Fotografie rodáka z Čech Richarda Markgrafa, pořízená pravděpodobně po roce 1910. Autor snímku z údajného rodinného alba je neznámý. Objevitel fosilií spinosaura zemřel roku 1916 stále poměrně mlád, ve svých 46 nebo 47 letech. Kredit: Wikipedie (volné dílo)

Málo známou skutečností je, že jednoho z největších známých dravých dinosaurů, populární severoafrický druh Spinosaurus aegyptiacus, objevil rodák z Čech. Konkrétně se jednalo o rakouského amatérského paleontologa a sběratele fosilií Richarda Markgrafa, který se narodil 13. března roku 1869 v dnes již zaniklém hornickém městě Přísečnice v Krušných horách (okres Chomutov na severozápadě České republiky). Markgraf, v jehož rodném listě stálo německé jméno města Preßnitz, tedy nebyl etnickým Čechem, jako našeho „krajana“ a rodáka z Čech (tehdy samozřejmě v rámci Rakousko-uherské monarchie) si jej ale nepochybně stojí za to připomenout. Co o něm tedy víme, a jak se dostal až k takto významným severoafrickým dinosauřím fosiliím? Richard Markgraf se původně vyučil zedníkem, později se ale přidal k jedné z mnoha výjezdních hudebních skupin ve svém rodném městě. Jako hudebník-cestovatel po nějaké době skončil v Egyptě, kde zůstal nemocný a bez větších prostředků. Nějakou dobu si pak vydělával na živobytí jako pianista v hotelu Shepheard v Káhiře. Tam se jeho život konečně změnil, když v roce 1897 potkal slavného německého geologa a paleontologa Eberharda Fraase ze Stuttgartu (známého svojí rolí při vykopávkách v Tendaguru). Fraas si Markgrafa, který ovládal arabské dialekty, najal jako průvodce a společně pak odkryli množství cenných fosilií v Mokattamských horách poblíž Káhiry. Markgraf se tam naučil základním technikám sběru fosilií a pracoval pak nadále pro Fraase. Mezi jeho nejcennější příspěvky z této doby patří například fosilie některých pravěkých kytovců.[1] Na rozdíl od mnoha svých „kolegů“ byl Markgraf také oceněn. Již v roce 1902 obdržel od Bavorské akademie věd stříbrnou medaili Bene merenti za zásluhy o vědecké poznání. O dva roky později mu pak byla udělena další medaile za zásluhy v podobě Řádu württemberské koruny. Mezitím se v roce 1903 setkal s německým baronem Ernstem Stromerem von Reichenbach, který právě přicestoval na svoji druhou návštěvu Egypta, a jejich budoucí spolupráce už byla nevyhnutelná. Markgraf pro Stromera více než deset let pracoval, provázel ho po Egyptě a stal se i jeho přítelem.[2] Americký paleontolog Henry Fairfield Osborn, kterého známe jako autora popisu druhu Tyrannosaurus rex, zavítal do země na Nilu v roce 1907. Také on měl možnost přímo ocenit Markgrafovy sběratelské dovednosti a techniky. V oáze Fajjúm pro něj český rodák z Krušných hor nasbíral množství fosilií kenozoických savců a naučil jeho tým správnému zacházení s nově objevenými pouštními fosiliemi. I přes jazykovou bariéru se znalci zkamenělin nakonec velmi dobře domluvili. Markgrafovy techniky sběru fosilií na pouštní půdě jsou v severní Africe používány dodnes.[3]

Richarda Markgrafa si ve svém terénním zápisníku vychvaloval i Osbornův kolega Walter W. Granger, kterého známe například jako objevitele teropoda velociraptora.[4] Přátelství Stromera a Markgrafa se zde opět naplno projevilo, když sběratel nezaslal nejcennější příspěvek k evoluci primátů Američanům, ale právě svému středoevropskému příteli. Stromer pak nález z vděčnosti pojmenoval jako Moeropithecus markgrafi.

Rekonstrukce fosilií holotypu spinosaura v podobě, v jaké je objevil Markgraf a později zkoumal Stromer. Výrazné jsou zejména extrémně prodloužené výběžky obratlů, tvořící zaživa mohutný „hřeben“ na hřbetě dinosaura. Původní fosilie byly bohužel zcela zničeny při spojeneckém náletu na Mnichov v roce 1944. Rekonstrukce zkamenělin byla vyhotovena v rámci výstavy National Geographic Museum Spinosaurus Exhibit. Kredit: Ryan Somma; Wikipedie (CC BY 2.0)

