Stehenní kost druhu Vorombe titan, exemplář s katalogovým označením NHMUK A439 z lokality Itampolo. Právě na základě mohutnosti a rozměrů této kosti byla odhadnuta hmotnost jejího původce až na hodnoty kolem 800 kilogramů. Kredit: James P. Hansford a Samuel T. Turvey, Wikipedie (CC BY 4.0)

Před několika dny byl oznámen objev zřejmě vůbec největšího známého zástupce ptačí říše v celé její evoluční historii. Zatímco největším prokazatelně opeřeným tvorem byl tyranosauroidní teropod Yutyrannus huali, žijící v době před 125 miliony let[1], největší známý pták žil možná ještě před pouhou tisícovkou roků. Je jím obří zástupce čeledi „sloních ptáků“ épyornitidů (Aepyornithidae), do které patří i známější druh Aepyornis maximus a menší druh Mullerornis modestus.[2] Nově popsaný druh Vorombe titan byl z této trojice endemických madagaskarských druhů největší a zároveň i nejmohutnější v celé ptačí říši. Fosilní pozůstatky tohoto opeřeného obra, dnes radiokarbonově datované na stáří 3680 až 2352 let před současností, byly známé již na sklonku 19. století a původně byl popsán již roku 1894 jako „Aepyornis titan“ britským paleontologem Charlesem Williamem Andrewsem.[3] O necelých sedmdesát let později jej pak synonymizoval s druhem A. maximus americký ornitolog a paleontolog Pierce Brodkorb.[4] Teprve letos však po důkladném morfometrickém výzkumu dochované stehenní kosti (NHMUK A439) a tibiotarsu (NHMUK A437) z lokality Itampolo na jihu ostrova dospěli dva výzkumníci Londýnské zoologické společnosti James Hansford a Samuel Turvey k závěru, že fosilie patří ve skutečnosti samostatnému rodu a druhu obřího épyornitidního ptáka. Stanovili proto nové vědecké jméno Vorombe titan a podle jejich závěrů musel být tento druh skutečně největším vědě dosud známým ptákem v historii.[5] V porovnání se stejnými kosterními elementy ostatních zkoumaných druhů ptáků jsou ty, které patří rodu Vorombe, výrazně mohutnější a větší. Rodové jméno Vorombe je mimochodem odvozeno z madagaskarského nářečí Malgaštiny a znamená doslova „velký pták“, druhové pak odkazuje k obřím Titánům z mytologie starého Řecka. Jak titánský ale tento pták přesně byl?

Rekonstrukce přibližného vzezření druhu V. titan. Při výšce kolem 3 metrů a hmotnosti menšího osobního automobilu byl tento nelétavý opeřenec nepochybně úchvatným zjevem. Kredit: Jaime Chirinos

Podle odhadů, založených na přesném měření a srovnání s jiným materiálem, měřil dospělý jedinec druhu V. titan asi 3 metry na výšku a dosahoval hmotnosti v rozmezí 536 a 732 kilogramů, přičemž průměrná hodnota činí 643 kilogramů. Největší zástupci současného pštrosa dvouprstého (Struthio camelus) přitom dosahují hmotnosti kolem 150 kilogramů, tedy méně než čtvrtinu této odhadované hmotnosti.[6] V. titan je pak také podstatně větší než jiné vyhynulé rody velkých nelétavých ptáků, jako byl Dinornis („obří Moa“) z Nového Zélandu s hodnotou 61 až 275 kilogramů nebo ještě větší australský Dromorniss hmotností v rozmezí 317 až 728 kilogramů.[7] Největší zachovaný exemplář ve sbírce je fragmentární femur (MNHN MAD 368) s odhadovaným minimálním obvodem 308 mm, což odpovídá hmotnosti dokonce 860 kilogramů! Tím by V. titan překonával největší exempláře pštrosa dvouprstého přibližně šestinásobně. Taková hmotnost už by odpovídala i některým středně velkým teropodním dinosaurům, jako byl například pozdně jurský Ceratosaurus nasicornis.[8] Každopádně je jisté, že velikostní tabulky největších známých ptáků byly opět přepsány. Pakliže kubánský kolibřík kalypta nejmenší (Mellisuga helenae) je se svými 2 gramy hmotnosti nejmenším dnešním ptákem[9], pak Vorombe s hmotností až 430 000krát vyšší je jeho velikostním protipólem. Všechny tři druhy épyornitidů zřejmě sdílely ekosystémy aridní savany až podhorských pralesů Madagaskaru a vzhledem k jejich odlišným velikostním kategoriím mohly využívat různé potravní niky. Ve stejném životním prostředí se vyskytovala také pleistocénní až holocénní endemická fauna hrochů, velkých lemurů a obřích suchozemských želv. Bohužel pro ně však ostrov postupně osídlily lidské populace, které zřejmě lovem a kořistěním jejich vajec nakonec i tyto obří opeřence zcela vyhubily.[10] Nevíme jistě, kdy tito obří ptáci zmizeli z povrchu zemského, podle některých odvážnějších údajů to ale mohlo být až v době, kdy už na území středověkých Čech vládli Přemyslovci.

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Vorombe

https://www.sciencedaily.com/releases/2018/09/180926082706.htm

https://www.livescience.com/63675-worlds-largest-bird-is-vorombe-titan.html

http://novataxa.blogspot.com/2018/09/vorombe.html

[1] Xu, X.; et al. (2012). „A gigantic feathered dinosaur from the Lower Cretaceous of China“ (PDF). Nature. 484 (7392): 92–95. doi: 10.1038/nature10906

[2] Mitchell, K. J.; et al. (2014). „Ancient DNA reveals elephant birds and kiwi are sister taxa and clarifies ratite bird evolution“. Science. 344 (6186): 898–900. doi: 10.1126/science.1251981

[3] Andrews, C. W. (1894). A new species of Aepyornis (AE. titan). Geol. Mag. 1: 18–20. doi: 10.1017/S0016756800140373

[4] Brodkorb, Pierce (1963). Catalogue of Fossil Birds. Part 1 (Archaeopterygiformes through Ardeiformes) (PDF). Gainesville, FL: University of Florida.

[5] Hansford, James P.; Turvey, Samuel T. (2018). „Unexpected diversity within the extinct elephant birds (Aves: Aepyornithidae) and a new identity for the world’s largest bird“. Royal Society Open Science. 5 (9): 181295. doi: 10.1098/rsos.181295

[6] Davies, S. J. J. F. (2003). „Birds I Tinamous and Ratites to Hoatzins“. In Hutchins, Michael. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia. 8 (2nd ed.). Farmington Hills, MI: Gale Group. pp. 99–101. ISBN 0-7876-5784-0.

[7] Murray, P. F. Vickers-Rich, P. (2004). Magnificent Mihirungs: The Colossal Flightless Birds of the Australian Dreamtime. Indiana University Press. ISBN 978-0-253-34282-9.

[8] Therrien, F.; Henderson, D.M. (2007). „My theropod is bigger than yours … or not: estimating body size from skull length in theropods“. Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (1): 108–115. doi: 10.1671/0272-4634(2007)27[108:mtibty]2.0.co;2

[9] Adrienne Glick. „Mellisuga helenae“. Animal Diversity Web.

[10] Hansford, J.; et al. (2018). „Early Holocene human presence in Madagascar evidenced by exploitation of avian megafauna“. Science Advances. 4 (9): eaat6925. doi: 10.1126/sciadv.aat6925