Dokonce i nejmenší známí zástupci čeledi karcharodontosauridů, jako je zobrazený Concavenator corcovatus z rané křídy západní Evropy, dosahovali délky 6 metrů a hmotnosti několika stovek kilogramů. Kredit: AntoninJury, Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Právě letos uplynulo čtvrtstoletí od objevu jednoho z největších známých masožravých dinosaurů, argentinského megateropoda druhu Giganotosaurus carolinii.[1] Tento obří zástupce čeledi Carcharodontosauridae (doslova „ještěrů se žraločími zuby“) byl již na Oslu pojednán v samostatném článku, na rozdíl od tyranosauridů zde ale zatím nebyl publikován příspěvek o jeho vlastní čeledi. Pojďme si tedy karcharodontosauridy aktuálně představit v rámci vědeckých poznatků z poslední doby. Jméno dal této skupině německý paleontolog baron Ernst Stromer von Reichenbach (známý zejména formálním popisem spinosaura) v roce 1931.[2] V té době ale bylo o těchto teropodech známo jen málo. Postupně přibývaly další objevy a k tomuto roku známe již asi třináct rodů, patřících do čeledi karcharodontosauridů. Nejvíce jejich fosilií známe z jižních kontinentů někdejší Gondwany – Jižní Ameriky a Afriky[3], ale jejich přítomnost byla doložena také v Evropě, východní Asii a dokonce i v Severní Americe (pokud mezi ně lze zařadit druh Acrocanthosaurus atokensis).[4] Karcharodontosauridi byli většinou velcí až obří teropodi, kteří představovali obvykle dominantní predátory ve svých ekosystémech. Jejich prvního zástupce známe již z období pozdní jury (Veterupristisaurus ze souvrství Tendaguru v Tanzanii), objevují se tedy přinejmenším již před asi 154 miliony let.[5] Jejich poslední známí zástupci naopak žili v období geologického stupně turon, asi před 91 miliony let (některé fosilní fragmenty z Brazílie naznačovaly, že tito teropodi mohli vzácně přežívat až do období kampánu nebo dokonce maastrichtu[6], tento poznatek však byl již přehodnocen[7]). Úplného konce křídy se každopádně nedožili, ostatně již v období pozdní křídy je postupně nahradili abelisauridi na jižních kontinentech a tyranosauridi na severních. Přesto je nejméně 60 milionů let dlouhá existence těchto teropodů dokladem jejich evoluční úspěšnosti.

Velikost několika známých zástupců druhu Mapusaurus roseae v porovnání s člověkem. Velcí jedinci tohoto smečkového lovce mohli dosahovat délky přes 12 metrů a jejich lebka byla dlouhá přes 1,5 metru. Tito teropodi byli současníky obřího sauropoda argentinosaura. Kredit: Slate Weasel, Wikipedie (volné dílo)

Zatímco nejmenší zástupci karcharodontosauridů dosahovali délky kolem 6 metrů a patřili tak ke středně velkým teropodům, ti největší mohli s délkou až kolem 14 metrů představovat jedny z největších známých dravých obratlovců vůbec.[8] Před 87 lety popsaný severoafrický druh Carcharodontosaurus saharicus, který dal jméno celé čeledi, patřil k největším zástupcům, a to spolu s již jmenovaným „jubilantem“ giganotosaurem. Oba tito teropodi dosahovali délky v rozmezí asi 12 až 14 metrů a hmotnosti od 6 do 8 metrických tun (odhady udávající hmotnost kolem 13 až 15 tun jsou téměř s jistotou přehnané).[9]Dalšími obřími zástupci s délkou kolem 12 metrů byly jihoamerické druhy Tyrannotitan chubutensis a Mapusaurus roseae, v Severní Americe pak již zmiňovaný několikatunový akrokantosaurus. Zhruba stejně velký byl také marocký druh Sauroniops pachytholus.[10] Ostatní známí zástupci již byli menší, jejich délka dosahovala asi 5 až 11 metrů. I nejmenší zástupci, jako byl španělský Concavenator corcovatus nebo čínský Shaochilong maortuensis, však dosahovali velikosti statného koně (hmotnost těchto teropodů je odhadována asi na 320 až 500 kilogramů).[11] Vývojově nejvyspělejší skupinou jsou zástupci tribu Giganotosaurini, kam v současnosti řadíme tři rody – kromě giganotosaura ještě jeho rovněž argentinské příbuzné tyranotitana a mapusaura. Je otázkou, zda většina karcharodontosauridů představovala solitérní lovce, nebo zda spíše lovili ve smečce, podobně jako tomu bylo právě u obřího druhu Mapusaurus roseae, který sdílel své ekosystémy s ještě kolosálnějším sauropodem argentinosaurem.[12] Jisté je, že karcharodontosauridi byli velmi úspěšnou skupinou teropodů s tendencí častého růstu do obřích rozměrů. Jejich největší rozkvět nastal v období přelomu rané a pozdní křídy (asi před 100 miliony let) a krátce nato začal jejich evoluční ústup ze slávy. Přesto si nezaslouží být přehlíženi a mají své čestné místo vedle tak slavných dravých obrů, jako byli spinosauři nebo tyranosauři.

