Jedna z možných podob podivného obojživelného a snad i rybožravého ankylosaurida druhu Liaoningosaurus paradoxus. Tento malý obrněný tyreofor dokládá, jak výrazně se mohla v průběhu druhohor proměňovat paleoekologie a s ní související anatomické adaptace u různých vývojových skupin dinosaurů. Kredit: PaleoEquii; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Mezi nejpodivnější dinosaury, objevené v sedimentech čínského raně křídového souvrství Yixian, patří i malý ankylosaurid druhu Liaoningosaurus paradoxus. Tento ptakopánvý dinosaurus je známý podle dvou dosud objevených exemplářů, které dokládají, že někteří zástupci „obrněných“ dinosaurů (tyreoforů) získali vývojem adaptace pro značně neobvyklý způsob života. Holotyp liaoningosaura (katalogové označení IVPP V12560) je skvěle zachovaná artikulovaná kostra, dlouhá pouze 34 centimetrů. Délka dospělých jedinců není známá, ani ti ale nejspíš nebyli příliš velcí.[1] Na fosilní kostře je možné pozorovat kombinaci anatomických znaků nodosauridů i ankylosauridů, což představuje jistý problém pro snahu o přesnější systematické zařazení liaoningosaura. Typový druh L. paradoxus byl formálně popsán trojicí čínských paleontologů v roce 2001.[2] Jeho jméno znamená v doslovném překladu „paradoxní ještěr z Liao-ningu“, což je (až na tradičně nesprávné označení „ještěr“) poměrně trefné. Provedená fylogenetická analýza jej tehdy zařadila jako zástupce jakési rané vývojové odnože v rámci čeledi Nodosauridae. O tři roky později byl ve druhém vydání kompendia The Dinosauria neurčitěji označen za zástupce kladu Ankylosauria (jako Akylosauria incertae sedis).[3] Novější studie z roku 2011 pak přišla s důkladnější kladistickou analýzou, jejímž výsledkem je zařazení liaoningosaura coby bazálního (vývojově primitivního) ankylosaurida.[4] Vzhledem k nejasné kombinaci anatomických znaků dvou různých čeledí i mladému věku zkoumaného exempláře – který neumožňuje poznat některé základní anatomické znaky vyvinuté pouze u dospělců – je ale i toto zařazení dosud poněkud nejisté. Co naopak jisté je, je fakt, že l. paradoxus patří k nejpodivnějším známým tyreoforům a dokonce i ptakopánvým dinosaurům vůbec. Co je na něm tedy tolik zajímavého?

Jedna ze dvou dochovaných koster liaoningosaura je téměř kompletní a představuje pozůstatek mláděte o velikosti menšího kuřete. Je pravděpodobné, že se mohlo jednat o nanejvýš neobvyklého masožravého a ve vodě žijícího ankylosaurida. Exemplář je vystaven v pekingském Muzeu přírodní historie. Kredit: Bjoertvedt; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Kromě skutečně velmi malých rozměrů, které juvenilního liaoningosaura pasují do role jednoho z nejmenších známých exemplářů tyreoforů, jsou to zejména jeho anatomické, resp. ekologické adaptace pro život ve vodě. Liaoningosaurus může být prvním známým tyreoforem a jedním z prvních ptakopánvých dinosaurů, kteří pravděpodobně trávili značnou část života ve vodě. Svědčí o tom stavba jeho páteře a končetin, celkový tvar těla a přítomnost fosilních pozůstatků ryb v oblasti jeho někdejšího trávicího systému. V tom je pak skrytá i další fascinující a nečekaná informace – tito prapodivní tyreofoři, zástupci výsostně býložravých dinosaurů, mohli být aktivními lovci a tedy masožravými živočichy![5]

Poznámka redakce: Dovolujeme si upozornit na nejnovější knihu autora článku.

Něco podobného se již dříve předpokládalo například u rohatých dinosaurů (ceratopsů), pachycefalosaurů a heterodontosaurů, u zástupce ankylosaurů se však jedná o velmi nezvyklou věc. Špičaté, vidlicovité zuby a ostré drápy liaoningosaurů rovněž potvrzují možnost, že se mohlo jednat o přinejmenším všežravého živočicha. Tím ale výčet podivností liaoningosaura ještě stále nekončí. Původně se totiž paleontologové domnívali, že tento dinosaurus měl další nezvyklý anatomický znak na svém břiše – a sice dobře vyvinutý pancíř z osteodermů, typický jinak pouze pro hřbetní části těla ankylosaurů. Novější výzkum čínské fosilie publikovaný roku 2014 však nasvědčuje možnosti, že se ve skutečnosti nejedná o břišní „štítky“, ale o dochované otisky původní měkké kůže.[6] Tak jako tak můžeme konstatovat, že tento 122 milionů let starý obyvatel území současné provincie Liao-ning (od níž odvozuje i své rodové jméno) je další ukázkou pestrosti a bohatosti dinosauřího evolučního potenciálu. Co asi v jemnozrnných sedimentech raně křídové Číny objevíme příště?

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz

Short Summary in English: Liaoningosaurus was a genus of ankylosarian dinosaur living in what is now Liaoning Province in China about 122 million years ago. It contains a single species L. paradoxus, and is represented by just two fossil specimens found in the sediments of the famous Yixian Formation.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Liaoningosaurus

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/l/liaoningosaurus.html

https://blog.everythingdinosaur.co.uk/blog/_archives/2016/08/20/fishing-ankylosaurs.html

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=68244

http://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_l/liaoningosaurus.php

https://blogs.scientificamerican.com/laelaps/this-tiny-ankylosaur-ate-fish/

http://www.eartharchives.org/articles/armored-dinosaur-was-a-fish-eating-turtle-mimic/

[1] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition).Princeton University Press, str. 259

[2] Xu X., Wang X.-L., and You H.-L. (2001). „A juvenile ankylosaur from China“. Naturwissenschaften, 88(7): 297-300. doi: 10.1007/s001140100233.

[3] Vickaryous, Maryanska, and Weishampel (2004). „Ankylosauria“. in The Dinosauria (2nd edition), Weishampel, D. B., Dodson, P., and Osmólska, H., editors. University of California Press.

[4] Richard S. Thompson; Jolyon C. Parish; Susannah C. R. Maidment; Paul M. Barrett (2011). „Phylogeny of the ankylosaurian dinosaurs (Ornithischia: Thyreophora)“. Journal of Systematic Palaeontology. 10 (2): 301–312. doi: 10.1080/14772019.2011.569091

[5] Ji Q., Wu X., Cheng Y., Ten F., Wang X., and Ji Y. (2016). Fish-hunting ankylosaurs (Dinosauria, Ornithischia) from the Cretaceous of China. Journal of Geology, 40(2). doi: 10.3969 /j.issn.1674－3636.2016.02.183

[6] Arbour, V. M., Burns, M. E., Bell, P. R., & Currie, P. J. (2014). Epidermal and dermal integumentary structures of ankylosaurian dinosaurs. Journal of Morphology, 275(1): 39-50. doi: 10.1002/jmor.20194