Mimochodem, v roce 1910 byl podobným způsobem pojmenován i další fosilní primát, Libypithecus markgrafi.[5] Tím už se ale konečně dostáváme k objevům egyptských dinosaurů. V roce 1912 sbíral Markgraf fosilie pro Stromera v oblasti oázy Baharíja a narazil zde na obří fosilní fragmenty kostry dosud neznámých dinosaurů. Jedním z nich byl i Spinosaurus aegyptiacus, nejdelší dnes známý teropodní dinosaurus. Toho Stromer formálně popsal v roce 1915, v neklidné době první světové války.[6] Další fosilní druhy, objevené Markgrafem, popsal Stromer až podstatně později. Jednalo se o titanosaurního sauropoda druhu Aegyptosaurus baharijensis[7] a dva obří teropody druhů Carcharodontosaurus saharicus[8] a Bahariasaurus ingens[9]. Jejich popisu se však nálezce již nedožil. Když vypukla první světová válka, situace s komerčním sběrem fosilií se drasticky změnila a Markgraf přišel o jediný zdroj svého příjmu. Jeho poslední objevy z lokality Baharíja pak britská vláda zadržovala po celou dobu války i několik dalších let po jejím skončení, takže Stromer je obdržel až v roce 1922. Tehdy už byl ale náš německy mluvící krajan několik let po smrti. K jeho finančním těžkostem se začátkem války přidaly i nemoci a v té době již proslulý a oceňovaný, zároveň ovšem zbídačený sběratel fosilií zemřel roku 1916 (dle některých zdrojů ještě o rok dříve). Stromer pokračoval v Markgrafově odkazu další prací na jím objevených fosiliích, ale do jeho života velmi tragicky zasáhla další světová válka, když byly Markgrafovy fosilie uložené v Mnichovském muzeu zničeny bombami při spojeneckém náletu dne 24. dubna 1944. To už je ale jiný příběh, kterému jsme se věnovali dříve. Ačkoliv byly cenné Markgrafovy exempláře zničeny, koncem minulého a začátkem tohoto století byly naštěstí objeveny nové, a o úžasných dinosaurech ze severoafrického přelomu rané a pozdní křídy tak naštěstí máme poměrně mnoho informací. Markgrafův odkaz tak žije alespoň v této podobě nadále…

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz

Short Summary in English: Richard Markgraf was successful Austrian fossil collector, who discovered the first fossils of well known dinosaur species, like Spinosaurus aegyptiacus and Carcharodontosaurus saharicus. He was born in the former mining town of Přísečnice (Pressnitz in German) located in the Ore Mountains in what is now northwest of the Czech Republic.

Odkazy:

https://blogs.scientificamerican.com/tetrapod-zoology/the-discovery-and-early-interpretation-of-spinosaurus/

https://de.wikipedia.org/wiki/Richard_Markgraf

http://markgraf.kritzkratz.net/index.html

https://peoplepill.com/people/richard-markgraf/

https://en.wikipedia.org/wiki/Ernst_Stromer

[1] Eberhard Fraas: Wüstenreise eines Geologen in Ägypten. In: Kosmos. Handweiser für Naturfreunde und Zentralblatt für das naturwissenschaftliche Bildungs- und Sammelwesen. III. Jahrgang, Stuttgart 1906.

[2] Ernst Stromer: Richard Markgraf und seine Bedeutung für die Erforschung der Wirbeltierpaläontologie Ägyptens. In: Centralblatt für Mineralogie, Geologie und Paläontologie. No. 11, Stuttgart 1916, S. 287–288.

[3] William Nothdurft, Joshua Smith: The Lost Dinosaurs of Egypt. New York 2002.

[4] Vincent L Morgan, Spencer G. Lucas: Walter Granger, 1872–1941, Paleontologist. In: New Mexico Museum of Natural History and Science. Bulletin 19, Albuquerque 2002.

[5] Todd C. Rae; Olav Röhrer-Ertl; Claus-Peter Wallner; Thomas Koppe (2007). „Paranasal pneumatization of two Late Miocene colobines: Mesopithecus and Libypithecus (Cercopithecidae: Primates)“. Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (3): 768–771. doi: 10.1671/0272-4634(2007)27[768:PPOTLM]2.0.CO;2

[6] Stromer, E. (1915). „Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltier-Reste der Baharije-Stufe (unterstes Cenoman). 3. Das Original des Theropoden Spinosaurus aegyptiacus nov. gen., nov. spec“. Abhandlungen der Königlich Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-physikalische Klasse. 28 (3): 1–32.

[7] Stromer, E. (1932a). „Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltierreste der Baharîje-Stufe (unterstes Cenoman)“. 11. Sauropoda. Abhandlungen der Bayerischen Akademie der Wissenschaften Mathematisch-naturwissenschaftliche Abteilung, Neue Folge, 10: 1-21.

[8] Stromer, E. (1931). „Wirbeltiere-Reste der Baharijestufe (unterestes Canoman). Ein Skelett-Rest von Carcharodontosaurus nov. gen.“ Abhandlungen der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-naturwissenschaftliche Abteilung, 9(Neue Folge): 1–23.

[9] Stromer, E. (1934). „Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltier-Reste der Baharije-Stufe (unterstes Cenoman).“ 13. Dinosauria. Abhandlungen der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-naturwissenschaftliche Abteilung n.f., 22: 1–79.