Za prvé, denní průběh teplot 2019 se v Paříži až překvapivě podobá létu 1947. Je to prakticky stejný příběh. V horizontu teplotního rozdílu mezi konkrétními dny je „rekord“ prakticky neviditelný. Viz graf. 2 níže.
Za druhé, teplotní maxima v Paříži po druhé světové válce desítky let klesala a teprve nedávno se vrátila tam, kde byla v roce 1947. Ačkoliv CO2 celou dobu rostl a rostl. Viz graf 1 níže. A v Praze Klementinum je to podobná story – viz graf 3 níže.
Za třetí, Francie je dnes daleko intenzivnější tepelný ostrov než v roce 1947. Je tam více asfaltu a betonu, více aut a motorů, které vydávají teplo. Překročení rekordu tedy zřejmě je důsledek urbanizace, nikoli důsledek oxidu uhličitého.
Za čtvrté, jestliže se klima stovky let otepluje (vynořili jsme se z malé doby ledové – nejchladnější éry od vyhynutí mamutů), pak nevyhnutelně NEUSTÁLE musejí padat teplotní rekordy. Novináři ale nepíší nic o dnech, kdy rekord NEPADL.
Například v Praze Klementinu (zdroj) nejteplejší 18. červenec dvě a čtvrt století byl v roce 1793 (37°C). Nejteplejší 9. červenec za celou éru měření se přihodil v roce 1828 (33,6°C). Nejteplejší 7. červenec byl v roce 1957 (37,6°C). Takto extrémní teploty se v Evropě čas od času vyskytovaly odjakživa. Což ovšem není dojem, jaký získáte z médií.
Více o „rekordních teplotách“ na Klementinu viz v mém článku Klementinum – opravdu nejtepleji za 244 roků?
Graf 1: Maximální teploty v Paříži podle roků.
Graf 2: Průběh denních teplotních maxim v roce 1947 a v roce 2019. Překvapivě – rozdíl je mizivý.
Graf 3: Roční průměr maximálních měsíčních teplot v Praze Klementinu (do 2005). Vidíte, že maxima byla na přelomu 40. a 50. let, pak se ochladilo. A kolem roku 2000 se teploty vrátily zpátky nahoru. (zdroj: KNMI)
Reference:
Paris Set Their All-Time Hottest Temperature This Week. Is it Climate Change? No.
(Wattsupwiththat.com 27.7.2019)
“Maximum Temperature PARIS/LE BOURGET.” KNMI Climate Explorer. Accessed July 26, 2019.
http://climexp.knmi.nl/data/xgdcnFR000007150.dat.
Dostane virus Nobelovku za ekologii?
Autor: Vítězslav Kremlík (30.05.2020)
Za jižním polárním kruhem padl teplotní rekord... v roce 1974
Autor: Vítězslav Kremlík (17.02.2020)
Grónsko přišlo o 11 miliard tun ledu? No a?
Autor: Vítězslav Kremlík (06.08.2019)
Několik poznámek k další reinkarnaci „hokejkového grafu“
Autor: Vítězslav Kremlík (31.07.2019)
Diskuze:
S oteplováním se zvětšuje výpar
Pavel Aron,2019-08-02 11:34:57
z oceánů. Mělo by tedy více pršet. Ale realita je především na konci jara a v létě spíše opačná. Proč srážky neproniknou až k nám. Hezky o tom hovoří pan docent Jan Pokorný a osobně si myslím, že má pravdu.
Jan Pokorný - Opomíjená úloha vegetace v distribuci sluneční energie... (USČR 9.4.2019)
https://www.youtube.com/watch?v=AEtepYuvwyk
Re: S oteplováním se zvětšuje výpar
Lenka Svobodová,2019-08-04 16:47:16
Přednáška přináší velmi rozumné informace.
https://www.youtube.com/watch?v=AEtepYuvwyk
Dalo se čekat, že teplý vzduch nad městy a zoranými poli s sebou bere dvoj
až trojnásobně více vlhkosti než studený a vlhký vzduch nad lesy a mokrými loukami.
K ochlazení krajiny stačí zastínit půdu i vodní plochy. Čím více vody se odpaří,
tím více se místo ochladí. Podstatné je, že nad studenými zalesněnými plochami
častěji prší a sráží se tam více rosy. Ekologové mylně předpokládali, že vypařená
voda současně zmizí úplně.
Zároveň vyplývá, že musíme i lidské stavby dělat tak, aby odrážely více slunečního záření,
protože teplý vzduch, který nad nimi vzniká vysušuje a vytahuje vláhu z okolní krajiny.
Budou se muset začít vyrábět bílé dlažební kostky, bílé střešní krytiny a omezovat sluneční kolektory.
Už nám profesor nestihl vysvětlil, jak by chtěl zastínit pole, aby zadržovaly více vody.
Asi tam bude muset zasadit nějaké rostlinky, ještě než úrodu sklidí.
Anebo na polích vysázet užitkové stromy a v jejich stínu pěstovat plodiny.
Re: S oteplováním se zvětšuje výpar
Stanislav Brabec,2019-08-06 19:36:53
Tato jednoduchá úvaha neplatí.
Když se zvýší teplota, zvýší se i odpar. Ale zároveň se zvýší rozpustnost vodní páry ve vzduchu.
Abyste dostal relevantní údaje, musíte porovnávat (v idealizovaném případě) Fickův zákon se Stefanovou korekcí Clausius-Clapeyronovu rovnici.
Fickův zákon se Stefanovou korekcí vám zjistí odpar vody z vodní plochy, Clausius-Clapeyronova rovnice vám řekne, jestli dojde ke kondenzaci.
V reálném světě však ani s touto aproximací nevystačíte, protože vám do toho vstupuje vítr, vlny na vodě, rostlinstvo, denní cykly, rozvrstvení atmosféry a spousta dalších jevů.
Magnetické pole Slunce- jeho proměnnost
Petr V,2019-07-31 13:46:48
To by chtělo zkoumat a jeho vliv na klima na Zemi:
Magnetické pole Slunce
Slunce má silné magnetické pole, které má přibližně hodnotu 10−4 tesla, lokálně pole slunečních skvrn dosahuje až do 10−1 tesla.[2] Většina útvarů na jeho povrchu s tímto polem souvisí. Slunce je magneticky proměnná hvězda, polarita jeho pólů a orientace jeho siločar se mění spolu s 22 ročním slunečním cyklem.[20] V maximu slunečního cyklu je magnetické pole Slunce velmi složité a dá se vnímat zastoupený dvojpólový moment. Silokřivky jsou vlivem rotace Slunce tvarovány do podoby tzv. Archimedových spirál, což má za následek, že obíhající tělesa kolem Slunce procházejí střídavě oblastmi s rozdílnými směry magnetického pole.[3]
Celkové magnetické pole vzniklo v původním magnetismu plyno-prachové sluneční mlhoviny, ze kterého vzniklo Slunce a ostatní objekty sluneční soustavy. Toto pole se podle posledních měření vyskytuje všude na Slunci. Další složka celkového magnetického pole jsou tzv. lokální magnetická pole. Jsou velmi proměnlivá a nejsilnější jsou v místech aktivních oblastí. Vznik tohoto magnetického pole stejně jako vznik a vývoj fotosférických, chromosférických a koronálních objektů není zatím zcela dostatečně vysvětlen.
Magnetické pole Slunce ovlivňuje celou sluneční soustavu
Klimaticke
Mojmir Kosco,2019-07-29 22:17:15
Průměry jsou nejméně 10 leté pokud možno zabírající větší plochu . Planeta jako celek je teplotně plusova. Celou dobu kromě epizody ze zmrzlou verzí to tak bylo.prebytecna energie se neztrácí buď vede ke zvýšení teploty nebo je proměna v nějakou energii uchovávající látku.neumim spočítat pro Zemi rovnovážný stav ( to je jakou teplota by vyrovnala bilanci příjmů a výdajů teplot že slunecniho záření.
Zajímavé počtení je práce paní Charvátové
Petr V,2019-07-29 20:01:37
Charvátová, I. and Střeštík, J., 1991 Solar variability as a manifestation of the Sun’s motion, J. Atmos.Terr. Phys., 53, 1019-1025.
Zpětně jí vyšly minima a ochlazení a předpovídá ochlazení po roce 2035 a to díky tvaru trajektorie pohybu těžiště Slunce okolo těžiště sluneční soustavy.
https://tinyurl.com/y5bxb5dc
Současné oteplení je na úrovni středověkého klimatického optima.
https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edov%C4%9Bk%C3%A9_klimatick%C3%A9_optimum
Je možné, že velké erupce sopek na Zemi (Laki, Krakatoa apod) byly vyvolány chaotickým pohybem Slunce okolo těžiště Sluneční soustavy.
Přece je váhově je Slunce téměř 333 000 Zemí, takže rozkolísání povrchu Slunce může rozkolísat zemský plášť, či spíše kůru na ní.
Ach jo
Pavel Brož,2019-07-30 02:16:52
Jsem sice klimaskeptik jako pan Kremlík, ale to neznamená, že budu tleskat kdejakým blábolům jenom proto, že je zastává také klimaskeptik pan Kremlík. Teorie, že Slunce svým pohybem kolem těžiště sluneční soustavy způsobuje kolísání klimatu může znít lákavě jenom pro toho, kdo je naprosto neseznámený s aspoň základními atributy gravitační síly, např. s principem ekvivalence, který je nerozlučně svázán s experimentálním faktem platným jak ve staré Newtonově gravitaci, tak v obecné teorii relativity, a podle něhož padají ve vnějším gravitačním poli různě hmotná tělesa se stejným zrychlením. Princip ekvivalence byl mimochodem v historii mnohokrát potvrzován měřením, od prvotních velmi nepřesných Galileiho pokusů s koulemi pouštěnými z šikmé věže v Pise až po extrémně přesná měření s relativní přesností až 10^-15 - více např. zde https://en.wikipedia.org/wiki/Equivalence_principle a zde https://en.wikipedia.org/wiki/MICROSCOPE_(satellite) .
