Zobákovité rostrum ajkaceratopse dokládá, že se jedná o jediného prokazatelného zástupce skupiny rohatých dinosaurů, objevených dosud na našem kontinentu. Tento malý býložravec obýval oblasti dnešního Maďarska v době před asi 85 miliony let. Kredit: Csiki-Sava et al., 2015; Wikipedie (CC BY 3.0)

Maďarsko je středoevropskou zemí rozlohou i počtem obyvatel srovnatelnou s Českou republikou. Na fosilní pozůstatky druhohorních neptačích dinosaurů mají nicméně Maďaři větší štěstí, a to zejména díky objevům na lokalitách v krasovém pohoří Bakoňský les. Dosud byly z tohoto státu formálně popsány čtyři vědecky platné druhy dinosaurů, ornitopod Mochlodon vorosi (1881; resp. 2012)[1], nodosaurid Hungarosaurus tormai (2005)[2], maniraptorní teropod Pneumatoraptor fodori (2010)[3] a právě také ceratops Ajkaceratops kozmai (2010)[4]. Tento malý rohatý dinosaurus z kladu Neoceratopsia je tak jedním z mála známých evropských rohatých dinosaurů. Fosilie dinosaura byly objeveny u vsi Ajka (odtud jeho rodové jméno) nedaleko města Iharkút v župě Veszprém (západní část Maďarska). Zkameněliny byly odkryty v sedimentech souvrství Czehbánya, které mají pozdně křídové stáří (geologický věk santon, asi před 86 až 84 miliony let). Název souvrství mimochodem v překladu znamená „český důl“, což je docela sympatické. Dinosaurus byl formálně popsán jako Ajkaceratops kozmai (typový a jediný známý druh) maďarským paleontologem Attilou Ösim a jeho kolegy v roce 2010. Holotyp nese označení MTM V2009.192.1 a je uložen ve sbírkách Maďarského přírodovědného muzea v Budapešti. Bohužel byly objeveny jen zuby, fragmenty lebky a čelistí, které nedávají přesnou představu o tvaru těla ani velikosti dinosaura. Zobákovité rostrum na konci čelistí a úlomky čelistních kostí byly sice nalezeny odděleně, pravděpodobně ale patřily jedinému zvířeti (ačkoliv některé fosilie jsou proporcionálně menší a mohly snad přece jenom patřit jiným jedincům). Každopádně se však jedná o nejkompletněji zachovaného evropského rohatého dinosaura, protože německý rod Stenopelix i belgický Craspedodon jistotu v otázce svého systematického zařazení rozhodně neposkytují. První z nich, popsaný už roku 1857 a jako dinosaurus rozeznaný o třicet let později, může být ve skutečnosti pachycefalosaur[5], zatímco druhý zmíněný rod, popsaný podle pouhé trojice zubů v roce 1883, může být zase dosud neidentifikovaný druh ornitopoda[6]. Ajkaceratops je tedy prvním jistým zástupcem své skupiny na „starém“ kontinentu. Co o něm ale vlastně víme?

Rekonstrukce přibližného vzezření ajkaceratopse. Nejbližšími známými příbuznými maďarského ceratopse byly menší asijské druhy, žijící o několik milionů let později na území dnešního Mongolska a Číny. O případném stádním chování ajkaceratopse nebo o jeho možném tělesném pokryvu v podobě „štětinek“ proto-peří bohužel zatím nemáme žádné přímé fosilní doklady. Kredit: Nobu Tamura; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

