Ze slov Bryana vyplývá, že se jedná o novinku z National Biodefense Analysis and Countermeasures Center, která zatím nebyla publikována a jde v ní o to, že na povrchu nerezové oceli (dveřních madlech a klikách) se na slunci množství virů smrskne na polovinu během pouhých dvou minut (při teplotě 21 až 24 stupňů Celsia a 80% vlhkosti) v porovnání se šesti hodinami pokud je virus (za stejných podmínek) ve tmě.
V případě suspenze ve vzduchu je poločas přežití viru „na sluníčku“ jen minuta a půl, při běžné (již výše uvedené) teplotě a 20% vlhkosti. Ve tmě to je jedna hodina.
Strohé sdělení mělo nejspíš za cíl uklidnit veřejnost nadějí, že slunečné počasí zvrátí nepříznivý vývoj v USA k lepšímu. Žel nedovoluje nějaké bližší dedukce, natož nějaké nezávislé ověření výsledků. Přesto se pokusme vařit z vody a podívejme se, co na slova z Bílého domu, říkají stávající poznatky.
Ultrafialové záření (UV) má kratší vlnovou délku, než viditelné spektrum. Jeho fotony mají vysokou energii a mohou proto ničit chemické vazby, jak nás nezřídka jeho účinky překvapí, po nerozumném slunění. Že tato neviditelná energetická část elektromagnetického spektra je na některé patogeny účinná, není nic nového. Proto se například obyvatelům v rozvojových zemích doporučuje, aby si vodu z veřejných studní dali nejprve do plastových lahví a nechali ji tak na slunci po dobu pěti hodin, než ji začnou pít.
Je také dobře známo, že ne všichni mikrobi jsou na UV stejně citliví a že rozhoduje použitá vlnová délka. Zjednodušeně se proto ultrafialové světlo rozděluje na UVA (to je to, kterým se opalujeme a způsobuje nám stárnutí kůže) a UVB, které je škodlivější a přivodí nám takzvané „spálení kůže“ při opalování a někdy i rakovinu v podobě zhoubného melanomu. Pak je tu ještě UVC část spektra, která je co do škodlivosti, nejnebezpečnější.
Většina slunečního světla, které se k nám přes atmosféru dostává, je naštěstí UVA. Zmíněný deštník nad našimi hlavami krátkovlnné a vysoce energetické UVC, odfiltruje zcela (kritické se pro něj stávají molekuly kyslíku, které rozkládá za vzniku ozonu. Ten nás zase chrání od UVB.
O složce UVC je rovněž známo, že genetický materiál likviduje spolehlivě, ať už se jedná o ten v našich buňkách, nebo ve virech. Žel zpráva poradce Bílého domu tuto zásadní informaci – o jaké spektrum jde, neobsahuje. Proč by měl být tento detail tak zásadní? Protože starší studie, z doby, kdy nám hrozilo onemocnění přezdívané „SARS“, se již tehdy uvádělo, že UVA spektrum nemělo na životaschopnost patogenu prakticky žádný vliv. Dokonce bez ohledu na délku expozice.
Proto se v detailu nyní použité vlnové délky UV spektra, může skrývat ono pověstné čertovo kopýtko. Už proto, že i tehdy šlo o koronavirus. A dá se říci, že tehdejší původce SARS je blízký příbuzný toho dnešního zmetka (ne nadarmo dostal označení SARS-CoV-2).
Samozřejmě, že nelze vyloučit, že dnešní původce pandemie je zranitelnější vůči slunečnímu záření, než jeho starší bratranec. Ale i kdyby tomu tak bylo, tak podle vědců, kteří již na zveřejněnou informaci o „objevu“ zareagovali, sluneční desinfekce stejně moc v praxi znamenat nemůže. Už proto, že venku se nakazí jen málo osob. Většina vira chytne v obchodě, v čekárnách u lékaře, v práci a ve veřejných dopravních prostředcích. A to jsou místa, kam se sluníčko nedostane.
Pokud bychom si sdělení měli vysvětlit tak, že nás sluníčko ochrání, když blízko nás venku někdo kýchne, tak jsou to rovněž plané naděje. V letících kapičkách prskance toho UV po tak krátký časový interval, moc nezmůže.
A pokud zpráva z Bílého domu měla na mysli UVC spektrum, tak rovněž nejde o nic nového pod sluncem, neboť se v laboratořích a nemocnicích (například chirurgické sály), UVC běžně sterilizují i u nás.
V Číně UVC dokonce nějaký čas používají k eliminaci viru v autobusech. Tamní zkušenosti vypovídají o tom, že aby se virus stal neškodným, je v dopravním prostředku nutné svítit zhruba čtvrt hodiny.
Kdo si vysvětlil tento náš článek tak, že jím doporučujeme (podobně jako svého času náš pan premiér) zůstat doma a raději nechodit ven, tak ho pochopil špatně. Pobyt venku nám totiž zajistí v kůži tvorbu vitamínu D. Jeho deficit imunitní systém dokáže výrazně hendikepovat a v případě střetu s infekcí, by se právě to mohlo stát oním pověstným posledním hřebíkem.
Vyjádření Donalda Trumpa, že „UV světlo by bylo možné použít k léčbě pacientů již infikovaných virem“, necháváme bez komentáře. Možná pan prezident zná způsob, jak pacientovy tkáně UV zářením nasvicovat zevnitř. Slovy Paula Huntera, profesora medicíny na University of East Anglia, klinika takovou metodu zatím nezná.
Pramen
White House presentation 24.4.2020
Co je důležité v době COVID-19?
Autor: Vladimír Wagner (03.04.2020)
Co nám mohou prozradit koronavirové statistiky? (Aktualizováno)
Autor: Pavel Brož (13.04.2020)
Čínské zkušenosti s transfúzí u pacientů COVID-19
Autor: Josef Pazdera (10.04.2020)
Podle nové hypotézy mohou za koronavirovou pandemii psi
Autor: Josef Pazdera (15.04.2020)
Překvapivé souvislosti: Kuřáci jsou zřejmě mnohem méně ohroženi covid-19
Autor: Stanislav Mihulka (23.04.2020)
Diskuze:
Am Am,2020-04-27 21:17:28
Možná pan prezident zná způsob, jak pacientovy tkáně UV zářením nasvicovat zevnitř. Slovy Paula Huntera, profesora medicíny na University of East Anglia, klinika takovou metodu zatím nezná.
Technika nasvecovani uv zevnitr existuje:
https://www.reformy.cz/twitter-suspendoval-ucet-biotechnologicke-spolecnosti-ktera-si-dovoluje-k-lecbe-koronaviru-testovat-uv-zareni/
absorbance RNA
Roman Sobotka,2020-04-25 19:38:47
RNA/DNA absorbuji v maximu 265 nm, to je vlnova delka, ktera nejlepe sterilizuje. Nicmene ten absorbcni pik RNA neni nijak ostry (220 - 290nm), dale absorbuji aromaticke aminokyseliny (280-290nm), ale nevim do jake miry je pro virus excitace tryptofanu a spol skodliva. V podstate UVA (tedy orizle vlnove delky nad 320nm) nemohou mit moc efekt krome zahrati a dehydratace viru (coz nema zadny virus rad). UVB (280nm) naopak v principu vir zabijet musi, ale je zasadni parametr intenzita/cas ozareni. Jde o pocet UVB fotonu/s, ktery dopada na virove castice. Na primem polednim slunecnim svetle uprostred leta (~1500 uE UV-VIS fotonu) nemuze zadny vir vydrzet prilis dlouho. Me by prekvapilo cokoli nad 10min. Lampy s oznacenim UVB ale maji velmi rozdilny vykon a spektrum (vykon pod 300nm) atd. takze vysledky by byly srovnatelne pouze v pripade, ze zname:
a) presnou intenzitu a cas ozareni 220-290 nm na definovany pocet virovych castic. Napr 1cm delka kyvety, koncentrace viru (pocet particles/mL).
b) pouzive velmi podobnou metodiku re-kultivace viru - kolik % prezilo
Jinak nelze nic porovnat.
Re: absorbance RNA
Pavel Brož,2020-04-26 00:11:02
Velikost SARS-CoV-2 se odhaduje mezi 50-200 nm, takže záření o vlnové délce 280 nm bude absorbovat hodně špatně. Je obrovský rozdíl, jestli absorbující RNA je volně rozbalená v buňce nebo v analyzovaném roztoku, anebo jestli je úhledně sbalená v kapsli viru. Pokud by mělo záření opravdu efektivně zabíjet zrovna tento virus, mělo by mít vlnovou délku optimálně pod velikostí viru, jinak půjde opravdu jenom o jeho zahřívání, což sice viry opravdu rády nemají, nicméně přímý destrukční účinek to není.
Re: Re: absorbance RNA
Florian Stanislav,2020-04-26 01:46:27
Nejsem si jist, jestli jde o tentýž problém, jako u optického mikroskopu, kde "Obecně platí, že není možné rozlišit od sebe 2 body bližší než polovina vlnové délky použitého záření."
Článek ostatně píše, že UVB záření je pohlcováno ozonem a UVC reaguje s kyslíkem za vzniku ozonu. Kyslík O2 má délku vazby 121 pm = 0,121 nm.
Re: Re: absorbance RNA
Roman Sobotka,2020-04-26 08:59:15
Souhlasim s panem Floriaem, velikost virove castice s absorbanci nesouvisi. To by potom roztok aminokyseliny jako je tryptofan (jednotky nm) nemohl tak dobre absorbovat na 280nm. Ve fyzice nejsem moc kovany, ale chapu to tak, ze bezne svetlo je rozfazovane, takze se fotony vzdy 'trefi'. Kazdopadne viry jsou po vydechnoti v casteckach airosolu s velikosti v radech mikrometru, napechovane virem. Efektivne tady pusobi jako vyrazne vetsi objekty.
Re: Re: Re: absorbance RNA
Pavel Brož,2020-04-26 12:32:04
On je obrovský rozdíl mezi tím, když chcete excitovat molekulu, např. ten tryptofan, do vyššího excitovaného stavu zářením o mnohem delší vlnové délce než je ta molekula, kterážto excitace může bez problému proběhnout díky tomu, že ta molekula má spoustu blízkých rotačních a vibračních spektrálních čar, a mezi tím, když chcete tu vazbu dezintegrovat, na což potřebujete více energie než na tu excitaci. Excitace i hodně malých molekul i hodně dlouhovlnným zářením samozřejmě není žádný problém, koneckonců jinak by nefungovaly např. masery. Nicméně mezi excitací molekuly a dezintegrací nějaké vazby v ní je v drtivé většině případů dost podstatný rozdíl.
Popíšu Vám, co se stane, když tu RNA excitujete - pokud v ní po excitaci nebude existovat další dostatečně blízká absorpční čára, aby se ta excitovaná molekula mohla ještě dále excitovat až do případné dezintegrace, event. pokud ji v excitovaném stavu nezasáhne jiná molekula a nezpůsobí tak následnou reakci jako v panem Florianem zmíněném vzniku ozónu (toto ale uvnitř kapsle viru opravdu nehrozí) tak ta molekula bude vůči dalším prolétajícím fotonům naprosto imunní, a prostě si v tom excitovaném stavu počká, až se zase deexcituje do stavu, v jakém byla před excitací. Čili nestane se nic podstatného, kromě toho, že naměříme tu absorpci ve vzorku. Navíc intenzita toho UVB záření sotva bude tak mohutná, aby se excitovaná RNA stihla ještě před svou deexcitací potkat s dalším UVB fotonem.
Vůbec se nedivím tomu, že Číňani při těch dezinfekcích autobusů používali UVC, nikoliv UVB, ani tomu, že tam museli svítit čtvrt hodiny, aby to mělo vůbec nějaký efekt.
Re: Re: Re: Re: absorbance RNA
Pavel Brož,2020-04-26 13:46:50
Jenom pro úplnost dodávám, že ta má předchozí úvaha je postavená na předpokladu, že disociační energie řetězce RNA je vyšší, než má UVB záření, což myslím že platí, nepodařilo se mi ji ale dohledat, možná někdo ze čtenářů bude vědět.
Re: Re: Re: Re: absorbance RNA
Florian Stanislav,2020-04-26 14:39:46
Souhlasím, že vrstva ozonu zachycující UVC není totéž co živý/neživý koronavirus.
Ozon - maximum asi ve výšce 30 km, teplota -55°C, tlak odhaduji asi 1 kPa. Pokud by byl stlačen ozon na normální tlak, tak jeho tloušťka by byla 3 cm.
https://www.treking.cz/pocasi/atmosfericky-tlak.htm
Volná dráha molekul vzduchu za těchto podmínek nevím, řádově pod 1 mm.
http://www.umel.feec.vutbr.cz/~sandera/mvaf/2kineticg.pdf
Plyn při 1 kPa má asi 100 x menší hustotu jak za normálního tlaku a asi 100 000 krát menší hustota jak u pevné (živé) hmoty hustoty kolem hustoty vody.
Excitace molekul dodáním energie je často velmi krátká a dojde vyzáření odpovídající ( dříve pohlcené) energie.
3 cm ozonu tedy odpovídající asi 1000 x menší vrstvě živé hmoty (0,000 03 m ). Pokud budu pokračovat v hodně volném myšlení, tak tato vrstva hmoty (3E-5 m = 0,000 03 m ) by měla 100 % UVC zastavit obdobně jako to dělá ozonová vrstva. Koronavirus 100 nm = 1E-7 m. Takže koronavirus něco jako vrstva je 100x tenčí. Jenomže je v kuličce aerosolu. A ta je mnohem větší.
Hlavní problém vidím v tom, že nevím, jaké intenzity záření UVC používá umělý zdroj pro desinfekci autobusů v Číně. Prostě škoda z krupobití závisí nejen na velikosti kroupy - tedy její energii (u UVC závisí frekvenci) ale na hustotě padajících krup (intezita záření).
Re: Re: Re: Re: Re: absorbance RNA
Pavel Brož,2020-04-26 18:05:26
Dobrý den, pane Floriane, mě se v tom mém prvním příspěvku jednalo o trochu něco jiného, teď ale vidím, že jsem to podal špatnou formou, pokusím se to dodatečně napravit. Hlavním cílem toho mého prvního příspěvku bylo vyvrátit široce rozšířený názor, že UV záření např. z prošlého slunečního záření nebo z běžných UV lamp, které jsou bezesporu velice účinné coby sterilizace vůči baktériím, účinkuje stejně dobře jako na baktérie i na viry. Zatímco totiž baktérie jsou deseti i vícenásobně větší než je vlnová délka dopadajícího UV záření, tak viry – mám na mysli ty malé viry typu právě SARS-CoV-2 – mají velikost kolikrát menší, než je ta vlnová délka. Proces záchytu a přeměny energie dopadajícího fotonu je ale diametrálně odlišný u objektu o velikosti výrazně větší než je vlnová délka fotonu ve srovnání s objektem o velikosti menší.
Rozdíl je v tom, kdy lze zanedbat vlnové vlastnosti fotonu a nahlížet na něj jako na dopadající kulku. Pokud máme foton o vlnové délce řádově menší než je rozměr objektu, na který dopadá, tak se většinou až na výjimky opravdu chová jako ta kulka. Tak třeba bakterie je pro foton snadný cíl, i když v některých případech si musíme pomoci nějakým barvivem či fluorescentní látkou, nicméně není problém ji zobrazit i v optickém mikroskopu právě proto, že ten foton jí tak snadno neprojde, protože díky tomu, že má výrazně menší vlnovou délku, tak v té vůči němu obrovské bakterii existuje velice dlouhá řada procesů, ve kterých se může absorbovat či aspoň rozptýlit. Použil jsem podmínku „až na výjimky“ – těmito výjimkami jsou průhledné objekty (např. sklo či čistá voda), u kterých i když mohou tvořit objekty mnohonásobně větší než vlnová délka fotonu (např. tloušťka okenní tabule či makroskopická vrstva vody), tak přesto v nich neexistují dostatečně efektivní procesy pro absorpci či rozptyl světla, a právě proto jimi i světlo o vlnové délce mnohem menší než je velikost těchto objektů snadno prochází. To jsou ale opravdu výjimky, obecně lze říct, že máme-li heterogenní objekt o velikosti řádově větší než je vlnová délka dopadajícího elektromagnetického záření, tak je toto záření absorbováno a jeho energie disipována v dlouhé kaskádě následných procesů, anebo je aspoň rozptýleno (tzn. vyzářeno bez disipace energie, tedy mění se pouze směr znovuvyzářených fotonů, nikoliv jejich energie – takovéto objekty sice nejsou průhledné, ale jsou aspoň průsvitné).
Pokud má ozařovaný objekt menší rozměr, než je vlnová délka dopadajícího záření, tak takovýto objekt přesto může absorbovat toto záření, ale ten proces už je odlišný než ten předchozí, protože na ten dopadající foton už nelze pohlížet v přiblížení, jako by to byla dopadající kulka. Nyní už nemůžeme zanedbat vlnovou povahu toho dopadajícího záření, k absorpci dojde jen ve specifických případech, kdy se v tom objektu nalezne taková excitační hladina, do které se energie toho dopadajícího fotonu trefí. Můžeme to vzdáleně přirovnat ke štípání polena s obrovským sukem – pokud se trefíte opravdu dobře, tak takovéto poleno jediným úderem sekery rozštípnete vedví, zatímco jindy se člověk strašně namorduje a to poleno je furt celé. To je ten hlavní rozdíl mezi tím, když ozařujete objekt s násobně větší velikostí, než je ta vlnová délka, kontra když ozařujete objekt naopak menší. V tom druhém případě se laicky řečeno musíte umět správně trefit do toho suku, zatímco v tom prvním případě na tom nesejde. To je v podstatě to, na co jsem chtěl poukázat v tom mém prvním příspěvku.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: absorbance RNA
Roman Sobotka,2020-04-26 18:59:28
Myslim, ze je to jiz hodne akademicka debata, ktera zajima asi jen nas tri, ale asi takto. Pokud by poskozeni viru UVB bylo pouze fragmentaci RNA (dezintegraci kovaletni vazby), tak verim, ze by asi byl nutny hodne intenzivni zdroj UVB (ale i UVC), aby to vetsinu viru vyradilo. Ale fotochemie nukleovych kyselin je velmi slozita a budou povolanejsi, nez ja. Nicmene staci normalni excitace bazi, ktere pak mohou mit povahu radikalu a reaguji s proteiny (vznik kovaletnich kroslinku), nebo s dalsimi bazemi okolo (ruzne dimerni stavy), dochazi k chemicke modifikaci bazi. Je to slozita fotochemie, ktera zahrnuje i radikaly kysliku atd. Klasicke review je toto, alespon abstrakt:
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/1432396?dopt=Abstract
Jediny kroslink RNA s proteinem, nebo dimerni baze ten vir pravdepodobne znici. Na tohle jsou viry zase mnohem citlivejsi nez bakterie, protoze nemaji zadny mechanismus, jak to opravit a genom je extremne kompaktni.
Jak jsem psal, maximalni absorbance je na 265nm, takze 'dlouhovlne' UVC. Pokud pujdete s vlnovou delkou k vyssim energiim, tak si zas tolik nepomuzete, protoze RNA bude zase mene absorbovat. Mozna se pletu, nicmene nevidim jediny duvod, proc by 280nm (kratkovlne UVB) fungovalo mene efektivne, nez treba 250nm.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: absorbance RNA
Pavel Brož,2020-04-26 21:16:30
Dobrý den, pane Sobotko, nebudu se snažit předstírat, že do fotochemie nukleových kyselin vidím, kdepak, ani vzdáleně. Nicméně i pokud bychom připustili, že záření 280 nm bude fungovat, tak zbývá otázka, kolik záření této vlnové délky atmosféra propustí až na zem - myslím, že skoro nic, určitě někdo najde přesnější graf, mě se podařilo teď narychlo najít jenom tuhle mazanici: https://en.wikipedia.org/wiki/File:Atmospheric_electromagnetic_opacity.svg
Zkusme to ale vzít z opačného konce. Leitmotivem celého toho článku je jak to bude zabírat na toho prevíta SARS-CoV-2. Pokud by opravdu UVB složka slunečního záření měla mít významný vliv na likvidaci tohoto viru, pak bychom mohli očekávat, že třeba v zemích typu Brazílie bude infikovanost tímto virem mnohem menší než v severnějších zemích. Podíváme-li se na epidemiologické statistiky pro Brazílii např. zde: https://corona.help/country/brazil , tak vidíme, že mají momentálně 284 infikovaných na milión obyvatel, což měla Česká Republika 30.3. (konkrétně měla 282 infikovaných na milión obyvatel). V té době se ale křivka celkového počtu infikovaných začala v ČR narovnávat, inflexním bodem dokonce prošla o den až dva dříve měřeno týdenním klouzavým průměrem. Oproti tomu Brazílie je stále - opět měřeno týdenním klouzavým průměrem - stále ve zrychlující fázi epidemie, tzn. že jejich vrchol epidemie bude v přepočtu na milión obyvatel výše, než byl v Česku.
Odtud bych dovodil, že naděje, že sluneční záření zkrotí SARS-CoV-2, jsou opravdu liché. Virus může zeslábnout z mnoha různých důvodů, tím nejběžnějším důvodem koncem podobných epidemií, včetně pandemie španělské chřipky, je to, že se začne šířit mutace viru, která je infekčnější, ale mnohem méně vražedná, a která přitom dokáže imunizovat před tou původní vražednější mutací. Sluneční záření s tím asi opravdu nemá co dělat, ostatně, sama pandemie španělské chřipky ukazuje, že i tyto typy virů přenášených kapénkami se umí velice efektivně šířit i během léta.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: absorbance RNA
Roman Sobotka,2020-04-26 22:00:36
Muj puvodni prispevek jenom reagoval na fakt, ze v ruznych studiich muze vliv UV zareni na sterilizaci viru vychazet uplne jinak. Je tam prilis mnoho faktoru, takze ty vysledky jsou naprosty gulas. Ze slunicko nebude virus moc brzdit, to nijak nerozporuji. Vlnovych delek po 300 nm na povrch moc nedopada (nastesti pro vsechno zive vzhleme k te fotochemii DNA)
https://www.researchgate.net/post/What_range_of_the_solar_radiation_spectrum_impacts_the_most_on_the_albedo_of_a_surface_is_400-800_a_good_estimate
Ale behem letniho bezoblacneho poledne (tech 1500-2000 uE) na primem svetle je to takova darda zareni, ze to asi bude castecne sterilizovat + ten virus zaroven rychle vyschne. Nicmene lide se nakazi v uzavrenych prostorech, takze je to uplne jedno. To leto mozna pomuze v tom, ze lide po sobe tolik neprskaji.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: absorbance RNA
Florian Stanislav,2020-04-26 21:17:31
Byl bych s tím pohlcování vlnění na předmětech v závislosti na vlnové délce hodně opatrný.
Mezi 500 až 2 000 Hz se nacházejí kmitočty, které jsou důležité pro slyšení řeči.Tomu odpovídá vlnová délka lambda = v/f, pro v = 340 m/s bude tato zjevně výborně slyšitelná vlnová délka mezi 0,68 m a 0,17 m.
Takže si kladu otázku, kde v uchu máme půlmetrové anténky, které tyto zvuky zachycují.
Menší anténky (myslím, že v uchu je velké množství různě dlouhých rezonátorů pro různé frekvence) měla zvuková vlna obtékat a energii nepřijímat ?
Pročetl jsem
https://www.wikiskripta.eu/w/Sluch
v uchu se zvyšuje tlak ( 22x), ale nějak se musí nejdřív zachytit. Bubínek má mít 64 mm2, tedy průměr řekněme 8 mm.
Jestliže koronavirus má zničit UV světlo, tak v autobuse bude hodně míst, kam se světlo snadno nedostane. Působí se desinfekcí ozonem, což je zabiják všeho, i člověka, takže se musí se hodně větrat.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: absorbance RNA
Pavel Brož,2020-04-26 21:38:15
Pane Floriane, nejde srovnávat absorpci elektromagnetického záření a snímání tlakových, čili zvukových vln. Ty mechanismy jsou zcela odlišné. Pro absorpci elektromagnetického záření můžete použít třeba strukturu s vázanými náboji (atomy, molekuly) disponující odpovídajícími diskrétními hladinami, které umožní pohlcení fotonu za současné excitace té struktury, nebo třeba můžete použít strukturu s volnými náboji (typicky kovy), a chytat elektromagnetické záření na antény typu půlvlnný dipól či podobné. V obou případech jde o interakci elektrických nábojů s elektromagnetickým zářením, buďto ty náboje přeskočí na jinou hladinu, nebo se posunou v tom vodiči. Oproti tomu detekce zvukových vln je čistě mechanická záležitost, atom či molekula bouchne do sousedního atomu či molekuly, atd., až to dojde do ucha. Ve výsledku tedy ucho detekuje fluktuace v bouchání těch molekul do ucha, to je něco úplně jiného, než záchyt fotonu. To samozřejmě neznamená, že detekce zvuku je nějak triviální, ona ta evoluce udělala všechny části ucha opravdu vymakaně, je to hodně dokonalý filtr propouštějící jen to, co nám přináší užitečné informace o okolí, eliminuje to spoustu šumu. Je to ale úplně jiný fyzikální proces, než absorpce elektromagnetického záření.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: absorbance RNA
Florian Stanislav,2020-04-27 11:28:01
--> pan Brož.