Bereme-li v potaz platnost principu ekvivalence, jediné podstatné síly, kterými Slunce skrze svou gravitaci ovlivňuje procesy probíhající v lokální soustavě spjaté se Zemí, jsou síly slapové. A ty jsou příliš slabé. Způsobují sice na Zemi mj. přílivy a odlivy, ale ty tady probíhají miliardy let (a především jejich velikost je polohou Slunce vůči těžišti sluneční soustavy prakticky neovlivněná, na rozdíl od vzájemného postavení Měsíce a Slunce vůči Zemi), a jejich vliv na klima planety je o mnoho řádů nižší, než např. vliv kolísání energetické bilance v důsledku Milankovičových cyklů, vliv postupného rozehřívání Slunce, vliv spojování, dělení a změny vzájemného rozmístění kontinentů, vliv globálních kataklyzmat planetárního rozsahu typu výlevů sibiřských či indických trapů, a ve výčtu těchto podstatných vlivů by se dalo pokračovat hodně dlouho.
Teorii vlivu slunečních inerciálních pohybů na klima Země se pokusil pan Kremlík zviditelnit už ve svém článku uveřejněném na oslu zde: http://www.osel.cz/5708-za-klimatickymi-zmenami-muze-byt-pohyb-slunce.html , čímž odstartoval sáhodlouhou diskuzi, ve které mu oponovali mnozí lidé znalí fyziky, např. pánové Vladimír Wagner, Vojtěch Kocián, Vojtěch Hála a další, včetně mé maličkosti. Ačkoliv v této diskuzi dostal pan Kremlík pro jeho neznalosti tam projevené dost na frak, stejně ho to neodradilo, aby nadále tuto teorii podporoval.
Jak vidno, jednou vyřčený blábol nelze nikdy vymítit, vždy se bude vracet, vždy se najde někdo nový, koho nadchne. Nezbývá, než jej donekonečna znovu a znovu vyvracet.
Re: Ach jo
Turby Ho,2019-07-30 07:41:05
Ono to asi bude tim, ze zde jista korelace zda se byti. Byt priciny mohou byt zcela jinde.
Právě ta korelace
Petr V,2019-07-30 09:26:53
Ono napsat , že je něco blábol je strašně jednoduché, místo aby zkoumal, proč ten soulad v grafech paní Charvátové je. To stojí úsilí.
Také vyšel tento článek:
https://phys.org/news/2019-05-corroborates-planetary-tidal-solar.html
https://link.springer.com/article/10.1007%2Fs11207-019-1447-1
https://en.wikipedia.org/wiki/Rayleigh%E2%80%93Taylor_instability
Je zajímavé, že o Slunci toho víme tak málo, přitom je rozhodující pro klima na Zemi, o čemž víme ještě méně.
Re: Právě ta korelace
Petr V,2019-07-30 09:52:13
Psal jsem si o tom s panem Pavlem Kalendou z geofyzikálního ústavu AV. Je dnes zajímá především planeta 9, kterou právě vidí v přesných měřeních těžiště Slunce a sluneční soustavy, což je jejich obor.
Klima není jejich obor, jen si všimli určitých souvislostí. Upozornili na to, v šumu informací to zapadlo-hlavně v troubení klimatologů, kteří bojují proti CO2 se to nehodí.
Nezajímají je historické anály, vrty ledovcových jader a v sedimentech
Problém paní Charvátové je, že její grafy vidí dopředu a předpověděly současné oteplení, stejně jako vidí ochlazení po roce 2035.
Jen neví proč- Do Slunce nevidíme.
Zdali je zde vliv na sopečnou činnost, nebo oblačnost nebo něco dalšího. A zkoumat se to nechce- tedy klimatologům. CO2 je pohodlnější a lépe zneužitelné.
Re: Re: Právě ta korelace
Pavel Brož,2019-07-31 01:46:41
Aha, no tak na to ochlazení po roce 1935 si rád počkám, zažil už jsem vyvrácení pár takových tvrzení, např. někdy po roce 2000 nějací ruští klimatologové předpovídali zvrat v roce 2012, od kterého se mělo ochlazovat, akorát že se tento zvrat jaksi nedostavil.
A teď vážněji - jakými silami mohou podle Vás působit planety na dynamiku vnitřku Slunce, a jakým působením může Slunce ovlivňovat klima na Zemi? Začněme nejprve s působením planet na vnitřní dynamiku Slunce. Pokud vynecháme absurdně slabé vlivy jako magnetická pole planet (Slunce má totiž své vlastní magnetické pole o hodně řádů silnější), tak nám nezbývá než gravitační síla, a s přihlédnutím k již zmíněnému faktu známému už Newtonovi, že odstředivá síla vznikající v neinerciální soustavě v důsledku nepřímočarého pohybu Slunce se kompenzuje silou gravitační, kterou planety na Slunce působí, tak jedinými zbylými silami, kterými planety na Slunce působí, jsou síly slapové.
Je zajímavé porovnat vzájemné velikosti slapových zrychlení vznikajících v důsledku působení jednotlivých těles. Slapové zrychlení je přímo úměrné hmotnosti působícího tělesa (např. zajímáme-li se o deformaci Slunce v důsledku slapových sil působených Jupiterem, je touto hmotností hmotnost Jupitera, zatímco zajímáme-li se o deformaci Jupitera v důsledku slapových sil působených Sluncem, je touto hmotností hmotnost Slunce), dále přímo úměrné průměru deformovaného tělesa, a nepřímo úměrné třetí mocnině vzdálenosti obou těles – viz např. zde https://en.wikipedia.org/wiki/Tidal_force . Pokud vezmeme tyto zjednodušené charakteristiky:
průměr Venuše = 0,95 průměru Země
průměr Jupitera = 11 průměrů Země
průměr Slunce = 109 průměrů Země
hmotnost Venuše = 0,815 hmotností Země
hmotnost Jupitera = 318 hmotností Země
hmotnost Slunce = 333 000 hmotností Země
nejmenší vzdálenost Venuše od Slunce = 0,72 AU
nejmenší vzdálenost Jupitera od Slunce = 4,95 AU
(vzdálenost Země od Slunce = 1 AU)
pak dostáváme tyto relativní hodnoty slapových zrychlení:
slapové zrychlení působené Sluncem na Zemi … 333 000
slapové zrychlení působené Sluncem na Venuši … 848 000
slapové zrychlení působené Sluncem na Jupiter … 30 200
slapové zrychlení působené Zemí na Slunce … 109
slapové zrychlení působené Venuší na Slunce … 238
slapové zrychlení působené Jupiterem na Slunce … 286
Odtud vidíme, že slapové působení Venuše, Země a Jupitera na Slunce je sice vzájemně srovnatelné, jenže zároveň o dva až tři řády slabší, než slapové působení Slunce na tyto planety (zde je dobré připomenout, že slapová zrychlení nejsou ve dvojicích těles symetrická, např. v důsledku působení Slunce na Zemi vzniká na Zemi cca třitisíckrát větší slapové zrychlení, než jaké je slapové zrychlení vznikající v důsledku působení Země na Slunce – vysvětlení se skrývá právě ve vztahu pro slapové zrychlení, viz již zmíněný odkaz https://en.wikipedia.org/wiki/Tidal_force ). Takže dokonce i když budeme předpokládat maximalizaci slapového působení planet na Slunce v případě jejich konjunkce, tak dostáváme dohromady 109+238+286=633, což je stále cca pětsetkrát méně, než je slapové zrychlení působené Sluncem na Zemi, které způsobuje přílivy a odlivy. Zde je ještě záhodno zmínit, že čisté vzdutí oceánů v důsledku těchto slapových sil na Zemi je pouze necelý metr, a to, že v některých místech kolísá hladina moře i o více než deset metrů už je dáno jinými vlivy, jako je vliv pobřeží a zálivů (které jaksi na Slunci chybí).
Z tohoto důvodu předpokládat nějaký podstatný vliv slapových sil planet na vnitřní sluneční dynamiku je takové nějaké provozování planetární homeopatie. Ve Slunci existují obrovitánské konvekční proudy vynášející hmotnosti plazmatu srovnatelné s hmotností Země, všechno se to promíchává diferenciální rotací, kdy rovník Slunce rotuje jinou rychlostí než oblasti blízko pólů, generují se gigantická magnetická pole, jejichž náhlé rekonekce dokáží plivnou chuchvalce plazmatu, které už v minulosti uměly způsobit částečné elektrické blackouty zde na Zemi - a my do toho začneme spekulovat o významnosti sil, které umí zdeformovat tvar Slunce o pouhých dodatečný cca decimetr (=deformace Země, děleno tisíci, krát stokrát větší průměr Slunce)??? Připomínám, že Slunce je deformováno vlastní rotací o cca 12,5 km, tedy řádově stotisíckrát více, než je onen decimetr.
Dobře, zatím jsem probrali jednu stranu působení, a to jakým způsobem mohou planety působit na sluneční vnitřní dynamiku. Podívejme se nyní na druhou stranu, jak může Slunce působit na Zemi.
Kromě slapových sil, kterými Slunce (ale i Měsíc) zde na Zemi způsobují přílivy a odlivy, existuje z pohledu zemského klimatu mnohem podstatnější vliv, a to je příkon energie dopadající ze Slunce na Zemi. Tento příkon kolísá jednak v důsledku kolísání vnitřní dynamiky Slunce (např. známý jedenáctiletý sluneční cyklus), jednak v důsledku změn vzdáleností mezi Sluncem a Zemí – s těmi počítají mj. známé Milankovičovy cykly. Někteří příznivci teorie vlivu slunečních inerciálních pohybů na zemské klima tvrdí, že vzdálenost mezi Sluncem a Zemí se mění i v důsledku toho, jak se Slunce pohybuje kolem těžiště sluneční soustavy, protože mylně předpokládají, že planety obíhají po elipsách, v jejímž jednom ohnisku je těžiště sluneční soustavy. Není tomu tak, za podobné tvrzení by student fyziky vyletěl od zkoušky jako namydlený blesk, stačí si totiž napsat, jak vypadají gravitační síly podle Newtonova gravitačního zákona, a dá se pak lehce ukázat, že výslednice těchto sil nemíří do těžiště soustavy, ale jinam. Vzhledem ke hmotnostním poměrům pak speciálně v případě Země, tato se pohybuje po adaptující se elipse s ohniskem ve Slunci, nikoliv s ohniskem v těžišti sluneční soustavy, přičemž další planety mají pouze vliv malých korekcí na tento základní pohyb. Proměnnost zářivého příkonu získávaného ze Slunce jde tedy výhradně na vrub rozdílu mezi vzdáleností od Slunce v perihéliu a aféliu, dále na vrub dlouhodobých variací oběžných drah v důsledku Milankovičových cyklů, samozřejmě také na vrub cyklů sluneční aktivity, ale nikoliv na vrub údajné proměnné vzdálenosti Země-Slunce v důsledku inerciálních slunečních pohybů.
Kapitolou samou pro sebe jsou pak divoké spekulace typu, že variace sluneční aktivity mohou řídit pozemskou sopečnou činnost – tak to už je opravdu blábol non plus ultra, to ani nemá smysl rozebírat.
Jinak co se týče toho argumentu o oné údajné úžasné korelaci mezi slunečními inerciálními pohyby a sluneční aktivitou, vzpomněl jsem si na doktora Fišera, který mě kdysi dávno na matfyzu učil speciální relativitu, a který v jedné diskuzi dostal od přítomného záhadologa dotaz, jak chce vysvětlit, že v rozměrech egyptských pyramid se dá vystopovat tolik zarážejících čísel korelujících s hodnotami mnoha vesmírných jevů. Diskuze se odehrávala v modernisticky pojaté menze se stropním obložením v podobě mnoha různě se křížících plechů. Doktor Fišer se pousmál a odvětil: „Podívejte se, když mi dáte pravítko, tak vám tady proměřováním těchto plechů najdu mnohem více omračujících číselných shod, než kolik jich najdete na těch pyramidách.“
Re: Re: Re: Právě ta korelace
Petr V,2019-07-31 12:50:24
Pavle, kdybych to věděl, tak si nechám dát Nobelovu cenu za fyziku.
Ta souvislost mezi grafy paní Charvátové a teplotami a možná sopečnou činností je jasně viditelná. Navíc 11 ti letý sluneční cyklus přepolování magpole Slunce vychází z vlivu planet. Proč? Jaký je vliv pidiplanet na magnetické pole Slunce? Jaký je zpětný vliv magnetického pole Slunce na planety? Sluneční cykly také známe 300 let díky slunečním skvrnám a nikdo nezpochybňuje, pokud zmizely skvrny, ochladilo se. Podle mne je to gravitačně-elektromagnetický problém vzájemného vlivu těles. Taylorova nestabilita na Slunci je teorie, která vyšla teď-viz výše. Podle mne by to chtělo počítačový 3D model Slunce, Země , Venuše, Jupitera Saturnu včetně předpokládaného složení (plazma, pevná látka...). A zkoumat synergii mezi Sluncem a Planetami. A to chybí temná hmota a energie....
Cituji pana Kalendu-pkalenda@post.cz:
konjunkce a opozice Ju-Ve-E mají společnou synodickou periodu 11,07 let, jak ukázal už Desmoulins v letech 1989 - 1990: https://jpdesm.pagesperso-orange.fr/sunspots/sun.html
Ten nový článek k tomu jen dodal silně spekulativní Taylorovu nestabilitu slunečního dynama. Osobně si myslím, že mechanismus vlivu planet na sluneční aktivitu je trochu jiný, ale Ju-Ve-E se tam jistě promítají. Stejně, jako se tam promítá Sa (který spolu s Ju je základem oněch trojlístků).
Všechny planety tam mají své zastoupení, protože Slunce obíhá ne okolo svého středu, ale okolo těžiště celé soustavy. Proto tam "vidíme" i Planetu Nine a víme, že má hmotnost mezi 1,5 a 2,5 m Země:
https://www.researchgate.net/publication/328192335_Odhad_hmotnosti_IX_planety_na_zaklade_slunecni_aktivity_Estimation_of_the_mass_of_the_Planet_IX_based_on_solar_activity
S pozdravem
Pavel Kalenda
Re: Re: Re: Re: Právě ta korelace
Pavel Brož,2019-08-01 01:13:07
Petře (mimochodem, nejsem háklivý na oslovení křestním jménem, diskuze mezi námi je velice korektní, tak proč ne), on někdo někde prokázal nějakou jedenáctiletou periodu v sopečné aktivitě? To je pro mě novinka, a stejně tak i pro mnoho geologů mého bratra nevyjímaje. Takovouto periodu není možné najít bez ohledu na to, jaký typ vulkanické aktivity zkoumáme, namátkou např. grafy na následujících stránkách:
https://iceagenow.info/wp-content/uploads/2014/10/Volcano-eruption-history-1600-to-present.jpg
https://www.google.com/imgres?imgurl=https%3A%2F%2Fvolcano.si.edu%2Ffaq%2Fhistorical_activity_600years.jpg&imgrefurl=https%3A%2F%2Fvolcano.si.edu%2Ffaq%2Findex.cfm%3Fquestion%3Dhistoricalactivity&docid=QrxYhQCMY6p4HM&tbnid=USizRRDE034g1M%3A&vet=10ahUKEwiY2oC8huDjAhUK8hoKHUZHD7gQMwhBKAAwAA..i&w=2053&h=1331&bih=788&biw=1473&q=Volcanic%20activity%20within%20the%20last%201000%20years&ved=0ahUKEwiY2oC8huDjAhUK8hoKHUZHD7gQMwhBKAAwAA&iact=mrc&uact=8
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Quaternary_volcanic_eruptions
http://www.preparingforthegreatshift.org/ECgraph2.htm
atd. (uznávám, že jsou to namátkou vygooglované zdroje, pokud naleznete serióznější, prosím uveďte je).
Měl bych možná lépe vysvětlit, co je terčem mé kritiky. Nezpochybňuji, že existuje jedenáctiletá perioda v aktivitě Slunce, která se projevuje viditelně množstvím slunečních skvrn, a která zároveň koinciduje s periodou zářivého výkonu Slunce (obojí je nade veškerou pochybnost spolehlivě prověřené měřeními probíhajícími aspoň padesát let), tím pádem že musí mít i nezpochybnitelný vliv na krátkodobou variabilitu klimatu (kterýžto vliv už ale v grafech rozpoznatelný není, pouze se nedá popřít, že tam ten vliv bude jakožto součást mnoha dalších vlivů ovlivňujících klima). A už vůbec nezpochybňuji, že pozorováním pohybu Slunce lze usoudit na existenci deváté planety a její hmotnost a vzdálenost od Slunce – to samozřejmě lze.
To, co zpochybňuji, je vliv slapových sil působených Jupiterem, Zemí a Venuší (event. i dalšími planetami) na aktivitu Slunce. To, že konjunkce Jupitera, Země a Venuše má také jedenáctiletou periodu, není nic jiného než náhodná číselná shoda mezi dvěma jevy, které se ve skutečnosti ovlivňují naprosto zanedbatelně. Velikost tohoto vlivu už jsem načrtl v mém předchozím komentáři na základě relativních srovnání slapových zrychlení, kde i to největší (tj. v případě konjunkce) slapové zrychlení působené planetami na Slunci je cca pětsetkrát slabší, než je slapové zrychlení působené Sluncem zde na Zemi, z čehož a z rozměrů Země a Slunce se dá ukázat, že slapové zrychlení na Slunci se projeví jeho dodatečnou deformací o řádově pouhý decimetr.
Možná by ale bylo lepší místo porovnávání relativních velikostí uvést absolutní velikost slapového zrychlení působeného planetami na Slunci. Budeme používat vzorec:
a = 2G r M/R^3
kde a je slapové zrychlení počítané vůči středu Slunce, G je Newtonova gravitační konstanta, r je rovníkový poloměr Slunce, R je nejmenší (protože chceme maximalizovat slapové zrychlení) vzdálenost působícího tělesa od Slunce a M je hmotnost působícího tělesa. Dosadíme-li následující údaje:
G = 6,674*10^-11 m^3 kg^-1 s^-2
r = 6,96*10^8 m
a tyto hmotnosti a vzdálenosti:
Jupiter:
M_J = 1,9*10^27 kg
R_J = 7,4*10^11 m
Země:
M_Z = 5,97*10^24 kg
R_Z = 1,47*10^11 m
Venuše:
M_V = 4,9*10^24 kg
R_V = 1,07*10^11 m
tak pro maximální slapové zrychlení působené těmito planetami na Slunci dostáváme:
a = 2G r (M_J/R_J^3 + M_Z/R_Z + M_V/R_V^3) =
= 2*6,674*10^-11* 6,96*10^8*(1900/7,4^3 + 5,97/1,47^3 + 4,9/1,07^3)*10^-9 =
= 9,29*10^-11*(4,69+1,88+4,00) =
= 9,8*10^-10 m s^-2
= 10^-10 g
kde g je tíhové zrychlení na Zemi.
Slapové zrychlení je největší na povrchu Slunce, a lineárně klesá směrem ke středu Slunce, kde je nulové. Tíhové zrychlení na povrchu Slunce je 28 g, tedy o jedenáct řádů větší než slapové zrychlení působené planetami v konjunkci na Slunci.
Procesy probíhající ve Slunci jsou v prvé řadě nejvíce ovlivněny tlakem vyšších vrstev, a tento tlak závisí na velikosti celkového tíhového zrychlení. K velikosti tíhového zrychlení o velikosti 28 g se připočítává slapová složka, která osciluje od nuly do 10^-10 g v závislosti, jestli se slapové vlivy planet ruší, nebo jestli se sčítají když jsou v konjunkci. Tzn. že výsledné tíhové zrychlení na Slunci v závislosti na poloze planet kolísá o méně než 10^-11.
Chcete i nadále tvrdit, že takto zanedbatelné kolísání způsobuje jedenáctiletou periodu ve sluneční aktivitě, zejména pak s přihlédnutím k tomu, že Slunce v oblasti rovníku (kde jsou slapy největší) rotuje s rychlostí jednou za 25 dní, tzn. že během oné jedenáctileté periody stihne udělat 160 nesynchronizovaných otoček, které dokonale eliminují vznik případných rezonancí v důsledku mnohonásobného opakování těch konjunkcí v průběhu miliónů let?