Bohužel jen relativně málo. Jisté je, že šlo o malého, nejspíše stádního ceratopse, který obýval oblasti dnešní střední a východní Evropy v období před zhruba 85 miliony let. Jak ukázaly další objevy z lokality Ajka, tento ptakopánvý dinosaurus sdílel svůj ekosystém záplavových nížin a říčních delt v tzv. Souostroví západní Tethydy s celou varietou krokodýlů, želv, ještěrů, praptáků (enantiornitů) a azdarchoidních ptakoještěrů a zároveň i s trojicí již zmíněných „maďarských“ dinosaurů.[7] Ačkoliv žil na území tehdejší spíše ostrovní Evropy, nejvíce shodných anatomických znaků měl s východoasijskými formami rohatých dinosaurů. Podle paleontologa Vladimira Alifanova můžeme druh A. kozmai zařadit do čeledi Bagaceratopidae, ve skutečnosti je ale jeho systematická pozice dosti nejistá. Nejbližšími známými příbuznými ajkaceratopse byly nejspíše druhy Bagaceratops rozhdestvenskyi z mongolské pouště Gobi a Magnirostris dodsoni ze severovýchodní Číny (Autonomní oblast Vnitřní Mongolsko). Oba asijské druhy byly zřejmě o několik milionů let mladší, jejich fosilie jsou datovány do doby před zhruba 80 miliony let.[8] Jisté je, že Ajkaceratops byl primitivnější než zástupci vývojově vyspělé čeledi Ceratopsidae a zároveň také než geologicky starší severoamerický druh Zuniceratops christopheri, žijící asi před 91 miliony let na území dnešního Nového Mexika.[9] Co se týká vlastních rozměrů evropského ceratopse, ty byly skutečně jen skromné. Zatímco Magnirostris dosahoval délky až 2,5 metru a odhadované hmotnosti kolem 175 kilogramů[10], bagaceratops i ajkaceratops byli mnohem menší. Celková délka u dospělých jedinců se zřejmě pohybovala jen kolem 1 metru a hmotnost mohla dosahovat přibližně 20 kilogramů. Ajkaceratops i jeho mongolský příbuzný byli tedy velcí jen jako statnější pes a pokud žili v blízkosti alespoň středně velkých teropodních dinosaurů, museli se před nimi mít na velkém pozoru. Ostatně je jisté, že se mohli stávat i příležitostnou kořistí krokodýlovitých plazů, kteří s nimi prokazatelně sdíleli životní prostředí. Více nám o tomto středoevropském příbuzném pozdějšího proslulého triceratopse prozradí snad až další případné objevy z lokality Iharkút.

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz

Pozvánka na autogramiádu druhé nové knihy autora článku:

Koná se ve čtvrtek 9. května v rámci Knižního veletrhu na výstavišti v Holešovicích, zhruba od 17 hodin ve stanu před hlavní budovou.

Short Summary in English: Ajkaceratops was a genus of small ceratopsian dinosaur from Central Europe, formally described in 2010. It lived during the Late Cretaceous (Santonian) in what is now western Hungary, at that time the western Tethyan archipelago. It is so far the only known scientifically valid ceratopsian dinosaur discovered in Europe.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Ajkaceratops

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/a/ajkaceratops.html

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=167127

http://magyardinoszaurusz.hu/en/ajkaceratops-kozmai/

http://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_a/ajkaceratops.php

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/AJKACERATOPS

[1] Ősi, A.; Prondvai, E.; Butler, R.; Weishampel, D. B. (2012). Evans, Alistair Robert (ed.). „Phylogeny, Histology and Inferred Body Size Evolution in a New Rhabdodontid Dinosaur from the Late Cretaceous of Hungary“. PLoS ONE. 7(9): e44318. doi: 10.1371/journal.pone.0044318

[2] Ösi, A. (2005). „Hungarosaurus tormai, a new ankylosaur (Dinosauria) from the Upper Cretaceous of Hungary“. Journal of Vertebrate Paleontology 25(2): 370-383.

[3] Ősi, A., Apesteguía, S. M. and Kowalewski, M. (2010). „Non-avian theropod dinosaurs from the early Late Cretaceous of Central Europe.“ Cretaceous Research. doi: 10.1016/j.cretres.2010.01.001

[4] Ősi, Attila; Butler, R.J.; Weishampel, David B. (2010). „A Late Cretaceous ceratopsian dinosaur from Europe with Asian affinities“. Nature. 465 (7297): 466–468. doi: 10.1038/nature09019

[5] R. J. Butler and R. M. Sullivan, (2009). „The phylogenetic position of Stenopelix valdensis from the Lower Cretaceous of Germany and the early fossil record of Pachycephalosauria“ (PDF). Acta Palaeontologica Polonica 54(1): 21-34.

[6] Godefroit, Pascal; Lambert, Olivier (2007). „A re-appraisal of Craspedodon lonzeensis Dollo, 1883 from the Upper Cretaceous of Belgium: the first record of a neoceratopsian dinosaur in Europe?“. Bulletin de l’Institut Royal des Sciences Naturelles de Belgique, Sciences de la Terre. 77: 83–93.

[7] Ősi, Attila; Butler, R.J.; Weishampel, David B. (2010). „A Late Cretaceous ceratopsian dinosaur from Europe with Asian affinities (supplementary data)“(PDF). Nature. 465 (7297): 466–468. doi: 10.1038/nature09019

[8] Alifanov, Vladimir (2003). „Two new dinosaurs of the Infraorder Neoceratopsia (Ornithischia) from the Upper Cretaceous of the Nemegt Depression, Mongolian People’s Republic“. Paleontological Journal. 37 (5): 524–535.

[9] Wolfe, D. G. & Kirkland, J. I. (1998). „Zuniceratops christopheri n. gen. & n. sp., a ceratopsian dinosaur from the Moreno Hill Formation (Cretaceous, Turonian) of west-central New Mexico“. Lower and Middle Cretaceous Terrestrial Ecosystems. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 24: 307–317.

[10] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 257