V zásadě platí, že pokud chceme najít v Mléčné dráze či blízkém okolí stopy nějakých pokročilých civilizací, které by nebyly příliš opatrné, měli bychom pátrat po obtížně vysvětlitelných kosmických objektech. V nedávných letech například vzbudila pozornost KIC 8462852, známá též jako Tabbyina hvězda a spolu s ní i další hvězdy, které se z našeho pohledu velmi zvláštně stmívají a zase rozjasňují.
Přesto, že se o ní už tolik nemluví, záhada Tabbyiny hvězdy stále trvá. Existuje celá řada více či méně exotických hypotéz, které se snaží vysvětlit její podivné „mrkání,“ včetně přítomnosti megastruktury cizí civilizace – i když to v současnosti není preferované vysvětlení. Do hledáčku snílků mezi vědci a veřejností se teď ale dostala jiná hvězda, která je v mnoha ohledech ještě mnohem podivnější.
V březnu 2017 jsme na OSLU psali o Przybylského hvězdě (HD 101065) ze souhvězdí Kentaura, která je od nás vzdálená asi 356 světelných let. Když ji v roce 1961 objevil polsko-australský astronom Antoni Przybylski, hned mu bylo jasné, že tahle hvězda je jako žádná jiná. Nešla napasovat do tabulek.
Przybylského hvězda patří ke hvězdám spektrální třídy A, které mívají modrobílou barvu. Už ty jsou samy o sobě docela zvláštní. Jsou o něco větší a žhavější než Slunce. Obvykle nemají žádné pořádné magnetické pole, které by je brzdilo, takže rotují jako zběsilé.
Jenomže Przybylského hvězda současně patří do zvláštní (pod)skupiny Ap hvězd (p jako „peculiar“), které jsou chemicky divné. Mají silné magnetické pole a rotují pomalu. V záři Ap hvězd je možné detekovat větší množství v tomto kontextu divných chemických prvků jako je křemík, chrom, stroncium, europium a další prvky vzácných zemin.
Aby toho nebylo málo, Przybylského hvězda je výjimkou i mezi Ap hvězdami. Jde o jednu z asi tří tuctů známých hvězd typu roAp (rapidly oscillating Ap star), které pulzují s periodou několika minut. Tohle všechno by dělalo z Przybylského hvězdy výjimečnou záležitost. Ale ve skutečnosti jde o tak extrémní objekt, že se z toho člověku točí hlava.
To, čím je tahle hvězda naprosto unikátní, je přítomnost prvků, u nichž neznáme žádné stabilní izotopy s delším poločasem rozpadu. Ano, nedává to smysl. Ani trochu. Například se zdá, že na Przybylského hvězdě je detekovatelné, tedy velmi velké množství promethia (Pm). Žádný ze 38 známých izotopů promethia přitom nemá poločas rozpadu delší než 17,7 pozemského roku.
Analýzy záření Przybylského hvězdy také říkají, že se tam vyskytuje i aktinium (Ac), protaktinium (Pa), neptunium (Np), plutonium (Pu), americium (Am), curium (Cm), berkelium (Bk), californium (Cf) a einsteinium (Es). Jak velmi trefně poznamenává Francesca Bensonová na platformě IFL Science, tahle pozorování je obtížné ověřit, protože se tyto prvky nevyskytují v přírodě. S výjimkou Przybylského hvězdy, jak se zdá. Naopak železo, které obvykle tvoří slušně zřetelné čáry ve spektru hvězd, je v záři Przybylského hvězdy sotva patrné.
Rozumné vysvětlení, stručně řečeno, neexistuje. Očividně tu působí nějaké neznámé exotické mechanismy, které neustále produkují krátkověké izotopy (nebo snad zkreslují spektrum hvězdy?). Například je ve hře možnost, že se na Przybylského hvězdě vyskytují doposud neznámé supertěžké prvky z „ostrova stability,“ který by mohl existovat kdesi na periferii tabulky prvků.