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

Short Summary in English: Carcharodontosaurids were a group of mostly large carnivorous theropod dinosaurs. This family included some of the largest land predators ever known to science, including giant Argentinian species Giganotosaurus carolinii.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Carcharodontosauridae

http://www.prehistoric-wildlife.com/articles/carcharodontosauridae.html

http://palaeos.com/vertebrates/theropoda/carcharodontosauridae.html

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=65363

[1] Coria, R. A.; Salgado, L. (1995). „A new giant carnivorous dinosaur from the Cretaceous of Patagonia“. Nature. 377 (6546): 224–226. doi: 10.1038/377224a0

[2] Stromer, E. (1931). „Wirbeltiere-Reste der Baharijestufe (unterestes Canoman). Ein Skelett-Rest von Carcharodontosaurus nov. gen.“ Abhandlungen der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-naturwissenschaftliche Abteilung, 9 (Neue Folge): 1–23.

[3] Novas, Fernando E. (2013). „Evolution of the carnivorous dinosaurs during the Cretaceous: The evidence from Patagonia“. Cretaceous Research. 45: 174–215. doi: 10.1016/j.cretres.2013.04.001

[4] Benson, Roger B. J.; Carrano, Matthew T.; Brusatte, Stephen L. (2009). „A new clade of archaic large-bodied predatory dinosaurs (Theropoda: Allosauroidea) that survived to the latest Mesozoic“. Naturwissenschaften. 97(1): 71–8. doi: 10.1007/s00114-009-0614-x

[5] Rauhut, Oliver W. M. (2011). „Theropod dinosaurs from the Late Jurassic of Tendaguru (Tanzania)“. Special Papers in Palaeontology. 86: 195–239.

[6] Rodrigo P. Fernandes de Azevedo; et al. (2013). „First Brazilian carcharodontosaurid and other new theropod dinosaur fossils from the Campanian–Maastrichtian Presidente Prudente Formation, São Paulo State, southeastern Brazil“. Cretaceous Research. 40: 131–142. doi: 10.1016/j.cretres.2012.06.004

[7] Delcourt, R.; Grillo, O.N. (2017). „Carcharodontosaurids remained extinct in the Campanian-Maastrichtian: Reassessment of a fragmentary maxilla from Presidente Prudente Formation, Brazil“. Cretaceous Research. doi: 10.1016/j.cretres.2017.09.008

[8] Coria, R. A.; Currie, P. J. (2002). „The braincase of Giganotosaurus carolinii(Dinosauria: Theropoda) from the Upper Cretaceous of Argentina“. Journal of Vertebrate Paleontology. 22 (4): 802–811. doi: 10.1671/0272-4634(2002)022[0802:TBOGCD]2.0.CO;2

[9] Therrien, F.; Henderson, D. M. (2007). „My theropod is bigger than yours…or not: estimating body size from skull length in theropods“. Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (1): 108–115. doi: 10.1671/0272-4634(2007)27[108:MTIBTY]2.0.CO;2

[10] Cau, Andrea; Dalla Vecchia, Fabio M.; Fabbri, Matteo (2013). „A thick-skulled theropod (Dinosauria, Saurischia) from the Upper Cretaceous of Morocco with implications for carcharodontosaurid cranial evolution“. Cretaceous Research. 40: 251–260. doi: 10.1016/j.cretres.2012.09.002

[11] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition).Princeton University Press, str. 102.

[12] Coria, R. A.; Currie, P. J. (2006). „A new carcharodontosaurid (Dinosauria, Theropoda) from the Upper Cretaceous of Argentina“. Geodiversitas. 28 (1): 71–118. ISSN 1280-9659