Model argentavise v porovnání s velikostí dospělého člověka. Pro představu pózoval sám jeden z dvojice autorů vědeckého popisu tohoto pravěkého ptáka, Dr. Kenneth E. Campbell z Muzea přírodní historie v Los Angeles. Obřího teratorna formálně popsal spolu s argentinským kolegou Eduardem P. Tonnim v roce 1980. Kredit: Wangyonglee, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

V posledním příspěvku jsme si představili nově popsaného (ačkoliv již nejméně jedno a čtvrt století známého) velikostního rekordmana mezi ptáky, madagaskarský druh Vorombe titan.[1] V té souvislosti nebude jistě nevhodné zmínit se i o největších letu schopných ptácích, protože épyornitidi samozřejmě létat nedokázali. Zatímco ptákem s největším rozpětím křídel v dnešním světě je albatros stěhovavý (Diomedea exulans) s rekordní ověřenou mírou 363 cm[2], víme již o několika druzích kenozoických ptáků, kteří měli rozpětí ještě podstatně větší (minimálně ve dvou případech přes 5 metrů). Byli tak největšími létajícími tvory hned po obřích druhohorních azdarchoidních ptakoještěrech, u nichž se rozpětí křídel mohlo pohybovat až nad hodnotou 10 nebo dokonce 12 metrů.[3] Za největšího létajícího ptáka všech dob byl dlouhou dobu označován argentinský teratorn (dravý nebo mrchožravý pták z řádu Cathartiformes) druhu Argentavis magnificens. Původně bylo rozpětí křídel tohoto obra odhadováno až na fantastickou hodnotu 8,3 metru, novější výzkumy se ale svými závěry přiklánějí k poněkud konzervativnějším odhadům. I proto byl argentinský obr překonán (pouze však z hlediska rozpětí křídel, nikoliv hmotnosti) oligocénním pelagornitidem druhu Pelagornis sandersi. U tohoto druhu bylo rozpětí křídel odhadnuto asi na 6,1 až 7,4 metru, čímž dvojnásobně překonává největší známé jedince albatrosa.[4] Hmotnost tohoto ozubeného ptáka však podle odhadů činila jen 22 až 40 kilogramů, čímž nepochybně za argentavisem zaostával. Jihoamerický teratorn je tak skutečně dosud i oficiálně největším létajícím ptákem v dějinách života na Zemi. Argentavis magnificens byl vědecky popsán roku 1980 na základě fragmentů kostry, z nichž například kost pažní (humerus) byla dlouhá téměř jako celá paže dospělého člověka.[5] Jak velký tedy tento létající přízrak argentinských pamp z doby před 9 až 6,8 milionu let vlastně byl?

Rekonstrukce přibližného vzezření druhu Argentavis magnificens. Dnes předpokládáme, že tento obří pták s rozpětím křídel až přes 6 metrů žil podobně jako současní kondoři andští a byl tedy nejspíš příležitostným mrchožroutem. Kredit: Stanton F. Fink, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

V současnosti vědci odhadují, že rozpětí křídel argentavise činilo asi 5,1 až 6,1 metru, v závislosti na použitém modelu nebo srovnávacím objektu (obvykle je jako modelový druh využíván vzdáleně podobný kondor andský). Předpokládá se, že měl silné nohy a dokázal aktivně kráčet po zemi, výška tohoto teratorna je pak odhadována na 1,5 až 2 metry, zhruba jako výška dospělého člověka. Samotné tělo bylo dlouhé asi 126 centimetrů.

Poznámka redakce:
V těchto dnech se na pulty knihkupectví dostává nová kniha o dinosaurech, kterou V. Socha překládal. Jmenuje se Vše o dinosaurech a vydává ji nakladatelství Omega.