Przybylského hvězda nedávno padla do oka americkým astronomům Jasonu Wrightovi z Pennsylvania State University a Davidu Kippingovi z Columbia University. Domnívají se, že uvedené exotické zvláštnosti mohou být technosignaturami, které prozrazují působení pokročilé civilizace. Není sice moc jasné, k čemu by takové civilizaci bylo „solení“ hvězdy ohromným množstvím aktinoidů, ale kdo ví, pomineme-li úsměvné představy, že na sebe „chtějí upozornit.“
Wright s Kippingem doporučují, abychom na na Przybylského hvězdu namířili výkonné teleskopy. To nemůže být na škodu, i když tam nejspíš neobjevíme galaktické popeláře a vysvětlení bude přírodní. Záhada Przybylského hvězdy stojí za pořádné prozkoumání. Třeba by nás mohla přiblížit k některým z odpovědí, které hledá dnešní astrofyzika.
Video: The Star That Shouldn't Exist
Literatura
Hvězda s megastrukturou: Ještě divnější, než jsme si mysleli
Autor: Stanislav Mihulka (09.08.2016)
Je podivná hvězda reálným ostrovem stability supertěžkých prvků?
Autor: Stanislav Mihulka (26.03.2017)
Podivně blikající hvězda VVV-WIT-07 je novou záhadou pro astronomy
Autor: Stanislav Mihulka (25.11.2018)
Diskuze:
Je to prosté,
Pavel Nedbal,2024-07-08 19:56:28
dotyčná civilizace se zbavuje vyhořelého paliva házením do hvězdy, protože je to pro ni levnější (levné rakety), než se starat o odpad zahrabaný někde v díře
Mediální pokrytí
Petr Koníček,2024-07-08 17:48:01
Super práce, že jste o tomto naprosto fascinujícím objevu informovali.
Sakra ale, kde je větší mediální pokrytí? Kde je větší mediální a veřejný zájem po těchto potenciálně přelomových objevech?
Autor již v článku zmínil Tabbyinu hvězdu u které se mediální pokrytí v poslední době zcela zastavilo.
Připadá mi, že otázka objevu mimozemského života (nedejbože technosignatur) je jaksi pořád společenské tabu se spoustou stigmatu okolo. A nějakou dobu to tak nejspíš ještě možná bude. Bohužel.
Mimochodem dovolím si zde vyplodit takový myšlenkový experiment: Je pravděpodobné, že by mohla supervyspělá mimozemská civilizace disponovat velmi pokročilou úrovní neurotechnologií, která by ji umožňovala manipulaci se slabším druhem? Připadá mi, že tahle úvaha není doposud ani ve sci-fi adekvátně zpracována.
Re: Re: Mediální pokrytí
Petr Koníček,2024-07-09 15:46:25
Četl jsem jedničku a viděl jsem seriál na Netlixu a pokud se nepletu, tak právě do lidských myšlenek Trisolarané nepronikli nebo se pletu? Právě detekce myšlenek, případně jejich následná manipulace s nimi byla pro ně nedosažitelnou metou.
Což si myslím, že je naivní představa. Supervyspělá mimozemská civilizace s neskutečným technologickým náskokem by mohla se supersofistikovanou neurotechnologií operovat.
Obzvlášť když vezmeme v potaz, že už nyní dokáže lidstvo na bazální úrovni a v laboratorních podmínkách doslova číst myšlenky (fMRI + AI).
Pepa Nováků,2024-07-08 13:02:45
Sorry za možná stupidní dotaz. Věříme tomu, že v určitém hmotnostním intervalu vzniknou neutronové hvězdy, kdy gravitace přebije odpuzování jader. Co když zde jsme na hraně, nezkolabuje to kompletně na neutrony, ale jen vznikne část jader, které jsou za pozemských podmínek nestabilní?
