Z Galerie Ptačí hodinky (aneb poznali byste je?)

Čížek lesní (Foto: Kateřina Mrhačová)	Dlask tlustozobý (Foto: Dagmar Kotoučková)
Sýkora parukářka (Foto: Martin Polivka)	Brhlík lesní (Foto: Sylva Firlová)
Červenka obecná (Foto: Zbyněk Nantl)	Zvonek zelený (Foto: Helena Hurtová)
Pěnkava obecná (Foto:  Břetislav Lazecký)	Sýkora babka (Foto: Dalibor Válek)
Mlynařík dlouhoocasý (Foto: Sylva Firlová)	Rehek domácí (Foto: Tibor Schwarz)

Další obrázky opeřenců, které bychom měli znát viz album zde.

Sýkora koňadra (Foto: Jan Čáp)

Sýkora koňadra pošesté v řadě získala pomyslnou korunu královny českých krmítek. Ovládla statistiky jak v plošném výskytu, tak v celkových počtech, což jsou dva rozdílné údaje, které ornitologové během Ptačí hodinky sledují.

Devět z deseti nejčastěji pozorovaných druhů zůstalo stejných. Byli jimi sýkora koňadra a modřinka, kos černý, vrabec polní a domácí, brhlík lesní, hrdlička zahradní, strakapoud velký a straka obecná. Do desítky nejčastěji pozorovaných se ale kromě těchto druhů letos nově probojovala i červenka obecná, která nahradila zvonka zeleného.

Výsledková tabulka. Kredit: ČSO

Dle výsledků monitoringu hnízdní populace červenky obecné víme, že se její početnost v hnízdním období v průběhu posledních deseti let mírně zvyšuje. Proto je možné, že i zimující populace červenek nám ukáže zvyšující se trend. Kromě toho může početnost červenky obecné ovlivňovat i počasí během konkrétního roku, například vlhké jaro. Jako hmyzožravý druh hledající potravu na zemi má červenka výhodu, když za vlhkého počasí ze země vylézá více bezobratlých.

Šance spatřit stehlíky obecné byla během Ptačí hodinky největší na jižní Moravě.

Druhy s nejvyšším celkovým počtem

Sýkora koňadra byla jak nejčastěji pozorovaným, tak nejpočetnějším druhem. Vrabci polní a domácí nebyli pozorovaní tak často (v tabulce  jim patří 4. a 7. místo), ale pokud pozorovaní byli, tvořili velká hejna s průměrným počtem mezi 10–11 jedinci. Tím si vysloužili druhou a třetí příčku v žebříčku druhů s nejvyšším celkovým počtem.

Stejně jako v jiných letech, i letos se během Ptačí hodinky objevilo i pár jedinců výjimečně zimujících druhů, jejichž většinová populace odlétá zimovat do Středomoří. Zaznamenali jsme například 138 rehků domácích ale i holuby hřivnáče, konipasy bílé či pěnice černohlavé.

Objevily se i zimující hosté ze severu, hejna brkoslavů severních pozorovali účastníci nejvíce na Moravě. Pěnkavu jikavce mohli na území Česka vidět zhruba jen 2 účastníci ze 100. To ale neplatí o účastnících Stunde der Wintervögel ve Švýcarsku, kde zaznamenali velká hejna pěnkav jikavců, které ve Švýcarsku zimují. Důsledkem toho se pěnkava jikavec v letošních švýcarských výsledcích výjimečně umístila na druhém místě v celkovém počtu spatřených jedinců. To, že Ptačí hodinku sčítáme ve stejný víkend s partnery z Rakouska, Bavorska, Švýcarska a nově i ze Slovenska, nám takové významné rozdíly rozšíření zimujících ptáků v Evropě pomáhá odhalit.

Oproti předchozím ročníkům se o polovinu snížilo procento krmítek, kam nepřilétli žádní ptáci. V kombinaci se zvýšeným průměrným počtem zaznamenaných ptáků během sčítání (průměrně 33 jedinců) lze tedy říct, že letošní účastníci mohli pozorovat ptáky častěji a ve vyšších počtech. Podrobné výsledky projektu najdete na ptacihodinka.cz.

Poznámka

Zapojit se můžete do projektu mapování zimujících rehků domácích, což je doprovodná akce ke kampani pták roku 2024. Informace zde. Oblíbeným programem je sledování příletu čápů bílých a zaznamenávání průběhu hnízdění. Hlavní vlnu příletů očekáváme během března. První navrátilci ale dorazí už v únoru a někteří z čápů v Česku už i zimují. Více informací zde.