Toto je podle mě ta „planetární homeopatie“, tj. předpoklad, že takto zanedbatelné vlivy budou mít tak značné důsledky. Mimochodem, někteří lidé, kteří na rozdíl ode mě věří v astrologii, argumentují, že planety ovlivňují povahu člověka při jeho narození právě skrze jimi působené slapové síly (samozřejmě zdaleka ne všichni astrologové věří zrovna tomuto zdůvodnění jejich pseudooboru, ale někteří ano). Víra, že planety působící slapovými silami na Slunce způsobují jedenáctileté oscilace sluneční aktivity je druhem víry srovnatelným s tou astrologií (ba dokonce z tohoto srovnání vychází ta astrologie lépe, protože tady na Zemi je slapové zrychlení o tři řády větší, než na Slunci).
Re: Re: Re: Re: Re: Právě ta korelace
Petr V,2019-08-01 22:29:05
Pavle (mimochodem jsme zhruba stejného věku), v příspěvku nahoře píši, planety mají gravitační vliv na trajektorii Slunce-to je nesporné.
Slunce jim to vrací jako elektromagnetický zdroj ( vlnění se šíří se rychlostí světla).
Jaký je vliv na Planety? Nikdo to neví, protože elktromagnetické vlny Slunce nejsou zmapovány. Jen je nějaký předpoklad.
Co udělá zesílení-zaslabení EM vlnění se Zemí?
Co to dělá s tvorbou oblačnosti? Víte jak vzniká oblačnost? Teorie?
Co to dělá s dynamem Země?
Co udělá se sopečnou činností?
Z grafů paní Charvátové vychází jisté souvislosti. Je to stejné, jako když Galileo viděl poprvé sluneční skvrny. Taky netušil, co to je. Jen to nakreslil. A dnes vidíme souvislosti.
Mám nejblíž ke geologům. V geologii, historických záznamech (ledovce, usazeniny) jde vidět historie klimatu a ta je odlišná , než co je nám prezentováno.
Paní Charvátová, která to vyvolala je vyššího věku. Zkuste pro informace pana Kalendu.
Vím, nejste odborník přes elmag ani geologii.
Zkuste to. Jste vědec- učitel.
Mi vadí jen, že celá ekonomika se nepřipravuje na malou dobu ledovou.
Podle mne příjde, bude nám 70.
Grafy paní Charvátové ji ale ukazují. Dozadu i dopředu.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Právě ta korelace
Pavel Brož,2019-08-02 02:14:32
Ale samozřejmě že planety mají vliv na trajektorii Slunce, nicméně na procesy na Slunci probíhající už mají vliv jenom skrze ty slapové síly.
Pokusím se to přiblížit ještě jinak - gravitační síla se od všech ostatních liší tím, čemu se říká univerzálnost působení. Tato univerzálnost spočívá v tom, že všechna tělesa padají v gravitačním poli ve vakuu se stejným zrychlením. Touto vlastností se gravitace liší od všech ostatních sil. Např. pro elektromagnetické pole toto neplatí - ve vnějším elektrickém poli je zrychlení nábojů závislé na jejich velikosti. Oproti tomu v gravitačním poli padají lehká i těžká tělesa stejně rychle.
Díky tomu taky kosmonauti na ISS zažívají pocit beztíže. Jak je to možné, když přece ISS nelétá tak vysoko, intenzita gravitačního pole je ve vzdálenosti, kde obíhá ISS, jenom o málo nižší než na zemském povrchu? Proč se tedy kosmonauti ve stanici vznášejí? Právě proto, že bez ohledu na to, že jsou méně hmotní než ta stanice, tak oni i stanice v gravitačním poli Země padají se stejným zrychlením.
V Newtonovské fyzice jde o triviální důsledek toho, že odstředivá síla působící na obíhající těleso je úměrná téže hmotnosti tělesa, jako síla gravitační na něj působící. Proto se v rovnici hmotnost obíhajícího tělesa vykrátí, a proto na jeho hmotnosti nezáleží. Proto mají stanice i v ní se nacházející kosmonauti stejná zrychlení, a proto tedy kosmonauti zažívají pocit beztíže, protože oni i stanice padají stejně rychle. Obecná teorie relativity, ačkoliv nepoužívá pojmy jako odstředivá síla, dospívá v tomto ohledu k identickým závěrům jako Newtonova gravitace, a to protože základním axiomem převzatým do OTR z Newtonovy gravitace je právě ta univerzalita působení gravitace. Učeněji se tomu také říká princip ekvivalence, a je to první vlastnost, která se u konkurenčních teorií zkoumá, totiž jestli podle těchto teorií různě těžká tělesa ve vakuu padají stejně rychle, nebo různě rychle. A samozřejmě je tato vlastnost opakovaným cílem čím dál přesnějších proměřování – zatím si svou platnost vždycky obhájila.
Tato univerzalita gravitace se promítá i do všech fyzikálních zákonů, a to tak, že pokud nějaký fyzikální děj probíhá např. v laboratoři pohybující se rovnoměrně přímočaře někde ve vesmíru velmi daleko od veškerých těles, tak tento děj musí probíhat úplně stejně např. na té ISS, která ale není daleko od ostatních těles, ani se nepohybuje rovnoměrně přímočaře, ale obíhá po zhruba kruhové dráze. V případě ISS na pozorovaný fyzikální děj působí oproti první laboratoři také gravitační síla Země – jenže pozor, díky univerzalitě gravitace na tentýž děj působí také odstředivá síla, a ta vyruší sílu gravitační. Ačkoliv je tedy ta první laboratoř daleko od vnějších gravitačních polí a pohybuje se rovnoměrně přímočaře, zatímco ta druhá laboratoř (ISS) blízko Země a pohybuje se po kružnici, fyzikální procesy budou v obou probíhat identicky. Přesně to je také důvod, proč se vůči ISS kosmonauti vznášejí, jako by v žádném gravitačním poli nebyli.
Pokud ale zajdeme do mnohem větších detailů, zjistíme, že univerzalita gravitace sice garantuje stejný pohyb těles jako celku, nicméně už negarantuje např. stejné deformační síly. Laboratoř vznášející se daleko od veškerých těles nebude zakoušet žádné deformace svých stěn, jenže ISS takovéto, byť velmi malé, deformace zakouší. Zakouší je v důsledku nehomogenity gravitačního pole – ta část ISS, která je k povrchu Země blíže, se pohybuje v oblasti kde je gravitační pole Země malilinko silnější, než kde se nachází vzdálenější část ISS. Rozdíl těchto sil tu ISS malilinko natahuje ve směru osy ISS – střed Země. Toto jsou právě ty slapové síly. Jsou působené jenom tou nehomogenní částí vnější gravitační síly, a jsou obvykle o mnoho řádů slabší, než je ta homogenní složka. Zatímco ta homogenní složka se dokonale vyeliminuje stejně velkou odstředivou silou, tak ta nehomogenní složka se nevyruší ničím, nemá jak.
Právě zmíněné platí nejen pro pohyb ISS kolem Země. Pokud by ISS volně gravitovala (tj. bez použití vlastního pohonu) po složité trajektorii mezi mnoha planetami, platilo by totéž – kosmonauté by se uvnitř vznášeli úplně stejně jako při obíhání Země, veškeré děje by probíhaly úplně stejně, jako v referenční laboratoři umístěné ve vzdáleném kosmu daleko od jiných těles; ale pozor, opět až na slapové síly, tedy síly působené nehomogenní složkou gravitace měřené v té laboratoři – zatímco v referenční laboratoři by žádné slapové síly nebyly, v té druhé ano.
Nyní už máme pohromadě všechny ingredience, abychom si mohli udělat kvalifikovaný obrázek o tom, jaké síly mohou a jaké nemohou působit na procesy uvnitř Slunce. Slunce si můžeme představit jako jakousi naddimenzovanou laboratoř, která podobně jako ta posledně zmíněná volně gravituje ve vnějším gravitačním poli Jupitera, Země, Venuše a dalších planet. Pohyb Slunce pak samozřejmě není ani rovnoměrný přímočarý, ani kruhový, prostě opisuje všelijaké takové trojlístky, jaké paní Charvátová ráda zobrazuje. O existenci těchto trojlístkových trajektorií není pochyb. Stejně tak jako není pochyb o tom, která složka vnějšího gravitačního pole planet může a která nemůže mít vliv na vnitřní sluneční dynamiku. Stejně tak jako v případě ISS se ta homogenní složka dokonale vyruší s příslušnou odstředivou silou křivočarého pohybu – toto ukázat na několika řádcích je elementární cvičení i pro středoškoláka znalého Newtonových pohybových zákonů a Newtonova gravitačního zákona. To, co se nevyruší, je ta nehomogenní složka, to jsou ty slapové síly.
Jenže tyto slapové síly, jediné síly, které se nevyruší v důsledku univerzality gravitačního zákona, jsou extrémně slabé na to, aby ovlivnily vnitřní sluneční dynamiku, protože s jedenáctiletou periodou mění tlak v nitru Slunce o méně než jednu stamiliardtinu jeho hodnoty (o méně než 10^-11 hodnoty tlaku). Což spolu s jevy jako je sluneční rotace (160 otoček kolem osy za oněch 11 let) dokonale vyeliminuje možnost jakéhokoliv vlivu na sluneční aktivitu.
Takže není pochyb o tom, že planety působí křivočarý pohyb Slunce po oněch trojlístcích (kterýžto pohyb ale paní Charvátová neobjevila, byl znám už astronomům v devatenáctém století, kteří uměli spočítat odchylky gravitujících těles, a dokonce na základě svých výpočtů objevili další do té doby neznámé planety sluneční soustavy). Ano, Slunce se opravdu pohybuje po složité křivočaré trajektorii. To, co už ale není pravda, je že tento složitý křivočarý pohyb má vliv na vnitřní sluneční dynamiku. Ne, nemá, na ní má vliv jen nehomogenní složka gravitačního pole planet, zmíněné slapové síly, a ty jsou příliš slabé.