Vzhledem k anatomickým adaptacím pro snížení hmotnosti (duté kosti apod.) byl i při této velikosti argentavis poměrně lehký a nepřesahoval tak zřejmě hmotnost 72 kilogramů.[6] I tak byl nicméně několikanásobně těžší než největší dnes letuschopné ptačí druhy[7], takže otázka vzletu tohoto druhu představuje pro biomechaniky stále pomyslný nerozlousknutý oříšek.[8] Plocha křídel argentavise zabírala asi 8,11 m2 a minimální rychlost jeho letu musela přesahovat 40 km/h (11,1 m/s).[9] Pokud argentavis obhlížel z výšky terén a vyhlížel čerstvé mršiny jako primární zdroj své potravy, pak jeho teritorium mohlo činit asi 500 km2. V období pozdního miocénu si mohl vybírat z množství druhů savců a odháněl nejspíš od kořisti menší vačnaté predátory z čeledi Thylacosmilidae. Je možné, že menší druhy teratornů byly aktivními lovci, kteří dokázali zabíjet a párat kořist svými zahnutými „orlími“ zobáky, argentavis však mohl být na tento způsob obstarávání potravy příliš velký a těžkopádný.Porovnáním se současnými ptáky vědci odhadují, že argentavis kladl obvykle jen jedno až dvě vejce velkých rozměrů (hmotnost lehce přes 1 kilogram) asi jednou za každé dva roky. O inkubaci a péči o mláďata se mohli starat střídavě oba rodiče, po 16 měsících již byl mladý jedinec samostatný. Plně však dospěl až zhruba po 12 letech vývoje.[10] Další zajímavosti ze života těchto největších létajících ptáků historie nám snad prozradí až případné budoucí objevy.

Napsáno pro Dinosaurusblog a Osel.cz

Short Summary in English: Argentavis magnificens was among the largest flying birds ever to exist and probably the largest of all species capable of active flight. It lived in what is now northwestern Argentina about 7 to 9 million years ago and its wingspan possibly reached 6 meters.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Argentavis

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=39644

https://notexactlyrocketscience.wordpress.com/2007/07/08/argentavis-the-largest-flying-bird-was-a-master-glider/

http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/6262740.stm

http://dinoanimals.com/animals/argentavis-magnificens-the-largest-bird-in-the-history/

[1] Hansford, James P.; Turvey, Samuel T. (2018). „Unexpected diversity within the extinct elephant birds (Aves: Aepyornithidae) and a new identity for the world’s largest bird“. Royal Society Open Science. 5 (9): 181295. doi: 10.1098/rsos.181295

[2] Wood, Gerald (1983). The Guinness Book of Animal Facts and Feats.ISBN 978-0-85112-235-9.

[3] Witton, Mark P.; Martill, David M.; Loveridge, Robert F. (2010). „Clipping the Wings of Giant Pterosaurs: Comments on Wingspan Estimations and Diversity“. Acta Geoscientica Sinica. 31 (Supp 1): 79–81.

[4] Ksepka, D. T. (2014). „Flight performance of the largest volant bird“. Proceedings of the National Academy of Sciences. 111: 10624–10629. doi: 10.1073/pnas.1320297111

[5] Campbell, K. E. Jr. and Tonni, E. P. (1980). A New Genus of Teratorn from the Huayquerian of Argentina (Aves: Teratornithidae). Natural History Museum of Los Angeles County, Contributions in Science. 330: 59-68.

[6] Chatterjee, S.; Templin, R. J.; Campbell, K. E. (2007). „The aerodynamics of Argentavis, the world’s largest flying bird from the Miocene of Argentina“. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 104 (30): 12398–12403. doi: 10.1073/pnas.0702040104

[7] Wood, Gerald (1983). The Guinness Book of Animal Facts and Feats.ISBN 978-0-85112-235-9.

[8] Campbell, Kenneth E. Jr.; Tonni, E. P. (1983). „Size and locomotion in teratorns“ (PDF). Auk. 100 (2): 390–403.

[9] Vizcaíno, Sergio F.; Palmqvist, Paul; Fariña, Richard A. (2000). „¿Hay un límite para el tamaño corporal en las aves voladoras?“ [Existuje limit pro velikost těla u ptáků?]. Encuentros en la Biología (španělsky).

[10] Palmqvist, Paul; Vizcaíno, Sergio F. (2003). „Ecological and reproductive constraints of body size in the gigantic Argentavis magnificens (Aves, Theratornithidae) from the Miocene of Argentina“ (PDF). Ameghiniana. 40 (3): 379–385.