Prastaré kratony byly vyzvednuty nezměrnými tektonickými vlnami

Když se lámou kontinenty v riftových zónách, dochází k narušení zemského pláště. Ten se rozvlní přízračnými vlnami, které se šíří geologickou rychlostí 15-20 km za milion let a vyzvedávají kratony, stabilní jádra kontinentů. Při tom vznikají masivní a divácky velmi atraktivní ostré srázy, eskarpmenty.

Great Escarpment, Drakensberg. Kredit: Diriye Amey, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0.

Geologové už dlouho vědí, že lámání tektonických desek v riftových zónách souvisí s vyzdvižením kratonů, prastarých center kontinentů, často tak o kilometr, při čemž vznikají dechberoucí masivní srázy, známé pod poněkud odrazujícím označením eskarpment (escarpment). Jsou to impozantní útvary, vlastně jedny z nejúžasnějších, jaké lze na Zemi vidět. Kdo kdy viděl Dračí hory, tuší, o čem je řeč. Pro vědce je ale záhadou, jak vlastně vznikají. Riftové zóny a eskarpmenty totiž obvykle oddělují dlouhé časové úseky a nebylo jasné, zda nejde o projevy odlišných mechanismů.

Thomas Gernon. Kredit: T. Gernon.

Thomas Gernon z britské University of Southampton a jeho kolegové prostudovali tři ikonické soustavy eskarpmentů, které vznikly v souvislosti s rozlámáním Gondwany. Jedna z nich se nachází podél indického pobřeží, v délce asi 2 tisíce kilometrů, kde jako součást Západního Ghátu představuje okraj Dekánské plošiny. Druhá studovaná soustava eskarpmentů je v Brazílii a v délce asi 3 tisíce kilometrů obepíná Brazilskou vysočinu. Třetí soustavou je Velký eskarpment jižní Afriky, který je okrajem jihoafrické Centrální plošiny a táhne se do omračující délky 6 tisíc kilometrů.

Badatelé analyzovali topografické mapy a geologické poměry ve studovaných oblastech a provedli počítačové simulace. Z nich vyplynulo, že kontinentální rifty narušují zemský plášť a rozpoutávají v něm gargantuovské tektonické vlny, které se vlní v hlubinách směrem k centru příslušného kontinentu. Následně analyzovali již existující data o minerálech, která ukázala, že k vyzdvižení kratonů po vytvoření kontinentálních riftů dochází zhruba ve stejnou dobu a stejnou rychlostí, když se pod nimi valí vlnění zemského pláště.

Logo. Kredit: University of Southampton.

Gernon a spol. jsou na základě toho přesvědčeni, mezi kontinentálními rifty a vyzdvižením kratonů, při němž vznikají eskarpmenty, je zásadní souvislost. Jde o různé projevy jednoho a téhož procesu. Je to geologická koevoluce. Vlnění zemského pláště je naprosto přízračné a fascinující. Vlny postupují rychlostí asi 15 až 20 kilometrů za 1 milion let. Přesto dramaticky mění vzhled krajiny, pod kterou tyto vlny projdou.

Zdá se, že tektonické vlny v zemském plášti do jisté míry uvolňují „kotvy “ kontinentů na rozhraní zemské kůry a pláště. Kratony pak snadněji „plavou“ na zemském plášti a stoupají směrem vzhůru. Na zemském povrchu pak na kratony během dlouhých milionů let působí nezastavitelné síly eroze, které z kratonů obrušují hmotu. Kratony jsou postupně lehčí, stoupají o to víc – až se nakonec stabilizují v divácky velmi atraktivní pozici, jakou známe dnes. Jak upozorňuje Gernon, k podobným procesům docházelo i při dřívějších lámáních tektonických desek, když se rozpadaly předešlé generace superkontinentů, ale tehdejší eskarpmenty už prakticky zahladily následné geologické procesy.

Video: VKC November 2023 - Thomas Gernon (University of Southampton)