Z křivočarého pohybu Slunce by se zdálo, že se v důsledku něho se stejnou jedenáctiletou periodou mění i vzdálenost Země od Slunce. K tomuto zdánlivě logickému závěru bychom dospěli tehdy, pokud předpokládali, že za a) se Slunce pohybuje po křivočaré trajektorii kolem těžiště sluneční soustavy se zhruba jedenáctiletou periodou, a za b) že se Země pohybuje po zhruba elipse s ohniskem v těžišti sluneční soustavy s roční periodou. Předpoklad a) je správně, předpoklad b) nikoliv. V čem je předpoklad b) chybný, v té elipse? Nikoliv, ačkoliv v soustavě více než dvou gravitačně vázaných těles se žádné z nich nepohybuje striktně vzato po elipse, tak v případech vnitřních planet s dobou oběhu výrazně kratší než je oněch 11 let je ta elipsa velmi dobrým přiblížením jejich ve skutečnosti poněkud bramborovité oběžné dráhy. Problém s předpokladem b) je v tom, KDE je ohnisko té elipsy – není jím těžiště sluneční soustavy, ale střed Slunce. Důkaz už je o malilinko složitější, než výše zmíněný důkaz o vykompenzování gravitační síly s odstředivou silou křivočarého pohybu, a na rozdíl od předchozího by ho málokterý středoškolák zvládl, nicméně přesto není složitý, a student prvního ročníku vysokoškolské fyziky by ho měl být schopen odvodit na zhruba půl stránce. Podstata je ve tvaru Newtonova gravitačního zákona, ze kterého se dá snadno ukázat, že výslednice Newtonovských gravitačních sil působících např. na Zemi kupodivu nemíří do těžiště sluneční soustavy, ale speciálně v tomto případě (a také v případě Venuše, Merkuru a Marsu) míří do bodu, který je mnohem blíže středu Slunce než těžišti sluneční soustavy. Zjednodušeně řečeno, Země se i se započtením vlivu ostatních planet stále pohybuje zhruba po elipse, přičemž tato elipsa má ohnisko ve středu Slunce, a tato elipsa se v prostoru posouvá zhruba synchronně s křivočarým pohybem Slunce.
Takže pokud zrekapituluji Vaše argumenty a otázky z Vašeho minulého komentáře, dostanu toto:
ad „… v příspěvku nahoře píši, planety mají gravitační vliv na trajektorii Slunce-to je nesporné.“
Souhlas, planety způsobují křivočarý pohyb Slunce kolem těžiště sluneční soustavy. Tento křivočarý pohyb ale neovlivňuje vnitřní dynamiku Slunce, ta je ovlivněna pouze slapovými silami planet, a ty způsobují jedenáctileté variace tlaku ve Slunci o méně než 10^-11 jeho hodnoty. Rotace Slunce pak spolehlivě zlikviduje jakékoliv případné rezonance, které by mohly v průběhu miliónů let hypoteticky zesilovat ty zanedbatelné oscilace tlaku.
ad „Slunce jim to vrací jako elektromagnetický zdroj ( vlnění se šíří se rychlostí světla).“
Samozřejmě, a tou nejpodstatnější složkou elektromagnetického vlnění přicházejícího ze Slunce je optické záření plus podstatně menší část z infračerveného a ultrafialového spektra. Právě toto záření ovlivňuje klima. Energetický příkon natož silový vliv dalších složek elektromagnetického spektra, jako je třeba rentgenové záření, gama záření, nebo záření na rádiových vlnách, už je tak zanedbatelné, že je to jako porovnávat rozjetou lokomotivu a běžícího mravence a spekulovat, jestli ten mravenec lokomotivu přetlačí. Co se týče variability optické části slunečního záření, tak ta záleží na dvou hlavních faktorech – změna vzdálenosti od Slunce a cyklus sluneční aktivity. Změna vzdálenosti od Slunce není křivočarým pohybem Slunce kolem těžiště nijak významně ovlivněna, protože Země stále obíhá po zhruba elipse s ohniskem ve středu Slunce, nikoliv s ohniskem v těžišti sluneční soustavy. Sluneční cyklus existuje, má shodou okolností jedenáctiletou periodu podobně jako má jedenáctiletou periodu konjunkce Jupiter-Země-Venuše, nicméně jedná se jen o náhodnou shodu čísel, protože vliv slapových sil Jupitera, Země a Venuše je na Slunci příliš slabý, než aby ovlivnil vnitřní sluneční dynamiku.
ad „Jaký je vliv na Planety? Nikdo to neví, protože elktromagnetické vlny Slunce nejsou zmapovány. Jen je nějaký předpoklad.“
Elektromagnetické vlny Slunce jsou velice dobře zmapovány prakticky v celém elektromagnetickém spektru, kromě optického záření pozorovaného v hvězdárnách existuje také celá řada vysoce přesných pozemních i kosmických detektorů gama záření, rentgenového záření, ultrafialového záření, infračerveného záření i rádiového záření. Vaše druhá a třetí věta svědčí o Vaší naprosté neznalosti toho, co všechno se tady na Zemi postavilo a co všechno se vyslalo na sondách do kosmického prostoru. Vliv elektromagnetického záření na planety je přímý radiační – planety nejsou antény, jejich rozměry o mnoho řádů převyšují velikosti vlnových délek záření přicházejícího ze Slunce – z tohoto záření se část absorbuje už v atmosféře planet, zbylá část pak na povrchu planet, pokud nějaký mají. V obou případech se toto přicházející záření nakonec mění na teplo.
ad „Co udělá zesílení-zaslabení EM vlnění se Zemí?“
Udělá to, že ji oteplí více (v případě zesílení) nebo méně (v případě zeslabení). Což je sice triviální závěr, nicméně platný. To, že variace příkonu energie získávaného ze Slunce ovlivňuje klima není nic nového. Přesto tyto variace nejsou v grafech teplot prakticky vůbec rozpoznatelné, holt evidentně je klima systémem ovlivňovaným mnoha faktory a mnoha zpětnými vazbami s navzájem odlišnými hodnotami zpoždění (např. různě dlouhé periody i jevů jako je El Nino kontra oscilace v okolí Sahary atd.).
ad „Co to dělá s tvorbou oblačnosti? Víte jak vzniká oblačnost? Teorie?“
Meteorologové Vám rádi vysvětlí, že o vzniku oblačnosti se toho dnes ví kupodivu velice hodně. Drobné variace přicházejícího záření ze Slunce udělají s oblačností přesně to, co se dá očekávat od příslušného zvýšení teploty Země – vypaří se více vody z oceánů a bude proto kolovat více vody v atmosféře, proto bude i více oblaků.
ad „Co to dělá s dynamem Země?“
S dynamem Země to neudělá vůbec nic, už jenom proto, že do té hloubky mohou částečně proniknout maximálně tak elektromagnetické vlny o vlnové délce tisíc kilometrů a delší. Takovýchto elektromagnetických vln generuje Slunce tak strašlivě málo a o tak zanedbatelně malé celkové energii, že je to opět jako porovnávat síly mravence a rozjeté lokomotivy.
ad „Co udělá se sopečnou činností?„
Se sopečnou činností to opět neudělá vůbec nic. Pan Kremlík sice v mnou dříve odkazovaném článku zde na oslu horoval pro tento vliv, ale pan Kremlík nemá fyzikální vzdělání, on je – spíše – fyzikální fanda. Mě se třeba osobně líbí, že v jím zveřejňovaných statistikách tepe četné klima-alarmistické nešvary, nicméně jakmile se pustí na pro něj hodně tenký led posuzování různých spektakulárních fyzikálních teorií a hypotéz, ať už je to zde diskutovaná teorie o souvislosti slunečních inerciálních pohybů a zemského klimatu, anebo hypotéza (spíše šílená domněnka) o vlivu slunečního záření na vulkanismus Země, tak tam to končí v lepším případě jako trapas, v horším jako komedie.
Mimochodem, nejsem vědec ani učitel. A ač jsem klimaskeptik (ne že bych pochyboval o současném oteplování, pouze jsem přesvědčen, že klima má svou vlastní dynamiku, která je neskonale složitější než je běžně prezentováno), nesejdu se s Vámi v pohledu na to, kdy ta doba ledová přijde. Určitě ne až nám bude 70 let, klidně se s Vámi pak sejdu, otevřeme si dobré víno, pro dokreslení atmosféry si můžeme pozvat i tu Grétu jako je na titulní stránce Reflexu z minulého týdne, nicméně ten padající sníh tam nebude, teda pokud to nebude v zimě. Věřím, že doba ledová přijde, ale až mnoho století, možná i tisíciletí po nás.
Přeji hezký den.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Právě ta korelace
Petr V,2019-08-02 10:49:55
Pavle díky za přednášku o gravitaci, která byla zajímavá, nic nového ale nepřinesla, jedná se nám totiž vliv planet na magnetické pole Slunce a jeho vliv na sluneční soustavu.
Patrně jste přehlédl:
Sluneční cyklus není 11 let, ale 11,07 let, což právě upřesnil pan Desmoulis-Na rozdíl od nás rozumí elektromagnetismu:
https://jpdesm.pagesperso-orange.fr/sunspots/sun.html
Pan Desmoulis se podíval na Slunce jako na obří kulaté dynamo, které se právě přepolovává vlivem gravitace těchto 3 planet- tj. se změní vodivé vrstvy ve Slunci.
Vliv gravitace Planet na Sluneční dynamo je nesporný.
Není pravda, že EM pole slunce je podrobně dokumentováno a to z jednoho důvodu. Pro měření EM pole máme sledovací bod planetu Zemi a sondy na oběžné dráze, tj. sondy Ulysses, WIND, POLAR a jejich pokračovatel SDO a dále sondy Stereo A,B, které putují okolo a za Slunce v rovině ekliptiky. SOHO létalo na polární dráze Slunce. Patrně měří data i sonda Parker Solar Probe i když její úkol je jiný. Všehovšudy jsou to 3 body v prostoru, kde se měří proměnnost EM pole on line a jen po dobu funkce sond.
Magnetické pole Slunce se siločárami je ale prostorová záležitost. Nedokážete rozsypat v prostoru žel. piliny a pak jen sledovat siločáry, jako to udělal Faraday. Tzv Parkerova spirála je jen teorie: https://en.wikipedia.org/wiki/Interplanetary_magnetic_field
Takže tvrdit, že máme EM pole Slunce zdokumentováno je velice naivní.
