, jako je Venuše nebo Mars. Naměření pole bylo pouhým začátkem.

 

Video: Discovering Earth’s Third Global Energy Field

 

Literatura

NASA's Goddard Space Flight Center 28. 8. 2024.

Nature 632: 1021–1025.

Datum: 29.08.2024
Tisk článku

Související články:

Slunce a ionosféra Venuše     Autor: Tomáš Kohout (29.03.2013)
Pavouci se vznášejí na elektrických polích     Autor: Stanislav Mihulka (09.07.2018)
Populární projekt HAARP se stane součástí planetární obrany Země     Autor: Stanislav Mihulka (31.12.2022)
Oblíbený projekt HAARP provokuje konspirátory světélkováním oblohy     Autor: Stanislav Mihulka (08.11.2023)
Loňský rekordní 18 TeV gama záblesk byl tak silný, že nabořil zemskou ionosféru     Autor: Stanislav Mihulka (15.11.2023)
Gravitačně se hmota s antihmotou přitahují     Autor: Vladimír Wagner (08.12.2023)



Diskuze:

Správný odkaz na článek v Nature

Pavel Kaňkovský,2024-08-30 13:12:17

Collinson, G.A., Glocer, A., Pfaff, R. et al. Earth’s ambipolar electrostatic field and its role in ion escape to space. Nature 632, 1021–1025 (2024). https://doi.org/10.1038/s41586-024-07480-3
neboli https://www.nature.com/articles/s41586-024-07480-3
(ale je to za paywallem)

Jestli jsem to dobře pochopil, tak ambipolární elektrické pole vzniká v ionizovaném plynu v gravitačním poli. Elektrony jsou lehčí než ionty, a proto při stejné teplotě mají vyšší rychlost než ionty a létají do větší výšky.

Odpovědět

Technicka poznamka - atmosfera

Miroslav Pragl,2024-08-29 20:14:48

Dobry vecer,
vzhledem k tomu, ze dle soucasne definice saha zemska atmosfera kus za Mesic - jedna se o deje v atmosfere, nebo ano?

MP

Odpovědět


Re: Technicka poznamka - atmosfera

Pavel Kaňkovský,2024-08-30 13:03:58

Zemská atmosféra sahá až kus za Měsíc? Odkud takovou definici máte?

Odpovědět


Re: Re: Technicka poznamka - atmosfera

Miroslav Pragl,2024-08-30 17:26:42

Mel jsem za to, ze je to vseobecne zname. Radeji tedy pridam odkazy, napr.
https://www.esa.int/Science_Exploration/Space_Science/Earth_s_atmosphere_stretches_out_to_the_Moon_and_beyond
https://www.earth.com/news/earths-atmosphere-beyond-moon/

atd. Ale jako vzdy: problem je ve vagni definici slova zemska atmosfera. Pokud Mesic zjevne proleta oblaky (ridkeho, ale dobre meritelneho) vodiku zemskeho puvodu, je soucasti zemske atmosfery?

MP

Odpovědět


Re: Re: Re: Technicka poznamka - atmosfera

Pavel Kaňkovský,2024-09-02 00:30:29

Uvedené odkazy mi nepřipadají úplně jako "definice".

Pokud byste jako hranici atmosféry vzal to, jak daleko dosahuje oblak plynu pozemského původu, bez ohledu na to, jak je ten plyn řídký, tak by nejspíš pozemská atmosféra dosahovala až někam k heliopauze, ne-li ještě dál.

Pokud by hranici určovalo, jak daleko si Země ten plyn ještě gravitačně udrží, tak by prý hranice byla asi na půl cestě k Měsíci, protože ve větší vzdálenosti je už gravitace slabší než tlak slunečního větru.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz