Chorvatské městečko Bale (či italsky Valle d’Istria), nedaleko kterého byl v 90. letech objeven fosilní materiál dosud jediného formálně popsaného chorvatského dinosaura. V roce 1998 byl tento menší rebachisauridní sauropod pojmenován jako Histriasaurus boscarollii, tedy doslova „Boscarolliho istrijský ještěr“. Kredit: Atbc; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Letní prázdniny jsou v plném proudu a mnozí z vás možná zamíří k moři do Chorvatska (osobně jsem tam nikdy nebyl a ani to v dohledné době neplánuji, dovolenou trávím raději na různých místech Čech a Moravy). V rámci udržení aktuálnosti červencových příspěvků jsem se nicméně rozhodl věnovat jeden z nich také dosud jedinému dinosaurovi, popsanému právě z území Chorvatska. Ačkoliv je na tom tato balkánská země s objevy dinosaurů podobně jako náš stát (tedy velmi bledě), přece jen jeden platný rod a druh na svém kontě už mají. Byl formálně popsán v roce 1998 a dostal jméno Histriasaurus boscarollii.[1] Lokalitu, na které byly fosilie tohoto sauropoda nalezeny, objevil jistý Darío Boscarolli, podle nějž získal dinosaurus své druhové jméno. Rodové jméno pak odkazuje k poloostrovu Istrie (latinsky Histria). Zkameněliny holotypu a jediného známého jedince (označeného jako WN V-6) v podobě série hrudních obratlů byly objeveny v polovině 90. let minulého století nedaleko městečka Bale (či italsky Valle d’Istria), malé aglomerace o jedenácti stech obyvatelích na území Istrijské župy. Dinosaura popsal italský paleontolog Fabio Marco Dalla Vecchia v periodiku Geologia Croatica. Fosilie byly zachovány v sedimentech dosud nepojmenovaného souvrství raně křídového stáří (geologické věky hoteriv až barrem, jejich stáří činí asi 130 milionů let). Histriasaurus byl pravděpodobně vývojově primitivní rebachisaurid, tedy zástupce specifické čeledi sauropodů, zvané Rebbachisauridae. Jednalo se o menší až obří sauropody, spadající do nadčeledi Diplodocoidea a obývající velkou část světa v období pozdní jury až rané pozdní křídy (asi před 150 až 93 miliony let).[2] Ačkoliv mnozí paleontologové dodnes považují druh H. boscarollii z hlediska validity za pochybný (tedy za nomen dubium), většina novějších studií k němu přistupuje jako k oficiálně platnému, samostatnému rodu a druhu.[3] Je jen škoda, že o tomto chorvatském dinosaurovi zatím nemáme dostatek podrobnějších informací.

Gigantický příbuzný chorvatského histriasaura, bazální diplodokoid (nebo přímo rebachisaurid) Maraapunisaurus fragillimus z amerického Colorada. Při délce přes 30 metrů a hmotnosti přes 50 tun by překonával svého balkánského bratránka zhruba trojnásobně (délka) a pětinásobně (hmotnost). Kredit: Slate Weasel, Wikipedie (CC0)

Rebachisauridi byli poměrně úspěšní býložravci, jejichž zkameněliny známe z území Jižní Ameriky, Severní Ameriky, Afriky i Evropy. Existovali po dobu téměř 60 milionů let a dosud bylo objeveno zhruba 17 jejich rodů. Histriasaurus patřil k vývojově nejprimitivnějším, tedy bazálním zástupcům, naopak nejvyspělejší byli zástupci podčeledi Rebbachisaurinae (kam spadaly poměrně známé rody Nigersaurus, Rebbachisaurus nebo Demandasaurus).[4] Obvykle se jednalo o sauropody menší až střední velikosti, výraznou výjimkou je ale druh Maraapunisaurus fragillimus, až do loňského roku známý jako Amphicoelias fragillimus. Jak již čtenáři autorova blogu nebo těchto webových stránek jistě dobře vědí, jedná se o původce obřího obratle, objeveného roku 1878 v Coloradu. Jeho celková výška v kompletním stavu činila zhruba 2,5 metru, což odpovídá rebachisauridovi (mezi něž již neexistující fosilii vloni přiřadil Kenneth Carpenter) o délce kolem 30 metrů a hmotnosti možná na úrovni největších titanosaurů, jako byl například Argentinosaurus huinculensis.[5] I mezi jinak relativně malými rebachisauridními sauropody bychom tedy našli skutečné giganty. Bohužel o maraapunisaurovi toho stejně jako o chorvatském histriosaurovi mnoho nevíme. V obou případech bude nezbytné objevit další (a kompletnější) fosilní materiál, abychom se o nich dozvěděli více informací. Rebachisauridi byli světu představeni v roce 1954 s popisem druhu Rebbachisaurus garasbae na území Maroka.[6] Až do 90. let si ale nikdo s jejich přesným zařazením do dinosauřího systému nevěděl rady, teprve nové objevy příbuzných druhů ukázaly, o jakou skupinu sauropodů se vlastně jednalo. Zřejmě šlo o specializované býložravce, spásající nízko rostoucí vegetaci, s průměrnou délkou nepřekračující zhruba 10 až 15 metrů a hmotností (odhadnutou na základě rozměrů stehenní kosti) v rozmezí 8 až 12 tun.[7] To samé tedy zřejmě platilo i pro histriosaura, zatím jediného známého „prázdninového“ dinosaura z Chorvatska.

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz

Short Summary in English: Histriasaurus was a genus of sauropod (rebbachisaurid) dinosaur from the Early Cretaceous period. Its fossils (a set of dorsal vertebrae) were found on the Istrian peninsula in Croatia and are still (as of July 2019) the only recognised taxonomically valid dinosaurian remains found in that country.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Histriasaurus

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=68180

http://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_h/histriasaurus.php

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/HISTRIASAURUS

https://equatorialminnesota.blogspot.com/2018/11/rebbachisauridae.html

[1] Dalla Vecchia, F. M. (1998). Remains of Sauropoda (Reptilia, Saurischia) in the Lower Cretaceous (Upper Hauterivian/Lower Barremian) limestones of SW Istria (Croatia). Geologica Croatica 51(2): 105-134.

[2] Paul C. Sereno; et al. (2007). Kemp, Tom (ed.). „Structural Extremes in a Cretaceous Dinosaur“. PLoS ONE. 2 (11): e1230. doi: 10.1371/journal.pone.0001230

[3] Fidel Torcida Fernández-Baldor; et al. (2011). „Demandasaurus darwini, a new rebbachisaurid sauropod from the Early Cretaceous of the Iberian Peninsula“. Acta Palaeontologica Polonica. 56. doi: 10.4202/app.2010.0003

[4] Carballido, José Luis; et al. (2012). „A new basal rebbachisaurid (Sauropoda, Diplodocoidea) from the Early Cretaceous of the Neuquén Basin; evolution and biogeography of the group“. Historical Biology. 24 (6): 631–654. doi: 10.1080/08912963.2012.672416

[5] Roger B. J. Benson, Gene Hunt, Matthew T. Carrano & Nicolás Campione (2018). Cope’s rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology 61 (1): 13-48. doi: 10.1111/pala.12329

[6] Wilson, J.A.; Allain, R. (2015). „Osteology of Rebbachisaurus garasbaeLavocat, 1954, a diplodocoid (Dinosauria, Sauropoda) from the early Late Cretaceous–aged Kem Kem beds of southeastern Morocco“. Journal of Vertebrate Paleontology: 35 (4), e1000701. doi: 10.1080/02724634.2014.1000701

[7] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 30). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.