Neříkám, že vím, že to tak je- že Slunce má vliv na oblačnost případně sopečnou činnost , jen souvislost mezi grafy paní Charvátové a vývojem klimatu je více než náhodná.
CO2 je bohužel jen výmysl klimatologů, aniž by sledovali, že CO2 roste vždy s oteplením, tudíž je jen doprovodným jevem oteplení. Patrně se jedná o vyšší únik Metanu z moří a následný jeho rozklad na CO2 vlivem UV.
Ještě přikládám odkaz na článek, který mne zaujal:
https://phys.org/news/2019-05-corroborates-planetary-tidal-solar.html
Vědci z Drážďan vyslovili hypotézu, že dochází na Slunci k Rayleigh–Taylor instability.
https://en.wikipedia.org/wiki/Rayleigh%E2%80%93Taylor_instability
Tomu už vůbec nerozumím, ale zaujalo mne to s ohledem na to, že opravdu nevíme, co se ve Slunci děje.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Právě ta korelace
Pavel Brož,2019-08-03 00:13:49
Ad „Vliv gravitace Planet na Sluneční dynamo je nesporný“.
Už jsem vícekrát napsal, gravitační síla planet na sluneční vnitřek působí. Neovlivňuje ji ale celá tato síla, protože homogenní složka se vyruší – elementární to důsledek Newtonových pohybových zákonů a Newtonova gravitačního zákona. Pouze ta nehomogenní složka – slapové síly – variuje tlak ve Slunci o méně než stamiliardtinu jeho hodnoty a to navíc během dlouhatánské periody 11 let.
Můžeme si to ilustrovat na tomto příkladu – dejme tomu že nějaký prospektor objeví v lese zvodeň, na které leží tisícitunový žulový balvan, řekněme tvaru kvádru o základně 10x10 metrů a výšce 4 metry. Balvan téměř dokonale utěsňuje vodu pod ním, ta má ale tak velký tlak, že ho dokáže nadzvedávat a na jednom místě vyvěrat ven. Prospektorovi se časem podaří velice přesně změřit kolik kubíků vody každý rok vyteče z tohoto zřídla, a po půl století měření zjistí, že každý jedenáctý rok je toto množství o několik promile menší. Hledá příčinu, a zjistí, že každý jedenáctý rok po tom tisícitunovém balvanu přeleze několik milimetrů dlouhá ploštice o hmotnosti jedné setiny gramu.
„Heuréka“, zvolá prospektor, „záhada objasněna“. Marně mu kritičtěji přemýšlející kolegové říkají, že ta ploštice zvýší tlak na to zřídlo o pouhou stamiliardtinu hodnoty tlaku, kterým už na to zřídlo působí ten balvan. „Vliv hmotnosti ploštice na vydatnost zřídla je nesporný“, nenechá si vymluvit své přesvědčení prospektor.
Takže ano – vliv gravitace planet na sluneční dynamo je sice nesporný, ale je to stále jenom to kolísání o stamiliardtinu tlaku ve Slunci s periodou jedenáct let.
Ad odkaz na soukromý výzkum pana Jean-Pierre Desmoulinse, dal jsem si tu práci přelouskat ty jeho stránky na tom Vašem odkaze https://jpdesm.pagesperso-orange.fr/sunspots/sun.html . Pan Desmoulins dost možná může být mnohem lepším odborníkem na elektromagnetismus, než my dva, ale gravitaci evidentně rozumí jako koza petrželi. Nikde na jeho stránkách není odvozena skutečná (nikoliv jen relativní) velikost slapových sil a porovnání této velikosti s velikostí tíhového zrychlení na Slunci – právě z tohoto porovnání se totiž dá odvodit, že ten tlak variuje o pouhou stamiliardtinu jeho velikosti. Pan Desmoulins nikde, zdůrazňuji nikde, neuvádí skutečnou velikost slapových sil. Je potom s podivem, že bez znalosti tohoto naprosto klíčového čísla rozvíjí sáhodlouhé spekulace založené především na hledání korelací mezi sluneční aktivitou a periodicitou konjunkcí Jupiter-Země-Venuše. Je to naprosto totéž, jako by náš prospektor vůbec nevěděl a ani by ho to nezajímalo, kolik váží ta ploštice a kolik ten žulový balvan, ale spokojil by se s tím, že tam každých jedenáct let ta ploštice přeleze, a vynášel by to do grafů.
Co se týče článku https://phys.org/news/2019-05-corroborates-planetary-tidal-solar.html, tak ten jsem četl už dříve, komentovat to nelze jinými slovy, než která už použil pan Kalenda v diskuzi s Vámi, kterou jste výše citoval:
„Ten nový článek k tomu jen dodal silně spekulativní Taylorovu nestabilitu slunečního dynama.“
Ano, silně spekulativní, vidím to úplně stejně.
Jinak ta Taylorova nestabilita je ve své podstatě nestabilita, jaká se projevuje např. tehdy,když se z nějakého důvodu navrství těžší kapalina nad lehčí. Je jasné, že takový stav je nestabilní a dříve či později ta lehčí kapalina probublá nahoru a ta těžší dolů. Je dost těžké si představit, že takovéto navrstvení vzniká ve Slunci, teorie o Taylorově nestabilitě slunečního dynama myslím do problematiky vnáší mnohem více nových nepodložených předpokladů než kolik původních předpokladů vysvětluje.
Ad „… díky za přednášku o gravitaci, která byla zajímavá, nic nového ale nepřinesla, jedná se nám totiž vliv planet na magnetické pole Slunce a jeho vliv na sluneční soustavu.“
Jediný vliv planet na magnetické pole Slunce může být skrze vliv jimi působených slapových sil na sluneční dynamo, což je čistě gravitační interakce. A tento vliv je strašně slabý. Žádný přímý vliv mezi gravitací a magnetismem neexistuje, protože gravitace s magnetismem přímo neinteraguje! Gravitace může ovlivňovat magnetismus pouze nepřímo, tím, že mění rozložení hmoty, a pokud je tato hmota nabitá a pohybuje se, mění se tím i magnetické pole generované touto pohybující se nabitou hmotou. Na magnetické pole Slunce by čistě hypoteticky mohlo ještě působit magnetické pole planet, jenže magnetické pole planet má na povrchu Slunce (natož pak uvnitř něj) ještě mnohem slabší vliv, než jaký mají ty slabounké slapové síly.
Mimochodem, periodu konjunkcí Jupiter-Země-Venuše opravdu jako první neodvodil pan Desmoulins, to bychom dělali z mnoha generací astronomů za poslední nejméně dvě století úplné blbce, přesná délka periody této konjunkce jim bezpochyby byla známa jak z pozorování, tak z výpočtů.
Jsem sice klimaskeptik, a to z důvodu, že fosilní i geologické záznamy ukazují, že klima se během stamiliónů let chovalo kolikrát velice chaoticky, zdaleka ne vždy teploty korelovaly s CO2 v atmosféře, a bezesporu zde muselo hrát roli mnohem více podstatných faktorů (z nichž všech zmiňme jen Milankovičovy cykly a rozmístění kontinentů), než na kolik jich dnes klimaalarmisté zredukovali. Nicméně CO2 není jen výmysl klimatologů. Lidská produkce CO2 je známá, a stejně tak je známo, že v dnešní době tvoří asi 3 procenta přírodního koloběhu CO2. Za dobu od počátků průmyslové revoluce to opravdu tak nějak koresponduje s tím, jak za tu dobu koncentrace CO2 v atmosféře narostla, viz https://www.esrl.noaa.gov/gmd/ccgg/trends/co2_data_mlo.html. Přesněji řečeno, ta koncentrace v CO2 v atmosféře neroste až tak rychle, jak by měla, pokud by se z atmosféry žádný lidmi dodaný CO2 zase nedostával pryč – je tedy evidentní, že podstatnou část z lidského příspěvku CO2 umí příroda „zkonzumovat“ (naštěstí). Dodnes nezodpovězenou otázkou nicméně je, zda by ta koncentrace CO2 stoupala i kdyby žádná průmyslová revoluce nebyla nebo dokonce pokud bychom dodnes bydleli v jeskyních, křepčili kolem ohně a sáli morek z dlouhých dutých kostí. To dneska nikdo neumí říct, každopádně z fosilních a geologických záznamů s jistotou víme, že koncentrace CO2, a s ní i teplota, uměly v minulosti zničeho nic začít růst i když tu ještě žádní lidé nebyli. A přesně to je důvod, proč jsem klimaskeptikem, ne proto, že bych nevěřil na vliv CO2 na klima, natož že bych považoval CO2 za pouhý výmysl klimatologů.
To že nevíme, co se ve Slunci přesně děje, a jaký je adekvátní model vnitřní sluneční dynamiky, je bezesporu pravda. Ovšem divoké spekulacemi a la Taylorova nestabilita slunečního dynama, natož pak vliv slapových sil planet na sluneční aktivitu, tu naši neznalost sluneční dynamiky opravdu nevyléčí.
Re: Zajímavé počtení je práce paní Charvátové
Pavel Kalenda,2019-10-23 17:50:07
To all:
1) Můj náhled na to, proč dosud neumíme vysvětlit vztah mezi polohami planet, Galaxií a Sluncem na jedné straně a sluneční aktivitou na straně druhé vychází z omezenosti našeho poznání fyziky a fyzikálních zákonů. Pavel Brož zde vzpomínal gravitační zákon a princip ekvivalence. Gravitaci jako takovou ale známe jen v prvním přiblížení - a to přiblížení je lineární. Ihned ve druhém přiblížení, pokud započteme skutečné rozměry těles, která na sebe působí, tak dostaneme slapovou interakci, která sice už není lineární (~m/r3), ale pořád se dá počítat lineárním součtem dílčích příspěvků (např. Tamurův rozvoj slapového pole). Když budeme uvažovat o prostorové disproporci mezi těžištěm a geometrickým středem u rotujícího tělesa, pak nastupují elektromagnetické efekty, které popsal například Jovan Djurič: http://jovandjuric.tripod.com/
Pokud ale připustíme, že mohou existovat i nelineární efekty u gravitace, tak se dostaneme za hranici našeho poznání. Některé z těchto efektů byly popsány na konferenci v Praze minulý týden: https://science21.cz/conference/?page_id=63
Proč by potom Slunce nemohlo reagovat na polohy planet tak, jak to popsala Dr. Charvátová?