Ano, moje chyba. V uchu jde o změny tlaku navíc v kapalném prostředí.
https://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=86557
str.26 a dál.
Nicméně jsem viděl asi na Prima ZOOM pořad, kde v uchu byly nějaké rezonátory asi jako les se strony bez korun, ale různě dlouhé kmeny jako rezonátory. Starý člověk hůř slyší vysoké tóny, jeho malé rezonátory porušené nebo chybí.
Re: Re: absorbance RNA
Tomáš Hluska,2020-04-27 11:50:37
Pane Broži, obávám se, že si pletete rozptyl a absorpci světla. První opravdu souvisí s velikostí částic, kdežto druhé souvisí se strukturou molekul.
Ano, bakterie jsou dostatečně velké, aby interagovaly se světlem. Proto se jejich roztok jeví jako zakalený. Můžete si to sám vyzkoušet, když necháte na volné ploše nějaký vývar, nebo jen roztok cukru, po nějaké době se Vám zakalí.
Absorpce světla oproti tomu, probíhá na molekulární úrovni a záleží na uspořádání vazeb. Zjednodušeně, čím větší systém konjugovaných násobných vazeb (ob jednu), tím větší vlnové délky (více k červené, viz karotenoidy) absorbují. Oproti tomu osamocené násobné vazby, nebo dokonce jednoduché vazby absorbují opravdu pouze vysokoenergetické záření kolem UVB/C a dál.
S tím souvisí i ten problém s přepočtem tloušťky vrstvy ozonu na koronavir, protože míra absorbance je závislá na absorpčním/extinkčním koeficientu. Což právě souvisí se strukturou molekuly a dává nám spektrum (tj. např. maximum 260 nm; žádná absorbance někde od 350 nm výš).
Petr Petr,2020-04-25 18:35:31
Ta původní studie z března (kvůli které se spustil ten humbuk)
https://www.nejm.org/doi/suppl/10.1056/NEJMc2004973/suppl_file/nejmc2004973_appendix.pdf
aerosol převalovala v bubnu (za tmy), na což jsem hned upozorňoval.
Řádově to sedí. Poločas se sluníčkem jen o jeden až dva řády zkrátí. Poločas ale není pokles na 0,1 %. To je třeba ten časový údaj několikrát vynásobit.
Potom se sluší poznamenat, že tyto experimenty jsou jen relativní. Tj. nezjišťují nakažlivost, ale jen její relativní změnu v čase. Exponenciela má dva parametry. Amplitudu a časovku. Radioaktivní materiál má podle typu svou časovku, ale ještě záleží na množství. Proto taky ten jeden vědec mediálně říkal, že to s přenosem přes povrch nemusí být tak žhavé... (v uvedeném experimentu v pdf šlo o stěry, aby se získalo co nejvíce materiálu, ale z hlediska experimentu, který zjišťuje časovku, to nevadí)
Vždy mě zaráží, že si ten experiment předem nepromyslí, aby pak z výsledků mohli co nejvíce usoudit. Ten březnový se týkal chování viru za tmy (a bez dalších virucidních působení). Teď ten experiment (byť není detailně dostupný) sice určuje relativní poměr mezi tma a Slunce, ale zase unikla varianta za sklem. Sklo, oproti tmě, pustí VIS a UVA. Teď není jasné, jak moc to pomůže, ale bude to jistě lépe než tma...
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