Re:
D@1imi1 Hrušk@,2024-07-08 15:18:09
To se samozřejmě děje - při výbuchu supernov :-) Problém je, že pokud jsou ty prvky nestabilní, nezůstanou z nich za pár milionů let žádné měřitelné stopy. Z toho promethia s poločasem rozpadu 17,7 let by nezbylo prakticky nic už za tisíc let.
Re: Re:
Pepa Nováků,2024-07-08 16:38:30
Ano, to že jsme prvky mimo naší periodickou tabulku nikde v kosmu nenašli, to by mělo znamenat, že pokud nějaké ostrůvky stability existují, tak to s tou stabilitou není tak žhavé, bude maximálně v řádu let a možná si s tím jedním uměle připraveným atomem někdy pohrajeme chvíli v laboratoři.
Ale jestli z našeho pohledu nestabilních prvků existuje v nějaké hvězdě měřitelné množství, tak proč? Musí tam být podmínky na to, aby taková jádra přežila, ne? Pokud takové prvky vzniknou, tak to znamená, že jsou tam podmínky, že vznik takových jader je cca stejně rychlý jako jejich rozpad? Tedy v limitně extrémní gravitace to z pohledu z venku vypadá, že to, co je na Zemi nestabilní, to jinde může přežívat?
Re: Re: Re:
D@1imi1 Hrušk@,2024-07-08 17:46:18
Přirozené vysvětlení, jak by tam mohly ty prvky vznikat nebo přežívat déle než na Zemi, právě neznáme a tím je to zajímavé :-) Akorát bych pro jistotu mluvil jen o spektrálních čarách, protože jednou z možností je, že je jen špatně interpretujeme.
Jinak u neutronových hvězd se předpokládá, že mají asi milimetr tlustou "atmosféru" z normálních atomů. Takže pokud by existovalo nějaké "přechodové stádium", které naznačujete, asi bychom ho našli na každé neutronové hvězdě. Akorát že většina neutronových hvězd rychle rotuje, což spektrální čáry rozmazává (jedna strana hvězdy má rudý posuv, druhá strana modrý posuv), takže jsou pak nečitelné.
Re: Re: Re: Re:
F M,2024-07-09 00:41:19
Další věc proč to nepůjde, a jednoznačná, je svítivost a vodíkové čáry, prostě je to normální hvězda, jen má "vysoký" obsah některých prvků s tím, že to vysoký jsou opravdu malinké zlomečky.
Z druhé strany, samozřejmě to nespočítám, ale předpokládám že pokud je již překonána ta bariéra a vznikne ta "neutronová" hmota, tak její gravitace díky koncentraci hmoty roste až do případného kolapsu. Další faktor (nepočítám pro zjednodušení magnetická pole a rotaci) je tlak vnějších vrstev. Takže nějaký mezistupeň může vzniknout jen na hranici kdy součet těch "tlaků" nestačí na "zatlačení těch elektronů do protonů". Ze současných modelů se udává jen ta tenoučká slupka běžnější hmoty, ale i jinak by tam byla jen vyšší vrstva atmosféry. Naopak se uvažují jiné ještě stlačenější vrstvy. A ta fyzika do úrovně toho fermionového plynu je prozkoumána docela dobře (pokud se nepletu ty podmínky do této úrovně jsou docela dobře dosažitelné).
Podrobněji a daleko přesněji: https://www.osel.cz/13463-jaderna-hmota-v-nitru-neutronovych-hvezd.html
Co jsem se díval tak se uvažuje několik mechanizmů. Ten nejméně pravděpodobný, tedy že to slunce slouží jako odpadní koš pro mimozemské reaktory.
Další jsou ty prvky z ostrova stability, ty bych taky moc netipoval, kdo ví jestli vůbec existují a pokud ano jak dlouhý budou mít poločas rozpadu. Tam se předpokládá vznik mimo, tedy v supernově, což by podle mě také musel být nějaký vzácný typ, jinak by to bylo běžnější.