Jak už zde napsal Petr V., my s kolegy jsme detekovali 9. planetu v naší Sluneční soustavě na základě pohybu Slunce okolo těžiště SS. Sluneční aktivita pak obsahuje cykly, které jsou důsledkem oběhu jednotlivých planet (zejména Ju, Sa a Ur) okolo barycentra a jejich konjunkcí a opozicí vůči Slunci (z pohledu barycentra). Celá SS má střední rotační periodu cca 25,14 a vůči ní je Jupiter v opozici a nebo konjunkci se Sluncem každých cca 11 let. Když bychom ale vzali pouze známá tělesa ve SS, tak bychom zjistili menší střední rotační periodu. Odtud jsme už v roce 2006 odhadli, že musí ve SS existovat další planeta: http://stara.suh.sk/obs/slnsem/18css/kalenda.pdf
Dnes ji našli i Brown a Batygin na základě synchronizace orbit TNO. Přeme se už dnes jen o hmotnost (nám vychází 1,5 - 2,5 mZemě a jim 5 - 10 mZemě), orbitální periodu (nám vychází 17800 let +-150 let) a polohu. Hmotnost jsme publikovali např zde: https://www.researchgate.net/publication/328192335_Odhad_hmotnosti_IX_planety_na_zaklade_slunecni_aktivity_Estimation_of_the_mass_of_the_Planet_IX_based_on_solar_activity
2) Můj náhled na sluneční aktivitu je obdobný náhledu na roční období. Tak, jako se střídají jaro-léto-podzim a zima díky sklonu rotační osy Země a oběhu okolo barycentra SS, tak se v klimatu střídají teplá a chladná období. Nejznámější jsou Milankovičovy variace, které jsou odrazem změn parametrů orbity Země, tedy zejména excentricity ~ 100000 let a sklonu osy Země ~ 40000 let. Protože Země spěje do dalšího glaciálu v geologicky blízké budoucnosti, tak s tím nic nenaděláme. Před několika milióny let byla koncentrace CO2 na koncích interglaciálu vyšší než dnešní a přesto přišly další glaciály ještě hlubší a delší: http://math.ucr.edu/home/baez/temperature/5Myr.png
Generelně ale klesá průměrná teplota na Zemi po celou dobu kvartéru. http://math.ucr.edu/home/baez/temperature/
Toto vše souvisí hlavně s osvitem Země.
Máme zde i kratší cykly, například 60-leté, které jednoznačně souvisí se změnou středního výkonu Slunce. Co je zajímavé, tak například excentricita orbity Jupitera má úplně stejnou periodu i časy extrémů: https://www.portoconference2018.org/uploads/1/1/7/3/117342822/9._scafetta.porto.2018.pptx
https://www.portoconference2018.org/presentations.html
Máme zde ale i mnohem delší cykly, například 150 mil. let. A i v tomto případě dobře korelují chladná klimatická období s vysokou horotvornou aktivitou: https://www.researchgate.net/publication/331082713_Phanerozoic_Climate_and_Vertical_Tectonic_Cycles
Perioda 150 mil. let není náhodná a odpovídá oběžné době SS okolo jádra naší Galaxie.
3) Vulkanická aktivita - je poslední fází geologické aktivity: https://www.researchgate.net/publication/258989441_The_relationship_between_volcanic_and_seismic_activity
Takže i ta má podobné cykly, jako seismická aktivita. O 150 mil. letém cyklu jsem psal výše. 11-letý cyklus byl pozorován na bahenních sopkách v Azerbajdžánu (E. Khalilov). 22-letý cyklus byl pozorován na datech z Kalifornie: https://www.researchgate.net/publication/287366026_Tidal_and_non-tidal_frequencies_found_in_the_seismicity_of_California
Na datech z Islandu a Jižní Ameriky byla jasně patrná kombinace několika cyklů: https://www.researchgate.net/publication/328268483_Kalenda_Volcano_poster2ppt
Vrchol vulkanické aktivity by měl být do roku 2020.
4) Klima není přímým odrazem sluneční aktivity (kromě krátkodobých cyklů do 30 let), ale klima je, podle naší analýzy, odrazem akumulované energie v Zemi, kterou Země opět uvolňuje do kosmického prostoru jako ORL (Outgoing long-wave Radiation). Je to obdoba měření teploty lidského těla, kterou neměříme uvnitř, ale na povrchu. Tedy integrál sluneční aktivity prohnaný přes zemskou kůru s poločasem vyzařování 270 let velice dobře koreluje (r~0.87)jak s klimatem, tak i výškami hladin oceánů: https://www.researchgate.net/publication/330225187_Calculation_of_solar_energy_accumulated_in_the_continental_rocks
Z výpočtu vyplývá, že když dosadíme odhady nějaké sluneční aktivity do roku 2100, jsme schopni velice přesně odhadnout, jak se zachová OLR, tedy klima.
Filozofie pro a proti
Ondra Orság,2019-07-29 19:58:27
Ať už globální oteplování je či není, který z těchto přístupů přinese více plodů do budoucna? Nebylo by lepší zajímat se o ekologii a klima obecně a ne jen za předpokladu, že už to jde do kopru? Kdyby najednou přišla opravdu ekologická krize, ať se nemusíme omezovat, jak už dnes někteří radikální zelení kážou, ale máme ready funkční řešení, bez toho abychom museli brzdit trh? To co mi přijde morálně špatný je strašení lidí a ideologický fanatismus, který nejspíš je na obou stranách, ale jinak nevím co je zásadním ziskem toho, že budeme říkat, že globální oteplování je fikce.
Re: Filozofie pro a proti
Turby Ho,2019-07-29 21:40:37
Nikdo ze "skeptiku", pokud vim, nikdy netvrdil a netvrdi, ze globalni oteplovani je fikce. Pokud existuje globalni ochlazovani (glacial), musi zcela logicky existovat i globalni oteplovani po dobach ledovych. A podle dostupnych dukazu se stale nenachazime na vrcholu soucasneho interglacialu. Tudiz je zcela prirozene, ze ke globalnimu oteplovani dochazet proste musi at se nam to libi nebo ne.
Zasadni otazkou zde je jestli oteplovani predstavuje rizika, ktera prevazi vyhody optima. Pokud vim, tak dosud vsechny civilizace rostly v dobach teplotnich optim a zanikaly v dobach teplotnich minim. Globalni oteplovani (optimum) obvykle umoznuje rust civilizace. Alespon do doby nez prijde dalsi chladna perioda, kdy se civilizace obvykle zhrouti nebo transormuje (krize).
Byt se nam to treba ted v CR nezda realne, optima jsou z globalniho hlediska hojnejsi na srazky. Napriklad pri zvyseni teploty severni polokoule dochazi k posunu monzunu vice na sever a napriklad sahara se zazelena a je plna rek a jezer.
Re: Re: Filozofie pro a proti
Ondra Orság,2019-07-30 15:44:22
Jedna z největších hlásných trub vysmívající se a zapírající globální oteplování je Donald Trump.
Jeho "globální oteplování není, protože je dneska fakt zima" je pověstné.
Pokud je existence civilizace závislá na počasí, tak snad má smysl se zabývat klimatem a možnými způsoby řešení a neignorovat tenhle obor, jen protože nám to aktuálně neškodí.
Re: Filozofie pro a proti
Milan Štětina,2019-07-30 08:42:45
Celý klimaalarmismus má podle mě několik aspektů:
-vytvořil nějaké penězovody - někteří klimaalarmisti na tom prostě zbohatli, někteří přes ovládání těchto penězovodů ovládají osudy mnoha lidí, což určitým lidem dělá ohromnou radost
-vytvořilo se nové náboženství/ideologie, což po odklonu od tradičních náboženství a po konci studené války vyplňuje ideologické vakuum; pro udržení jakékoliv skupiny (např. státu) je nutné mít nějakou společnou myšlenku na které se všichni více méně schodují a podporují ji svými činy, jinak se skupina rozpadne
-z pohledu vůdce je výhodné medializovat problém, který není nebo je nevýynamný, pak nic neudělat jen to přestat medializovat a o něco později se bít v prsa jak jsem to skvěle vyřešil; navíc to odvádí poyornost od skutečných problémů
-pro rudozelené "vůdce" v celé evropě je to velmi výhodné - jsou to většinou lidé, kteří nic moc nedokázali, o to více radí ostatním, co mají dělat, resp. slintají blahem, když jim své výplody mohou nařídit.
Re: Re: Filozofie pro a proti
Ondra Orság,2019-07-30 15:31:25
Upřímně to mi zní jako těžká konspirace.
- Že by se zakazovači slápek a tyčinek do uší mohli finančním profitem stavět proti USA, Indii a Číně, kterým ekologické limity jsou proti srsti?
- Zásadní trhlina, tohle přece společnost rozděluje, viz, třeba různorodé články na oslu :)
- Ekologie je v rámci desetiletí, takže tohle není reálné.
- Nálepkování, předpoklady, nuda...
Re: Re: Re: Filozofie pro a proti
Pavel Kalenda,2019-10-24 12:32:55
Máte asi pravdu, že je to těžká konspirace, ale abyste se dostal do reálu, stačí si přečíst například tento článek:
https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/svet-ta-skutecne-nepohodlna-pravda.A191021_214954_p_zahranici_wag
nebo Kremlíkovu knížku Obchodníci se strachem
Klementinum není kvalitní řada
Petr V,2019-07-29 19:42:51
Nejprve jezuité měřili 39 m nad zemí ve věži, poté ve cca 6,5 m výšce ve dvoře- měření je tam dodnes, po napuštění štěchovické přehrady a vypouštění vody zespodu nádrže přestala vltava zamrzat, což změnilo celoroční průběh, tak začali brát upravená data z meteostanice Letiště- Ruzyně, což je náhorní plošina s úplně jiným mikroklimatem a teplotním průběhem nežli má Praha. I s ohledem na dopravu, topení apod.
Nejdůležitější jsou pro historii teplot měření z ledovcových jader a vrty usazenin.
Mnohokrát se probíralo, že zvýšení obsahu CO2 ve vzduchu jde souběžně s oteplováním a to bylo v době, kdy lidé tady tesali pazourkama. Je to pravděpodobně vyšším únikem metanu z moří a permafrostu, který se rozkládá na vzduchu vlivem UV na CO2. Člověk něco přidává, ale je to malá část.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Proxy_data
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sklen%C3%ADkov%C3%A9_plyny
Vedro v Paříži
Viktor Ilkor,2019-07-29 19:30:49
Nemyslím si, že je rozumné zaoberať sa porovnávaním teplôt získaných z jedného či niekoľkých európskych miest. Z hľadiska zemegule ide o absolútne nepatrný kúsok jej plochy a nepodstatné údaje o teplote. Stačí sa pozrieť na väčší glóbus a každej priemerne inteligentnej osobe by to malo byť jasné.
O vývoji klímy na zemi jasne vypovedajú údaje získané napr. z družíc (NASA a i.) a obrázky zaľadnenia Grónska, Arktídy a Antarktídy, teplôt vzduchu v Alpách atď. Tie už majú väčšiu výpovednú hodnotu. Taktiež údaje o suchu vo viacerých častiach sveta, ktoré sú alarmujúce. Ale načo viesť vášnivé diskusie o tom, či sa klíma na zemi mení k horšiemu či lepšiemu, keď fakty a zdravý rozum napovedajú, že globálna klíma sa otepľuje a že už dávno bolo treba niečo robiť. Ale kým sa nespamätajú "veľkí hráči" - USA, Čína, Rusko, spolu s EÚ a ďalšími štátmi sveta, my, čo je nás iba toľko, koľko je ľudí v jednom čínskom meste, nič nezmôžeme.
Strašenie neodbornými článkami (čo niektorí novinári priam obľubujú) je kontraproduktívne. Klíma na zemi je natoľko závažná záležitosť, že by bolo namieste, aby sa k nej vyjadrovali hlavne seriózni a skúsení klimatológovia a predkladali vládam rozumné a reálne návrhy na riešenie. Napr. zalesniť čo najväčšie plochy v každom štáte. Voči tomu snáď nebude mať nikto námietky (najmä pri porovnaní údajov o zalesnenom povrchu krajín spred 50-70 tich rokov a v súčasnosti).
Pokiaľ sa ľudia budú správať egoisticky (hlavne že sa teraz máme "dobre", čo nás po budúcnosti), naše deti a hlavne vnúčatká si to riadne odskáču. My tu už nebudeme, keď budú na našu generáciu spomínať (hromžiť) ako my na predošlé - ale im to pomôže iba tak, ako nám hromženie na pomýlených a zmanipulovaných Nemcov, Talianov či Japoncov v dobe nacizmu, ale aj nás v dobe socializmu a pod. Viac pokory pre prírodou a úcty k nej a k budúcemu životu by ľuďom nezaškodilo...
Re: Vedro v Paříži
Turby Ho,2019-07-29 22:04:46
"O vývoji klímy na zemi jasne vypovedajú údaje získané napr. z družíc (NASA a i.) a obrázky zaľadnenia Grónska, Arktídy a Antarktídy, teplôt vzduchu v Alpách atď. Tie už majú väčšiu výpovednú hodnotu."
Byl jednou jeden viking jmenem Leif Eriksson, ktery objevil a osidlil Greenland. Nazev, bych rekl, ze mluvi sam za sebe. Prichodem male doby ledove osidleni Greenladu prakticky zaniklo jelikoz uz to nebyl Greenland. A stale neni, tudiz jeste neni tak teplo jako bylo na severu pred nedavnem - pred pouhymi 1000 lety :)
Re: Re: Vedro v Paříži
Florian Stanislav,2019-07-30 23:02:31
Asi byste si měl napřed přečíst hesla Leif Eriksson ( ten objevil Ameriku 1002) a Erik Rudý (ten objevil Grónsko asi 982 a kvůli přilákání dalších osadníků ho nazval Zelená Země).
Grónsko bylo opuštěno hlavně proto, že za třicetileté války ztratilo podporu domovské země.
Globální teploty holocénu
http://blog.idnes.cz/blog/7317/253287/klima02.jpg
mají mnoho výkyvů podle lokalit a času a před 1000 roky byla modrá křivka Grónska (to je ta, co má před 8 000 roky lokální maximum) níž, než vodorovnou čarou uvedený rok 2004. A to po 2004 následovalo 13 ještě teplejších roků, nejteplejší 2016 ještě O,36°C nad rokem 2004.
Turby Ho,2019-07-29 17:23:40
Tak ono srovnavat teploty pred 100 lety a dnes v "tepelnem ostrovu" s nynejsim prikonem okolo 297,318TJ /2011/ (nemam ale poneti jak byl udaj ziskan a co vsechno obsahuje - nezkoumal jsem) je uz samo o sobe dost diskutabilni.
A kdyz jeste zapocitam vyzname vyssi podil "horkych" ploch ke "studenym" plocham /zelen/ (Pariz byla navic znacne mensi), ocekaval bych nyni teploty vyssi nez ty, ktere jsou dnes oznacovany za "rekordni".
To same plati o mereni v Klementinu a vsech ostatnich "mestskych" stanicich. Udaje pred 100 lety s dnes proste nelze zodpovedne porovnat pokud neni teplototni narust diky tepelnemu ostrovu korigovan.
https://sites.uoit.ca/sustainabilitytoday/urban-and-energy-systems/Worlds-largest-cities/energy-and-material-flows-of-megacities/paris.php
Graf Klementina do 2018 a maxima
Florian Stanislav,2019-07-29 14:20:32
Na odkaz
http://zmeny-klima.wz.cz/Klementinum-teploty-1770-2018.jpg
a
http://zmeny-klima.wz.cz/Klementinum-teploty-1770-2018-graf-data-trendy.xlsx
jsem dal data a grafy Klementina, neoficiálně od 1770 , oficiálně od 1775 do posledního roku 2018.
Lokální maxima rok 2000 - 12,0°C, 2007 - 12,1°C, 2014 -12,5°C, 2015- 12,5°C, 2018- 12,8°C.
Graf v článku končí do roku 2005 (?). A proč?
Re: Graf Klementina do 2018 a maxima
Richard Vacek,2019-07-29 15:25:33
Možná se autor oteplování bojí. A přitom loni se mi poprvé podařilo zvládnout dvě úrody brambor. Letos to pokazilo chladnější jaro, ale stále žiji v naději, že oteplování bude pokračovat i nadále. Ten růst produkce potravin je zajisté z části též díky CO2 a vyšším teplotách. Jen produkce obilovin za 60 let vzrostla 4x při zvýšení osetých ploch o pouhých 40%
https://www.google.com/publicdata/explore?ds=d5bncppjof8f9_&ctype=l&strail=false&bcs=d&nselm=h&met_y=ag_prd_crel_mt&scale_y=lin&ind_y=false&rdim=region&ifdim=region&tdim=true&ind=false
Re: Re: Graf Klementina do 2018 a maxima
Florian Stanislav,2019-07-29 22:04:25
Žasnu, to jsou bramborové argumenty. A co jablka a třešně? Loni spoustu a letos velmi málo. A CO2 nám roste a je hezky teplo.
Produkce obilí od 60 . let roste díky intenzifikaci zemědělství, zavlažování, nové odrůdy ( suchu odolnější pšenice vyšlechtěná díky ozařování, což je i nadále dovoleno, a předaná z USA zdarma Indii, GMO kukuřice atd. Místa exportu obilí vysychají ( středozápad USA a k Mexiku, Argentina, Austrálie). Pěstovat obilí se dá tam, kde je půda a vláha, že se oteplí na Sibiři a bude víc CO2 úrodě nepomůže.
Když už nějaké grafy a údaje z Klementina, tak aktuální a o něčem.
https://www.novinky.cz/pocasi/511565-nynejsi-oteplovani-nema-v-poslednich-2000-letech-obdoby-argumenty-skeptiku-uz-podle-vedcu-neobstoji.html
"V pražském Klementinu se měří teplota od roku 1775. Od roku 1989 do současnosti je na této stanici v platnosti 181 teplotních rekordů, to je skoro polovina ročních teplotních rekordů za celých 244 let měření. Nejvíce (24) je jich z ledna, což je dáno i působením města jako tepelného ostrova, nejméně (6) pak ze září.
Čísla mluví jasně: v Klementinu bylo v letech od 1900–1919 naměřeno v červencích celkově 24 tropických dnů, což je dnes skoro standard pro jediný červenec, viz červenec 2006 s 21 tropickými dny. Dnešních 30 °C tak odpovídá 26 °C před sto lety."
Zdroj: Dagmar Honsová, Meteopress
zaujimava doba
Michal Kytka,2019-07-29 13:54:02
Zijeme v zaujimavej dobe. Podla roznych vyskumov zijeme v dobe ked ma dopadnut asteroid podobny ktory vyhubil dinosaurov, dalej ma vybuchnut sopka pod yellowstone ktora viac menej tiez ma sposobit globalnu katastrofu, zasmradzujeme klimu cim menime jej podobu a to nas ma tiez viac menej globalne znicit, ma prist solarna burka ktora nas ma uvrhnut do stredoveku, ma nas znicit gama vytrisk z umierajucej hviezdy. Clovek aby sa bal az zaspavat ci sa vobec zobudi do dalsieho dna. A to este kazdy rok citam o tisic rocnej zime. Vsetky tieto studie mi pridu ako vyplody hypochondra ktory sa prilis sleduje. Tym nechcem povedat ze nemame robit nic lebo ziadna hrozba neexistuje ale toto strasenie denno denne z medii ktore prekrucaju fakta ma uz unavuje. Jednoducho veci sa deju a my sa musime len a len prisposobovat to je hnaci motor evolucie.
Re: zaujimava doba
Martin X,2019-07-29 19:02:16
Ten asteroid sa na chvilu odklada:
Zemi těsně minul stometrový asteroid, astronomové si ho všimli na poslední chvíli
https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/2880125-zemi-tesne-minul-stometrovy-asteroid-astronomove-si-ho-vsimli-na-posledni-chvili
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