Potom nějaký zdroj neutronů (to uvádím obecněji), myšlena nejpravděpodobněji neutronová souhvězda. Zde by mě zajímalo zda je možné dosáhnout toho nějakou koncentrací magnetického pole jen té hvězdy samotné bez té neutronové? A mohlo by to nějak souviset s těmi pulsy?
Potom je tam ta nejnudnější možnost, že ty čáry byly špatně přečteny, jsou tam dost dohady a podle toho co jsem četl nejsou asi zřejmě zrovna nejčitelnější.
Jak obtížné a nákladné je změřit takhle relativně blízkou hvězdu, do toho se "jen nikomu nechce", nebo jsou tam nějaké faktory které mi nedochází/neznám.
Re: Re: Re: Re: Re:
D@1imi1 Hrušk@,2024-07-09 01:55:19
Dle videa je jeden z možných háčků, že pro ty vzácné umělé prvky jsou spektrální čáry při 10000°K jen vypočtené. Vyrobit dostatečné množství, které by se dalo zahřát a změřit, by bylo náročné.
Re: Re: Re: Re: Re: Re:
F M,2024-07-09 10:41:47
Pardon zapomněl jsem dodat odkaz: https://en.wikipedia.org/wiki/Przybylski%27s_Star
"Radioaktivní prvky ověřitelně identifikované v této hvězdě zahrnují technecium a promethium . [16] Zatímco nejdéle žijící známé izotopy technecia mají poločasy v milionech let, nejdéle žijící známý izotop promethia má poločas rozpadu pouze 17,7 let; aby byla stále přítomna v měřitelných množstvích, musí ji nějaký proces neustále doplňovat."
To stále nevylučuje možnost chyby, ty čáry nebudou asi nijak zvlášť výrazné (rozmazané), mohou mít podobnou pozici s jinými? Ani jsem neviděl jaké množství a jak jisté tam má být.
Třeba u těch hustých galaxií nedávno se všude (kde nebylo uvedeno jinak, takže skoro všude) vycházelo z 1 sigma, což jsem tam zapomněl udat a nezdá se mi to nic moc, ale tam se to dá pochopit je to dost pionýrský výzkum s minimem opory v již prověřeném. Což se mi zde jeví jako možnost proč se do toho nikomu nechce, budou to dost spekulace (riziko diskreditace) a nebude stačit "jednoduše" aplikovat naučené postupy, takže dále zvýšené nároky.
Re: Re: Re: Re: Re: Re:
F M,2024-07-11 23:53:18
Konečně jsem zkoukl to video a koukám, že jsem toho psal půlku zbytečně protože je to v něm. Ale napadla mě jedna hloupost kterou jsem nikde nepotkal, ohledně té pomalé rotace možná souvislost s neutronovou hvězdou a brzděním rotace.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:
D@1imi1 Hrušk@,2024-07-12 08:53:20
Tu pomalou rotaci řeší Kipping ve 2. a 3. minutě videa. Zjednodušeně platí, že čím má hvězda silnější magnetické pole, tím více je bržděna. Každá hvězda emituje nabité částice, magnetické siločáry kolem hvězdy je strhávají a předávají jim rotační energii hvězdy. Na částice to působí jako prak, zatímco hvězdu to brzdí. U Přibylského hvězdy se předpokládá magnetické pole 150x silnější, než má Slunce.
upřesnění
David Pešek,2024-07-08 11:38:26
Přibylského hvězda nebo také HD101065, vzdálenost 356ly v souhvězdí Kentaura, hmotnost 1,4 Sluncí, průměr 1,9 Sluncí, perioda rotace 188 let, to jsou základní informace o hvězdě které by bylo dobré ve článku uvádět, pak už si může autor zaspekulovat jestli tam náhodou nejsou mimozemšťani a co mohou mít zalubem
Re: upřesnění
D@1imi1 Hrušk@,2024-07-08 14:10:41
Na té hmotnosti a průměru není nic zvláštního. Na té pomalé rotaci už ano, ale mimořádně podivné jsou její spektrální čáry a na ty se článek soustředí.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
